Autor Téma: Nové dětství Toma a Míši 26  (Přečteno 2971 krát)

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Nové dětství Toma a Míši 26
« kdy: Ledna 04, 2018, 13:30:44 »
                                                                    Kapitola 26
                                                                    Filip a Míša

Ve stacionáři  už seděli děti u stolu a vychovatelky jim nalévaly polévku. Kádí se posadila k Míšovi „tebe já prý nakrmit“ zasmála se a začala ho krmit polévkou.  V jídelně bylo slyšet jen cinkání příborů a tiché ševelení.
„Děti a kdo dojedl polévku, jde odevzdat talíř. A může jít k okénku pro druhý chod.“ Zavolala Renata a držela talíř s druhým jídlem pro Míšu, který postavila k němu na stůl. „A ty až budeš zdraví, tak si tam také budeš chodit neboj.“
Když dojedli přesouvali se všichni do společné ložnice.Kádí vzala Míšu a šla s ním do koupelny. „Já ti dát plenku na spaní.A jeden půlku prášek.“ Řekla mu, ale Míša tolik radosti neprojevoval. V koupelně mu stáhla tepláky a začala mu sundavat plenku. „Já ti tam dát jednu vložit, kdyby si čůrat hodně.“ Řekla mu a vložila mu jednu plenku navíc do jednorázovky. Potom vzala erární pyžamo, které tam měli ve skříňce pod umyvadlem a Míšu oblékla. Vzala ho a nesla do pokoje, kde už se všechny děti připravovali k odpolednímu spánku.Vzala prášek a vložila mu ho do pusy.Podala mu čaj a Míša to zapil. „Tak Tomáš,Tadeáš,Maruška,Vojta, Petr,Lukáš a Aleš. Půjdou do koupelny.“ Děti se zvedli a šli podle příkazu vychovatelky do koupelny. Šla s nimi v koupelně si děti vzali natahovací plenky. „Tadeáš a Tomáš počkají, dostanete normální zalepovací až odejdou děti ano.“ Řekla jim ta vychovatelka a sestra, která tam byla, hledala Tomášovi pyžamo.  Když děti odešli, nandala nejdřív plenku Tadeášovi. A poslala ho do ložnice, potom sundala Tomášovi tepláky „nestyď se, víš o tom, že se může takhle počůrávat jako ty i dospělý člověk?“ Zeptala se ho sestřička a pomohla mu na stůl. Sundala mu plenku a připravila si čistou, do které ho zabalila a natáhla mu pyžamo. Pak ho poslala do pokoje, kde si lehl na postel a vychovatelka co seděla v křesle začala číst pohádku.

V nemocnici zatím Filip sledoval televizi „kde je strejda?“ ozvalo se na chodbě a Filip měl pocit, že snad uteče. „Ahoj strejdo,já už se vyspal.“ Filip se na něj podíval „proč mi říkáš strejdo,já jsem Filip.“ Ten klučina se na něj podíval s vážnou tváří „protože všichni mají strejdu,nebo mámu a já ne a teď mám tebe.“ Vylezl mu na klín a Filip byl z toho opět v rozpacích. Cítil, jak má ten klučina počůranou plenku. „No ale ty jsi počůranej víš to?“ Marek se na něj podíval „promiň a nebudeš mi nadávat, že jsem pochcánek?“ Filip byl tou otázkou zcela zaskočený „ne… já.. ti nadávat nebudu.“ Marek mu dal pusu na tvář a Filip si tvář otřel. „Kluci se nepusinkujou“ řekl mu trochu nakvašeně a pohledem kontroloval, zda to nikdo neviděl. „Ale strejdové jo“ řekl mu ten klučina. Z jejich hovoru je vytrhla sestra „Marku! Kde je ten kluk zase.“ Přišla k televizi „Kluku jeden, jak to, že jsi vylezl z postele.Koukej mazat do koupelny. Podívej se, máš mokrý i pyžamo špunte!“ Markovi bylo do pláče a Filip ve svém nitru cítil pohoršení z té situace. „Musíte na něj tak křičet.“ Řekl té sestře. Marek měl sklopenou hlavu.Vstal a chytil Filipa za ruku „půjdeš se mnou?“ Zeptal se smutně a Filip s povzdechem vstal. Sestra, proti které se ozval, šla za ním a usmívala se.
Když přišli do koupelny, posadila Marka na stůl „já na něj nekřičela ve zlém, on ví, že teta umí nadávat viď Marečku.“ Řekla a dala mu pusu. Stáhla mu mokré pyžamo a sundala mu plenku. Otřela ho do sucha a dala mu čistou „počkáš tady se strejdou a já ti dojdu pro pyžamo jo. A ty nechceš půjčit bílé kalhoty co nosí sanitáři, máš flek na kalhotech.“ Zeptala se Filipa a ukázala mu mokrou nohavici. Nezbylo mu nic jiného, než souhlasit.  Když se vrátila s pyžamem, nesla Filipovi bílé plátěné kalhoty ve kterých tam personál chodil.  „A ty mokré džíny mi dej, já ti je dám do pračky a do sušičky. Za chvilku budou suché. No nestyď se, co na tobě uvidím.“ Zasmála se a Filip s povzdechem poslechl. Oblékl si ty plátěné a šel s Markem k televizi. „Přečteš mi pohádku?“ Filip zakroutil očima „už zase?“ Marek zakýval hlavou. Filip vzal knihu a začal číst, měl zase své publikum, které ho poslouchalo. Po chodbě se v tu dobu pohyboval lékař se staniční sestrou. Zastavil se u Filipa a překvapeně se podíval, jak tam předčítá dětem a ty ho spokojeně poslouchají. „A vy jste kdo mladíku?“ Přerušil ho ve čtení. Marek, který mu seděl na klíně se na doktora podíval „to je můj strejda“ řekl pyšně.  „Doktore to je syn Hedviky Stránské, on neměl kde počkat,tak ho Hedvika poslala sem. „To je velice nestandardní, ale mladíku až dočtete pohádku, přijďte za mnou.“ Řekl mu a odešel. Filip znervózněl a pomyslel si, že ho doktor vyhodí. Dočetl pohádku a postavil Marka na zem „počkej tady a já musím za doktorem.“ Řekl mu a ten jen smutně přikývl.  Filip šel na sesternu „promiňte, kde je ten doktor.A můžete zavolat mámě, že mě asi vyhodí.“ Zeptal se sestry „Jdi na konec chodby a dveře na pravé straně. On tě nevyhodí  uvidíš.“ Filip šel nakonec chodby, jak mu řekla sestra a zaklepal. Po vyzvání vstoupil dovnitř. Hedvika seděla u stolu a diskutovala s doktorem. „Dobrý den“ pozdravil Filip. „Posaď se, říkal jsem tady tvé mamince, že by bylo dobré abych příště já, nebo staniční sestra byli vůbec informováni o tom, že tady budeš.Tohle je nemocnice ne nákupní centrum.“ Řekl mu a pokračoval „Ale maminka mi vysvětlila oč jde a řekla mi, že ti je patnáct let a že tě vyloučili ze školy, protože jsi byl víc doma než ve škole. A protože je ti patnáct, tak bych měl pro tebe návrh. Než si vybereš nějaké studium od příštího roku, tak bys mohl pracovat na tomto oddělení a věnovat se těm dětem jako jsem to viděl dneska.“ Filip byl z toho v rozpacích podíval se na Hedviku, potom na doktora a nevěděl co má říci. „No a“ vynutil si lékař jeho odpověď. „Ale, já to nezvládnu“ Hedvika se postavila k Filipovi a položila mu ruku na rameno „Filipe, já si myslím, že právě ty to zvládneš a já budu na tebe nesmírně hrdá.“ Podíval se jí do očí „ale já jsem ti chtěl ublížit a byl jsem na tebe zlej.“ V jeho očích se zaleskly slzy „Německo taky rozpoutalo druhou světovou válku a dneska s ním obchoduje celý svět.“ Řekl doktor „staniční sestra tě vezme na osobní oddělení, dojdeš si ke své lékařce, pro potvrzení o lékařské způsobilosti a nástup budeš mít pozítří. Pak si tě vezmou do parády sestřičky.“ Poděkoval a vyšel s Hedvikou před ordinaci. „Mami…. Já“ pohladila ho „já vím Filipe“ řekla mu s úsměvem. Měla radost, jestli něco může na toho kluka zabrat, tak je to právě práce s dětmi.

Ve stacionáři, se děti probouzeli z odpoledního klidu. Převlékaly se s pyžam „Kdo bude převléknutý, tak půjde do družiny“ zvolala vychovatelka. Kádí přišla do pokoje a vedle ní cupital černoušek. „Ahoj děti“ řekla a zubila se. Přišla k Míšovi, který ospale mžoural očima „To být Bubakar můj syn, ty se seznámit.“ Bubakar si stoupl k Míšovi „Ahoj“ řekl mu a Míša si ho změřil očima „ahoj“ odvětil mu. Maruška přišla k Bubakarovi „Ahoj Bubo“ řekla mu a smála se. „Teto Michal spí s palcem v puse.“ Pošeptala Maruška Kádí a ta ji pohladila po hlavě „on být nemocný jako ty a všichni.Tak se mu nesmát.“ Maruška pokývala hlavou a Kádí vzala Míšu do ruky. „My jít do koupelny a já tě převlíct.Ty spát klidně a dobře.“ Pochválila ho a vzala ho do náruče „Kádí, ale nemusíte ho tahat, tady má křeslo.“ Kádí se zasmála, byla to Renata, která ji na to upozornila „to být dobré, on chtít s tetou Kádí.“ Položila si ho na stůl „teto, kdy už půjdu domů?“ Zeptal se jí Míša „ty chtít domů? Neboj za chvilku přijít máma a ty jít domů.“ Zasmála se a svlékla mu pyžamo.  Otřela ho a namazala, přitom mu broukala písničku. „Ty se ničeho nebát, až ti dají pryč ty sádra, tak budeš běhat jako všichni.“ Dala mu plenku a odnesla do družiny. „Tomáši, ty jít se mnou.A Tadeáš ty taky.“  Bubakar přišel k Tomášovi „co se ti stalo?“ Míša se na něj překvapeně podíval „ty mluvíš normálně?“ Zeptal se „hmm já chodím tady do školy.Narodil jsem se tu.Máma už se mluvit nenaučí, ale doma spolu mluvíme takhle hoe gaan dit met jou?“ Míša se pousmál „co to je?“ Bubakar se zasmál „to je jak se máš.Je to Afrikánština a já ji musím umět kvůli babičce a dědovi, když přijedou.Ty umíš nějakou řeč?“ Zeptal se zvědavě Míši „Ja ich spreche Deutsch“ Odpověděl mu Míša a hned mu to přeložil „ano já mluvím Německy.To mě učil táta.“ Řekl a trochu ho zabolela vzpomínka na tátu, ale tu hořkost, která ho přepadla polknul. „A chceš se naučit pro moji mamku tu větu?“ Míša přikývl a Bubakar ho učil, jak to má vyslovit, což nebylo moc jednoduché. Když se Kádí vrátila a viděla, že se Bubakar baví s Míšou, byla spokojená a ukázala Renatě, že Míša komunikuje. Kádí k nim přišla a Míša hned na ní spustil „hoe… gaan dit met jou?“ Kádí to pobavilo a začala se zubit „eee? Ty mluvit moji řeč? Ty být kouzelník.“ Řekla mu a dala mu pusu na tvář. Děti se stáhly ke Kádí a k Míšovi, když viděli jaké tam je veselo, chtěli být u toho.
Do družiny přišla sestra „Tomáš a Míša,tady mají maminku.“ Hedvika vešla do družiny, Míša když ji viděl, tak mu bylo do pláče. Hedvika k němu přišla a zvedla ho z křesla „no ahoj broučku, přišla jsem dřív dneska. Pojedeme domů?“ Míša zakýval hlavou. Vzala ho do šatny, kde seděl na lavičce Filip. Posadila ho vedle Filipa a Míša dost znervózněl. „Paní Stránská, můžete na moment?“ Vyzvala ji Renata a Hedvika šla za ní na chodbu.
Filip vstal a vzal Míšovu bundu „můžu tě obléknout, než přijde máma?“ Míša se na něj podíval a jejich oči se setkaly. Chvilku na sebe mlčky koukali a Filip bezeslova k Míšovi přistoupil a začal mu navlékat bundu. Tomáš přiběhl do šatny, loučil se tam s Bubakarem a Maruškou, když uviděl Filipa zarazil se „ahoj“ řekl mu a Filip odpověděl. „Michale já …….“ Začal Filip, ale vůbec nevěděl co říci. Zadíval se Míšovi do očí, viděl strach a poprvé si uvědomil, že se vciťuje do někoho jiného, než sám do sebe. Napadla ho otázka, zda to dělají ty léky co bere. Vzal Míšu za ruku „všechno dobrý?“ Řekl a dodal „omlouvám se ti.“ Dodal a Míša byl překvapený, jen nevěděl co si o tom má myslet. Měl před očima Filipa s nožem v ruce. Neodpověděl mu a Filip ho pustil netlačil na něj, byl v klidu. Hněv, který v sobě každý den cítil, byl pryč a na svět se drali emoce, které tím hněvem byli potlačovány. „Kterou máš bundu Tome?“ Zeptal se a Tomáš mu ji ukázal, Filip ji vzal a oblékl mu ji.Pak mu začal dávat boty. „Ty s námi jedeš domů?“ Zeptal se ho Tomáš „Jedu a neboj se, budu v pokoji, nebudu nikomu naobtíž.“  Hedvika se vrátila ke klukům „ty už jsi je oblékl?“  Hedviku to překvapilo. Usadila Míšu do kočáru a jeli k autu. „Stavíme se ještě v krámě“ řekla Hedvika klukům a vyjeli k nákupnímu centru. „Mami, to dělají ty prášky?“ Zeptal se Filip v autě. Byl zmatený a Hedvika pochopila, kam tou otázkou míří. „Ne Filipe, to se ti probouzí srdce, tak ho nech a nebraň se tomu.“ Odpověděla, měla však strach, že se Filip vrátí do starých kolejí.
Když dojeli k nákupnímu centru, šli všichni do obchodu. Hedvika měla Míšu v kočáru a Tomáš s Filipem šli vedle ní. Vlezli do obchodu „mami, nemohla bys koupit nějaké ovoce, jako jablka nebo pomeranče?A něco k pítí“ Zeptal se Filip a Hedvika přikývla „ty máš chuť na pomeranče?“ Zavrtěl hlavou „ne já.. na svačinu.“ Odvětil jí rychle a Hedvika ani nepátrala, proč zrovna na svačinu. Ani ji to nedošlo to jen Filip chtěl do nemocnice něco pro Marka. Nějak zjišťoval, že mu ten kluk chybí.
Hedvika brala jogurty, když okolo Míši šla parta asi 4 kluků. Měli strašnou srandu z Míši v kočáru. „Hele kripl“ řekl ten jeden a ostatní se začali smát. „Sám jsi kripl“ vystřelil mu Filip stejnou poklonu. Jen to bylo o dost hlasitější, tak že se lidé otáčely. I ten kluk, který to řekl to už však Hedvika musela zasáhnout. „Pokračujte pánové, všichni“ řekla jim „no jistě madam.“ Hedvika se otočila na Filipa „nadávkami nikoho nenapravíš.“ Míša naštěstí nevěděl, proč ta rozepře vznikla, ani nezaregistroval, že se mluvilo o něm. Když měli nakoupeno, šli zpět k autu. „Filipe co říkáš na ten nápad s tou nemocnicí. Vyděláš si nějaké peníze a pak ti najdeme nějakej učňák.“ Řekla mu Hedvika, když jeli domů. „Mami a nebylo by lepší, kdybych odešel?“ Zeptal se jí najednou. Hedvika zajela ke krajnici a zastavila „jak tě to napadlo prosím tě?“ Zeptala se zmateně „nevadí, že ti říkám mami po tom všem?“ Zavrtěla hlavou „jak tě napadlo, že odejdeš.“ Zamyslel se „stejně mě nikdo nemá rád po tom co jsem udělal. A stejně zase něco určitě udělám.“ Řekl jí, byl to pocit méněcennosti, který ten kluk v sobě nesl. „Filipe, chybovat je lidské a odpouštět je božské. Pamatuj si to, vaše rodina procházela rukama v neustálém napětí a promiň, že to tak řeknu, ale tvoje máma dělala mezi dětmi obrovské rozdíly a měla tě omotaného okolo prstu. Já tě rozhodně vyhazovat nechci a nebudu. Jen musíme tu vaší rodinu spojit.“ Rozjela se a jela k domovu. Oba měli smíšené pocity a zřejmě si měli co říci, jen ani jeden nenašel zatím odvahu otevřít delší dialog.

pokračování příště...............
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 394
  • Karma: 2
Re:Nové dětství Toma a Míši 26
« Odpověď #1 kdy: Ledna 04, 2018, 14:15:30 »
Čím dál lepší. U Filipa se otevírá jeho dobrá stránka o které ani nevěděl

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Re:Nové dětství Toma a Míši 26
« Odpověď #2 kdy: Ledna 04, 2018, 14:17:39 »
Třeba mu to skutečně vydrží,taky mě překvapil  ;D
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline themara

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 210
  • Karma: 3
Re:Nové dětství Toma a Míši 26
« Odpověď #3 kdy: Ledna 04, 2018, 15:22:31 »
Opět velmi ale velmi pěkné pokračování a jsem zvědav jestli to chování Filipovi vydrží
Těším se na pokračování

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Nové dětství Toma a Míši 26
« Odpověď #4 kdy: Ledna 04, 2018, 15:35:32 »
A opět moc hezké pokračování. Z těch držím palce Filipovi, aby našel cestu k nápravě, vždyť je to i v jeho zájmu.
Také se mi líbí Hedvičino: "chybovat je lidské, odpouštět božské".
Ono tak v životě chodí.
Také se mi líbí přístup Kádí, je to moc milá paní, ta její Čeština je velmi humorná.
Svět je multikulturní a lidé by si měli vzájemně vycházet vstříc.
A stacionář, tak ten je božský.
Již se těším na další pokračování.