Autor Téma: Nové dětství Toma a Míši 27  (Přečteno 2865 krát)

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Nové dětství Toma a Míši 27
« kdy: Ledna 05, 2018, 10:15:41 »
                                                                      Kapitola 27
                                                                      Filipův stín

Když dojeli domů, Filip vystoupil a šel pro Míšu, aby předběhl Hedviku, nebo Terezku, která stála ve dveřích a zdravila je. Než něco Míša namítnul, Filip ho popadl do náruče. Moc se to Míšovi nelíbilo. Terezka stála mezi dveřmi a když viděla Filipa zvážněla „ukaž dej mi ho“ řekla „ahoj já to taky zvládnu.“  Odvětil ji a pokusil se o úsměv „Nech ho Terezko“ zavolala na ní Hedvika od auta, když s Tomíkem skládaly nákup do tašky. Filip odnesl Míšu do obýváku a svlékl mu bundu. „Kde je maminka“ Filip se na něj podíval, viděl, že má Míša z něho strach. „Je venku a přijde neboj.“ Odvětil mu, Terezka přišla k Míšovi a dala mu pusu „ahoj sluníčko moje, jak bylo v nové škole?“ Obejmula ho a přitiskla k sobě. Filip šel s bundou do předsíně a šel do svého pokoje. Měl pocit, že to bude pro všechny lepší. Hedvika přišla s Tomíkem a s nákupem „Terezko zkus mi s tím Filipem pomoct, pokud ho budeme odhánět, tak nebude mít důvod být v téhle rodině šťastný a potom se to odráží na jeho chování.“ Řekla jí Hedvika „mami já vím, jen se bojím.“ Odpověděla Terezka „to chápu Terezko, ale jste sourozenci a tak se dle toho chovejte. Když má jeden problém, tak ostatní jsou od toho aby ho podrželi.“ Terezka přikývla a pošeptala Míšovi ať na ní počká. Přišla ke dveřím Filipova pokoje. Vzala za kliku a otevřela. Filip seděl na posteli a tiše plakal. Když viděl Terezku v rychlosti si otřel slzy „ty neklepeš ségra“ řekl ji klidným, ale vyčítavým hlasem. Terezka si sedla vedle něj „Filipe promiň, já nechtěla být na tebe hnusná.“ Podíval se na ní „ale chtěla“ usmál se. „No dobře chtěla, ale teď mě to mrzí.“ Odvětila mu „to nic, chtěl bych být sám nevadí.“ Zeptal se narovinu. Terezka pokývala hlavou a položila mu ruku na rameno „nevadí, ale sluší ti to, dost jsi zhubnul.“ Řekla mu a byla to pravda z většího buřtíka se stal štíhlejší kluk. Terezka šla za Hedvikou a pošeptala jí, že sedí na posteli a brečí. „Svádí boj sám se sebou, tak uvidíme, která část v něm zvítězí.“ Když uklidila nákup šla k jeho dveřím a zaklepala. „Ano“ ozvalo se a Hedvika vešla dovnitř. Měl zarudlé oči „ty jsi nic nejedl viď?“ Zeptala se a Filip zavrtěl hlavou. „Tak Terezka uvařila, půjdeš se najíst?“ Pokýval hlavou a vstal. Hedvika šla ke dveřím „Mami..“ Otočila se a šla k němu.Chvilku na ní koukal a Hedvika na nic nečekala a objala ho. „Ty seš Janek bláznivej víš to.“ Řekla mu a držela ho v objetí. „Co tě trápí Filipe, můžeš mi to říct?“ Zeptala se ho a posadila se s ním na jeho postel. „Já nevím, vždycky jsem měl strašný vztek a nevěděl jsem proč. Chtěl jsem strašně řvát, abych si ulevil. Když žila máma, tak jsem ubližoval Tomášovi a měl jsem z toho radost a ten vztek najednou odpadl. A teď mám vztek jen na to, co jsem dělal. V té nemocnici, když jsi odešla a říkala jsi mi králíčku před těma klukama, tak jsem pak zažil peklo.“ Vzal kapesník a vysmrkal se. „Oni okamžitě začali na mě pokřikovat a musel jsem jim potom dělat sluhu. Řvali na mě pochcánku a já najednou viděl sám sebe jak před sebou stojím a řvu na sebe.“ Hedvika ho s napětím poslouchala „V noci mi namáčely ruku do vody v domnění, že se počůrám, ale nefungovalo to, tak mi vylil ten jeden vodu pod peřinu.Ráno jsem nevysvětlil sestře, že je to voda a ona mě naopak začala chlácholit, že se to stane i velkým klukům a že si z toho nemám nic dělat. Pak mě napadla myšlenka, že když zemřu, tak si všichni oddychnou.“ Překvapeně se na Filipa dívala „ale to jsem nechtěla způsobit tohle.“ Řekla mu, bylo jí to líto „jenže, tím co jsem tam prožíval mi najednou došlo, že to samé já dělal ostatním a tvářil jsem se jako ty dva blbci. Tak jsme se porvali a ten jeden mi ji natáhl, proto toho monokla.“ Odvětil ji „a proč jsi to neřekl sestře?“ Poprvé byl jeho úsměv od srdce „protože by mi to nepomohlo, asi jako Tomášovi, když to říkal tátovi a proto, že Míša to neměl komu říci.“
„Filipe já jenom doufám, že neuděláš žádnou blbost a kdybys chtěl nějakou udělat, tak za mnou přijdeš. Ne že tě napadne si vzít nějaké léky, nebo tak.“ Zavrtěl hlavou „já ani nemůžu, protože musím zítra za Markem dnes jsem se s ním ani nerozloučil.“ Usmála se „jdeme mezi ostatní pojď a když tě přepadne vztek a budeš chtít být zlej, tak za mnou koukej přijít a říct mi to. Najdeme původ toho vzteku a uvidíš, že to porazíme spolu.“ Vyšli z pokoje na chodbě stál Fanda, měl na sobě černé kalhoty, sako černou košili a červenou kravatu. V ruce držel kytici rudých růží. Ta rudá barva dodávala jeho obleku krásně sladěnou barvu. Hedvika byla zaražená. Fanda si klekl na jedno koleno „Já bych se ti chtěl za všechno moc omluvit a chtěl bych tě již podruhé požádat o ruku.“ V druhé ruce měl krabičku, kterou palcem otevřel. Byl tam stříbrný snubní prstýnek s kamínkem. Hedvika byla zaražená, ale velmi mile překvapená. „Já nevím…“ Na oko ho škádlila „nevím, zda si zasloužím takhle hezkého a upraveného chlapa.“ Řekla mu „mám si vzít montérky?“ Odvětil ji a Hedvika zavrtěla hlavou. Přišla k němu a vzala mu kytku z ruky „je krásná Fando, děkuji a ten prstýnek taky.Ale jak si trefil mou velikost.“ Zasmál se „Jo promiň, nechala si minule prstýnek na umyvadle, tak jsem si ho půjčil.“ Zakroutila hlavou a objala ho. Dala mu pusu „ano vezmu si tě.“ Řekla mu a šli do kuchyně. Fanda z tašky vytáhl šampus „tak to zapijeme a nebojte se, jsou to rychlé špunty, tak že bez alkoholu.“  Bouchl špunt a nalil každému trochu do skleničky. 
Pak přešel za klukama do obýváku a postavil se před ně „Jestli mi kluci odpustíte, že jsem se zase choval ošklivě, tak vám svatosvatě přísahám, že už se nikdy nenapiju a že pro vás budu táta, jak má být a dokážu to hned. Já jsem totiž na sobotu objednal penzion u tří divočáků a pojedeme trochu do přírody.“  Hedvika když ho slyšela, byla překvapená „no a Míša, ten si toho moc neužije.“ Řekla mu Hedvika „Ale neboj, užije věř mi. Já se totiž vsadím, že si nikdy v zimě na sněhu neopékal buřty a teď bude.“ Řekl a podíval se na Míšu. Pak se otočil a šel si sednout k jídlu, protože mu Terezka připravila oběd. Když procházel okolo Filipa zastavil se u něj „ahoj Filipe“ řekl mu a Filip jen pokýval hlavou na pozdrav. „Já jenom, že ti máma odkázala její dům.“ Řekl mu „já vím tati a chci ho prodat, stejně je tam víc bolesti, než radosti. A peníze si klidně nechte nepotřebuju je.“ Odvětil mu Filip. „O tom si ještě promluvíme Filipe.“ Řekl mu otec a šel k jídlu. Filip si sedl k němu a oba začali jíst.
Hedvika si sedla ke klukům „maminko“ řekl ji Míša „potřebuju na velkou.“ Hedvika ho pohladila „A ty chceš jít na záchod?“ Pokýval hlavou a Hedvika ho vzala na toaletu. Sundala mu plenku, která byla počůraná a posadila ho na mísu. Musela ho přidržovat, ale Míšovi to takhle nešlo. Bylo mu do pláče „to nejde“ řekl jí. „Víš co broučku, já ti dám zase normální plenku a vykadíš se do ní.“ Vzala ho do pokoje na stůl a zabalila do plenky. „Je to trápení, s tou tvoji nožkou a packou viď.“ Řekla mu a dala mu pusu na tvář. „A teď zatlač, já tě potom umyju sluníčko moje.“ Řekla mu Hedvika a Míša poslechl. „Tak co, už tě toho zbavíme?“ Míša zakýval hlavou na souhlas a Hedvika mu stáhla plenku. Šla do koupelny pro žínku a do lavoru si vzala vodu aby ho utřela. „Musím tě nejdřív utřít jako miminko plenkou a pak žínkou.“ Zasmála se, ale Míša se zastyděl. „Stydlivost už máme za sebou Míšo přeci.“ Řekla mu a když ho omyla, utřela ho do sucha a namazala. Dala mu látkové plenky a igelitové kalhotky. Dala mu tepláky a vzala ho do obýváku na gauč, kde seděl Filip s Tomášem a povídali si. „Tomiku pojď“ řekla mu Hedvika a stáhla mu tepláky. „Dáme taky čistou plenku.“ Šla s ním do pokoje „mami, můžu na záchod?“ Zeptal se a Hedvika mu stáhla mokrou plenku. „Tak utíkej zlobidlo.“
Tomík se spokojeně vrátil a vyskočil na stůl, Hedvika mu dala plenku „tak jak se ti líbilo ve škole?“ Zeptala se ho „Míša je pořád smutnej a moc nemluví.“ Postěžoval si Tomik „u Míši to chvilku potrvá víš, ale ty mu pomůžeš viď, jsi šikovný kluk.“ Řekla mu Hedvika. „A co děti, jsou tam hodné?“ Přikývl „jsou, je tam Tadeáš a maminka na něj byla taky zlá i tatínek. Měl jsem službu v jídelně a Tadeáš mi to vyprávěl.“  Hedvika Tomika pohladila „prý ho koupali ve studené vodě a pořád ho mlátili.Spal ve sklepě a potom ho vzali a dali do ústavu.A maminko, taky se počůrává.“ Hedvika Tomika poslouchala i když ji dával kouskované informace, muselo to být těžké pro toho kluka. V hlavě ji znělo „všecky nezachráníš, všecky nezachráníš.“ Bylo ji úzko, sama děti neměla a nemohla pochopit jak se někteří mohou takhle k dětem chovat. „Tak pojď ty můj detektive, půjdeme za bráškou.“ Řekla mu a políbila ho na pusu. „Mám tě rád maminko“ řekl ji Tomik a obejmul ji. Hedviku jeho reakce potěšila, odnesla ho k Míšovi.
„Mami, Míša moc sdílnej není“ řekla ji Terezka a usmála se. „No mluvila jsem tam s psycholožkou. Dostal diazepam, špatně se prý adaptuje do skupiny.Ale on to zvládne, je zmatený Terezko je toho na něj moc.“ Řekla ji Hedvika a Terezka přikývla „ty mu budeš dávat prášek na noc i doma?“  Zavrtěla hlavou „zkusíme to bez prášku, nechci do něj tlačit chemii Terezko. Zvládli jsme to do teď, tak to zvládneme i dál. Uděláme dětem čaj Terezko.“  Terezka přikývla a šla vařit čaj.

Míša s Tomikem koukali na televizi v křesle seděl Filip a pozoroval Míšu. Míša měl v puse palec a Filip přemýšlel, jak ho to může uklidňovat. Vstal z křesla a sedl si vedle Míši. Chytil ho za ruku „mamka říkala, že palec do pusy nepatří.“ Míša sebou trhl, podíval se Filipovi do očí. Filip se pokusil na toho kluka usmát, věděl, že mu ublížil a nejen jemu. Ale zmatenost ve Filipovi narůstala, nevěděl co má dělat a uvědomoval si, že je sám ze sebe nervózní. Terezka stála s čajem v obýváku a pozorovala Filipa a Míšu. Ani jeden si ji nevšiml „ještě se na mě zlobíš?“ Zeptal se ho Filip. „Dneska jsem čekal na mámu v nemocnici a byl tam kluk jako ty. Jenom mladší, jmenuje se Marek je tam na vyšetření, protože se počůrává jako ty a Tomáš.“ Ani sám nevěděl, proč mu to vypráví, ale Míša ho se zájmem poslouchal. Filip tedy pokračoval „on nemá maminku a tatínka je v dětském domově.Říká mi strejdo, já nevím proč, říká mi tak, protože jsem mu četl pohádku.“ Míša se na něj podíval „kde má maminku“ zeptal se Míša. „Já nevím na to jsem se neptal.“ Terezka poslouchala co říká Filip, nějak nevěděla zda tomu má věřit, co Míšovi vyprávěl. Nevěděla, že z psychiatrie odešel už ráno. Filip si ji všiml a rychle od Míši vstal „promiň nic mu nedělám, jenom si povídáme.“ Terezka se usmála „ale já nic neříkám Filipe.“ Přišla k Míšovi a dala mu pít z láhve.Filip jí vzal tu druhou a sedl si k Tomíkovi,kterému přiložil láhev ke rtům. Tom se podíval s obavou na Terezku a ta se jen usmála, Tomik to vzal jako souhlas a začal pít. „Ty Filipe, to byla pravda co jsi říkal Míšovi.“ Filip se na ní překvapeně podíval, ale Hedvika, která se šla podívat, proč je tam takové ticho, jeho slova potvrdila. „Ano Terezko je to pravda a Filip zítra nastupuje do nemocnice jako brigádník. Od září mu musíme najít učňák, aby se vyučil, protože ze školy přišlo oznámení o jeho ukončení studia.“  Fanda, který to slyšel vstal „Co prosím…“ řekl, ale Hedvika ho chytila za ruku. „Pojď se mnou“ řekla mu a zatáhla ho do pokoje ke klukům. „Fando, Filip měl hodně zameškaných hodin, proto ho vyloučili. On není lempl, ani není zlej. Má stejnou psychickou poruchu jako měla Petra. Obsedantně kompulzivní porucha. Proto se takhle choval, dostal na to léky a dle lékaře si to vzal jako břemeno po matce. On nerozeznával co je správné, nebo co správné není. Jenže on si tuhle nemoc ponese celý život, protože to někdo zanedbal.“ Poslouchal jí, věděl že to byl on a Petra, kdo tomu nepřikládal žádnou váhu. „Já myslel, že je rozmazlený.“ Řekl ji Fanda „ne on nebyl rozmazlený, byl pod jejím vlivem, tvá mrtvá žena, byla jako démon, chtěla mít pod vlivem všechno a všechny. Ona byla mstivá a Filipa si podmanila a víš proč si nepodmanila Tomáška? Protože když mu něco řekla, co má udělat proti vám všem, tak to neudělal a neposlechl a za to můžeš poděkovat Terezce. Ta byla jako jeho strážný anděl. A ty Fando, tobě ráda dávala možnost pít, protože když jsi měl v sobě alkohol, nechal jsi se ovlivnit i ty. A právě proto, by bylo potřeba ukazovat Filipovi cestu, je mu 15 let a pořád je to dítě.“
Pokýval hlavou a políbil jí „až budeš stát u nebeské brány, tak ti budou cestu sypat růžemi.“ Řekl jí a Hedvika se zasmála „to nemůžou, tam nahoře je řidčí vzduch a méně kyslíku, tam růže uvadnou.“

Pokračování příště
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline themara

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 210
  • Karma: 3
Re:Nové dětství Toma a Míši 27
« Odpověď #1 kdy: Ledna 05, 2018, 13:09:07 »
Zase velmi pěkné pokračování uvidíme jak se to bude vyvíjet dál
hlavně jak to půjde Filipovi v nové práci
no a jestli mu jeho dobré chování vydrží
a tak držím palce do dalších dobrých dílů

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Re:Nové dětství Toma a Míši 27
« Odpověď #2 kdy: Ledna 05, 2018, 13:51:12 »
Ahoj Themaro,moc ti děkuji za tvou pozitivní reakci.Samozřejmě,že každá reakce čtenářů,je motivace ke psaní.Tak že spíš já bych měl chválit ty,co to čtou.
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline themara

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 210
  • Karma: 3
Re:Nové dětství Toma a Míši 27
« Odpověď #3 kdy: Ledna 05, 2018, 14:26:21 »
Ahoj Kejklir nemáš vůbec zač a určitě neztrácej motivaci byla by to velká škoda je to totiž opravdu pěkná Povídka 

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Nové dětství Toma a Míši 27
« Odpověď #4 kdy: Ledna 05, 2018, 16:08:55 »
A opět skvělé pokračování.
Připojuji se k ostatním, nemá to chybu.
Držím palce této rodince, ať všechny strázně překoná a také Filipovi, ať se do ní vintegruje a stane se z něj opravdu dobrý člověk.