Povídka ze starého fóra
Autor: Sambal (Petr Myslivec)
Kelly již dlouhou dobu záviděla své mladší sestře. Do té doby, než se Meggie narodila, byla jedináček. Po téměř 14 let byli všichni členové její rodiny soustředěni pouze na ni a na její potřeby, ale nyní tohle všechno bylo pryč. Svou malou sestru Meggie milovala, dokonce pomáhala o ni pečovat, přesto tu však byly jisté věci, které ji spíše obtěžovaly.
Nebyla tak úplně pravda, že potřebovala být ve středu pozornosti, jenom se jí nelíbila myšlenka, že se po narození její sestry od ní bude očekávat, že bude více „dospělejší". Kelly byla velice chytrá dívka, ve škole měla téměř vždy samé pěkné známky. Měla své přátele, se kterými byla ráda v kontaktu, ale na svůj věk byla velice malá a nevyspělá. Jak fyzicky, tak duševně. Byla vždy maminčina malá holčička, které se k mamince u sledování televize přitulila a v ruce objímala svého medvídka, nebo jiné plyšové zvíře.
Samozřejmě, že žádný z jejích přátel o tomhle neměl sebemenší potuchy, nikdy nemluvila s nikým o tomhle druhu chování, ale bylo to v jejím domě naprosto normální a myslela si, že i bude, jenomže teď, po narození její sestry se vše změnilo. Nové dítě bylo teď středem pozornosti úplně všech. Její krmení, koupání a výměna plenek nebylo jenom hlavní úkol celé domácnosti, ale stalo se dokonce Kellyninými hlavními prioritami. Už jí nezbýval žádný čas na její vlastní dětské potřeby a její rodiče si nemohli najít ani malou chvilku pro ni samotnou.
Kelly začala své sestře Meggie závidět každým dnem více. Její malá sestra jen ležela v postýlce, byla všemi obskakovaná, všichni se zajímali o to, jestli nemá hlad. Pokud ano, byl tu hned někdo, kdo by ji nakrmil. Kdyby byla mokrá, někdo by se jistě našel, kdo by jí hned vyměnil plenky.
Jednou večer, když už Meggie dávno oslavila své druhé narozeniny a její sestra se o ni starala, napadla Kelly zvláštní myšlenka. Zdálo se to být legrační, ale musela na to, co se chystá udělat, pořád myslet. Její rodiče nebudou celý večer doma, uvědomila si, že je právě teď ta vhodná doba. Prostě to musela vyzkoušet.
Její mladší sestra už dávno spala, Kelly si přinesla do obývacího pokoje několik plenek a ty největší igelitové kalhotky, které po své sestře našla. Zkusila si je natáhnout k pasu, vypadalo to, že se jí ještě hodí. Vzrušeně si svlékla sukni a kalhotky, lehla si na připravené plenky na koberci. Měla trochu problémy s připevňováním zavíracích špendlíků, ale nakonec to s trochou zručnosti zvládla. Potom si oblékla igelitové kalhotky a když zjistila, že jsou pro ni jako dělané, byla přímo v extázi.
Na kuchyňské lince ležely dvě dětské láhve. Kelly naplnila jednu z nich rybízovou šťávou a šla si lehnout na gauč do obývacího pokoje dívat se na televizi. Když dopila šťávu, uvědomila si, že potřebuje čůrat. Samozřejmě, že použila svoje plenky. K tomu přeci byly určené a plně si vychutnala pocit toho, jak se jí teplá moč vsakuje do jejich plenek. Připravila si další lahvičku šťávy a sledovala svůj oblíbený televizní pořad. Lehla si na gauč a v tomto momentě si připadala opravdu úžasně. Jako opravdové malé dítě. Zavřela oči a ponořila se do snění.
Kelly byla ale náhle překvapena zvukem odemykajícího se zámku. Musela nejspíš usnout a teď, když si uvědomila, že se její rodiče právě vrací domů, v panice vyskočila z gauče a rozeběhla se do svého pokoje. V ten moment se už ale otevřely dveře, ze kterých vyšla její matka, která uviděla svou dceru, oblečenou jenom v plenkových kalhotkách. "Kelly! Co to tady proboha vyvádíš?"
Její otec, vyděšený z tónu matčina hlasu, vstoupil také rychle do pokoje. Díval se legračním pohledem, jako by nemohl zpracovat to, čeho je právě svědkem. Její matka byla ještě ve větším šoku. Uvědomila si, že z nějakého důvodu je Kelly rozrušená z otcova pohledu, než z matčiných slov. Otec se na Kelly přestal dívat a obrátil se k matce.
"Marie," řekl velmi autoritativním tónem. "Já se na ni vůbec nezlobím. A vůbec si nemyslím, že ty by ses zlobit měla." "Ale, Tome, podívej se na ni! Vždyť to je k smíchu! Je už skoro dospělá a vyvádí takovéhle věci." "Já vím, Marie, ale..." snažil se mluvit uklidňujícím hlasem. "Nech to na mě, já dám všechno do pořádku, ano?"
Kellyina matka věděla, že její otec si s touhle situací nejlépe poradí a ještě zmatená odešla do vedlejší místnosti. "Myslíš si, že se na takhle velkou dívku sluší, aby ještě nosila plenky?" zeptal se jí. "Ne," odpověděla. "Ale když…" „Ne, samozřejmě, že se to nesluší, ale když se chceš chovat jako malá holčička, rozhodla ses sama!" Kelly začala protestovat, ale hned věděla, že by to bylo stejně marné. Její otec byl naprosto rozhodnutý tím, co chce se svou dcerou provést a ona sama poznala z jeho tónu hlasu, že to nebude nic příjemného a jakékoliv vzdorování nemá smysl.
„Myslel jsem si, že jsme měli v domě už dospělou dívku," pokračoval Kellynin otec, „Ale nejspíše jsem se zmýlil. Vypadá to, že máme dvě malé děti. Dobře, holčičko, pokud chceš být malé dítě, pak taky budeš malé dítě. Na další dva týdny budeš mít domácí vězení a po celé ty dva týdny se o tebe budeme starat přesně tak jako o malé miminko. Neustále budeš nosit plenky, budeš si hrát se svou sestrou a chodit spát přesně v tu dobu jako ona. Už nebudeš její starší sestra, ale budeš její stejně staré dvojče.
Kelly na něho nevěřícně zírala. „To nemůžeš myslet vážně?" vykoktala ze sebe. Tohle nebylo ani přinejmenším to, co očekávala. Hraní si v plenkách pro své vlastní potěšení byla jedna věc, ale být na dva týdny Megginino dvojče?
"Pojď sem, holčičko," řekl opět její otec a ukázal na ni, jako by byla skutečně malé dítě. Podřídila se, ohnula se přes tátovo koleno, který ji strčil ruku pod igelitové kalhotky. "To se mi snad jenom zdá. Ty potřebuješ vyměnit plenky a to hned. Půjdeme do postele, kde dostaneš nové svěží plenky." Kelly šla jako omráčená pomalu do své místnosti, přitom jí v mysli ještě zůstal otcův hlas. Její silné plenky ji při chůzi donutily chodit s široce roztaženýma nohama. Lehla si do postele a přitom se děsila odpoledne. Za několik minut usnula
