Ahoj všem. Předem bych chtěla poprosit zda by byli možné když tohle čtěte mi napsat do komentářů svůj názor atd. Samozřejmě jen ten kdo chce. Moc mi to pomáhá v tom dal psát.
Dále bych pak ráda řekla že se teď snažím do příběhu dát to nejlepší co mě napadá a proto trvá delší dobu je napsat. Zároveň se snažím psát delší takže o to déle trvají.
Slibná kariéra 9 - hory-1den,
V minulém díle jsme skončily tím, že po 4 denní vánici se Magda a její matka rozhodli jet na hory a vzít s sebou i Terezku. Tento výlet do hor měl však mimo zábavnou stránku i tu užitečnou. Jelikož jeli mimo signál tak Terez vůbec nemohla zjistit o co se Magda pokouší. Čtěte dál tuto část a dozvíte se co Magda pro Terezku udělala.
Zároveň tato část obsahuje příběh 'Jak to bylo s Adélkou' . Celý příběh je smýšlený ale dala jsem si na něm dost záležet a doufám že se bude líbit.
1. Den
Dojeli jsme do chaty celkem pozdě, jediné co si pamatuji je že nás Magda honem hnala do pokoje protože jsme jí v autě už usínaly. Byla to celkem dlouhá cesta než jsme na tu chatu dojeli. Téměř půl dne, už bylo něco kolem desáté hodiny, a tak než aby jsme šli na svah jsme museli jít spát.
M: nebojte holky. Budeme tady ještě 2 dny takže si lyží a sněhu užijete až dost.
A: lyže, hmmeee eehhehee jejda mami my jsme nechaji doma můj snowboard. Víš že na lyže nestoupnu. Hmmmmmeeeeerrgggg. Já veděja že něco nemáme.
M: aha. Tak už se nedá nic dělat. Koupíme ti Teda novej ať máš co dělat. Aspoň je konečně šance koupit ti ten větší. Stejně už byl na tebe malej. Teď už ale spát.
Adélka usnula jako andílek, ale jak Magda vybalovala zbytek věcí tak já jsem stejně nemohla usnout. Vstala sem Teda a šla si taky vybalit. Magda se divila proč ještě nespím a tak jsme si chvilku povídaly.
T: Máte jinak všechno kromě toho snowboardu? Mě snad nic nechybí.
M: teď jsem vybavila poslední tašku a asi jinak všechno máme. Plínky máme, oblečení a všechno.
A: mami?
M: co ty tady prcku? Proč nespinkáš?
A: já mám žízeň mami. Chci si jen vzít troštu vody.
M: tak si Vem hrneček s sebou a jdi zase hajat ju. Ať nejsi zítra ospinkaná.
A: Dobjou noc.
T: Hele Magdo a to ona jen dělá nebo opravdu tak šišlá. Vím že si chce hrát na malou ale jestli to jenom dělá nebo fakt šišle.
'Jak to bylo s Adélkou'
M: No ono to bylo takhle.
Když bylo Adélce 14 tak se mi zdálo že je každým dnem víc a víc nervózní. Netrávily a jsme spolu už tolik času, měla chvíle kdy přímo křičela abych nechodila do jejího pokoje. Vůbec jsem nechápala co se s ní děje, myslela jsem že na ni jde puberta. Bylo to mezi námy dost špatné a vůbec jsme si už nerozuměly. Jednoho dne jsem prala prádlo a našla jsem tam její kraťasy a na zadku byli mokré, ne ale celé spíš jen takovej trojúhelník jako když proteče plenka po okrajích. Nevěnovala jsem tomu nijak pozornost, myslela jsem že si asi do něčeho sedla. Jednou večer se přišla divat za mnou do obýváku na televizi a už když ke mě šla jsem si všimla že nějak divně chodí. Přišla blíž a lehla si vedle mě. Zaslechla jsem jako by něco zašustilo ale vůbec nic jsem netušila. Přitáhla jsem si Adel k sobě a chtěla sem ji trochu pomazlit ale když sem se přiblížila k zadku tak jsem ucítila něco jako polštářek. Najednou když si uvědomila že ji sahám na zadek se zvedla a utíkala do pokoje. Říkala jsem si že je to už nějaké divné ale myslela jsem že má asi svoje dny a měla vložku, tak jsem to raději nechala být a neřešila to. Jeden den byla u kamarádky a já se rozhodla udělat úklid celého domu a tak jsem došla i do jejího pokoje. Napřed jsem normálně uklízela, pak jsem ale došla do druhého patra pokoje a našla na vedle stolu dudlík. Divila jsem se co tam dělá ale nic mě ještě nenapadlo. Nechala jsem ho radši ležet tam kde byl a šla uklízet dál. To co jsem našla mě ovšem úplně vyvedlo z míry a trochu mi to i docvaklo. Pod postelí ležely 4 plenky, 3 mokré a jedna dokonce i špinavá. Hrklo to ve mě, začala jsem se dost bát a přemýšlet o co vlastně jde. Hledala jsem další důkazy a našla jsem skoro celou krabici plenek dole ve skříni. Začala jsem se bát, ale ne o to že nosí plenky, spíše o to jestli není nějak nemocná. V hlavě mi kanuly otázky jako 'Proč mi nic neřekla? Co se s ní děje? Zeptat se jí na to? Nebo ne?. Musela jsem si vše srovnat v hlavě než přijde domů. Řekla jsem si že jak přijde domů tak to s ní proberu.
A:Ahoj mami
M: ahoj Adel, prosím pojď do obýváku. Ráda bych s tebou něco probrala.
A: jo hned jen si dám sprchu.
M: ne prosímtě. Pojď hned. Hodně mi na tom záleží.
A: no tak dobře. Co potřebuješ.
M: víš, dnes jsem uklízela u tebe v pokoji a našla jsem pár věcí co má hodně vyděsily. Jestli máš nějaké problémy víš že se mi s tím můžeš svěřit. Diť si říkáme všechno. Nemusíš se bát a klidně mi vše řekni.
A: aaaahh aaaaeee aaaa.Ehhhmmm já nevím o čem to mluvíš.
M: zlatíčko. Našla jsem ten dudlík, a ty plínky. Svěř se mi co se děje.
A: no dobře. Promiň, já to nechtěla ale stalo se. Líbí se mi plenky mami, a chtěla bych je nosit. Líbí se mi být malá holka. Moc se omlouvám a chápu když už se mnou nebudeš chtít mít nic společného.
M: aaaccchhh můj bože, já se bála že jsi nějak nemocná. to jsi mě ale celkem zaskočila. Já se na tebe vůbec nezlobím. Mám tě ráda a vždycky mít budu. Jestli to chceš tak s tim nemám problém. Jak jsi na to přišla? Kde si ty plenky vůbec vzala?
A: vážně ti to nevadí mami? Já se bála že si budeš myslet že jsem nějaká divná. Jsem ráda že mám takovou mamku jako ty. No jednou když jsem šla že školy a ty si nebyla doma jsem se počůrala protože jsem to nestihla a po čase si řekla jaký by to bylo do plinky. Ani nevím jak mě to napadlo ale chtěla jsem to vyzkoušet. Napřed jsem si vzala tajně plenku u tety Katky, jak má malou Nelinku. Zalíbilo se mi to ale pampers mi byli malé a tak jsem si později koupila ty ve skříni.
M: aha. No dobře, ale co by jsi Teda ty chtěla? Abych se o tebe starala jako o malou? Nebo jen ty plenky? Co by ti udělalo radost. Jsem tvoje mamka a budu šťastná když se budeš cítí dobře.
A: jeeeeeee mami a to by šlo abych byla zase malá? Já bych to moc chtěla.
M:jo, šlo by to. Zatím jenom tak doma a jak doděláš aspoň střední školu tak to můžeme zkusit na delší dobu. Tedy pokud se ti to bude líbit.
Tak to u Adel začalo.
M: takhle to bylo na začátku s Adel no a zbytek už víš. Když chodila na základní školu tak to bylo taky super, to ještě i vypadala jako dítě ale mohla to dělat jen doma. Od těch 18cti let co dodělala školu to chce napořád. Nebráním jí v tom. Od začátku jsem si přebalovala a dělala vše jako maminka. Je to moje zlatíčko.
T: ano je sluníčko. Teda to je fajn že jsi měla takový pochopení. Ziiiiiiiv aaaahh.
M:no tak já myslím že by jsme měli jít spát. Tobě už se taky otevírá pusa.
Přišla jsem do pokoje kde jsem spala já a Adélka a hned mi bylo jasné co se stalo. Celým pokojem byla cítit ta vůně toho co měla Adel v plíně. Spinkala jako andílek, vůbec se mi ji nechtělo budit ale bylo potřeba ji přebalit. Nemohla v tomhle být celou noc, pokaďená plena není nic příjemného, ani když o ní nevíte. Šla jsem tedy zpátky za Magdou a řekla ji jak se věci mají. Zeptala se mě jak leží a já vůbec nechápal jak to myslí.
M: pojď za mnou, já ti to vysvětlím.
Vzala mě do pokoje a když viděla že Adel leží na zádech a skoro celá odkopaná tak řekla:
M: jo tohle půjde. Podej mi prosím podložku, ubrousky, žíňku, vodu a plínku.
Dlouhou dobu jsem si myslela že umím měnit plínky, když jsem ale viděla ji, s jakou obratností a praxí mění plínku ve spaní tak jsem změnila názor. Tak jako když se přebaluje miminko během spánku, tak obratně ona vyměnila plenky Adélce. Vůbec se neprobudila ani nepohnula, tak nežná Magda byla. Jistě, měla jsem již nějaké zkušenosti ze školky i z hlídání dětí, ale nikdy jsem nebyla schopna přebalit ve spánku pokaděnou plínku. Počůraná šla lehce, ale špinavá byl kříž. Umýt celý zadek, a ještě tak něžně aby se neprobudila mi nikdy nešlo.
Pak jsem konečně mohla jít spát, byla jsem už dost unavená. Nebylo divu, bylo již něco kolem tří hodin ráno.
2. Den
Ráno jsem se vzbudila dost brzy, a vůbec mi nebylo dobře. Strašně mě bolelo břicho a musela jsem hrozně kakat. Šla jsem tedy na záchod a uz to že mě letělo ven. Hned jak jsme vyšla ven jsem musela za půl hodinky zase zpátky. Magda už byla vzhůru a tak se hned ptala co se děje.
T: aleeeee, asi sem něco špatného snědla, mám nějakej průjem. Nemáš nějaký prášky? Fakt bych hodně chtěla na svah. Takhle tam přece nemůžu.
M: prášky mám ale moc asi fungovat nebudou. Aspoň ne tak rychle. Nevím, nevím. Chceš raději zůstat na pokoji.
A: mami co se děje? Jeeeeeee Terez tebe bolí bříšto? Já chci aby jsi šla s námy na svah ale. Mami něco mě napadjo.
Šeptala něco mamince a já vůbec neslyšela a čem si ty dvě povídají. Magda za mnou ale stejně přišla a řekla mi na co Adel přišla.
M: hele Terez ono Adel napadlo že když chceš taky na svah jestli by nebylo dobrý aby sis raději vzala plínku pod tu kombinézu. Stejně holky to mají na lyžích složité a s tím prujmem by sis asi moc nezajezdila kdyby tě to chytlo v půlce kopce.
T: no já nevím. Mě to nikdy nelákalo a ani to nechci zkoušet. Sice mi nevadí pleny ani deti ani se mi to nehnusí ale nevím.... Ale hele máš pravdu. Viděla jsem i v televizi že nosí na lyže někdo plenku tak co.
M: tak ano. Adélčina plenka ti určitě bude. Teda pokud ti nebudou vadit ty dětinské obrázky.
T: No tak dobře. Ale jen pro teď. Nejsem ten typ kterému by se to líbilo.
Oblékla jsem si tedy plenku, byl to sice strašně divný pocit ale musela jsem to prostě vydržet. Bylo to buď plenka a nebo žádné lyže, v tomhle případě bych už radši vždy zvolila tu plenku.
Na svah jsme jeli autem a potom asi 10 metrů pěšky. Ještě v autě jsem měla plínku čistou, musela jsem si ji vzít už v chatě nebo bych na svah ani nedojela. Když jsem na ni seděla tak mi to přišlo strašně divné, takové něco hodně měkké s polštářkem na zadku. Byla jsem docela nesvá z toho pocitu a trochu nervózní.
A:Neboj Terez, na to si zvykneš na ten pocit.
T: já si na to nechci zvykat!!! Chci si jen vklidu zalyžovat.
M:Adélo!!!! Nech Terezka být není ji dobře. Nemůže za to. Ona nechce nosit plínky.
A: promiň Terezko. Já to tak nemyslela. Eehhehee eehhehee eeehheeehheehheehhebehee
T:taky promiň Adélko. Adélko nebreč. My jsme to tak nemyslely. Promiň. Notaaaaak. Neplač ty trdlíku. Lechty Lechty Lechty
A: Neeeee! Hehehahehahihihchichchichichichichichii to jechta, nene chichichichi chichichichi
T:no vidíš. Ty beruško. Napřed si dělá srandu.... Chichichichi a pak se sama směje.
A: Promiň, já to myslela dobře. Chichichichi ale už mě prosím nejechtej.
T: co myslíš Magdo? Mám ju přestat Lechtat? Hahahahahhaa.
M: jo, nech ji už. Vyválíme ji pak ve sněhu a je to. Hahahahahaha
Cela cesta autem jinak proběhla celkem dobře. Akorát když jsme šli na svah tak v půlce cesty jsem zase dostala strašně křeče. Najednou jsem se musela zastavit a Magda museli být jasné co se děje. Stala jsem tam jak socha, držela šedá břicho a cítila jak se mi to valí do plenek. Nebyl to nijak nechutný pocit ale nelíbilo se mi to. Líbili se mi se starat o lidi ve školce, pracovat v tomhle oboru ale plínky jsem nepotřebovala. Spíš sem měla ráda děti a tohle byla šance jak být u někoho kdo je dítě ale má aspoň trochu rozum. Chápala jsem ale že bez plínky by to na svahu nešlo, hlavně když jsem měla takový průjem. Došli jsme ke svahu kde byl naštěstí i hotel kam se chodilo na záchod a tak jsem se klidně mohla jít přebalit. Adélka potřebovala taky a tak jsme šli všechny 3 na záchod a já se mohla přebalit. Magda pomohla Adélce a už jsme mohli na svah. Adélce Magda koupila pěkný nový snowboard a už jsme měli všechno.
Ten průjem byl sice nepříjemný ale i tak jsem si ten dne docela užila. Pokadila jsem se asi ještě tak 6x ale potom už to nebylo tak špatné. Břicho mě sice už tak nebolelo ale plenku jsem si raději ještě nechala. Magdu jsme potkala dole pod kopcem.
M: Terezko já jdu přebalit Adel a co ty? Potřebuješ už taky?
T: Ne, nepotřebuji. Představ si že mě ten prujem už nějak opustil.
M: No to je bezva. Plánovala jsem totiž večer jít do bazénu a výřivky. Tam by se ti s plenkou asi moc nechtělo.
T: No to půjdu ráda ale máš pravdu s plínkama bych nešla. Co ale bude dělat Adélka.
M:Neboj pro tu mám koupací plínky. Ona už se nestydí. Stejně to neumí už držet a jinak by tam nemohla.
T:aha. Aha. A to je jako nějaká plastová nebo co?
M:to je jedno to pak uvidíš. Teď není čas, protože jak tak koukám na hodinky tak musíme už na oběd. Rezervoval jsem nám místa tady hned nad kopcem. Dáme si věci do šatny a jdeme na oběd. Skočím si akorát na záchod přebalit Adélku a můžeme jít. Ty chceš být v té plíně nebo si ji na oběd sundáš?
T: asi sundám jestli nevadí. Pod kombinézu sice nejde vidět ale mám pod nu leginy takže. Je čistá tak si ju pak klidně můžu nasadit znova ne?
M: jestli myslíš že už to bude vpohodě tak ani nemusíš. Určitě si ji ale nedávej zpátky, kdyžtak ti dám novou.
T:Tak díky. Já myslím že už to bude vpohodě. Plánuješ ještě po obědě jít na svah?
M:Jestli tu chceš ještě zůstat tak můžeš ale já už jsem unavená a Adélka taky. Navíc ona si musí po obědě trošku zdřímnout.
T:dobrý, šak já už jsem taky docela utahaná. Pojedu pak s vámi na pokoj.
Šli jsme tedy na oběd a musím říct že byl výborný. Tak dobře jsem se dlouho nenajedla. Nebyla to jen tak obyčejná restaurace ale přímo výběrová chata. Byl to super víkend. Opravdu jsem si dnesni den užila ale těšila jsem se navečer na tu teplou vodu a wellnes.
Celé odpoledne se nic moc zajímavého nedělo. Adélka se vyspinkala a pak se následně ještě pěkně pokadila, jinak jsme si celý zbytek dne hráli a těšily se na večer. Magda si musela ještě vyřídit nějaké věci ohledně práce, říkala že si jen zavolá a pak půjdeme. Nevím proč, ale zdálo se mi že mluví s mojí mamkou. Nevěnovala jsem tomu pozornost a dál si hrála s Adel. Hráli jsme pexeso, docela mě to i bavilo. Magda dokončila hovor a mohli jsme jít, tedy skoro. Ja jsem se byla sbalená, Magda, taky. Jediné co zbývalo bylo obléct a nachystat Adélku. Zajímalo mě jak vlastně vypadají ty plenky do vody pro dospělé. Vím samozřejmě jak vypadají ty pro děti, ale zajímalo mě to.
M:Adélko? Chceš ty růžové nebo bílé?
A:ty růžový posíííím.
Magda v poledne slíbila že mi je ukáže a taky ano. Opravdu mě to překvapilo. Vypadly úplně stejně jako ty dětské, přesná kopie plenek Little swimmer. Nebyly to ale české plínky, objednávala je ze zahraničí. Na pohmat byli dost tlusté a hebké. Jelikož bazény byli hned dole tak jsme si daly plavky už v pokoji a Adélka si vzala plenky. Sice měla na sobě plenku ale i tak si vzala raději i plavky. Vypadala úžasně v těch dvoudílných plavkách, a to i když měla na sobě tu plenku.
M: poď Adel, jdeme napřed do bazénu. Chci si zaplavat.
A:nééé mami, já chci jít do výřivky.
T:já chci taky do teplé vody, pohlídám ji. Klidně si jdi zaplavat.
M:děkuju Terez, jsi hodná. Ty moc nezlob Adel.
Dobře jsme si s Adel popovídali. Řešily jsme snad všechny možný věci a nakonec i kluky. Adel s nimi moc zkušeností neměla ale na základní a střední škole nebyla úplně neviňátko. Řešily jsme i docela choulostivé věci a dost mě to překvapilo. Většinu z nich bych tady nerada rozebírala.
Normálně jsme se spolu bavily a ona najednou celá ztuhla, dívala se do jednoho místa a mě bylo hned jasné co se děje. Naštěstí jsme měli výřivku jen pro sebe a tak nebyl takový trapas.
T: copak? Adélko, kakáš?
A:eeeeeerrrrgggggg jooooooo.
T:tak jo, tlač a pak řekni jak bude hotovo ju.
Užívala jsem si zatím vodu a musela jsem se smát když jsem viděla jak je Adel červená.
A:Hotovo.
T:tak jo, a zvládneme to nebo mám zajít pro maminku?
A:já ci tebe!!
T: dobře, dobře, ale stejně musím za mamkou a zeptat se kam dala ty plínky.
Řekla jsem tedy Adel ať zůstane ještě chvíli tam a šla jsem doplavat za Magdou. Zeptala jsem se jí kde má ty plínky, že Adel potřebuje přebalit. Řekla mi přesně to co jsem čekala.
M: mám je ve skříňce. Na, Vem si ten můj čip. Co plínka? Drží?
T:jo díky. Plínka asi vpohodě.
Vzala jsem Adel, plínku že skříňky a šla ji tedy přebalit.
Hodně jsem se ten den bavila a byla jsem ráda že jsem s nimi jela. Šla jsem si s Adel chvíli zaplavat a jinak se asi nic moc super nestalo. Ale ano, přece jen něco ano
