Probudila mne potřeba jit na záchod. Ta bolest břicha byla šílená ale do plenek jse mi to poušťet nechtělo. Hned jsem se začal kroutit a trošku kňourat. „Copak miminko co nás trápí“. To jse mé kňučeni již proměnilo v pláč a rukami jsem se držel za břicho. „Nás bolí bříško tak pojď miminko pochováme“. Když mně maminka vzala do náruče trošku jsem se uklidnil. Ale i tak jsem to nechtěl pustit. „Zkus zatlačit miminko uvidíš že ti bude líp“. Nechtěl jsem se pokakat ale neměl jsem na výběr a rozhodně bylo lepší jse polakat než ta bolest břicha. Trošku jsem zatlačil a uz to začalo lítat do plenky. Maminka to pozna tak jse se mnou zastavila a nic neříkala. Konečně jsem see uvolnil ale to bláto na zadku mi bylo vcelku nepříjemné. Ale byl jsem rád že už mně nebolí břicho a užíval jsi mamky objetí. „Už je to dobrý miminko už nebolí bříško tak jse mužeme jít přebalit zlatíčko abychom neměli vyrážku. Jsi můj šikulka.“ Když mně maminka položila na přebalovací stůl začal jsem strašně brečet. Hodně jsem se styděl a i když jse mi docela líbilo být miminko tak jsem to nechtěl přijmou. „Neplakej zlatíčko vždyť jse nic neděje“. Znovu mne vzala do náruče a šla se mnou na to houpací křeslo na kterém seděla ráno. Posadila jse se mnou začala mně hladit a mírně se houpat. Začala u toho zpívat. Nezpívala moc dobře ale přesto jse mi její zpěv líbil. V mžiku jsem přestal plakat. Když jsem se na ní podíval jen se usmála a pokračovala dál . Sice jse mi moc nelíbilo na čem sedím ale přitulil jsem se k mamince. Prohlížel jsi znovu místnost a snažil jsem si vše srovnat v hlavě ale měl jsem v hlavě takoví zmatek že jsem nebyl schopný jsi udržet jedinou mýšlenku. Nakonec jsem už rezignoval a položil jsem si hlavu na maminku a jen poslouchal jak zpívá. „Tak co připravený jít jse přebalit miminko.“ Kývnul jsem hlavou ale nejspíš to ani nezaregistrovala protože už jsme byly na cestě na přebalovací pult. Když mně položila znovu jsem chtěl brečet ale snažil jsem se udržet. „Miminko udělalo pro maminku moc krásnej bobeček. No Tomášek je teda šikovný miminko“. Celý průběh přebalováni na mně mluvila a vše komentovala jak jsem šikovný a hodný mimi. Nakonec mně zase oblékla do toho stejného a šli jsme zpátky za setričkou. Tentokrát mně nesla trochu jinak že jsem vyděl i dopředu. Když jsme přišli sestřička smutně seděla a když koukla na nás byll vydět že jí je do breku. „Copak kse stalo princezno moje“ povídá ji maminka. Sestřička jse rozbrečela a povídá „já se počurala maminko“. „To nevadí princezno pojď půjdem sundat tu plínku“ sotva co to maminka dořekla mně položila na zem a říka „ Tomášku počkej tu a buď hodný a pěkně jsi hraj“. Položila předemě pět plyšovích kostek vzala plačící sestřičku tak jak nosí mně a šla s ní k přebalovacímu pultu. Vyděl jsem jen mamimnku, sestřičku schovala skríň a stejně jako se mnou si s ní maminka povídala. Chvilku jsem je pozoroval ale pak jsem se koukl na kostky a rozhodl jse že je postavím všechny na sebe. Když jsem vzal do ruky první trochu jsem se lekl uvnitř kostely bylo asi chrastítko podle zvuku které vydávala. Snažil jsem se postavit všechny kostky na sebe ale noc mi to nešlo. Jak v nich bylo to chrastítko a byly molitanové tak mi ty poslední dvě furt padly. Ty zvláštní rukavice tomu taky moc nepomahali nic v bich nešlo chytit a vše jsem musel brat oběma rukama. Byl jsem do toho tolik zabraný že jsem si ani nevšiml že mně maminka se setričkou pozorují. Když jsem je vyděl jekl jsem se a nohou si schodil i ty ostatní. „Vy jste moje dvě zlatíčka. Hraj si tomášeku ještě chvilku jo“. Maminka furt chovala sestřičku bylo vyďet jak má uplakaná očíčka. Maminka jsi sedla se setřičkou na gauč a mazlili jse spolu maminka ji hladila tak jako hladí mně. Když jsem je pozoroval zjistil jsem že na sestřičku žarlím. Vůbec jsem nechápal proč. A taky jsem si říkal že jse mnou se teď maminka mazlila furt. Dál jsem se věnoval kostkám byl to způsob jak přestat přemýšlet co jse se mnou děje. Zachvilku se maminka zeptala „chceš ai hrát s břáškou princezno“. Odpověď byla asi ano protože se maminka zvedla a položila sestřičku vedle mě. „Tak jsi tu hraje zlatíčka a buďte hodný jdu připravit obýdek“. Oběd takže je poledne aspoň jsem zjistil kolik je hodin. Mněl jsem vcelku hlad ale trošku jsem se bál co dostanu. Když jsem vyděl sestřičku bylo mi jí líto měla uslzená očícka. Všimla jsi že jí pozoruju tak jse usmála vyndala si dudlíka a povídá „chceš si hrát společně s kostičkama“. Nevěděl jsem jak odpovědět tak jsem kývnul hlavou že jo. Očividně jí to udělalo radost usmála jse a z jedné skříně přinesla kýblík. Celý ho vysypala na zem přede mnou. Byly to velké kostky něco jako lego ale o dost větší. „Co si chceš postavit“ já nevěděl a ani jsem nemohl odpovědět kvůli dudlíku. „Tak víš co postavíme barák já postavím jednu část a ty druhou a pak to spojíme.“ Hned začala stavět ja nevědel co tak jsem sem rohodl že postavím komín kolem těch molitanovích kostek aby mi stálo všech pět na sobě. Vůbec mi nešlo to stavět s tima rukavicema ale vždy jsem se s tou kostkou nějak popral. Když jsem byl už ve výšce třetí kostky přišla maminka a přinesla sebou velkou dětskou židličku. „No vám to ale jde“ koukala na mně jak jsem se zrovna pral s jednou kostkou. „Za chvilku budee papání tak jsi hrajte“. Moc mně to nebavilo ale i tak to bylo lepší než přemýšlet nad tím co jse to děje. Chtěl jsem si v klidu vše promystel až budu sám. Bylo mi jasné že to jse jen tak nestane ale doufal jsem že večer před spaním to vše pomyslím. Už jsem měl čtyři kostky hotové když přišla maminka. „Tak pojďte papat“ řekla a položila talíře na stůl. Setřička hned šla ke stolu a mně vzala maminka a položila mně do té židličky a přesunula k tomu stoleček který byl přidělán k židličce. „Počkej tady zlatíčko a neďelej kraviny ať nespadneš“. Odešla k setričce dala jí brynďáček a něco jí pošeptala. Nevim co říkala ale sestřička jse zasmála a povídá „nevadí a neboj maminko“ maminka ji dala pusu na tvář. Přisunula k ní stůl a podala jí lžičku a taliř. Šla ke mně a najednou „jééé já sem zapomněla“ a odběhla ale hned byla zpátky a nesla dvě flašťičky s čajem. Jedna měla klasický dudlík a druhá nějaký divný pítko ale vypadala taky jako deťská flaška. Hned jsem věděl která je moje. Konečně se nadechnu i pusou. „Já sem trdlo zapomněla jsem vám vzít čajíček.“ Řekla maminka a položila vedle mě tu s tím dudlíkem a druhou k sestřičce. Sedla jsi na kraj gauče směrem ke mně dala mi brynďáček a položila přede mně muj talíř. Když jsem vyděl co je v něm přešla mně chuť k jídlu. Byla to nějaká prapodivná světle hnědá kaše. „Miminko uděláme dohodu dobře. Já ti vyndám ten dudlíček a ty mi slíbíš že budeš hodnej dobře.“ Kývnul jsem hlavou na souhlas ale jíst jsem to nechtěl. „Slibuješ miminko“ znovu jsem kývl. Sundala mi dudlíček konečně jsem se mohl nadechnout pusou. Hned jsem dostal trochu napít. Pak maminka nabrala první lžičku toho hnusu a mířila tím ke mně ale ja nechtěl otevřít pusu. Chvilku čekala a pak povídá „co jsi mi před chviličku slíbil že budeš hodný tak koukej pěkně papat“. Zakroutil jsem hlavou a v očích jsem měl slzy. „Miminko ty nepapáš krupicovou kašičku“ chvilku jsem se koukal na ten talíř takle přece nevypadá krupicová kaše. Měl sem jí sice jen jednou ve škole ale tohle jse jí moc nepodobalo. Nakonec jsem otevřel pusu. Dostal jsem první sousto. Páni chutnalo to výtečně. Bylo to krásně sladké a teplé nevím kdy jsem mněl naposled teplý oběd ale bylo to vynikající. „Tak co chutná“. Rychle jsem zakýval hlavou a už byl připravený na další sousto. Maminka jse usmála „to jsem ráda“ a krmila mně dál. Samozřejmně mě krmila dětskou lžičkou z dětského talíře. Celou dobu na mě mluvila a chválil mně. Když jsem chtěl vše snědl chtěl jsem ještě. „No vydíš miminko a to jsi nechtěl papat a jak ti chutnalo“. Fakt jsem chtěl ještě a nevěděl jsem jak to říct a mluvit jsem nejspíš nemohl tak jsem otevřel pusu. „Ty máš ještě hlad miminko“ kývl jsem na souhlas. „Dobře tak počkej za chvilku ti něco přinesu“. Vstala a vyndala mně ze židličky a položila mně vedle sestřičky na gauč. Ta už koukala na televize a pila u toho svůj čaj. „Princezno dáš napít bráškovi“ řekla maminka a podala setřičce mojí flašku s čajem. „Dám maminko“ řekla sestrička a zase si vzala její flaštičku spíš ji držela v puse než aby pila. Vysela jí od pusu dolů. „A ať vypije všechno dobře“ dodala maminka uklidila po jídle vzala židličku a odešla. Sestřička mi hned dala dudlíka od flaštičky a já začal pít. Když přišla maminka zpátky už jsem měl zkoro dopito. Sedla si vedle mě a čekala než dopiju. Když jsem dopil položila sestřička flašku na stůl. „Utřeme vám pusinky zlatíčka.“ Řekla maminka a utřela mi pusinku a sundala ho. Sestřičce sebrala flaštičku „co jsem ti ríkala o tý flaštičce abys jí takhle nekousala princezno“. A taky jí otřela a sundala bryndácek. A vrátila jí dudlík do pusi. Pak jse podívala na mě a povídá „ miminko já ti dám stejný dudlíček jako má sestřička dobře ale budeš hodný miminko ano“. A ukázala mi dudlík. Byl modrý a byl na něm méďa a za ouško byl chycen řetízek který byl červený a na konci měl takový kolečko a na tom byl obrázek mickey mouse. Kývnul jsem na souhlas a maminka mi to za ten kroužek připevnila k tomu tryčku. A dulík mi dala do pusinky a povídá. „Tak a teď si půjdem lehnou po obídku dobře“. Vzala mně do náruče a šli jsme k postelím kde mně položila na zem a šla zpátky přisla a držela v jedné ruce flaštičku a za druhou vedla sestřičku která si nesla čaj. Flaštičku položila na přebalovací stůl. A šla k sestřičky postýlce kde sesunula jednu stranu. Najednou sestřička vyplivla dudlík a zakřičela „musím čůrat“ „ tak pojď princezno a ty tu ještě chviličku počkej lumpe“ a odešli pryč. Už vím proč předtím sestřička plakala asi už chodí na záchod. Chvilku jsem jen tak seděl a prohlížel jsi sestřičky postýlku mněla tam plno medvídku. Pak jsem koukal na tu flaštičku bylo v ní asi mlíko to mělo být na ten hlad nebyl jsem si jistý jestli to pomůže ale hlad jsem moc velký neměl. Maminka přišla zpátky a chovala sestřičku a šla s ní k postýlce. Tam jí položila „ tak a teď jsi odpočiň ty moje malá šikulko“. Dala jí pusu a zavřela postýlku. Šla ke mně vzala mně do náruče vzala flaštičku a šla jsi se mnou sednout do toho houpacího křesla. Podíval jsem se na sestřičku měla zavřené oči usmívala jse a cumlala svůj dudlíček. Maminka jsi se mnou sedla a položila jsi mně na sebe stejně jako předtím. Vytáhla mi dudlík a dala mi tam tu flaštičku. Usmívala jse na mně a houpala trochu bylo to příjemné tak jsem se na ní taky trochu usmál poprvé za tu dobu co jsem tu byl. Očividně ji to udělalo radost „chutná ti sunárek zlatíčko“. Sunar jo nebylo to špatné bylo to sladké a teplé ale nevěděl jsem jestli jse tím najím. Potřeboval jsem čůrat tak jsem trošku zatlačil a tentokrát to šlo. Nevěřil jsem že usnu a to houpání mně nakonec uspalo jediné co jsi pamatuju je jak mně mamka dává do postýlky a do pusi dudlík.
Když jsem se probudil tak jsem se hned posadil. Lekl jsem se kde jsem. Pak mi to došlo. Ani jsem se nestihl pořádně probudit a přišla maminka. „Tak už jsme se probudili miminko a jak jsi se vyspinkal“. Hned mi to došlo neměl jsem v puse dudlík. Hned jsem začal brečet „já nechtěl“. „ copak miminko co se stalo nám vypadl dudlíček. To nevadí to hned napravíme miminko“. Řekla a hned mi vrátila dudlík do pusy. Pohladila mně a stáhla dolu stranu postýlky. Vzala mně do náruče a hned mně k sobě přitiskla. „Neplač miminko to bude dobrý“ řekla a šla se mnou pryč. Ve dveřích si mně přesunula tak abych vyděl i dopředu. Seděla tam sestřička a vědle ní seděl nějaký pán asi tatínek jak řikala mamaminka předtím. Podíval jse na nás vypadal naštvaně. Hned jse zvednul a rychle odešel pryč a strašně třísknul dveřma. Fakt byl asi náštvanej. „ To neřeš miminko“ . Nevěděl jsem co jse děje ale očividně to nebylo nic nečekaného. Maminku ani setřičku to nevyhodilo z míry očividně to čekaly. Maminka jsem mnou šla k sestřičce a posadila jse se mnou na klíně k ní „ahoj bráško vyspinkal jsi se dobře“. Jenom jsem se na ní pousmál. Hned mi dala pusu na tvář a koukala zase na televizi. Mě maminka dala napít a ja začal taky koukat na televizi běželo tam frozen. Ale co bylo horší po chvilce jse mi chtělo cůrat tak jsem to pustit už zase to šlo lépe. No ale trošku to nevydržela plenka tak jsem mněl hned na zadku mokrý flek i na tom divném tryčku. Maminka jsi toho hned všimla tak mně zvedla „já sem ti zapomněla vyměnit plínku miminko promiň tak to hned napravíme“ opět mně odnesla zpátky kde mně položila na přebalovací pult a začala mně celého svlékat. Jediné co jí překaželo byly ty pouta. „ Já ti tě teď na chvilku pustím tak nic neviváděj dobře“. Vše ze mě sundala byl jsem až na ponožky a ty rukavice celý nahý strašně jsem se styděl. Velice rychle mně maminka očistila a dala mi novou plenku. „Ták a plínku už máme čistou teď dáme nové bodíčko miminko“. Z pod pultu vytáhla nové tričko jako jsem měl předtím takže jse to jmenuje bodíčko jsem zjistil z toho co říkala. Když mi ho oblékla připnula mi na něj zpatky řetízek z dudlíku který jsem měl celou dobu v puse. Nakonec mi říká „nastav ručičky zlaťíčko“. Moc jsem pouta nechtěl ale věděl jsem že s tím nic neudělám dokud mi nebude věřit. Když už jsem byl kompletně oblečen maminka mně vzala zpátky k sestřičce. Kde mně položila vedle sestřičky. Tepr teď jsem si všiml jaký má na sobě flek. „Koukejte na pohádku zlatíčka moje dojdu se převléknout a nezlobte tu.“
Pokračování příště
