Kapitola 24
Filipův návrat
Hedvika byla v práci, měla trochu obavy zda kluci zvládají odloučení,ale uklidňovala ji skutečnost,že jsou v dobrých rukou. Měla v plánu navštívit Filipa a pokusit se toho kluka dostat na svou stranu, bylo však více než jasné, že tento úkol bude velmi složitý.
,,Sestro,kdyby mě někdo sháněl,jsem na telefonu." Řekla sestřičce a vydala se na psychiatrii.Měla smíšené pocity a výčitky svědomí ona sama si uvědomovala,že ať byla matka těch kluků jakákoliv,tak ani jedno dítě nemůže být zodpovědné,za její chování.Když tam došla zazvonila a sestra ji vpustila dovnitř. ,,Dobrý den,jdu za Filipem Vranským.“ Řekla a sestra ji zavedla k jeho pokoji. Zaklepala a vešla dovnitř.Filip seděl na posteli a koukal z okna,byl zamyšlený. ,,Ahoj Filipe“ pozdravila a Filip sebou trhnul, když se na ní otočil,všimla si,že má monokla. ,,Ahoj“ odpověděl jí ,,co se ti stalo?" Zeptala se a přišla k němu. ,,Nic“ odsekl krátce, Hedvika si sedla vedle něj. ,,Filipe,vím že jsme to oba vzali za špatný konec.Já se ti moc omlouvám a chtěla bych,abychom zkusili spolu vycházet.“ Podíval se na ní v očích měl skleslou náladu. ,,Chtěl bych domů" řekl jí vážně a prosebně. ,,Tak já dojdu za doktorem a vezmu tě domů.“ Vstala a šla ke dveřím ,,mami“ řekl,když odcházela a jí to zarazilo překvapeně se na něj podívala. ,,Já jsem ....“ odmlčel se a Hedvika čekala co chce říci. ,,myslel jsem,že když budu jako máma,tak se mě budou všichni bát.“ Řekl jí a koukal ji upřímně do očí.Hedvika k němu přišla a bezeslova ho objala, Filip se odtáhl ,,tady ne“ řekl jí.Bylo ale znát,že je dost naměkko. Usmála se a objala ho znovu ,,právě tady ano ty Janku bláznivej.Vím,že ti máma chybí,ale taky vím,že pod tou slupkou drsňáka je normální citlivý kluk.“ Řekla mu a on začal plakat ,,jen se vyplač,je to zdravé a začneme znovu ano.“ Nevěděla,zda mu může věřit,ale věřit mu chtěla což pro ní bylo hlavní. Do pokoje vešli jeho spolubydlící ,,je hele vole,mimino se schovává u ženský.“ Řekl ten jeden a začal se smát. ,,Filipe jdeme za doktorem spolu.“ Řekla a vyšla s ním z pokoje.Šla za sestrou ,,sestro,zavolejte doktora a můžete mi vysvětlit,proč má monokla.“ Sestra si povzdechla ,,no ten jeden z výtečníků ho napadl.“ Řekla a vzala telefon ,,Doktore prosím můžete dolů?" Řekla a zavěsila.Hedvika si sedla s Filipem na chodbě ,,už se na mě nezlobíš?" Zeptal se jí Filip a Hedvika zavrtěla hlavou. ,,Ne Filipe zlobím se na sebe,že jsem to nechala dojít tak daleko." Povídala si s ním poprvé měli dlouhý dialog.Byl docela dost vnímavý. Z jejich rozmluvy je vytrhl lékař ,,Dobrý den“ řekl a Hedvika vstala ,,dobrý den,kluka si beru domů." Řekla mu Hedvika své rozhodnutí a doktor přikývl. ,,Nevidím v tom problém,včera jsme si povídali.Filip mi tvrdil,že už ho domů nebudete chtít.“ Hedvika zakroutila hlavou ,,je to trdlo“ řekla doktorovi. ,,No chlapec je v pořádku,jen by bylo potřeba objednat ho k psycholovi,ke kterému bude docházet.Připravím vám zprávu a Filipe,ty se běž převléknout a já si promluvím s maminkou.“ Filip přikývl a šel za sestrou,aby mu dala jeho věci. Lékař pokynul na Hedviku,aby ho doprovodila ,,no kolegyně,asi takhle, ten chlapec byl vedený k nenávisti a k falešným pocitům nepřemožitelnosti.Jeho sociální přizpůsobivost je velice slabá.Když neví kudy kam,tak to řeší agresí. Napsal jsem mu paroxetin,každé ráno 1 tabletu po snídani. Mám ale pocit,že s těmito problémy se potýká celá rodina dle jeho vyprávění.“ Přikývla a řekla mu o Míšovi s Tomíkem a denním stacionáři. ,,Možná bych být Vámi Filipa spojil s denním stacionářem.Odtamtud může chodit do školy.A vyřešte jeho školu zřejmě je dost ve třídě šikanovaný.Potom si vybíjí zlost na slabších.Tady máte pro stacionáře zprávu zkuste se tam domluvit.Oni ho zapojí mezi vrstevníky a uvidíte,že se bude jen zlepšovat.“ Vzala si zprávu a vyšla na chodbu a zamířila do Filipova pokoje. ,,Tak půjdeme?“ Zeptala se Filipa a ten přikývl. ,,Pojedeme do špitálu a pockáš na mě,nebo pojedeš domů.“ Zeptala se Hedvika Filipa. ,,Počkám tam někde.“ Odvětil ji ,,ale já končím až odpoledne Filipe.Terezka je už doma,nebyl bys tam sám." Upozornila ho Hedvika ,,Já nikam nepospíchám mami a Terezka bude radši,když tam nebudu.“ Hedvika mu přejela rukou po hlavě ,,ty seš Janek bláznivej.Tak pojď něco vymyslíme.“ Řekla mu Hedvika a vydala se s ním k nemocnici. Po cestě se s Filipem bavila o starých křivdách a sdělila Filipovi,že je dědicem domu po matce. Byl tím zaskočen ,,tak ho prodáme a peníze si rozdělíme.“ Hedviku to rozesmálo ,,o tom si ještě promluvíme doma,ale Filipe peníze nejsou všechno.“ Došli k nemocnici a Hedvika zavedla Filipa na dětské oddělení. ,,Pockáš na mě tady?Jsou tady mladší děti,než jsi ty,ale můžeš tady koukat na telku.“ Přikývl a Hedvika ho předala sestře,která měla službu. ,,Bere léky, chci aby byl na očích nevadí to.“ Sestra zavrtěla hlavou ,,nevadí Paní doktorko,já Vám ho ohlídám.“ Filip si sedl k dětem,co koukali na televizi a Hedvika se vrátila do své práce.
Ve stacionáři zatím končila druhá hodina vyučování a Míša s Tomíkem šli do relaxační místnosti. Míšu položili na relaxační lehátko.Tomík si lehl na lehátko hned vedle Míši. ,,Tak a oba zavřete kukadla a poslouchejte tu hudbu.“ Z reprobeden,hrála tiše hudba, která byla doprovázena šuměním moře. Míša měl zavřené oči a nechával se unášet hudbou. Trhl sebou a otevřel oči vychovatelka,která tam seděla jako dozor chytla Míšu za ruku,protože aniž by si to uvědomil,měl palec v puse. ,,Míšo palec si do pusinky nestrkáme.“ Měl slzy v očích ,,chci maminku“ řekl vychovatelce ,,tobě se tady nelíbí?" Neodpověděl,sám nevěděl co ji má říci byl zmatený. Vychovatelka vstala a šla k telefonu na zdi. ,,Renato,můžeš na relaxační.Jde o Michala Jánského" řekla do telefonu a hned ho zavěsila. Během chvilky přišla do místnosti starší žena.Měla bílý dlouhý plášť a krátké vlasy sestříhané na ježka.Její velké rty zdobila červená rtěnka a prsty ji zdobili prsteny. Držela v ruce desky na kterých bylo napsáno Michal Janský. Sedla si k Míšovi ,,ahoj,jsem Renata,můžeš mi říkat teto,když budeš chtít.“ Řekla mu a potom si otevřela ty desky.Chvilku si mlčky četla ,,Míšo,ty se tady bojíš mezi námi?Můžu ti říkat Míšo viď.“ Přikývl ,,co tě tady trápí?Podívej na brášku,ten se nebojí viď?Jsi jeho bráška.“ Tomík zakýval hlavou. ,,Proč tady musím být.“ Zeptal se najednou Míša. ,,No to je jednoduché,protože tady jsi mezi dětmi,které mají problémy a někteří stejné jako ty.A my jsme tady od toho,aby jsme ty vaše dušičky rozbité opravily víš.“ Míša nechápal výraz rozbitá dušička. ,,Kde je Kádí“ zeptal se a Renata se usmála ,,tobě ta naše sestra ale přirostla k srdci.Mám ti ji zavolat?" Přikývl měl v očích slzy ,,a se mnou si nechceš povídat?" Zeptala se Renata ,,až potom“ řekl jí a plakal. Vstala a šla k telefonu ,,Kadiatou má tady pacienta na relaxačním.“ Řekla a zavěsila ,,tak se domluvíme,přijde Kádí a až si s ní promluvíš,tak přijdu já ano.“ Řekla mu Renata a otřela mu oči. Kadiatou vešla do místnosti ,,Kde mít to neutěšené robátko na mě.“ Zubila se a přišla k Míšovi ,,co pro tebe teta Kádí udělat?Jů, ale ty plakal a proč?" Přišla k Míšovi a pohladila ho ,,já jsem mokrej" řekl ji ,,ale, ty neplakal už a já tě vzal do koupelny ano.“ Vzala ho do ruky a nesla si ho v ruce ,,ty nejíst nic,jsi jako péro.“ I když Míšovi tekly slzy zasmál se ,,pírko“ opravil jí, což Kádí zjevně pobavilo. ,,Tak ty mě chtěl učit mluvit.“ Zasmála se a když přišla s Míšou do koupelny,položila ho na stůl. Stáhla mu tepláky a začala mu sundavat plenku.Zakryl si obličej ,,jsi li roztomilý,když se styděl.Ale teta Kádí ti udělat sucho a nikdo tě nevidět.“ Otřela ho do sucha a vzala mastičku,kterou ho namazala.Dala mu čistou plenku a natáhla tepláky. ,,děkuju“ řekl ji Míša a Kádí ho vzala do náruče ,,ty být moc hodnej a nemusel mi říct děkuju.Já mám ráda dítě všechny dítě.A ty pořád smutnět,může pro ty ještě teta udělat něco?" Posadila ho na stůl a otřela mu oči. ,,Tobě umřít maminka,teta to věděla.A u mě doma,když někdo umřít,tak mu zpívat každý večer,aby nás anděl slyšel.Já tě naučit písničku pro maminku a budeme spolu zpívat.“ Bylo mu do pláče,ale přikývl. ,,E kukha nyeni kwenkos......" Začala zpívat tichým hlasem a Míša se snažil po ní opakovat ta slova. Když dozpívala,vzala Míšu znovu do náruče ,,jsi li moc šikovní a já tě vzít k nám.Ty umět zpívat jako Africký kluk.“ Řekla mu a odměnila ho pusou na tvář. Byla ráda i ona cítila,že si k tomu chlapci našla cestu a Míša s ní byl rád. Nesla ho zpět do relaxační místnosti ,,a když ty chtít dát suchý plenku,tak zavolat tetu Kádí a ona ti pomoct.“ Řekla mu a v relaxační místnosti ho položila zpět na lehátko ,,teto ty jsi z Afriky?" Zeptal se Míša ,,teta kádí je z Pretoria.To být daleko na Jihu.“ Zasmála se ,,já ti příště ukázat fotky jo“ řekla Míšovi a chtěla odejít ,,nechoď pryč“ řekl jí Míša a měl slzy v očích ,,ale já muset ještě pracovat a potom za tebou přijít.“ Odvětila mu a pohladila ho.Renata stála mezi dveřmi ,,teda Kádí,vy jste kouzelnice víte to.“ Kádí se zasmála ,,on je brouček a má hodně neštěstí na sobě.Ale být to moc krásný kluk.Teta Renata být moc hodná na dítě jako jsi li ty.A tetě můžeš říkat všechno a potom já přijít a říkat africkou pohádku o smutném slůněti.“ Řekla Míšovi a nechala ho s Renatou ,,tak Míšo,ty máš tetu Kádí rád?" Míša přikývl ,,je hodná,jako maminka“ řekl jí ,,jsi moc šikovný kluk,že si rekneš,když se počůráš.“ Zastyděl se po slovech Renaty ,,ale no tak,za to se nestyď,uvidíš,že až se toho zbavíš a jednou budeš mít svoje děti,tak každý možný problém vyřešíš s úsměvem.“
,,Teto,když já se pořád bojím.“ Sedla si k němu ,,řekni mi čeho se bojíš“ zeptala se ,,já nevím“ řekl jí a začali mu téct slzy z očí. ,,a co cítíš,když se bojíš.“ Zeptala se ho Renata.Zavrtěl hlavou a Renata ho posadila ,,Míšo víš co,tak půjdeme za dětmi ať příjdeš na jiné myšlenky ano.“ Nechtěl ,,chci spát“ řekl jí. Přikývla a zavolala sestru ,,odneste ho do postele sestro.Ať alespoň hodinu spí.“ Byla to Kádí,která přišla.Vzala Míšu do ruky ,,Ty jít spinkat brouček můj a teta být u tebe než usnout.“ Řekla a odcházela z relaxační místnosti. ,,Já chci jít s Míšou“ řekl Tomík smutně ,,tak pojď,půjdeme za nima ano.“ Řekla mu Renata a chytla ho za ruku.Když přišli do ložnice Kádí položila Míšu a stáhla mu tepláky.Sedla si k němu ,,a ty chvilku spinkat a potom přijít Bubakar“ Tomík si vlezl do druhé postele a Kádí sundala tepláky i jemu. ,,ty být počůraný,já dojít pro plenku.“
pokračování příště.....
