Kapitola 33
Filip
Fanda dojel s dětmi domů, Tomík byl smutný, protože měl pocit, že je doma bez Míši a maminky prázdno. „Tak si dáme něco k večeři a ty se Terezko o bráchu postaráš viď.“ Terezka přikývla a šla s Tomikem do baráku. Všimla si, že je Tom smutný „pojď sem bráško, tobě je líto, že tu nejsme všichni viď?“ Řekla mu a Tomovi bylo do pláče „neboj párkrát se vyspíš a přijedou domů.“ Sundala mu bundu a boty „uvidíš, že to zvládneme,alespoň mamince ukážeme, že jsme šikovný a umíme se o sebe postarat.“ Přikývl a usmál se v tom úsměvu moc radosti však nebylo. Terezka musela připravit večeři a Tomík si sedl k televizi. Fanda zatím nachystal dřevo ke krbu a zapálil oheň, aby obývák vyhřál. Podíval se na Tomáše, který seděl a smutně se díval na pohádky. Sedl si k němu a šťouchl ho do ramena „no tak, to zvládneš bude to jenom pár dní a pak už budou doma. Zítra jedeme na vyšetření a potom půjdeš za Míšou.“ Přikývl, alespoň tahle útěcha, že zítra bude s maminkou a Míšou ho uklidnila.
Terezka dodělala večeři „Tomiku, pojď večeřet a potom vykoupat.“ Poslechl, měl Terezku rád přeci jen mu byla velkou oporou v těch nejtěžších dobách, které dřív prožíval. Měli párky, tak že mohl jíst sám, ale moc toho nesnědl „Tomi, ale tys tomu moc nedal teda.“ Vyčinila mu Terezka, ale Tomáš moc chuti k jídlu neměl. Po večeři ho vzala Terezka do koupelny a začala ho svlékat. „Až půjdu zítra k tomu doktorovi, tak už se přestanu počůrávat?“ Zeptal se a Terezka se zasmála. „To nebude tak rychlé Tome, nejdřív udělají vyšetření a až zjistí co je příčinou, tak to budou léčit.“ Sundala mu plenku a pomohla mu do vany. Když ho vykoupala a osušila, vzala ho do pokoje, aby mu na noc dala čistou plenku a pyžamo. „Budeš spát se mnou v pokoji?“ Zeptal se jí Tomáš a Terezka mu dala pusu na tvář „že váháš, přece nenechám malého brášku samotného, když je takhle smutný.“ Zasmála se „a chceš už do postele, nebo ještě na pohádky?“ Zeptala se „bude to bolet zítra u doktora?“ Zeptal se Tomáš, měl z vyšetření strach. „Neboj, to bude dobrý“ odpověděla mu Terezka. Jen co si vyprávěla s Hedvikou věděla, že některá vyšetření jsou velmi nepříjemná. Raději mu odpověděla trochu zaobaleně. „Chci na pohádky“ řekl jí kňouravě a Terezka ho pohladila po hlavě „no, Tomku to bude dobrý uvidíš.“ Fanda telefonoval s Hedvikou, která mu připomněla, že musí zítra s Tomíkem do nemocnice.
Tomík šel do obýváku, kde seděl jeho otec a koukal se na zprávy.Vyskočil mu na klín „no rošťáku, víš jak jsem se lekl.Těšíš se do školy zítra?“ Zeptal se Tomáše „nene já jdu prý doktorovi a ne do školy.“ Odvětil mu Tomáš a jeho otec byl zmatený. „Tati on má vyšetření na urologii, máma ti to neřekla?“ Zeptala se Terezka a Fanda zavrtěl hlavou. „ No a vůbec si na to nevzpomněla, když jsem jí říkal, že ho odvezu do školy. Má toho hodně a to ještě musím zrušit ten víkend na chatě.“ Řekl Terezce a potom si povídal s Tomášem. Byl rád, že ten kluk k němu přišel sám a nemusel se bát toho, že po posledním jeho chování se k němu otočí zády.
Hedvika zatím seděla u Míši, který vyspával narkózu. Druhá kapačka mu dokapala, tak ji odpojila. Sestra jí tam přinesla večeři, ale Hedvika neměla na jídlo ani pomyšlení. Míša se probouzel „Maminko“ zakňoural „ty spíš jak medvídek v zimě.“ Usmála se na něj Hedvika a pohladila ho. Vzala čaj a dala mu napít. Když dopil, třela mu pusu a zkontrolovala plenku. Měl ji počůranou „sundáme plenku a dáme čistou broučku.“ Odkryla ho a sundala mu plenku. Připravila si čistou, ale nejdřív ho otřela a namazala, aby se v těch plenkách nezapařil. „Lehneš si ke mně?“ Zeptal se jí Míša, když ho zabalila do čisté plenky. Vlezla si opatrně k němu a políbila ho. „Koukej spinkat ať nabereš sílu.“ Řekla mu Hedvika a pozorovala, jak usínal. Dostával se z té narkózy a byl bez teploty, což Hedvice dělalo radost.Jak vedle něj ležela usínala, byla nějaká vyčerpaná cítila to na sobě. Spala asi hodinu, vzbudil ji Míša měl neklidný spánek „broučku, něco se ti zdá“ zašeptala mu do ucha a vyndala mu prst z pusy. Povzdechla si, nebralo to konce, ale nedivila se tomu, vždyť všechny rány na duši, co měl ten chlapec byli stále velmi čerstvé. Vzala jeho dudlika a dala mu ho do pusy místo prstu.
Sestra vešla do pokoje, změřit Míšovi teplotu „dobrý večer Paní Doktorko, jenom mu změřím teplotu.Je roztomilej s tím dudlíkem, ale není na to moc starej?“ Zasmála se a strčila mu teploměr do ucha. Byl bez teploty „cucá si palec pořád a já to tak nerada vidím. Nahrazuji jeden nešvar druhým to vím, ale tohle je pořád lepší než prsty.A hlavně že se vyspí.“ Řekla jí Hedvika a sestra pokývala hlavou. „Nemáte to jednoduché, ale měla by jste se najíst.“ Ukázala na jídlo, co měla Hedvika na stole. „Já Vám to přihřeju u nás v mikrovlnce.“ Řekla a vzala talíř s jídlem s sebou.
Filip se podíval na hodinky, bylo půl osmé večer „já se omlouvám, ale musím domů.“ Řekl mámě Aničky. „Mami, já ho doprovodím na zastávku můžu.“ Zeptala se Anička a její matka přikývla. „Ale pak hned domů a v kolik ti to jede Filipe?“ Filip se podíval do jízdního řádu, který měl v telefonu v osm a deset minut.“ Odvětil a šel se oblékat. „Tak se měj hezky a ty Ani hned domů, až odjede.“ Anička přikývla a oba se vydali na autobusové nádraží. Vzala Filipa za ruku a volnou chůzí šli nočním městem. „Zítra si někam zajdeme?“ Zeptala se Filipa „já budu rád a promiň, že jsme nikam dneska nešli.“ Řekl jí Filip a Anička se usmála. „Chceš moje telefonní číslo?“ Zeptala se Anička a Filip sám sobě vynadal, že ho to nenapadlo první. Ale nevěděl, že Aničce imponovalo, že ho vede každým slovem. „chci, teda budu rád…“ Řekl jí trochu stydlivě. Když došli k nádraží, vyměnili si telefonní čísla. „Dáš mi pusu?“ Zeptala se ho Anička a Filip cítil jak má najednou slabost v nohou. Nevěděl co ji má říci. Otočil se na ní a dal jí pusu na rty, což Aničku zjevně pobavilo. „Teď jsi mi dal pusu, jako bych byla tvoje máma.“ Zasmála se a Filip zrudnul. Dala mu ruce okolo pasu a přitiskla ho k sobě. „Ty jsi nikdy holku neměl viď?“ Zeptala se a pro Filipa to byla další podpásovka. Zavrtěl hlavou Anička se k němu přiblížila a lehce se dotkla svými rty jeho rtů. Bylo to pro Filipa velice příjemné „Jsi strašně zvláštní Filipe, ale mě se líbíš.“ Podíval se jí do očí, měla šedomodré světlé oči a v těch očích byla radost, což Filipa velmi potěšilo. Na zastávku přijel autobus „Děkuju.“ Řekl ji Filip a Anička se zasmála „budu se na tebe zítra moc těšit.“ Řekla mu Anička a Filip přikývl „já na tebe taky.“ Řekl opět stydlivě a nastoupil do autobusu. Sedl si k oknu a mával Aničce, která stála u autobusu a usmívala se. Po cestě domů seděl v autobuse a jeho myšlenky se vraceli znovu a znovu k Aničce. Cítil šimrání v podbřišku, byl natěšený, ale zároveň napjatý z nadcházejícího vztahu. Viděl před očima její tvář a stále jako by se díval do těch milých očí. Z jeho myšlenek ho vytrhla sms „DEKUJI TI ZA KRASNY DEN,JSI FAJN KLUK.LIBIS SE MI. NECO JE VE VZDUCHU.“ Usmál se a vzal telefon, nevěděl co jí má napsat, jako by všechny nápady, jak sbalit holku byli pryč. Ve škole si hrál na znalce, jak se s holkama jedná a najednou nevěděl, co napsat. „JA TAKY DEKUJU A PROMIN JSI TAKY MOC MYLA A LIBYS SE MI“ Odeslal sms na její číslo.Odpověď přišla během chvilky „Češtinu probereme zítra!Zas tak hloupý být nemůžeš.“ Za touto sms bylo srdíčko. Chytil se za hlavu, měl hodně špatné známky z češtiny a byl si vědom toho, že takhle zřejmě na Aničku dojem neudělá. „Slibuju, že to napravíým.“ Napsal raději obě i, měl pocit, že je naprosto k ničemu. Sáhl do kapsy a vyndal prášek, který si strčil do pusy. Zaklonil hlavu a polknul. Když dojel domů, byl z toho bez nálady. Vešel do baráku a svlékl si bundu, byl zcela zamyšlený. Když vešel do obýváku, pozdravil jen na půl, měl na sebe obrovský vztek. Terezka se na něj podívala „je ti něco Filipe?“ Zeptala se starostlivě a Filip se jí zadíval do očí. Chvilku mlčel, nevěděl, jestli to má vůbec říkat „jo jsem úplný idiot neschopnej.“ Řekl naštvaně a sedl si naproti Tereze a podal jí svůj telefon. „Ségra já potřebuju pomoc s Češtinou.“ Terezka se podívala na jeho sms. „No tos to pěkně zamotal, ale Filipe čeština není důvod, proč bys byl úplný idiot, víš kolik lidí dnes dělá chyby i mezi dospělejma. Vůbec si z toho nic nedělej, ale jestli chceš, tak ti pomůžu.“ Řekla mu s úsměvem a Filip přikývl. „Děkuju, ale neříkej to mámě, bude si myslet že jsem hloupej.“ Terezka zavrtěla hlavou „hloupej je ten, kterej si nechce připustit, že může být taky hloupý.“ Řekla mu vážně a Filip vstal a šel si pro papír s tužkou. „Tak můžem“ řekl a Terezku to rozesmálo „netlač na pilu Filipe, to nejde naučit za hodinu. Napíšu ti sem takové pomůcky a zítra si je probereme spolu jo.“ Přikývl a Terezka mu napsala „je potřeba nejdříve vyjmenovaná slova.“ Podala mu to a Filip si větu chvilku prohlížel a pak přikývnul. „Naučím se je všechny.“ Řekl jí a šel do pokoje „Filipe a co večeře?“ Zavolala na něj Terezka „už jsem jedl, ale díky.“ Odvětil ji Filip z chodby. Vešel do svého pokoje a pustil si notebook. Nejdříve začal stahovat pohádky do nemocnice a potom se začal učit vyjmenovaná slova.
Terezka si došla pro Tomika, který usínal vedle táty. Vzala ho do náruče a nesla ho do pokoje,kde ho uložila do postele. „Kde mám svýho dudana.“ Řekl jí rozespale a Terezka se usmála. „Na ty dudane malej.“ Dala mu dudlika do pusy a přikryla ho. Tomík se vydal do říše snů a Terezka odešla potichu z pokoje. Šla do koupelny, aby se mohla vykoupat. Když šla okolo Filipova pokoje, slyšela jak nadává. Zastavila se a poslouchala „Jsem idiot a úplně k ničemu.“ Ozývalo se z poza dveří . Otevřela dveře, Filip seděl na posteli a měl slzy v očích. Když Terezku uviděl otřel si rychle slzy, aby neviděla, že v patnácti letech brečel, ale Terezka si toho všimla. „Co blbneš brácha.“ Sedla si vedle něj po těch slovech. „Jsem úplně tupej, já si to prostě nepamatuju.“ Usmála se a přejela mu rukou po hlavě „netlač na pilu Filipe, přečti si to dvakrát, nebo třikrát a pak si to jednou zkus říct bez čtení a když ti to nepůjde, tak to odlož a dej si pauzu. Třeba jeden den, ono se ti to v té hlavě udrží neboj. Já se takhle učím.“ Řekla mu Terezka „Jenže ty jsi chytrá a já jsem blbej“ odvětil jí. Tereza zavrtěla hlavou „ty nejsi žádný blbec, vůbec se takhle nepodceňuj.“ Řekla mu trochu naštvaně. „To zvládneš uvidíš a jaká je ta holka?“ Zeptala se zvědavě a Filip se usmál. „Je jako lehký závan větru, který jen tak lehce pohybuje korunami stromů.“ Terezka se rozesmála „No a ještě z tebe bude spisovatel uvidíš.“ Vstala a odcházela z pokoje, aby mohla do koupelny a potom k Tomikovi, než se vzbudí. „Terko“ Zastavil ji Filip, když byla ve dveřích. Otočila se na něj „děkuju“ řekl jí „neděkuj Filipe, jsme sourozenci a ty si mají pomáhat.“ Řekla mu a odešla. Filip poslechl co mu radila a zavřel stránky s češtinou. Věnoval se pohádkám pro děti, aby jim je mohl pouštět. Pozdě večer se šel vysprchovat a když uléhal do postele, cítil v sobě pocit blaženosti. „Třeba mě jednou budou mít všichni rádi.“ Řekl si a dal si sluchátka do uší. Pustil si hudbu a zavřel oči.
Pokračování příště……………………
