Kapitola 28
Deprese
Hedvika se vrátila ke klukům do obýváku, kde se jim věnovala Terezka s Filipem. Pozorovala je, byli jako sourozenci, které se nikdy nepohádaly, které za sebou stojí v dobrém i ve zlém a které se podporují. Měla z toho radost byli úchvatní, její přání spojit tuto rodinu se pro dnešek vyplňuje, ale musí to vydržet i nadále. „Dneska tě Míšo vykoupeme a tebe Tomíku taky.“ Řekla Hedvika „ale až později a dnes budete spinkat u sebe v pokoji co vy na to a nechám vám otevřené dveře.“ Míša se na Hedviku podíval a v očích se mu zaleskla slza. „nechci, bojím se“ řekl ji Míša, ale Hedvika se usmála. Vzala si ho k sobě na klín a dala mu pusu „Míšo, ale čeho se bojíš, vždyť tady jsi v bezpečí ty truhlíku.“ Přivinula si ho k sobě a povzdechla si „ty jsi můj uzlíček neštěstí viď.“
Seděla tam s Míšou na klíně a přemýšlela, jak dlouho to ještě potrvá všechno. Ten kluk ji věřil což bylo nepochybně dobře, ale trpěl strachem, který ona zatím nedokázala ovládat, nebo mu alespoň pomoci ten strach ovládnout. „Čeho se bojíš Míšo, řekneš mi to.“ Zeptala se Hedvika „chci být u tebe, nechci abys odjela.“ Usmála se „a kam bych jezdila ty punťo.“ Bylo jí ho líto i Terezce, která ho pohladila a naklonila se k němu „a co kdybych spala s tebou a s Tomíkem v pokoji já. Jako když jsme byli v nemocnici.“ Míša přikývl „a maminka?“ Zeptal se zmateně „ta bude spát s tátou v ložnici a s námi tam bude i Tomík ano.“ Míša souhlasil, měl Terezku rád.
„Maminko já bych chtěl tamto mlíko.“ Řekl Míša Hedvice, měl na mysli ovesné mléko. „Tak já ti ho udělám ano.“ Posadila ho na sedačku a šla do kuchyně. Terezka seděla s klukama „za chvilku budou vánoce, co by jste chtěli k vánocům?“ Zeptala se kluků. Míša se na ní podíval a pokrčil rameny „a ty Tomíku?“ Zeptala se Tomáše „já bych chtěl mít s Míšou dohromady playstation, abychom spolu mohli hrát, až bude zdravej.“ Řekl Tomík „a chtěl bych, abychom bydleli tady už navždycky.“ Dodal a Terezka se na něj zasmála „tak o tenhle dárek musíš žádat maminku a ježíška.“
Hedvika se vrátila s mlíkem pro Míšu a dala mu hned napít, bylo příjemně teplé a Míšovi to chutnalo. „Mami, tady Tomik má přání k ježíšku.“ Řekla Terezka Hedvice „no řekni to mamce.“ Pobídla Tomáše „chtěl bych, abychom tady mohli bydlet už navždycky u tebe a abys byla naše maminka.“ Hedvika se zasmála „tak to ti můžu k ježíšku slíbit.“ Řekla mu Hedvika „a chceš taky mlíko“ zeptala se ho a Tomík přikývl. Když Míša dopil, šla nalít mlíko Tomíkovi. „Tak pojď ke mně ty můj poklade.“ Vzala si ho na klín a dala mu pít, jen přemýšlela, proč vyslovil tohle přání, když už zde bydleli. Zřejmě ty děti měli obavu, že to skončí a nebo, že o tohle bydlení přijdou a budou se muset vrátit do jejich domu. Když dopil i Tomík nedalo jí to a musela se zeptat „ty Tomášku a ty se bojíš, že u mě nezůstanete?“ Tomáš přikývl „hmmm, protože…..“ pohladila ho po tváři „ no neboj, řekni mi to“ pobídla ho. Naklonil se k ní začal jí to šeptat do ucha „protože táta byl na tebe zlej a Filip taky. A protože jsme s Míšou hloupý a nechodíme do normální školy.“ Hedvika byla překvapená „ Co to povídáš prosím tě, jaký hloupý, ale vy vůbec nejste hloupý, kdo ti řekl takovou věc.“ Obejmula ho „ta jedna teta ve škole.“ Hedvika zvážněla „ a která teta, ti řekla, že jste hloupí.“ Byla z jeho slov překvapená „říkala, že pracovala u dětí, které byli ementálové.“ Hedvika potlačila smích, ten výraz, který Tomáš použil ji nutil smát se, ale v tak vážném rozhovoru, který s ním vedla to nešlo. „A neříkala ta teta mentálové?“ Přikývnul a Terezka se začala smát. Hedvika se na ní vyčítavě podívala. „No promiň mami, ale je to truhlík. Ementál je sýr.“ Řekla se smíchem „se spletl viď“ řekla na jeho obranu Hedvika. „A ukážeš mi zítra tu tetu, která ti to řekla?“ Zeptala se ho Hedvika. „Ale ona se bude zlobit, že jsem ti to řekl.“ Hedvika ho pohladila „ale nebude neboj na to nebude mít čas.“ Odvětila mu „a víš co, půjdeme do vany.“ Vzala ho k sobě, byla naštvaná potom co se dozvěděla. Ale řekla si, že je všude nějaký blbec, jen proto, aby vše dobré pokazil. Vzala ho do pokoje, aby ho svlékla „tak příště, až ti někdo něco řekne takhle ošklivého, tak půjdeš za jinou tetou a řekneš jí to ano.“ Tom přikývl na souhlas a Hedvika ho vzala do koupelny. Posadila ho do vany a začala mu napouštět vanu. Připravila si mýdlo a šampón „umyjeme hlavu, ať jsi čistý. A dnes jsem Tomiku musela koupit plenky do vody.Zítra máte bazén, tak si je vezmeš a ne, že se budeš stydět.“ Bylo mu do pláče a zavrtěl hlavou „já nechci, všichni mě uvidí.“ Usmála se „tam bude víc dětí, co si vezmou plenky do vody uvidíš. Ještě to vydržíš a pozítří jdeme na vyšetření a zjistíme co tě trápí. Pan doktor nám pomůže.“ Tomáš se na ní podíval „a co mi tam budou dělat?“ „No nejdřív zjistí, jestli nemáš zánět a potom zjistí, jestli nemáš poškozený močový svěrač víš. „A bude to bolet?“ Zeptal se „bude trochu nepříjemné, ale já tam budu s tebou i s Míšou a uvidíš, že to zvládneme. A kromě toho, ty jsi moc statečný klouček.“ Vzala sprchu a začala mu namáčet hlavu. Nanesla šampón a umývala mu vlasy, když mu hlavu spláchla, postavila ho a vzala houbu. Když ho umyla, spláchla ho a vzala ručník, do kterého ho zabalila. Vzala ho zabaleného v ručníku. Připravila si plenky „tak zadeček nahoru šup. „ Podsunula si pod něj plenky a zabalila ho. Dala mu igelitové kalhotky a začala mu oblékat pyžamo. „Maminko, dáš mi tamto s tím zipem?Na spaní?“ Zeptal se jí a Hedvika se zasmála. „Ty myslíš ty dupačky?“ Pokýval hlavou „hmmm, oni jsou měkké.“ Zasmála se „tak dáme tvoje dupačky no.“ Šla do skříně a uklidila pyžamo, který nechtěl. Vzala dupačky a oblékla ho do nich. „Tak a půjdeme do obýváku k ostatním.“ Vzala ho do náruče a nesla ho do obýváku „a proč mě maminko nosíš, já můžu jít sám.“ Hedvika se zasmála „protože chci a ty jsi moje štěstí.“ Dala mu pusu a v obýváku ho posadila vedle Míši. „Tak Míšo, půjdeme do vany ano“ vzala ho, aniž by mohl protestovat a nesla si ho do pokoje. „Už aby ty ošklivé sádry byli pryč viď broučku.“ Smutně přikývl „a kdy mi je sundají?“ naklonila se k němu a dala mu pusu na špičku nosu „je to ještě moc krátká doba od úrazu. Ale nebo dočkáš se, příští týden, jdeme na kontrolu a uvidíme, co nám řekne pan doktor.“ Svlékla mu pomočenou plenku a připravila si igelity, které mu navlékla přes sádru na ruce a na noze. Přenesla ho a posadila do vany „umyjeme hlavu“ umyla mu hlavu a celého ho umyla. Pak ho zabalila do ručníku a přenesla do pokoje. Zabalila ho do čisté plenky a dala mu igelitové kalhotky. Vyndala jeho dupačky a začala ho do nich oblékat. Když ho měla oblečeného, šla do obýváku, kde ho posadila k ostatním.
Filip si kluky prohlížel a sedl si mezi ně. „Jste boží, můžu sedět u vás?“ Míša přikývnul a Tomík se na bratra podíval. Hedvika s Terezkou šla připravovat večeři na stůl a kluci seděli u televize. Míša zavřel oči a po tváři mu sjela slza. Filip si toho všiml, trochu dost znejistěl, jestli on není tou příčinou. Nevěděl, co má dělat, byl v rozpoložení, zda má reagovat, nebo dělat, že to nevidí. Zvítězil snad cit, nebo zdraví rozum, řekl si pro sebe, když vzal Míšu okolo ramen a přitiskl ho k sobě. Druhou rukou mu vyndal palec z pusy a otřel mu slzu. Míša se na něj překvapeně podíval, ale nic nenamítal. „Proč jsi vždycky hodnej a potom zlej.“ Řekl mu zničehonic Míša, pro Filipa ta otázka nebyla moc příjemná. Vůbec nevěděl jak má reagovat „protože jsem byl hloupej.“ Řekl mu Filip jedinou odpověď, která ho napadla. „A proč ty brečíš?“ Zeptal se ho Filip, aby mu vrátil otázku „nevím“ řekl mu Míša. Hedvika, která přišla pro kluky se na Míšu podívala. Vzala ho Filipovi k sobě „protože je v depresi brouček viď.“ Pevně ho k sobě přitiskla a sedla si s ním. „To není nic proti tobě Filipe, že jsem ti ho vzala. Já ti to potom vysvětlím.“ Filip se usmál „ale já vím co je deprese mami. Mě to vysvětlil doktor.“ Držela Míšu u sebe, přemýšlela, že mu dá ten diazepam.Alespoň půlku jak ji poradil lékař, věděla, že deprese pro dítě je ohromná zátěž. „Kluci, běžte se najíst mi přijdeme za chvilku.“ Řekla jim Hedvika a kluci šli k jídlu. Míša usnul u Hedviky v náručí. Terezka si přišla přisednout k Hedvice „co je mami“ Hedvika se usmála „nic měl depresi a teď usnul viď.“ Špitla na Terezku a ta přikývla „přemýšlím, jestli si ho nemám nechat na noc u sebe.“ Terezka zavrtěla hlavou „ale já ho pohlídám mamko, lehnu si k němu.“ Odvětila ji Terezka „já vím Terezko, jsi hodná holka. Budeš spát když tak u Tomika, aby neměl strach. Já si vezmu Míšu k sobě do pokoje. Hlavně aby se vyspal Tomik. Nemá to konce.“ Řekla ji Hedvika a pohladila Míšu po hlavě. „Prožil toho už tolik, že to není ani možné. Vydržel toho strašně moc leckterý dospělí už by byl na dně.Ale má to výhodu, jednou bude strašně silný a nic ho jen tak nepoloží.“ Řekla Hedvika Terezce „a já jsem strašně ráda, že jsi si nás vzala ty mami, protože kdybychom byli v tamtom domě, tak by jsme skončili u ementálů všichni.“ Dodala k tomu Terezka a Hedvika se začala smát „jsi střelená“ reagovala na její slova. „Míšo, půjdeme se napapat zlatíčko.“ Probral se, ale zavrtěl hlavou. „Musíš něco jíst broučku.“ Terezka vstala a vzala jeho láhev. Usmála se na Hedviku a šla udělat řidčí kaši, aby mu dali něco na noc do žaludku. Hedvika si ho posadila na klín „znáš tu pohádku o šíleně smutné princezně?“ Míša přikývl „tak ty budeš šíleně smutný princ a já tě budu muset vyléčit.“ Dala mu pusu „budeš spinkat u mě ano“ Míša se na ní podíval a dal jí pusu „hmmm“ řekl jen a Hedvika se usmála. Terezka přinesla lahev, kterou vychladila a podala jí Hedvice, která nabídla Míšovi. Začal pít řídkou kaši „je to slaďoučké viď šmudlo“ řekla mu Hedvika. Hladila ho po hlavě „mám tě moc ráda Míšo a když budeš ti bude smutno, tak mi to musíš říct, aby ses netrápil víš.“ Míša dopil a Hedvika ho chtěla posadit „chci být u tebe“ řekl jí prosebně a Hedvika zůstala sedět a tiskla ho k sobě.
„A když tě dám k Terezce na chvilku a já se půjdu vykoupat ano.“ Přikývl a Hedvika ho dala k Terezce, která si ho vzala na klín. „Ahoj ty náš poklade“ řekla mu a Míša se na ní podíval. Měl opět slzy v očích a Terezka si ho k sobě přivinula „ty jsi andílek, jednou se v těch tvých slzičkách utopíme.“ Usmála se a bylo jí těžko. Divila se, jak to Hedvika může všechno zvládat. „Půjdeme k mámě do ložnice a já tam s tebou na maminku počkám ano.“ Vzala ho a šla s ním do ložnice. Položila ho do postele a přikryla ho. Vlezla si k němu a začala ho hladit po hlavě „zavři kukadla a zkus spinkat, maminka přijde uvidíš.“ Míša se snažil být ve střehu, ale byl v depresi, která ho vysilovala a tak usínal. Během chvilky spal a Terezka byla po celou dobu, než přišla Hedvika u něj. Když přišla z koupelny, dávala Terezka do pusy Míšovi akorát dudlíka. „Zase si cumlal palec mamko.Není to pro něj potupný ten dudlík.“ Zašeptala, ale Hedvika zakroutila hlavou „neboj není a myslím si, že na tohle ani nemyslí, zda je to potupný.“
Hedvika si lehla vedle Míši, který se na chvilku probral a když ucítil Hedviku vedle sebe namáčkl se na ní a usnul. Terezka odešla a zhasla světlo přišla do obýváku, kde Filip škádlil Tomáše a lochtal ho. „Tomíku pojď jdeme spinkat“ řekla mu Terezka a vzala ho za ruku. Šla s ním do pokoje a uložila ho do postele „budeš spát u mě?“ Řekl jí Tom a Terezka si k němu vlezla „Tak jo, ty můj malej bráško, ale koukej spát.“
Filip zůstal v obýváku sám, seděl u televize a koukal do prázdna. Přemýšlel a u toho se zvláštně usmíval z přemýšlení ho vytrhl táta. „Na co myslíš?“ Filip se na něj podíval „na Míšu a Tomáše a Hedviku, Terezku.“ Podivil se tomu „a nad čím, něco je špatně?“ Filip přikývl „hmmm asi já podle všeho a doufám, že je tati nezklamu a ty také ne.“ Podíval se na něj a táta se usmál. „Chceš si promluvit o tom domě?“ Filip zavrtěl hlavou „ne prodáme to tati. Já to nechci.“ Filip se na tátu usmál „a stejně k čemu by mi byli peníze, když bych byl sám a nebo nějakej barák.“ Táta přikývl a co s těmi penězi? „ No dáme postavit kostel a bude tam naše jméno.“ Řekl Filip a začal se smát. „Blboune“ Odvětil mu otec „Dáme to na knížku a vybereš si to jako dospělej.“ Filip se na něj nesouhlasně podíval „Ne použijeme to pro všechny. Nechci to.“ Řekl mu Filip a usmál se…….
Pokračování příště
