V minulé části jste četly.
Být miminkem pořád nebo ne, toť otázka. Po jídle maminka sklydila ze stolu a zeptala se mě "tak co jaká je tvoje odpověď" bylo to docela narichlo ale já odpověď už znal, vyplivl jsem dudlík který mi dala po večeři a začal "aho skh jso" chtěl jsem jí to říc ale za ty dva měsíce jsem ani mluvit neuměl, protože jsem mluvit nesměl. Ale maminka mi to zjednodušila "tak tu nežvatlej a jenom kívni, jestli chceš být nadále miminkem nebo ne" jasně jsem kývl že jo že chci a maminka jse ješte zeptala "takže chceš" usmála se namě a celou tu dobu mluvyla jako na dospělého, ale když jsem jí to odkýval začala zase mluvit jako na miminko "tak jo ty můj poklade, zůstaneš nadále miminkem".
Byl jsem velice rád, být miminkem se mi velice zamlouvalo, ale co ta škola. Maminka říkala že do školy stejně musím, ale v plenkách s dudlíkem a oblečením pro miminko, to by se mi všichni jenom smály. Byl bych terčem posměchu. Přemíšlel jsem tak moc že jsem si ani nevšiml, že mě maminka už přebalila a šla semnou k postílce "ták, dáme miminko hajnout a půjdu trochu uklidit" nikolka měla připravenou mojí bývalou postel, ta byla připravená vedle postýlky ve který jsem ležel.
M, maminka
N, nikolka
M, nikolko dáš na davídka pozor?
Proč mě má hlídat nikolka
N, jasně že dám a ráda
M, tady má davídek čaj, kdyby měl vnoci žízeň
N, jo to zvladnu, ráda bych byla učitelka ve školce až vyrostu
M, tak to je hezké, já vím že to zvládneš a zítra mi můžeš pomoc jestli chceš
N, moc ráda
M, tak dobrá ale teď už půjdeme spát
Vnoci jsem se probudil a měl docela žízeň, maminka měla pravdu, ale jak to věděla.
Chvíli jsem se vrtil v postílce ale pak zamnou přišla nikolka "copak davídku nemáš žížu" vyndala mi dudlík a dala mi čaj. Nikdy by mě nenapadlo že taková krásná holka, nechápejte mě špatně mě se holky líbí a ona byla prostě kus, jen sem si říkal proč se jí nehnusím. Vždiť pro normální holku to musel být hrozný pohled na kluka který chce být miminko a i tak vypadá, ale hned mě vyvedla z omilu "ty jsi ale roztomilí miminko, hezky bumbej" byl jsem zmaten, ale i štastný.
Když sem skončil tak mi dala dudlík a začala mě hladit na hlavě, no co vám budu povýdat, bylo to krásný.
Po chvilce jsem usnul.
Druhý den ráno, mě vzbudila až maminka "davídku vstáváme už je ráno, no někdo nám tu udělal překvápko" no to nešlo vydržet a já se začal smát, přišlo mi to hrozně komický a to neušlo mamince "ale, tady se nám někdo dobře vyspinkal, přebalíme tě a pak si můžeš hrát s nikolkou" a tak se taky stalo, maminka mě přebalila a posadila mě nazem kde měla připravenou takovou dečku, byla pěkná s motivy medvídků "tak teď si chviličku hrajte já připravím snídani" vturánu se otevřely dveře, byla to nikolka a nesla spoustu hraček ale byly úplně nový a byly pro miminka, ale nejvíc mě zaujal ten medvídek nebyl nový byl docela starý ale byl mi hrozně povědomí. Maminka ho vzala a dala mi ho "pamatuješ davídku, tvůj medvídek" tak už vím proč mi je povědomí, maminka mi koupila medvídka když jsem se narodil a byl semnou až do 12 let kdy jem ho stratil po stěhování, ale ona ho někde našla. Nikolka si pak sedla vedle mě a začala mi představovat všechny ty hračky, ale potom přišla maminka odnesla mě ke stolu a dala mě do židličky v tom se ozvalo
N, můžu nakrmit miminko?
M, můžeš ale ještě dojdu davídkovy pro brindáček
Brindáček byl s medvídkem a mě se docela líbil
M, tak dobrá
Nikolka mě začala krmit a mě to přišlo komický, od maminky to bylo úplně jiný než od nikolky
N, otevři pusinku letí letadílko
Takhle na mě mluvila celou dobu a já si připadal fakt jako miminko
M, nikolka je ale šikovná viď davídku
Jen jsem přikývl
M, nikolko ty budeš dobrá učitelka
N, děkuju, já se ráda starám o děti viď špunte
Ke snídani jsem dostal krupicovou kaši, potom mě maminka vzala a položila spátky na dečku. Byl jsem štastný ale pak přišel zvrat. Maminka mi řekla že se zítra půjde na zápis do školky, ale vždyť už jsem chodil do školy, sice jsem vní neměl kamarády protože jsem tam nezapadal a byl tam noví protože jsme se nedávno stěhovaly, ale čekal bych tedy přestup ze školy do školy a né do školky. Měl jsem docela strach jak to tam může vypadat ale když si vspomenu na ty jesle tak by to nemuselo být zas tak hrozný. Z mého přemíšlení mě vytrhla nikolka "tak co davídku budeme si hrát?" rád jsem si hrál, sice bych raději world of tanks ale tohle bylo mnohem lepší, bylo to uklidnující narozdíl od wotka, kde jsem se vždy pořádně naštval a to i bez důvodu. Nikolka vzala chrastítko, (no když si vspomenu že mi tak říkaly ve škole protože jsem chrástecký a chrastítko je tomu podobný) ale nikolka mi stím chrastítkem začla chrastit před obličejem a mě nenapadlo nic jiného neš si lehnout na záda a začít šmatat po tom chrastítku což byla chyba "aaaa davídkovy se to líbí, tak ho trochu polochtáme" to lecntání bylo tak úmorné až jsem se z toho počůral "jé miminko se nám počůralo, ale to nevadí zavoláme maminku" a vtom odběhla pryč.
Pokračování příště.
Děkuji všem čtenářům a ještě víc těm co zde zanechají nějaký koment.
