kapitola 22
Škola se blíží
Hedvika se vrátila do ložnice s pyžamem,ale Míša spokojeně usnul.,,Chtěla jsem mu dát pyžamo“ řekla Terezce a zahrozila ji z legrace pěstí. ,,Já ho obléknu“ špitla na ni Terezka s úsměvem,ale Hedvika mávla rukou,aby ho nechala spát.Oblékla potichu pouze Tomika,který byl ještě vzhůru.
,,Maminko,já ještě nechci spát“ řekl Hedvice Tomik, ale Hedvika byla nesmlouvavá.Dala Tomikovi pusu a položila do postele. ,,Jen se pořádně vyspinkej,čeká vás oba náročný den." Přikryla ho dekou a pohladila ,,koukej na Míšu jak spinká“ řekla potichu Tomikovi. ,,Terezko,půjdu se osprchovat pockáš u nich viď?" Zeptala se Hedvika a Terezka s úsměvem přikývla. Pozorovala Míšu,měl v puse palec a spal.Usmála se a lehce ho pohladila po tváři,aby ho nevzbudila. Měla v sobě pocit štěstí,že jsou u Hedviky a kluci se tam cítili jako doma.Jen se jí vzdalovalo přání,aby kluci byli zcela v pořádku a prožívali plnohodnotné dětství. Hedvika se vrátila z koupelny, vzala lahve kluků,aby jim tam doplnila čaj na noc. Vešla do kuchyně a začala nalívat čaj do lahví.Fanda seděl v obýváku a koukal na hořící krb,který zapálil,když tam byl sám. Když uviděl Hedviku v kuchyni vstal a šel k ní ,,Hedviko mě je to líto,že jsem vás všechny opět zklamal." Hedvika v jeho tónu slyšela pokoru a upřímnou lítost ,,neřeš to Fando,omlouvat se pořád do kola a myslet si,že po omluvě můžeš tu chybu udělat znovu není zrovna nejlepší způsob, jak získat důvěru ostatních.Kromě toho,nejsem kněz,abych ti dala třikrát zdrávas a bylo ti odpuštěno.A co důvěra dětí,jak si ji chceš získat? Omlouváním? Ne Fando, zaséváš sám zrno nenávisti proti sobě.Přemýšlej trošku,proč jste tady a proč jsou tady děti šťastné a neber jim tu možnost, mít na dětství alespoň nějaké hezké vzpomínky.“ Řekla mu a vzala ze sedačky kluků dudlíky do ruky.Fanda ji chytil za ruku ,,počkej přeci, já ti slibuju,že jestli se ještě jednou napiju,půjdu sám na léčení.I když na sobě nepozoruji závislost." Přikývla a Fanda ji pustil ,,možná bys měl spíš přemýšlet,jak se omluvit dětem." Šla za klukama do ložnice ,,děkuji Terezko a běž si taky lehnout.Jestli chceš jet s námi ráno,tak vstáváme už v 6 hodin.“ Řekla Hedvika Terezce ,,pojedu mami,tak dobrou noc.“ odvětila ji a při odchodu za sebou zavřela dveře.Hedvika si lehla mezi kluky a Míšovi vyndala palec z pusy.Nahradila ho jeho dudlíkem ani se nevzbudil a spokojeně spal dál.Tomík se přitulil k Hedvice a ta ho obejmula ,,tak pojď ke mě ty mazlíčku můj.“ Zašeptala a přitiskla ho k sobě. Usnul v jejím obětí, poslouchala,jak spokojeně oddychoval. Usnula i když měla v hlavě spoustu myšlenek a obav z nastávajícího dne. Probral ji Tomik jak se zavrtěl,spal neklidně ,,ššš spinkej broučku“ uklidňovala ho, ale Tomík se rozplakal ,,ale no tak spinkej“ zašeptala a pohladila ho po tváři. ,,něco se ti zdálo šmudlo“ řekla a dala mu napít čaje. ,,chceš dudana?" zeptala se ,,jo“ řekl kňouravě.Dala mu jeho dudana do pusy a sáhla mu na plenku. ,,Dáme čistou plenku zlatíčko ano." Vstala a sundala mu kalhoty od pyžama a sundala mu mokrou plenku. Měla čisté plenky v pokoji,aby nemusela běhat do dětského pokoje. Když ho balila do čisté plenky usnul. Přikryla ho a podívala se na hodiny,ukazovaly 23:45 lehla si do postele a odebrala se do říše snů. ,,Maminko!!!!“ vzbudil ji Míša,jeho hysterický křik s pláčem ji zcela vyděsil.Trhla sebou a vzala Míšu k sobě a ten se celý třásl.Během chvilky do pokoje vběhla Terezka ,,mami,co to bylo za křik?" Hedvika držela Tomika v náručí a uklidňovala ho ,,nic,běž si lehnout Terezko,něco se mu zdálo.“ Terezka si sedla k Tomikovi,který nespal seděl na posteli a vypadal dost vystrašeně.Položila ho a přikryla ,,to nic Tomášku spi.“ Pohladila ho a Hedvika držela pevně Míšu ,,ššš zlatíčko,byl to jenom moc ošklivý sen.Už je to v pořádku.“ Utěšovala ho a Míša se celý třásl, Hedvika pociťovala bezmoc,ale někde v nitru sama sobě vynadala,že není žádný slaboch. Hladila ho po hlavě a jak ho držela v náručí cítila,že ho musí přebalit.Měl hlavu opřenou o Hedviku a palec měl v puse.Hedvika ho položila na postel ,,co ten prstík zase“ řekla mu a nahradila mu ho dudlikem. ,,Sundáme plenku miláčku“ řekla a začala mu sundavat mokrou plenku.Když ho otírala dala mu pusu na tvář. Dala pod něj čisté plenky a když ho zabalila, natáhla mu igelitové kalhotky.Terezka vstala od Tomika,který usnul a vzala kluků pomočené plenky do koupelny.Hedvika si lehla k Míšovi a hladila ho po vlasech.,,Ty jsi můj šmudlík malinkej a já tě mám moc ráda“ řekla mu a dala mu pusu na dudlika. Otřela mu tváře od slz ,,spinkej,už to bude dobrý uvidíš.Zavři kukadla a spinkej.“ Řekla mu a Míša se přitulil k Hedvice.Byla šťastná,že ji ten kluk takhle věřil. ,,Já ti ještě obléknu pyžamko“ Míša ale zavrtěl hlavou,zřejmě nechtěl ztratit kontakt s Hedvikou.
Usnul,ale moc klidně nespal do rána několikrát ho Hedvika musela utěšovat.Ráno v 5:45 hodin ji zazvonil budík probrala se a potichu vstala,aby připravila snídani.Kluky to nevzbudilo,tak se mohla potichu vytratit z pokoje.Šla do kuchyně a udělala kakao a namazala chleba s máslem a nutelou. Potom se oblékla a šla vzbudit kluky. ,,Míšo,zlatíčko moje vstáváme“ budila Míšu,kterému se však z postele vůbec nechtělo.Hedvika se zasmála ,,ty zlobidlo moje,musíme vstávat“ řekla a sundala z něj deku ,,já nechci,chci spinkat“ odpověděl jí ,,spinkat bys chtěl ty mazlíčku.Spinkat budeš večer ano.A teď ti dám tričko,vyčistíme zoubky a nasnídáme se.Potom ti sundám plenku a dostaneš čistou.Tomíku vstáváme broučku." Řekla a odkryla ho ,,ahoj maminko“ řekl jí a když vstal,tak ji obejmul a dal ji pusu.Do pokoje vešla Terezka ,,dobré ráno“ řekla, Hedvika ji odpověděla na pozdrav ,,dej Míšovi tričko a vezmi ho do koupelny Terezko“ Terezka oblékla Míšovi tričko a vzala ho do náruče ,,mami a nemám mu vyměnit plenku?Má ji hodně počůranou šmudla." Hedvika přikývla ,,to Tomik taky,viď broučku." Odvětila Terezce Hedvika a Terezka popadla Míšu a šla s ním do koupelny.Posadila ho na pračku a vzala kartáček s pastou.,,Sundáme to tričko,ať ho nenamočíme“ začala mu čistit zuby ,,budeš mít krásně čisté zoubky“ řekla mu a vypláchla mu pusu. Potom ho utřela a vzala do pokoje na přebalovací stůl. ,,Sundáme ti tu mokrou plenku a dáme jednorázovou sluníčko.“ Stáhla mu plenku a otřela ho od moči.Potom ho namazala a dala pod něj jednorázovou plenku a zalepila lepítka. Vzala ho do náruče a přenesla do kuchyně ,,můžu tě nakrmit?" Zeptala se Míši a ten přikývl. Začala ho krmit a dávala mu to zapíjet kakaem.Hedvika krmila Tomika a ten se pořád vyptával zvědavě na školu kam s Míšou jdou. ,,Uvidíš ty zvědavče můj“ řekla mu Hedvika a zasmála se. Když kluci dojedli, šla jim Hedvika pro věci a s Terezkou je oblékly. Hedvika vzala Míšu do náruče a nesla ho do auta.Terezku požádala,aby vzala kočárek do auta.Když byli všichni v autě,mohli vyrazit na cestu.Kluci byli nervózní,bylo to na nich dost vidět. Když přijeli před stacionáře Míša začal plakat ,,já tam nechci“ řekl a plakal jako dítě,které jde poprvé do školky. Hedvika ho vzala do náruče ,,ale no tak zlatíčko moje,neboj se,uvidíš že tady prijdeš na jiné myšlenky broučku můj." Dala mu pusu a posadila ho do kočárku,který zatím Terezka rozložila.,,Já ho vezmu v ruce,ale vezmi ten kočárek“ řekla Terezce a šli ke vchodu.Hedvika zazvonila na dveře a během chvilky přišla otevřít sestra.Byla to mladá sestřička a byla oblečená celá v bílém. ,,Dobrý den, jsem Hedvika Stránská a jsme dnes objednáni na příjem.“ Po těch slovech dala té sestře do ruky papíry. ,,Pojďte dál,jsem Jana vychovatelka“ usmívala se a když uviděla Míšu,jak pláče Hedvice na rameni,tak ho pohladila ,,ale,to je slziček,ahoj jsem Jana a děti nám tady říkají teto.“ Míša ale nereagoval,cítil se u Hedviky v bezpečí.Vychovatelka se usmála a podala ruku Tomíkovi a ten ji nejistě přijal.Pak je zavedla před ordinaci doktora a zaklepala.,,Dále“ ozvalo se zevnitř ,,dobrý den doktore,vedu Vám nové přírůstky s maminkou,tady jsou papíry." Řekla vychovatelka,když vešla do ordinace. ,,Děkuji Janičko,ať jdou dál.“ Odvětil přátelským tónem lékař a vychovatelka pokynula ze dveří na Hedviku. ,,Posaďte se“ pobídl všechny a studoval papíry,které mu dala Hedvika. ,,Tak mluvil jsem s Vaším otcem a shodl jsem se s ním na individuálním plánu pro kluky.Budou 2 hodiny ve třídě a potom půl hodiny v relaxační místnosti.Pak zase škola na 2 hodiny.Začlení se tak dobře do kolektivu a vzhledem k jejich psychickým problémům nebudeme na ně ze začátku moc tlačit." Hedvika s tím souhlasila líbilo se jí,že kluky budou pozvolna zatěžovat učením. ,,Tak a teď jděte s Janou a ona Vás zavede do družiny a poví Vám víc.Já si pak chlapce vyšetřím v průběhu dne.“ Řekl Hedvice a řekl Janě,aby je provedla po stacionáři a vysvětlila vše ohledně fungování a plateb. ,,Tak paní Vranská, každé ráno,když přivedete kluky,tak si je vezmeme do družiny,ta je tady.Budou tady do začátku vyučování a my už je do třídy zavedeme.V družině jsou před i po vyučování a tam si je budete i vyzvedávat a to v 17 hodin." Vysvětlovala Hedvice vychovatelka Jana a prováděla ji po celém stacionáři.Ukázala ji relaxační místnost,kde byli lehátka a kde tou dobou leželi dva kluci a tři holky.Měli zavřené oči a v místnosti velice potichu hrála relaxační hudba.V křesle seděla nějaká starší paní a tichým hlasem na děti mluvila.Říkala jim jak mají dýchat a aby zatínali prsty v pěst a zase uvolňovaly. Děti ji poslouchali a ona je odměňovala pochvalou. ,,A potom tu máme bazén,kde se děti uvolňují ve vodě.Ale u Míši to nepřichází zatím v úvahu.“ Hedvika zakroutila hlavou ,,mají problém s pomočováním“ řekla vychovatelce Hedvika. ,,To nevadí,nejsou jediní,někteří mají plenky do vody.Máme tady děti jak po úrazech,tak s psychickými problémy.“ Usmála se vychovatelka a zavedla je do místnosti s postelema ,,a tady máme polední klid.Necháváme je po obědě 2 hodinky odpočívat.Jídelna je za družinou,chcete se tam podívat?" Hedvika přikývla a vychovatelka je tam zavedla.Když se podívali,tak vešli do družiny ,,tak Míšo,já tě tady posadim na židličku ano“ Míša zavrtěl hlavou a začal plakat ,,já chci domu.“ K Hedvice přišla vysoká blondýna,která měla vlasy na ježka ,,ale,dobré ráno,to je pláče,já jsem teta Monika.“ Řekla a pohladila Míšu ,,nechceš si sednout s bráškou ke mě a k dětem?" Míša zavrtěl hlavou,ale Hedvika ho posadila ke stolku a sedla si vedle něho.Tomik plakal,ale Monika řekla dětem,ať se jdou seznámit s novým kamarádem a děti Míšu obestoupili. Byl z toho trochu zmatený i Tomík,kterého přivítala ta tlupa dětí,jako by ho znali od malinka.Hedvika když viděla,že jsou kluci zaneprázdnění dětmi,odešla s Janou z místnosti. Ta ji zavedla do kanceláře,aby podepsala papíry k příjmu. ,,Tak paní Vranská,tady máte složenku na jednoho chlapce je to 890 kč měsíčně.Mají v tom oběd a gond,kdyby se jelo na výlety.Vzala jste jim pyžamka na odpolední klid?" Hedvika se chytla za hlavu ,,no vidíte,jenom plenky a náhradní věci.Jenom jsem chtěla říct,že se počůrávají i ve dne.V pátek máme vyšetření.Ještě Vám Míšu i Tomika přebalim." Vychovatelka zavrtěla hlavou ,,nene už tam nechoďte,bude to špatně snášet první den,ale věřte,že jsme to tady zažili tolikrát,že si s tím poradíme.“ Když Hedvice všechno vysvětlila,vyprovodila jí i Terezku ze stacionáře. ,,Hlavně se nebojte o kluky,uvidíte,že to zvládneme.“ Opouštěla to místo s obavou,ale věděla,že dělá správnou věc a to ji uklidňovalo.
Pokračování příště
