Tento příběh je smišlený.
Jmenuji se nikola a jsem spisovatelka. Moje koníčky jsou trochu podivné, jako na příklad, ježdění závodů nascar, létání v malým letadle a tak bych mohla pokračovat. Jediný koníček který o mě nikdo neví je chování se jako malá holka a nošení plenek to je základ. Já zastávám toho názoru že každý jsme nějaký a každý máme svoje záliby a já jsem ráda že to není nic jiného. Ale dost už, začneme vyprávět příběh tvůli kterému jste tu a čtete to.
Vše to začalo v mých pěti letech. Můj táta mi četl všeljaké příběhy, každý večer mi četl na dobrou noc. Maminku jsem nepoznala zemřela kvůli mě abych já mohla žít. Zemřela totiž u porodu a tatínek ji slíbyl že se o mě postará. Mám tátu hodně ráda, jezdíme spolu posvětě a hledáme vzácné knihy. To jsme ale nevěděly že jedna kniha nám oboum změní životy.
Našli jsme knihu jménem "Kniha Veškerého Času" když jsem ji otevřela tak zmizely všechny texty a kniha se nalistovala na prostředek kde se zjevyl nápis "Tato kniha není stroj času ale čas ohýbá, můžeš ji použít jen ty" ten nápis mi nedával vůbec smisl ale co bylo divnější je že všechny texty zmizely. Tu knihu jsem si prohlížela asi hodinu a všimla si že na zadní straně jsou vyritá nějaká písmena. Když jsem je oprášila tak bylo jasně vydět že to jsou jména, které byly uspořádány ve sloupci. Co mě vyděsilo je že tam bylo i moje jméno, byly tam samí starý jména který byly dosti srandovní jako třeba "kámen" ale divné je že moje je poslední. Nad mím hloubáním mě vytrhl táta "nikolko co jsi našla, já našel prince z perzije původní vydání "ja našla jen tuhle ve který nic není "aha tak tu neznám ale mohla by být vzácná" položila jsem ji nastůl a začali jsme s taťkou prohlížet toho prince, jako vždy jsme si dělaly poznámky. Obadva máme rádi zapisování klasickým ingoustem, protože se sním krásně píše. Jenže je nebezpečný a dost se rozlývá. Jak jsem se otočila pro nový papír tak jsem si rozlila ingoust do té otevřené knihy ve které nic nebylo, a vyděla jak se ingoust rozpíjí, ale když jsem otočila na předchozí stránku tak tam nic nebylo ta skvrna byla pouze na jednom listu a to ještě z jedné strany. Bylo mi to divné ale nenapadlo mě nic jiného než vzít tu knihu a schovat ji před tátou ale proč se mě neptejte. Šla jsem do sklepa abych vzala nový ingoust ale to co jse vyděla mě šokovalo. Ten ingoust byl všude, byl hluboký asi metr a vypadalo to jako černá potopa. Rychle jsem zaběhla za tátou a řekla mu co jsem vyděla, nechápavě se podíval a řekl "to bych se na to rád podíval" šli jsme dolů do sklepa, když jsme tam dorazily tak se táta zděsil a vypadlo zněj "vždit tam jsou tři flašky, maximálně litr" nevím jak nevím proč ale furt jsem se snažila si dát dohromady tu knihu a tu potopu.
Nedokázali jsme přijít na to co to bylo a proto jsem se rozhodla udělat menčí pokus. Vzala jsem ingoust a tu knihu, namočila brko a psala "medvídek" ale co se nestalo medvídek se oběvyl vedle mě, žádnýho medvídka jsem nikdy neměla a tak vím že tam nebyl než jsem to napsala do knihy, ale musela jsem se přesvědčit. Tak jsem napsala věc kterou doma určitě nemám "plenky" a ty jse najednou zjevyly na mojí postely.
Pokračování příště. Omluvuju se pokud je to poněkud krádké ale je to jen nápad tak doufám že se bude líbit.
