Nebudu zdržovat a jdeme na to.
V minulém díle jste četly: Posadila mě nazem a místo flašky mi dala dudlík a řekla "ták davídku u nás to chodí takhle: miminka nemluví ani nechodí jen se batolí ano, vyměnit plenku nebo najíst dostaneš až po trošce breku ano a teď si tu hezky hrajte" cože já se musím rozbrečet když neco chci, nóó to bude zajímavé
Když odešla tak jsem si začal říkat jak dlouho tu budu, nevěděl jsem že přes noc ale asi mi to mohlo dojít. Při tom přemíšlení jsem se počůral ale nebylo to tak hrozné, do těch plenek co jsem dostal by se vešlo několik kubíků moči.
V mém přemíšlení přerušil nějaká holčička, přibatolila se ke mě a velice jemným hláskem se zasmála. Nevěděl jsem co si o tom mám myslet a tak jsem se také zasmál. V tom si nás všimla vychovatelka a šla naším směrem, usmála se na holčičku a povídá "tohle je davídek terezko a je tu noví tak se k němu chovej hezky ať knám nechodí nerad ano?
a tohle je terezka, davídku a myslím že ji znáš" znám?!? byla mi povědomá ale nemohl jsem si vzpomenout. Začal jsem usilovně přemíšlet a to jsem dělat neměl. Já když hodně přemíšlím tak potřebuju kakat a opravdu hodně.
Začalo mě bolet bříško a já dál přemíšlel a v tom mě to došlo kdyť je to má sousedka, ale vtu ránu jsem se pokadil.
Paní rychtrová bydlela vedle nás v domečku, ale terezku jsem přestal výdat asi tak před rokem kdy přestala chodit i do školy bál jsem se jestly se jí neco nestalo ale tohle bych rozhodně nečekal. Proto se na mě smála, asi jí došlo že jsem stejný jako ona, ale to co zní vypadlo jsem nečekal. Vyndala si dudlík a pošeptala mi do ucha "ty jsi tak roztomilý" a dala si spátky do pusi dudlík. Já a roztomilej, no to ať se koukne do zrcadla, a v tu chvíly mě spíše zajímalo jak začít jen tak brečet. Trochu jsem nad tím doumal a pak na to přišel. Hrozně se mi chtělo brečet když jsem pomislel na to že tu jednou maminka nebude a tak jsem na to začal mislet. Po chvylce natahování jsem se rozbrečel jako malé miminko,
brečel jsem docela nahlas a po chvilce opravdu přišla vychovatelka a ani jsem ji nic nemusel říkat "a podle smrádku vím proč brečíš, tak pojď ke mě ty můj mrňousku" přitiskla si mě na hruď a já po chvilce přestal brečet. Chtěl jsem ji říc ať mě jde už přebalit ale přes ten dudlík to spíž znelo jako děcké žvatlání. Vychovatelka se na mě usmála a povídá "no kdo pak nám to taky žvatlá" a terezka jse jen začla smát, vychovatelka ji odpověděla "hraj si chvilku sama beruško já přebalím sousedíčka" jakmile to dořekla už jsem seděl v kočárku a měli nasměrováno do koupelny.
Když jsme tam dojely tak mě posadila na přebalovací pult a začala mě svlékat. "jelikož je dost hodin tak tě připravím na noc, takže dostaneš zase pořádný balík a potom tě nakrmím jo a mám pro tebe překvápko" ale neeee, docela ě to děsilo. Překvapení nemusí být notně podle vašich představ, tak jsem se docela bál. Jakmile mě přebalila tak se semnou posadila na takový gauč a položila si mě naklín. Vzala kojeneckou lahvičku a dala mi dudlík od té lahvičky do pusinky. Bylo to velice dobré a chuť to mělo banánovojahodovou. Jakmile jsem dopapal tak mě položila znovu na pult a mile se usmála "volala jsem mamince a ta mi řekla že jsi náměsíčný a proto tě zabalím zo zavinovačky" když mě balila tak jsem si všimnul toho jak mě zabalila. Mohl jsem mírně hýbat rukama ale nohama ani ťuk.
Když mě odveza na pokoj tak mě dala do postílky ve který jsem byl na siestu. Když odešla tak na půl hodiny tak po návratu vezla další miminko, byla to terezka. Dala jí do druhé postílky a řekla "když sousedka tak pořádně" nechápavě jsem se na ní podíval a ona dodala "o všem vím prcku" a odešla, já po chvilce usnul.
Ráno přišla do pokoje vychovatelka i s maminkou, ona mamce řekla že mě ješte přebalí a pak půjdeme domů.
Jak řekla tak udělala, vyměnila plenku za normální a šlo se domů.
Bal to krásný pocit jak se o mě všichni starali, no nepochopíte dokut to nezažijete. A ten stud taky.
Doma jsem si hrál s kostičkama. Mohly mít v jesličkách toho spoustu ale kostičky byli mé oblíbené.
Ješte dopoledne mě čekal šok, otevřely se dveře a vešla maminka s terezkou kterou položila nazem. Ještě než odešla a zavřela dveře tak řekla "hrajte si spolu a já si popovídám se sousedkou" cože sousedka byla u nás "a nezapomeň na pravidla, miminka nemluví" zavřely se dveře a já nevě děl co mám dělat. Jen jsem tam tak seděl a koukal na ni. Byla doslova krásná i bez toho děckého ale sním ješte hezčí.
Vyndala si dudlík a začala mluvit "ahoj davídku, vypadáš roztomile víš" řekla něžným hláskem.
D, davídek (já)
T, terezka
M, maminka
R, paní rychterová(sousedka)
T, já jsem teď miminko víš
Já jen koukal
T, ale ty jsi také miminko že
Nechtěl jsem mluvit, porušil bych pravidla.
T, nestyď se davídku
Neodolal jsem a sundal jsi dudlík. Později se to ukázalomjako chyba.
D, já se nestydím ale nemohu mluvit
Maminka vešla ještě než jsem to dopověděl. Šla nás totiž skontrolovat
M, davídku já jsem ti něco řekla
V tom přišla paní rychterová
R, terez my máme taky dohodu. Pojď jdeme domů tam si to odskáčeš
R, "omlouvám se ale už půjdeme"
M, "dobrá tedy já vás doprovodím"
Maminka mě dala do postílky abych někam neutekl. Když se vrátila tak mě čekal trest.
M, takže když neumíš poslouchat tak tě budu muset potrestat, sice nerada ale musíš si uvědomit že jsme se na nečem dohodly
Dala mi do pusinky dudlík ale s nějakým pásket kolem hlavy a na ruce jsem dostal prapodivné rukavičky.
Neměly prsty a byly strašně vycpané. Poté mě přebalyla do látkových plenek a pořádně je vycpala, asi tak osmi plenkama. Ještě jsem dostal overálek který se zapíná vzadu a poté mě odnesla do obíváku kde byla taková menší ohrádka, tak 3 na 3 metry.
M, tak a teď takle budeš celý den aby si uvědomil chybu
Kvůli těm plenkám jsem se nemohl postavit a musel se batolit.
Maminka mě dala najevo že jakmile nebudu poslouchat tak budu potrestán, ale vždiť já jsem jí jenom řekl že nechci porušovat pravidla. Ale to maminku nezajímalo, vůbec jsem o tom neměl mluvit.
Pokračování příště.
