Kapitola 30
Vychovatelka
Míša ležel na žíněnce a spal,ani mu nevadil kravál,který tam dělali ostatní děti.Renata k němu přišla a položila mu ruku na čelo,zda nemá teplotu. ,,Míšo,co jsi dělal v noci.“ Řekla mu Renata s úsměvem. Podival se na ní a zívnul si,vypadal jako by nespal celou noc.,,Lído, vezměte ho do koupelny,opláchněte mu obličej a podívejte se,zda nepotřebuje sundat plenku.“ Řekla jí Renata. ,,A proč to neudělá nějaká sestra?" Zeptala se Lída a Renata se překvapeně na Lídu podívala.,,Já myslela,že jsi chtěla,nebo chceš pomáhat nemocným dětem.Alespoň jsi to říkala,když jsi přišla z ÚSP.Sestry mají poradu a někdo to udělá za ně.“ Zarazila se,nečekala takový útok od psycholožky,ale uznala,že má pravdu. Posadila Míšu do křesla a jela s ním do koupelny,kde mu opláchla obličej studenou vodou.Vzala ho a položila na přebalovací stůl.Rychle mu stáhla tepláky,jak byl Míša unavený,nestačil protestovat ani chytit tepláky.Styděl se a z očí mu vytryskli slzy. ,,No neplakej,kdybys chodil na záchod,jako velký kluk,tak bys nemusel tohle prožívat.“ Rozepla mu igelitové kalhotky a sundala počůranou plenku. ,,No ty bys potřeboval na zadek.Neříkej mi Míšo,že to necítíš,že čůráš.“ Lída vzala tepláky a oblékla je Míšovi.Žádnou plenku mu nedala ,,tak a teď budeš bez plenky a když budeš chtít čůrat,tak někomu řekneš a on tě vezme na záchod jasný.“ Řekla mu Lída a posadila ho do křesla. Míša plakal, nic jí neřekl a Lída s ním jela do třídy. ,,Dobrý den,vezu vám Michala.“ Řekla učiteli,když vešla s Míšou do třídy.Učitel,když viděl uplakaného Míšu,věděl,že takhle se. ten chlapec nemůže soustředit na učení. ,,Míšo,proč pláčeš?" Zeptal se,ale Míša na něj nereagoval. ,,jděte pro Renatu prosím.“ Požádal učitel Lídu a snažil se Míšu uklidnit,ale vůbec se mu nedařilo. Renata přišla téměř okamžitě po tom,co ji Lída sdělila,že s ní chce mluvit učitel a že Michal pořád bulí. ,,Míšo,co pak se děje?" Zeptala se Renata a vyjela s ním ze třídy.Došla pro čaj a dala mu napít z láhve,co mu tam nechala maminka. Míša vypil celou láhev ,,Míšo, copak se děje?" Zeptala se Renata a pohladila ho po tváři. ,,Lído,vemte ho do postele,já jdu pro lékaře.“ Poslechla a odvezla Míšu do ložnice,kde ho uložila do postele.Míša si dal palec do pusy a zavřel oči. ,,A ne,že se počůráš mladíku.Víš co jsem ti řekla.Já tě naučím chodit na záchod.U nás v ústavu i ty mentálně postižené děti věděli,kdy mají chodit čůrat.“ Řekla mu,ale nevšimla si,že Kádí stojí ve dveřích.Šla se za Míšou podívat a pokusit se ho rozptýlit. ,,Co ty mu říkat?!Ty být normální?!“ Přišla k Míšovi a Lídu odstrčila tak prudce,až si sedla na vedlejší postel.
,,No co děláš!" Zahartusila na ní Lída. ,,Kádí,žádnej kluk se nepočůrává do plen.Je jenom rozmazlenej a nechce chodit na záchod.Teď nemá plenu,pil čaj a nepočůral se.“ Kádí na ní raději nereagovala.Sáhla pod deku a zjistila,že je Míša mokrý. ,,Ty můj brouček,to dáme do sucha neboj.“ Míša plakal,tohle na něj bylo až moc.Kádí ho vzala v dece a nesla ho do koupelny,kde se potkala s Renatou a doktorem. ,,To Lída být nenormální!" Řekla naštvaně a vlezla do koupelny. Položila Míšu a omyla ho. Vzala plenku a podsunula pod něj. Dala jednu vložnou a zabalila ho. ,,Neplakat už broučku,teď už dobře." Renata přišla do koupelny ,,Kádí co se stalo“ zeptala se jí. ,,ona být na Kluka zlá.Nechat ho bez plenky a říkat mu,že být líný chodit na záchod.“ Podívala se překvapeně na Kádí ,,to snad ne.Postarejte se o něj.Řeknu učiteli,že mu dá nějaké učení domů.Musíme zavolat jeho matce a informovat jí.“ Renata po těch slovech odešla a šla rovnou za Lídou,která byla na sesterně.,,Paní kolegyně,pojďte se mnou.“ Řekla jí velmi stroze a vyšla z místnosti.Zastavila se u ordinace doktora a zaklepala.Vstoupila dovnitř ,,Radime,kam jsi odešel?“ Zeptala se překvapeně.Lída vstoupila do ordinace a držela hrnek s kávou,Renata cítila,jak ji ta ženská provokuje už jen svou přítomností.Renata lékaři začala líčit,co se dozvěděla od Kádí. ,,Paní kolegyně,je to pravda?" Lída stála s hrnkem u dveří a neprojevila žádné emoce. ,,Ne ten kluk nechtěl plenu,tak jsem mu jí nedala.“ Doktor se zvedl ze židle ,,no,tak se budeme muset zeptat Kádî a Míši.“ Vyšel s ordinace,jeho bílý plášť na něm vlál,když šel chodbou rychlou a ráznou chůzí. Došel do družiny,kde dávala Kádí Míšovi čaj a mluvila na něj. ,,sestro,můžete mi říci,co se stalo a co jste slyšela,když jste přišla do ložnice?“ Kádí se na doktora podívala ,,ona mu nadávat,že nechodit na záchod.Nechat ho bez plenky v posteli.Ona nebýt vychovatelka,ale čaroďejník.“ Řekla mu naštvaně. Lída stála pohrdavě u nich ,,no a ty neumíš česky.“ Řekla jí Lída. Doktor se na ní podíval ,,nebudu to řešit před tím chlapcem.Až dopijete kávu,umyjte hrnek a půjdeme rovnou k řediteli.Jste ve zkušební době,tak se rozloučíme.“ Řekl jí lékař a vyšel z místnosti, s telefonem u ucha a volal řediteli. Renata mezi tím informovala Hedviku,která z toho nebyla moc nadšená a řekla,že přijede co nejdříve. Musela však v nemocnici nahlásit,že musí na chvilku odejít. Sedla do auta a jela do stacionáře.Naštěstí v autě vozila náhradní věci pro kluky,tak si s tím nemusela lámat hlavu.
Stacionář,nebyl od nemocnice daleko, tak že to měla kousek. Vzala z auta tepláky pro Míšu a když šla ke dveřím,volala Renatě,že je na Místě.Renata šla otevřít a čekala na Hedviku u dveří. ,,Dobrý den,tak já dám kluky k vám,abych měla jistotu,že jim tady pomůžete a místo toho,musím řešit,že si tady nedokážete ani prověřit své zaměstnance?!" Na Hedvice bylo vidět,že je vytočená a zároveň bylo vidět, že se krotí,aby nemusela křičet ještě víc. ,,Já Vás naprosto chápu paní Stránská a ráda bych,aby jste přijala mou hlubokou omluvu i když vím,že je toto neomluvitelné.“ Hedvika pochopila,že křičí na tu nepravou ,,ne promiňte,chápu,že bych měla křičet na někoho jiného.Kde je Míša?" Zeptala se a Renata ji zavedla do družiny.Míša když ji viděl,se rozplakal ,,maminko“ Hedvika k němu přiběhla ,,ahoj srdíčko moje,dáme tepláky a pojedeme odtud ano.“ Oblékla mu tepláky a vzala ho do náruče. ,,Já už sem nechci.“ Řekl jí plačky ,,ani za mnou ty nechtít?" Zeptala se Kádí a pohladila ho. Míša neodpověděl,užíval si,že je u maminky ,,a co Tomík?" Zeptala se Renaty a zároveň ji svěřila,co ji Tomík včera doma řekl a že s tou vychovatelkou ráno mluvila. ,,Ale to máte paní Vranská řešit s námi.Už bych ráno tu vychovatelku k Míšovi nepustila.“ Hedvika si uvědomila své pochybení,ale byla přesvědčená,že člověku je potřeba dát víc šancí,než jednu.
,,No pan učitel Vám dá nějaké úkoly pro Míšu.Vezmete si je,až pojedete pro Tomáška.“ Hedvika přikývla ,,zítra máme to vyšetření na urologii,tak nepřijdou oba.Tak nám dejte úkoly i na zítra a víkend.A Tomík to tady zvládne.“Zeptala se s obavou Hedvika. ,,Jen jeďte,Tomíka zvládneme uvidíte.“ Řekla ji Renata s úsměvem. Hedvika vzala Míšu do náruče a přenesla si ho do šatny, kde mu oblékla bundu.,,Pojedeme pryč zlatíčko moje.“ Řekla mu a nesla si ho do auta, kde ho umístila do sedačky. Vyrazila k domovu,aby ho nechala u Terezky. Když vyjela,zazvonil ji telefon ,,Stránská“ představila se ,,Paní doktorko,máte okamžitě přijet,policie přivezla nějakého Feťáka, je celý pořezaný.“ ,,už jedu“ odvětila jí Hedvika a otočila auto k nemocnici. Míša spal v sedačce a Hedvika musela vyřešit,kam ho umístí.Vzala telefon a zavolala Filipovi ,,ahoj Filipe,musím ti dát Míšu nahoru nevadí?" Zeptala se s obavou ,,Nene nevadí,jdu dolů.“ Když přijela k nemocnici,už tam Filip čekal ,,Prosím tě,postarej se o něj,nechám ti klíče od auta.Musím letět na příjem.“ Vyběhla směrem k nemocnici a nechala tam Filipa s Míšou.Otočil se na Hedviku ,,mami ale....“ Neposlouchala a zmizela v nemocnici.Držela v ruce telefon, volala Terezce aby přijela do města za Míšou. Filip otevřel dveře u Míši ,,ahoj“ řekl mu nejistě. ,,Kde je maminka“ zeptal se kňouravě ,,půjdeme za ní jo" nabídl mu.Z kufru vyndal kočár,chvilku mu trvalo než ho složil.Ale po chvilce trápení, to dokázal.Míšu posadil do kočáru a vydal se s ním k výtahu.Vyjel do druhého patra a dovezl Míšu k televizoru.,,Kde je maminka“ opakoval Míša svou otázku,bylo mu do pláče. ,,Maminka musela neco vyřídit,ale já ti někoho představím.“ Řekl mu Filip.Musel ale nejdříve vyřídit svůj nástup do práce.Měl již všechno vyřízené kromě samotného nástupu na šesti hodinovou směnu. Měl ve všem zmatek nevěděl co má dělat dřív.Nikdy nebyl v situaci,že musel řešit víc věcí najednou a pak mu to došlo.Nikdy ani nemusel,protože jeho máma to po něm nevyžadovala. V jeho přemýšlení ho vyrušila staniční sestra ,,Dobrý den mladíku já požaduji dochvilnost a to stoprocentní dochvilnost.Ale to je Míša,ahoj ty jsi u nás byl viď.“ Její tón se změnil v jedné větě hned dvakrát.Z rázného na vlídný čehož Filip hned využil.,,Volala mi máma,že ho musí dát ke mě.Musela ho vyzvednout ze stacionáře,ale já nevím jak to teď udělat......“ Jeho omluva, byla zmatená sestra ho proto zastavila. ,,Tak běž na osobní ať jsi hned zpět.“ Filip odběhl na příkaz staniční sestry.Jen Míšovi se to moc nelíbilo,tento den byl pro něj velice náročný.
,,Běžte některá k televizi na chvilku.Ta rodina nám tady zakládá mateřskou školu.“ Řekla staniční sestra sestřičkám,které byli na oddělení.Míšovi tekly slzy po tváři ,,ale,kdo pak nám tady roní potoky slz?“ Zeptala se sestřička Míši a vyndala papírové kapesníky.Otřela mu tváře od slz kapesníkem ,,ty máš teplotu ty kluku.“ Řekla mu sestřička a šla pro teploměr.
Filip se vrátil z osobního zpět nahoru a hlásil se u staniční sestry,která mu vysvětlila náplň práce.Bude pomáhat sestřičkám s dětmi na oddělení.Filip hned potom šel za Míšou,sestra mu tam měřila teplotu ,,no 38,6 já musím pro doktora.Ty si u brášky počkáš viď.“ Řekla Filipovi a odběhla. Filip zůstal u Míši,pozoroval jak usíná,byl dost unavený.,,Dejte ho do postele“ ozvalo se za ním.Byla to staniční sestra,která tam šla na popud sestry.,,Můžu k Markovi?Má plenky.“ Zašeptal na sestru a ta přikývla.Filip zajel s Míšou do pokoje,šla s ním sestra,která mu pomohla Míšu svléknout.Byla mu zima a byl rozmrzelý ,,chci za maminkou“ plakal,ale nebylo mu to nic platné.,,Filipe přines čistou plenku.Je počůraný a já tě naučím,jak ho přebalit.“ Chtěl odejít,ale Marek když zjistil,že tam je,tak ho obejmul.,,Ahoj strejdo,kde si byl?" Zeptal se ho zklamaně ,,počkej Marku,já přijdu.“ Řekl mu Filip a šel do koupelny,kde vzal látkové plenky.Jednu jednorázovou pro Marka,když se vrátil do pokoje,stál tam lékař.Znal Míšu od minula ,,dejte mu paralen a ať leží.Počkáme až klesne teplota a necháme si ho tady.Udělejte odběry krve a potom na sádrovnu.“ Řekl a podíval se na Filipa ,,všechno zlé je k něčemu dobré.“Řekl mu a odešel, sestra sundala Míšovi plenku a podsunula Míšovi pod zadek čistou.U toho vysvětlovala Filipovi,jak ho zabalit do látkové plenky a nasadit igelitové kalhotky.Filip přišel k Markovi ,,a teď ty Marku.“ Řekl mu a položil ho sundal mu plenku vzal jednorázovou a dal mu ji pod zadek.Pak mu ji zalepil,sestra ho pozorovala ,,no s jednorázovou ti to jde.“ Řekla mu pochvalně a odešla.Míša ležel pod dekou a spal,když přišla sestra zpět,dala Filipovi pro Míšu prášek. ,,Míšo prášek,řekl mu Filip a dal mu paralen do pusy.Vzal hrnek s čajem a dal mu napít.Ne moc obratně,steklo mu to po bradě na deku.Otřel mu pusu a přikryl ho ,,kde je maminka“ zakňoural Míša ,,neboj já ti ji zavolám ano.“ Řekl Filip ,,strejdo,kdo to je?" Zeptal se Marek zvědavě ,,to je můj bráška“ řekl mu Filip.,,On je nemocný,že má taky plenku?" Filip přikývl ,,je hodně nemocný i tady na srdíčku.“ Odpověděl mu Filip a seděl u Míši na posteli,který spal s palcem v puse.,,Marečku,ať ho nevzbudíš já hned přijdu.“ Marek přikývnul ,,já ho budu hlídat jo“ řekl Filipovi a ten odběhl.Běžel do auta pro flašku na čaj a Míšovi vzal dudlika z auta.Přiběhl za chvilku zpět do pokoje, kde Marek seděl na své posteli a pozoroval Míšu. ,,on si cucá palec strejdo" řekl Marek a ukazoval na Míšu,aby svá slova měl čím dokázat.Filip přišel k Míšovi a vyndal mu palec z pusy.Nahradil ho dudlíkem ,,tak a už si nebude cucat palec vidíš.Nesmíš se mu smát slibuješ?" Řekl Markovi a ten kýval hlavou ,,a koupíš mi taky dudlika.“ Filip se zasmál ,,vždyť už jsi velký kluk.Míša ho má jen proto,že si cucá palec víš.“ odvětil mu Filip ,,ale on je taky velký“ řekl mu na to Marek a vylezl Filipovi na klín. ,,Je velký,ale přitom je malý jako ty a nešťastný víš.“ Do pokoje vešla sestra a usmála se,když viděla jak se Filip věnuje Markovi.Podívala se na Míšu s dudlikem ,,jednu neřest,nahrazuješ druhou.“ Řekla Filipovi a ten přikývl. ,,Strejdo vezmeš si mě domů?" Zeptal se Marek smutně ,,no to nemůžu Marečku,jsem ještě moc mladej.“ Řekl mu na to Filip. ,,Filipe,máš utřít na pokojích stolky a potom máš být s dětmi na herně,tedy u televize.“ Filip se podíval na Míšu ,,ale on tady nemůže být sám.“ Sestra se usmála ,,tak až se vzbudí,tak k němu dojdeš.“ Odvětila mu a Filip přikývl ,,neboj strejdo,já u něj počkám.“ Řekl mu Marek a sedl si na svou postel. Filip odešel pro kýbl a hadr,pak si ale vzpomněl,že přinesl pro Marka ovoce a čokoládu.Zaběhl do šatny a vzal ze skříně tašku.Vrátil se k Markovi ,,tady máš pomeranče,jablka a čokoládu.“ Marek měl radost a skočil z postele na Filipa.Ten málem spadl,nečekal že Marek bude tak mrštnej. ,,No dobrý,ale potichu“ řekl Markovi,když ho položil na zem a šel za svou prácí.Dělalo mu radost,že má Marek k němu takový vztah i když ho vůbec neznal,ale nechtěl to dát na sobě znát.
Marek si začal rozbalovat čokoládu a podíval se na Míšu,který se probouzel. Míša otevřel oči a podíval se na Marka,rychle sáhl po dudliku,který měl v puse. Začal plakat,ale Marek vzal kostičku čokolády a vložil mu ji do pusy. ,,Ahoj já jsem Marek“ řekl Míšovi a ten byl z jeho reakce dost překvapený.Marek vyskočil k Míšovi na postel a sáhl mu do ruky,kde měl dudlika.,,Strejda říkal,že jsi nemocný.“ Strčil mu dudlika zpět do pusy a usmál se.,,Chceš ještě čokoládu?" Zeptal se Míši a vyndal mu dudlika.Aniž by čekal na odpověď,vložil mu další kousek do pusy. ,,Sníme to spolu jo.“ Řekl mu Marek a potom vzal láhev s čajem a dal Míšovi napít. Míša byl dost zaskočený,ale měl žízeň,tak začal pít.Do pokoje vešla sestra ,,no vidím,že jste se už poznali.“ Přišla k Míšovi a vzala Markovi láhev z ruky.Držel to dost nemotorně ,,takhle velké mimi,jsme tady ještě neměli.“ Usmála se a pohladila Míšu po tváři. ,,Prý jsi uzlíček neštěstí,tak tě budeme muset rozveselit.“ Dodala ještě ,,kde je maminka“ zeptal se Míša a začal plakat. Do pokoje vešel Filip ,,ahoj,ty už jsi se probudil.“ Míša ho nevnímal,plakal chtěl mít maminku u sebe.Jeho pláč byl vyčerpávající a Filip si ho posadil na klín.,,No v klidu bráško,jede sem i Terezka k tobě.“ Míša ale nereagoval,byl opět ve stavu,kdy se celý třásl a Filip nevěděl,jak ho má uklidnit.Záchrana naštěstí přišla v podobě Hedviky,která když vešla na oddělení,slyšela Míši usedavý pláč. Přiběhla do pokoje a vzala ho Filipovi k sobě ,,no už jsem tady broučku můj.Už jsem u tebe,hlavně klid.“ Konejšila ho v náruči a cítila,že teplota neustupuje. ,,Filipe prý měl teplotu.“ Filip přikývl ,,a doneseš mi teploměr?" Filip přikývl a šel na sesternu pro teploměr, když se vracel,potkal sestřičku,která se o Míšu starala.,,Víš,že jsi úplně super starostlivej kluk?" Řekla mu, byla to studentka a bylo jí 17 let. Filip se usmál a proběhl s teploměrem okolo sestry.Byl v rozpacích a nevěděl,jak má reagovat. Podal Hedvice teploměr a ta jej vsunula Míšovi do ucha. ,,39.5 co mi to zase děláš ty rošťáku.“ Položila ho do postele ,,musíme srazit teplotu,Filipe dojdi na sesternu ať zavolají doktora,abych mu tady nezasahovala do jeho působiště.“ Řekla a Filip zase letěl na sesternu,kde vyřídil vzkaz od Hedviky.
Pokračování příště.........
