Autor Téma: Nové dětství Toma a Míši 32  (Přečteno 2686 krát)

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Nové dětství Toma a Míši 32
« kdy: Ledna 18, 2018, 15:04:54 »
                                                                     Kapitola 32
                                                                     Filip a Míša


Filipovi končila směna, jediné co ho trápilo byl Mareček, který se od něj nehnul ani na krok. Z jedné strany to Filipa těšilo a z druhé strany měl v sobě trochu smutku, protože věděl, že Mareček půjde z nemocnice zpět do ústavu. Uvědomil si, že má toho kluka rád a to ho poznal teprve před pár dny. „Tak Marku já teď musím jít a zítra se uvidíme.“ Řekl mu, ale Marek nechtěl o tomhle ani slyšet „ne, já chci, abys byl tady.“ Odvětil mu ten kluk a v očích se mu zaleskla slza.
Filip si ho vzal na klín „no, ale já tady nemůžu spát a zítra, ti něco přinesu chceš?“ Pokýval smutně hlavou a Filip si koutkem oka všiml, že ho Anička pozoruje a usmívá se. Bylo mu trochu trapně, užíral se pocitem, že je neschopný a oproti Aničce hloupý. Vstal a vzal Marka za ruku, aby ho doprovodil do pokoje a uložil do postele. Když ho přikryl dekou a loučil se s ním, bylo na Markovi vidět, že by se nejraději rozplakal, ale držel to v sobě. Filip raději rychle odešel do šatny, aby se převlékl do civilu. Když vyšel ven ze šatny, stála tam Anička „Tak já končím až za dvě hodiny, tak se tu sejdeme?“ Zeptala se ho a Filip přikývnul „já sem přijdu, budu nahoře u Míši a u mámy.“ Odvětil ji a šel navštívit Míšu. Když šel po schodech nahoru, měl obavu z toho, co mu řekne Hedvika, protože za problémy Míši mohl právě on sám. Kdyby tenkrát přemýšlel, tak by to nemuselo takhle skončit. Přišel ke dveřím pokoje a vzal za kliku. Potichu vstoupil do pokoje Hedvika seděla u Míši a když spatřila Filipa, usmála se na něj. „Ahoj mamko, jak mu je“ řekl a pak si uvědomil tu absurdnost toho, když se tyran ptá, jak je jeho oběti. „Bude v pořádku Filipe“ Odvětila mu Hedvika. „Mami promiň mi to, já jsem nechtěl….“ Umlčela ho „Filipe, když se pořád ke všemu budeš vracet a do nekonečna se omlouvat, tak to ničemu nepomůže. Jednou se stalo a pro mě je největší dar od tebe, že sis uvědomil chybu.“ Řekla mu a ukázala mu židli u stolku, aby se posadil. Šla si sednout k němu „je jednoduché Filipe být na lidi nesnesitelný, nespravedlivý a zlí, ale těžší je, být milý a hodný. Ty jsi se dostal teď do určitého stádia nápravy a já ti věřím, že to dokážeš. Bohužel u tebe ke tvému chování došlo ještě vlivem psychické poruchy a alespoň vidíš, že máš o svých problémech mluvit a ne je jen tak házet za hlavu.“ Řekla mu Hedvika vážně „když jsem to řekl mámě, tak mi říkala, že jsme vzteklá celá rodina a že to máme v povaze.“ Hedvika se usmála „no to by ten svět vypadal, kdyby byl vztek v povaze.“
„Mami, myslíš, že bych mohl zkusit mít holku?“ Zeptal se Filip Hedviky a jí to velmi překvapilo, řekl to s takovou otevřeností, se kterou jí dával najevo důvěru. „A proč bys nemohl Filipe?“ Sklopil hlavu „nevím, jestli blázen může mít holku.“ Chytila ho za bradu a zvedla mu hlavu, aby mu viděla do očí „ty nejsi žádný blázen jasný? Víš kolik je dnes poruch, tedy psychických? A ty lidi s tím žijí a mají dokonce rodiny a jsou mnohem horší poruchy psychiky, než máš ty.“ Pohladila ho po tváři „jsi Janek bláznivej Filipe.“ Nemohl pochopit, že po tom všem co ji řekl a jak se k ní choval mu odpustila. „A ty už se na mě nezlobíš?“ Zeptal se jí s vážnou tváří. „Ne nezlobím se Filipe. A už se k tomu všemu nebudeme vracet, protože i když budeš chtít, tak to vzít zpět nejde, ale naopak jde vše napravit. Tak se drž toho druhého bodu.“ Míša je vyrušil z jejich povídání pláčem. Hedvika šla k němu, plakal ze spaní „broučku“ promluvila na něj a dala mu pusu. Vzala čaj v láhvi a přiložila ke rtům. Otevřel oči a začal pít „mami on propadne ve škole viď.“ Zašeptal Filip a Hedvika přikývla „to ale nevadí o rok se mu protáhne škola, ale to nic neznamená. Zdraví je přednější a kromě toho to ani nechce zvládat víš.“ Hedvika se podívala na kapačku, která dokapávala. Odpojila jí a Filip ji pozoroval, jak si s tím poradila, přeci jen doktorka, pomyslel si.
Do pokoje přišla sestra všimla si, že Hedvika odpojila kapačku „dáme ještě jednu kapačku“ řekla Hedvice a odešla. Vrátila se zpět a pověsila ji na stojan „připojíte si to, Paní doktorko?“ Hedvika přikývla a sestra změřila Míšovi teplotu a odešla. Hedvika mu připojila kapačku a nechala ho odpočívat. „Mami, dole je kluk a jmenuje se Marek, je z ústavu a  nemá rodinu, myslíš že….“ Hedvika se na Filipa podívala „no Filipe, ale to není jednoduché a potom jak si to představuješ?“ Řekla mu překvapeně, ale smála se u toho. „Ne jenom mě napadlo, jestli by nebylo možné vzít ho k nám.“ Hedvika zakroutila hlavou „ty se mi zdáš, to není jednoduchý proces tohle. Ale pro tvůj osobní klid se na to přeptám jo.“ Zakroutila hlavou a pozorovala Filipa jak přemýšlel „byl to jen nápad mami.“ Řekl jí omluvně „to já vím Filipe, ale to není jednoduché. A já toho klučinu ani neznám a nemůžeme všechny zachránit přece.“ Řekla mu Hedvika a z jedné strany jí Filipova péče těšila.
Jak si tak povídali, čas utíkal jako voda.Filip se podíval na hodinky a zjistil, že dvě hodiny už jsou pryč.Zvedl se a bez jediného slova vyběhl z pokoje. Hedvika byla překvapená z jeho počínání. Filip doběhl dolů, kde stála oblečená Anička a vyhlížela ho. „Promiň, já jsem se zapovídal s mámou.“ Řekl jí jako omluvu „no už jsem si myslela, že ses na mě vykašlal.“ Řekla mu Anička s úsměvem a šli pomalu nahoru. Filip byl nervózní z toho jak se bude Hedvika tvářit, až tam přivede Aničku. Došli spolu k pokoji a Filip tentokrát zaklepal. Po vyzvání vstoupil s Aničkou do pokoje „mami, tohle je Anička a tohle je moje máma a támhle leží Míša.“ Představil je trochu nemotorně, což obě dvě pobavilo. „Dobrý den Paní Doktorko, jsem Anna Veselá a jsem zde na praxi. Učím se na zdravotní sestru.“ Představila se Anička Hedvice a Hedvika ji podala ruku. „Ale ty jsi byla i u nás na interně viď? Já si tě pamatuju.“ Anička přikývla a její pohled se stočil na Míšu „tak to je ten tvůj bráška o kterého máš pořád strach?“ Usmála se Anička a podívala se na Filipa. Filip jen lehce přikývl.Všimla si plenek, které byli na stolku. „A ty plenky mít musí?“ Zeptala se Hedviky „musí, alespoň zatím, ale je to pro něj těžké i když mi připadá, že si trochu zvykl, tak se na to asi nedá zvyknout.“
Anička se usmála „Víte máme děti, které mají enurézu a já na to dělala práci do školy. A Filip se taky pomočil, když byl na psychiatrii máma mi to řekla….“ Filip znatelně zrudnul „co?? To ale není pravda“ Hedvika se na Filipa podívala „tiše, ať ho nevzbudíš.“ Ukázala na Tomíka. „To mi kluci vylili vodu do postele.“ Řekl naštvaně tohle téma ho pohoršovalo a o to víc, že se týkalo jeho samotného. „ Tak promiň, nechtěla jsem se tě dotknout.“ Reagovala Anička „ale nemusíš se stydět, podívej na Míšu, ten s tím musí žít.“ Řekla mu Anička a Filipovi problesklo okamžitě hlavou, že je to trest za to, jak se jim smál. Jako nedokázal přesvědčit sestru, že je to voda. Anička k němu přistoupila a naklonila se k němu „máma říkala, že to byl žlutý flek Filipe a to voda neudělá.“ Špitla mu do ucha a Filip cítil, že za chvilku vybouchne. „Já…. se o tom nechci bavit.“ Řekl jí rychle, protože věděl, že to nemá cenu.
Hedvika ho pozorovala, ale nic k tomu neřekla, nechtěla ho provokovat. Naopak se jí líbilo, že Anička se nebála říkat všechno otevřeně.
Míša se probral „maminko, to bolí“ řekl a začal plakat, Hedvika připojila druhou kapačku. Anička jí pozorovala, jen Míša nevnímal, že je tam někdo další v pokoji. Hedvika u něj seděla a hladila ho po vlasech „Za chvilku to přejde a budeš zase spinkat ano.“ Sedla si k němu a držela ho za ruku muselo ho to hodně bolet. Seděla u něj, dokud neusnul Anička si s Filipem zatím povídali, vypadali spokojeně a hlavně Filip. Nebyl zvyklý, že by měl přízeň nějaké dívky a zdálo se, že si to užíval. Míša usínal, kapačka zafungovala a bolest zřejmě ustupovala. Vzala čaj a dala mu napít než usne, když se napil, zkontrolovala mu plenku. Vstala a šla si připravit čistou, odkryla ho a sundala mu mokrou plenku. Otřela ho do sucha a opatrně pod něj dala čistou.Míša nevnímal, léky na bolest v kapačce ho uspali. Zabalila ho do čisté a přikryla ho dekou.  „Paní doktorko a co se mu vůbec stalo?“ Zeptala se Anička Hedviky. „Zemřeli mu rodiče a pak šel sem, Filip je jeho bratranec.Bohužel tady taky nenašel moc klidu, prožil tady hodně špatné dny.Filip ti to jednou řekne.“ Anička k němu přistoupila „jak mu zemřeli rodiče?“ Pohladila ho a Hedvice se její přístup velice zamlouval.Bylo vidět, že je Anička velice citlivá. „Prý měli ošklivou autonehodu, podle toho co jsem slyšela je naboural kamión.“ Řekla jí Hedvika, Anička vypadala po jejích slovech, že pustí slzu, ale uměla se dobře ovládat. „Chudák a myslíte, že to zvládne?“ Hedvika se usmála „když to nevzdáme my, tak on nebude mít důvod to vzdát sám. A když to nezvládne, tak jedině proto, že jsme to nezvládli my všichni.Pro mě je dobrý začátek, že mi říká maminko víš.A to se do této role netlačím, ale moc mě to potěšilo. Mám ho hrozně ráda a jestli mám tomu klukovi dát něco ze sebe, aby měl alespoň hezké vzpomínky na dětství tak mu to dám.Až se dostane z nejhoršího, tak ho vezmu na hrob jeho rodičů.“ Anička se usmála, chtěla něco říct, ale dveře do pokoje se otevřeli a vešel Tomík s tátou a Terezkou. Tomík se k Hedvice hned rozeběhl „ahoj maminko, co je Míšovi.“ Hedvika mu dala pusu „Má nemocnou tu nožičku víš, byl znovu na operaci, ale neboj bude zase v pořádku.“ Tomík ji objal „já tam nechci chodit bez Míši.“ Hedvika se usmála „ale musíš chodit do školy ty truhlíku.To zvládneš a potom přijdeš vždycky za mnou do nemocnice a za Míšou ano.“ Fanda přišel k Hedvice a políbil ji na tvář „ahoj koukám, že si neodpočineš, ani kdybys chtěla viď.“ Hedvika se zasmála „já odpočívám jenom se starostmi a s dětmi.“ Anička s Filipem viděli, že je čas nechat je tam samotné a tak se rozloučili a odešli spolu ven.
„Jak mu je?“ Zeptal se Fanda „no jak, vidíš je zase na začátku s tou nohou.Museli udělat revizi, protože se mu to celé zanítilo.“ Odvětila Hedvika
„vezmu je domů všechny a zítra za tebou a Míšou přijedeme.“ Hedvika přikývla „doufám že to zvládnete Fando, protože….“ Dal ji pusu, aby ji umlčel „támhle máš věci, co jsi chtěla a nemusíš se bát, zvládneme to na jedničku.Zítra odvezu Toma do školy a jedu s Terezkou na školu, kvůli přestupu.Opět jsem si vzal volno, to bude peněz zase.“ Řekl jí Fanda s úsměvem. „S penězi si nedělej starosti.“ Řekla mu Hedvika a se všemi se rozloučila. Zůstala s Míšou sama v pokoji, vzala notebook a po dlouhé době zase začala zapisovat do svého deníku.

Filip se procházel s Aničkou po venku, když mu volal táta, že jedou domů. „Tati, já přijedu autobusem domů trochu později.“ Řekl mu Filip do telefonu „a jsi někde poblíž, abych ti dal nějaké peníze?“ Zeptal se ho otec „jo jsem tady u nemocnice, tak já zaběhnu k tobě na parkoviště.“ Otočil se k parkovišti a šel směrem k parkovišti. Anička šla vedle něj a chytla ho za ruku, trochu ho to překvapilo „já tam budu za chvilku.“ Řekl otci a položil telefon „víš, jsi hezký kluk a mě se líbí, že jsi ze mě nervózní.“ Zasmála se Anička a Filip nevěděl jak má reagovat. Když došli k otci, dal Filipovi peníze na autobus a kapesné, aby mohl se slečnou jak sám řekl, někam na něco nealkoholického. Terezka na Filipa ukázala gesto držím ti palce a smála se. Filip byl opět v rozpacích, poděkoval a šli s Aničkou vstříc městu. „Ty Filipe, já jsem byla tenkrát na té psychiatrii, když tě přivezli. Máma tam pracuje to už jsem ti říkala a tam také ten doktor co tě přivezl řekl, že jsi se pomočil.A pak se ti to stalo podruhé.“ Filipovi se nechtělo rozebírat takovou konverzaci, ale viděl, že nebude vyhnutí.  „A musíme se o tom bavit?“ Řekl prosebně, hodně se styděl nechtěl rozebírat svou minulost i když nebyla tak dávná. „A proč se stydíš? Byl jsi někdy na LDN? To je léčebna dlouhodobě nemocných a tam jsou lidé, kteří jsou závislý na pomoci druhých. A někteří mají pleny až do smrti.“ Filip zakroutil hlavou „ tenkrát jsem nadával Míšovi a Tomášovi, že jsou pochcánci a mimina. Ségra mi potom ze msty dala do čaje nějaké léky aby mě otupila a zabalila do plen, když jsem spal. Asi chtěla abych si uvědomil jak se chovám ke klukům.“ Anička nechápavě zakroutila hlavou. „To je hodně blbá msta.“ Řekla mu, ale Filip si uvědomil, že tohle léta dělal Tomáškovi a potom i Míšovi. „Ani ne, ono to u nás nebylo tak jednoduché. Ale nechceš se bavit o něčem jiném?.“ Zeptal se jí, aby nemusel říkat všechno. „Jestli se bojíš, že se na tebe potom vykašlu, tak se neboj.Zajímá mě to“ odvětila mu Anička a očima ho pobízela, aby pokračoval ve vyprávění. „No moje máma dávala Tomášovi prášky do pití a mě říkala, že mu je mám dávat taky.Potom když přišel Míša, tak dostával to samé. Tomáš dostával prášky, aby se počůrával v noci. Měl nějaké diuretika a diazepam. Pamatuju si to, protože mi říkala Hedvika co je to za prášky.To co jsem dělal já jim,tak mi udělala ségra, alespoň jednou.“ Anička na něj koukala s otevřenou pusou „Ta tvoje máma musela být pěkná sv….“ Zadržela ten výraz, nechtěla být až tak osobní, ale Filip se usmál. „Jo, já ji měl rád, ale až na té psychárně jsem zjistil, že jsem byl pouze její nástroj. Dnes mě to mrzí, ale už to nevrátim.“ Chytla Filipa za ruku „doufám Filipe, že už to neuděláš jinak bych tě nechtěla nikdy vidět.“ Řekla mu s vážnou tváří a on přikývl „nikdy už to neudělám slibuju.“ Usmála se „doprovodíš mě domů, já si tam dám věci a můžem někam zajít jestli chceš.“ Řekla mu a Filip přikývl, šli pomalu městem a povídali si o svých životech. Cítil se vedle ní dobře, její přítomnost ho uklidňovala. Došli k baráku, se zahradou Anička otevřela dveře na zahradu a zatáhla Filipa dovnitř. Byl to hezký baráček se světle zelenou fasádou. Zahrada byla krásně upravená, okolo celého plotu byli upravené thůje. Baráček byl patrový a nad vchodem byl balkón. Anička odemkla a vlezla dovnitř „Ahoj mami, mám tady kamaráda, může počkat v chodbě?“ Zavolala Anička na mámu na chodbě. Její máma vešla na chodbu a když ji Filip uviděl, stál jako opařený. Nebyla to žádná uklízečka, ale sestra z dětské psychiatrie. „Ale Filip, ahoj no pojď dál.“ Usmála se „dobrý den, ale Anička říkala, že jste uklízečka…..“ Anička se zasmála „lhala jsem, ale on by sem jinak nešel je strašně stydlivej.“  Máma Aničky se zasmála „ale Filipe, uklízečka? Vždyť si ji viděl je to starší dáma, která už má vnoučata, to tě mohlo napadnout.“ Došlo mu, že ze sebe udělal pitomce a studem by se nejraději propadl do země. „No pojď dál udělám ti čaj.“ Řekla mu a Filip bez protestu vešel do baráku. „Tak co Filipe, už jsi s tou tvou maminkou našel společné slovo?“ Přikývl „hmmm už ano.“ Sestra se zasmála „tak vidíš, nic není tak horké, přesně jak jsem ti řekla a ty jsi velmi chytrý kluk.“ Řekla mu, aby ho povzbudila. Anička přišla ze svého pokoje „já si dám taky čaj mami.“ Řekla a její mamka vstala a šla jí udělat čaj. Sedla si vedle Filipa „promiň, že jsem na tebe hrála falešnou, ale věděla jsem, že bys nechtěl jít ke mně, kdybys věděl, že moje máma tam pracuje.“ Řekla mu a chytla ho za ruku. Její máma ji podala čaj „mami on se hrozně stydí i kvůli té nehodě co měl v noci.“ Řekla zcela otevřeně před mámou a Filip byl opět v rozpacích. „Aničko, uvádíš svého kamaráda do rozpaků. A já mu říkala, že se nemá zač stydět a krom toho, bylo to jen jednou viď Filipe.“ Řekla její matka a Filip byl z téhle konverzace dost nervózní. Je to trest pomyslel si sám pro sebe. To co prováděl klukům, se mu nemilosrdně vracelo.Musel to nějak překousnout a tak se jen usmál a přikývl, aby dal sestřičce najevo, že má pravdu.

Pokračování příště………………………….
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Nové dětství Toma a Míši 32
« Odpověď #1 kdy: Ledna 18, 2018, 15:58:54 »
Velmi hezké, již se těším na další pokračování.
Z Filipa mám radost, držím mu palce, má motivaci do života, rodinu a teď dívku, s níž by mohl navázat hezký vztah a to je motivující.

Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 394
  • Karma: 2
Re:Nové dětství Toma a Míši 32
« Odpověď #2 kdy: Ledna 19, 2018, 09:10:50 »
Opravdu úžasné. Anička se s Filipem nepare a to je dobře. Těším se na pokračování