Povídka ze starého fóra.
Autor: Bibinko
Je páteční večer a já zůstal doma sám. Sedím u televize a nudím se. Zbytek rodiny odjel na týden, užívat si jarních prázdnin k rodičům. V televizi nic moc a tak uvažuji, co takhle vyplnit volný víkend po svém- " hraním si na miminko ". A protože se stav obsahu televize nijak neměnil, začal jsem o svém nápadu přemýšlet čím dál tím více. Stále ve mě byl ten váhavý čertík, který říká "já ti nevím co kdyby..." Když se však objevila na obrazovce reklama na dětské plenky, bylo rozhodnuto. Budu mít nádherný plenkový či plínkový víkend.
Ihned si připravuji bavlněné plenky na pořádný balík, protože ten já moc moc rád. Je to pro mne prostě nádhera, když se vysloveně batolím jako opravdové mimi a nemůžu ani na chvilku dát nožky k sobě.
Plenky si řádně srovnám, tak jak mi to vyhovuje (dle vlastního způsobu), připravuji si veškeré potřebné pomůcky a mazání na dosah ruky takl, abych nemusel z balíčku pryč a jdu na věc. Namažu se, sytě zapudruju, zabalím se do balíčku, navrch dvoje igelitové gaťky, pak tričko punčocháče na které si upevním kšandy (pro jiné šle ) a dílo je dokonáno. spokojen se svou prací se odbatolím do své postele a chystám se hned spinkat.
Ta noc byla přímo miminkovská. Spal jsem jak batole až do rána. Ráno se probudím, kouknu na hodiny, kde je půl deváté a tak se ještě zachumlám do peřinek a vychutnávám si to potěšení. Krátce po tom, co jsem opět usnul, se ozval zvonek u dveří. Nejprve sem myslel, že se mi to jen zdá, ale nebylo tomu tak. Rozespalí jdu otevřít a ve dveřích stojí má dlouholetá kamarádka, jestli neruší, že přišla po dlouhé době na kus řeči a kafe. Pouštím ji dál a jdu do kuchyně postavit na tu kávičku. Po chvilce zpozoruji, že se na mě pořád divně a upjatě dívá, jako by nebylo něco v pořádku.
A taky že nebylo. Ve vteřině mnou projelo neskutečné horko a vše mi secvaklo. V tom okamžiku jsem si uvědomil, že jsem totiž ještě stále v onom balíčku, teda spíš v balíku, plenek ze včerejšího večera a že má chůze je vlastně mé batolení. Navíc se můj balík plenek nedal přehlédnout, už jen díky tomu co jsem měl na sobě. Tričko zastrčené do punčocháčů... Nejen že by se ve mne krve nedořezal, ale leknutím jsem vypustil celý obsah močového měchýře do plenek. Co dělat teď??? V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než dělat jako že se nic neděje a odnáším kafe do obýváku na stolek a sedám si do křesla s obavami jak zareaguje, co řekne a jak se zachová.
"No neříkej mi, že ty nosíš plíny?" vyhrkla ze sebe s úžasem v očích i celém obličeji, po probrání z jejího šoku. "Já??" Odmlčel jsem se a přemýšlel co jí na to říct a jak celou situaci vysvětlit. Byla to má velmi dobrá kamarádka, se kterou jsme si nikdy nelhali i když jsme se bavily o čemkoliv. Zřejmě proto sem se rozhodl jít s pravdou ven i s mým nejtajnějším tajemstvím. "No občas, když mne to popadne, tak... tak ANO". Uvelebil jsem se v křesle, napil se kávy a začal povídat a vysvětlovat, no prostě šel jsem s pravdou ven. V tu chvíly to asi moc nechápala, ale zaujatě poslouchala každé slovo a přitom popíjela kávičku. Návštěva trvala asi dvě hodiny. Pak se omluvila, že už je moc hodin a ona už měla být dávno doma. Ve dveřích mi tiše slíbila, že to zůstane jen mezi námi dvěma.
Byl jsem z toho dopoledne celý vedle a tak jsem zůstal v plenkách až do neděle (samozřejmě, že několikrát již přebalený). Zbytek týdne jsem si každý den po příchodu z práce vzal na sebe mé bavlněné plenky, kterých bylo odpoledne podstatně méně, než v noci. Bylo mi dokonce i jedno jestli někdo přijde nebo ne. Nido nepřišel. Takhle báječně jsemsi žil až do neděle, kdy se má rodina měla vrátit z týdenního výletu zpět domů.
Vše jsem pečlivě uklidil, aby nebylo nic poznat. Při mé uklízecí horlivosti náhle zazvonil zvonek u dveří. Jdu tedy otevřít, tentokráte již bez plenek. Ve dveřích stála ona kamarádka z minulé soboty. Sedli jsme si v obýváku, já udělal kávu a chovali se jako by se nic nepřihodilo. To jí vydrželo ale jen chvilku, než začala vyzvídat jaké to je mít plenky v rozkroku a jáké mám přitom pocity a další a další. No chrlila to ze sebe, jako by na to celý týden vydatně myslela a v jejím obličeji bylo vidět takové nadšení a její opravdu osobní zájem se o mé zálibě dozvědět více. A tak já povídal a povídal a ona doslova hltala každou mou větu na plenkové téma. Byla natolik zaujatá, že kdyby byl čas, tak bych ji snad i nabídl, že jí zabalím, ať si to sama vyzkouší na vlastním tělíčku. Ale čas bohužel nebyl, neboť se každou chvilkou měla objevit ve dveřích má rodina.
Náhle však nastala změna a pro mne další šok. Požádala mne totiž, jestli můžu k ní domů někdy večer zajít, ale i se svou plenkovou výbavičkou. Nejdřív jsem na ni překvapivě zíral a po procitnutí jsem souhlasil. Dohodli jsme si den a hodinu, kdy se u ní objevím. O tom ale až zas další povídka, teda jestli se Vám tahle líbila. A jestli chcete vědět jestli je skutečná či jen sci...fi, tak o tom můžete diskutovat.
Napsáno s laskavý svolením kdysi člena GIP 051.
Mírné změny provedl sám autor.
