Kapitola 21
Odpuštění
Děda Míšu pohladil po hlavě „tak já půjdu, tohle byste si měli sami vyřešit.“ Míša se na něj podíval, jeho oči napovídali, že chce něco říci, ale mlčel. „Co na mě tak koukáš, chceš mi něco říci?“ Zavřel oči a mlčel, děda ho pohladil a vydal se ke dveřím. Rozloučil se s Hedvikou „Nenechávejte ho samotného, buďte pořád na blízku. Potřebuje co nejvíce podporovat. Mluvte na něj a snažte se mluvit o věcech, které ho nebudou vracet ve vzpomínkách. A ty hádky, je třeba omezit Hedviko.“ Rozloučil se a ve dveřích se pozdravil s Evou. „Ahoj, můžu?“ Řekla Eva a vlezla do bytu. Měla na sobě dlouhý béžový balonový plášť a červenou šálu okolo krku, dlouhé blonďaté vlnité vlasy. Vešla do obýváku a usadila se do křesla „uděláš mi kávu?“ Zeptala se Hedviky a otevřela desky, které svírala celou dobu v ruce. Začala si něco zapisovat zvedla hlavu a prohlédla si Míšu i Tomika. Na Míšu se usmála „Ty budeš Míša viď?“ Řekla „jak se ti tady líbí?“ Přikývl, že ano, ale mluvit se mu nechtělo. „Aha tobě se nechce mluvit, já jsem Eva“ podávala mu ruku, ale Míša ji jen pozoroval, nahnula se k němu a chytla ho za ruku a zatřásla. Hedvika ji přinesla kávu „Tak Hedviko, potřebuji vědět, proč děti bydlí u tebe a kde mají otce.“ Hedvika ji začala vyprávět průběh celého dne i o Fandovi a jeho problému s alkoholem. Začala ji vyprávět útrapy Tomíka a Terezky, za dob života jejich matky. Pořád si něco zapisovala, ale bedlivě poslouchala „to je strašný a proč jste nekontaktovali policii, nebo sociálku dřív?“ Hedvika se usmála „Evo, já o ty děti nechci přijít, mám je ráda a snažím se o ně starat jak nejlépe to jde, jen ten Fanda mi v tom dělá trochu hokej a samozřejmě Filip. Nechci, aby šli do ústavu.“ Pokývala hlavou „No on to není ten ústav hned, nejdřív je dohled, který jsme marně opakovali ještě za dob Vranské. I ze školy nám chodilo spoustu dopisů, byla tam naplánovaná kontrola, ale potom co zemřela, jsme jednali s otcem, který se nám ozval, že mu zemřela manželka. Hedviko, problém je, že ty k těm dětem nemáš příbuzenský vztah.“ Psala dál, mezi tím bouchli domovní dveře a do kuchyně přišel Fanda, měl kytici růží a přišel k Hedvice. „Já bych se chtěl omluvit, byla to chyba.“ Řekl jí, měl v sobě ještě trochu alkoholu, dle všeho šel pěšky z města. „Posaďte se pane Vranský.“ Řekla mu Eva „co Vám říká, týrání svěřené osoby?“ Podíval se na ní, byl zaražený „nereagoval jste na výzvy a vyhýbal jste se jednání s naším úřadem.“ Chtěl něco říci, ale Eva koukala do papírů a pokračovala „chcete o své děti přijít?“ Zavrtěl hlavou a Hedvice se líbilo, že je Eva tak rázná „máte problémy s alkoholem?“ Povzdechl si „nemám.“ Řekl a Eva zvedla hlavu, aby se mu podívala do očí „nemáte hmmm a kde jste byl?“ Zavrtěl se, byla to dost nepříjemná otázka „na policii jsem byl.“ Pokračovala v psaní, byla jak detektiv, zřejmě si svou roli užívala. „No dle všeho, jste dnes uhodil svou dceru a nadával svému synovi a to právě pod vlivem alkoholu. Podívejte se pane Vranský, vy jako otec, by jste se měl podle toho chovat a zajistit tak, aby Vaše děti prožili plnohodnotný život. Nikoliv tak, že je budete mlátit. Na které adrese se budete s rodinou zdržovat?“ Podíval se na Hedviku, byl krotký jako beránek „tady?“ Eva zvedla hlavu od papírů „to se mě ptáte?“ Zeptala se „ehm tady.“ Opravil se a Eva se zadívala zpět do papírů a psala si dále poznámky. „Pane Vranský, budeme chodit na kontroly, jednou měsíčně a doporučovala bych, abyste se o děti staral a nemuseli jsme přistoupit k tomu, že bychom Vám je museli odebrat. A teď bych vás oba poprosila, abyste mě nechali na chvilku s dětmi.“ Hedvika s Fandou odcházela, ale Míša začal plakat Terezka si sedla k němu „ty jsi ťunťa, co brečíš? Máma přijde.“ Zavrtěl hlavou „táta ji bude nadávat.“ Plakal dál, bylo zajímavé, že Fandu nazval tátou. „Ale nebude, uvidíš.“ Eva se usmívala, protože se ji líbilo, jak byla Terezka starostlivá. „Tak já jsem Eva Kantorová a pracuji v péči o dítě. A chtěla bych se zeptat nejdřív Tomáše, jak se ti tady líbí a koho máš raději Hedviku, nebo tátu.“ Tomík se na ní podíval „ to není Hedvika, to je maminka.“ Zasmála se „dobře, tak maminku, nebo tatínka?“ Tomík chvilku přemýšlel „maminku“ řekl jí po krátkém přemýšlení. „A ty Míšo? Jsi Míša viď?“ Přikývl „maminku,táta je zlej.“ Řekl jí a měl slzy v očích. Eva si zapisovala jejich odpovědi „A co ty Terezko, ty už jsi skoro dospělá, ale i tak se tě zeptám.“ Terezka se usmála „Mám ráda oba, ale mamku mám nejraději. Táta není zlej, ale nesmí pít.“ Upřímně se na Evu dívala, když mluvila. „A koukám, že jsou kluci na plenách.“ Terezka přikývla „O Míšovi víte všechno a Tomík se stal obětí řadění mé matky, když ještě žila.“ Opět si psala do desek nějaké poznámky „no to mi zatím stačí a já si promluvím s Vašimi rodiči.“ Vstala a šla na chodbu „Hedviko?“ Zavolala a Hedvika vyšla z pokoje „tady, pojď sem“ vzala je do pokoje ke klukům , Eva se tam rozhlédla, „kde mají věci?“ Hedvika ji vše ukázala „no zázemí mají útulné a co ty plenky, půjdou na nějaké vyšetření?“ Hedvika přikývla „v pátek jsou objednaní na urologii a tam zjistíme víc a zítra jdeme do denního stacionáře, kam budou chodit do školy. Jestli chceš vidět papíry, tak ti je ukážu.“ Eva přikývla a zůstala s Fandou v pokoji sama „vím, že to bude znít velice neprofesionálně, co vám řeknu, ale Hedvika se ujala vašich dětí a dělá jim mámu. Která ženská, by se k tomuhle odhodlala? A vy se chováte jako sobec. Hezky si toho vážíte.“ Hedvika se vrátila s papírama do stacionáře a podala je Evě. Eva si je prohlédla a poslední papír byl nadepsán, žádost o adopci. Překvapeně se na Hedviku podívala. Poslední papír přeložila na půl, aby Fanda neviděl obsah „zjistím to, co se dá dělat. Nicméně jednou za měsíc zde bude provedena kontrola a nebudu nic řešit ohledně Vašeho vztahu k dětem, ale upozorňuji Vás pane Vranský, že děti zde nechávám jen kvůli tomu, že jste u Hedviky. Musela bych po tom co jsem slyšela volat policii a přijet si pro děti s policií.Nashle a ty mě pojď vyprovodit.“ Řekla Hedvice a odešla z pokoje jako první „Hedviko, jsi zvláštní ženská, ale děti tě mají moc rádi. Přijdu zase a zjistím jak je to s tou adopcí. Nebo se vdej a osvoj si ty děti, pak ho kopni… no ty víš kam.“ Zasmáli se a Eva odešla, Hedvika šla za klukama.
Přišla k Míšovi, ležel a měl palec v puse „Raubíři, co ten prst v puse?“ Zeptala se a Míša ho vytáhl, ani si to snad neuvědomil, Hedvika se zasmála a zkontrolovala ho. Měl mokré i dupačky, dlouho mu nevyměnila plenku „promiň zlatíčko, to je moje chyba, dáme to do pořádku.“ Řekla mu a vzala ho do pokoje. Fanda seděl na posteli a Hedvika si položila Míšu na stůl. Začala ho svlékat „Hedviko promiň, jsem vůl, neměl jsem se takhle chovat.“ Hedvika neodpovídala „no ale ty ses nám hodně moc počůral broučku.“ Řekla Míšovi a dala mu pusu. Terezka přišla s Tomíkem „Terezko, namoč mi plenku, ať ho umyju.“ Řekla ji Hedvika a dělala, že tam Fanda vůbec není. On si byl vědom, že udělal přešlap, ale nijak zvlášť to raději nekomentoval. „Vzali ti papíry?“ Zeptala se najednou Fandy „ne nevzali, protože neměli záznam, že jsem řídil, kdyby mi naměřili tam, když jsem přijel, tak by to bylo horší.“ Podívala se na něj, bylo na něm vidět, že v sobě drží vztek. Bránil se výbuchu velice statečně. „Zdá se ti normální, že napadáš své děti? Uvědomuješ si, že tenhle kluk ti začal říkat táto a ty jsi ho opět stačil zklamat? Ta vaše rodina je prokletá, jinak si to nedovedu vysvětlit.“ Když Míšu omyla, zabalila ho do plenek a dala mu triko. Položila ho do jeho postele a vzala si k sobě Tomika. „Půjdeme do vany Tomiku.“ Byl nervózní z přítomnosti jeho otce, bylo mu do pláče. Měl strach „no neboj broučku, nikdo ti neublíží.“ Vzala ho a přenesla ho do koupelny, postavila ho do vany a začala sprchovat. Přišel tam za nimi Fanda. „Fando teď ne, ten kluk je z tebe nervózní, pak si promluvíme.“ Otočil se a odešel z koupelny. Hedvika Tomíka namydlila a spláchla vodou „tak a teď dáme plenky co ty na to?“ Zavrtěl hlavou „já nechci, táta bude nadávat.“ Pohladila ho „nebude, neboj a potom víš moc dobře, že jsem ti je nedala ven a počůral jsi se. Vydrž do pátku, až budeme mít vyšetření za sebou, tak budeme vědět víc a potom už je nebudeš muset třeba nosit vůbec.“ Pokýval smutně hlavou a Hedvika ho utřela do ručníku. Vzala ho do pokoje a zabalila do plenek „maminko a zítra v té škole, musím mít plenky? Budou se mi smát.“ Hedvika zavrtěla hlavou „tam se ti nikdo smát nebude, to ti slibuji. Dneska taky půjdete brzo spinkat, ať jste na zítřek vyspinkaný. Budete mít velký den. Za chvilku uděláme lehkou večeři a dám vám ještě prášek, už vypadáte lépe oba dva.“ Vzala ho do náruče a políbila. A teď utíkej do obýváku a já tam vezmu Míšu. Fanda hbitě vyskočil, že Míšu vezme, ale Míša nechtěl „chci maminku“ řekl mu a zavzlykal. Hedvika si ho vzala k sobě „ale zase slzičky ty štěstí moje.“ Přenesla ho do obýváku a položila ho vedle Míši. Terezka si lehla mezi kluky a otočila se na Míšu a začala ho lechtat na krku. Začal se jednou rukou bránit a smát se „jů ty jsi lechtivej na krku. Když mi dáš pusu jako výkupný, tak toho nechám.“ Našpulil rty a dal jí pusu. „Takhle mě lochtala maminka.“ Řekl jí z ničeho nic a Terezka se na něj soucitně podívala. „Chybí ti viď?“ Zeptala se ho a pohladila po tváři. Míša zakýval hlavou, bylo mu do pláče, ale držel to. Terezka si ho k sobě přivinula „tak se klidně vyplač, Míšo to je nejlepší lék. Plakal a ona ho hladila po vlasech. Hedvika v kuchyni chystala večeři a Fanda stál za ní s kytkou růží „Hedviko odpusť mi“ řekl jí a ona se na něj podívala „jdeš zítra do práce?“ Přikývl „tak až pojedeš z práce, tak dojedeš nakoupit. Budeš doma dřív než já. V sušičce bude prádlo, tak ho vyndáš a složíš. A v té kůlně jsem měla pořádek u dřeva, tak to dáš do původního stavu. Jestli tam máš nějaké bumbání, tak ho vyhodíš a dnes spíš u kluků v pokoji za trest. A když uděláš vše, co připravím, tak ti odpustím i tu lesbu!“ Chytla ho rukou za bradu a dala mu pusu na rty. Přiblížila se k jeho uchu a zašeptala „ještě jednou, předvedeš to, co jsi předvedl dneska, nebo zjistím, že jsi se alkoholu jenom dotknul, tak tě nejen vyhodím, ale ještě ti rozkopu to tvoje království, abys měl na mě vzpomínku. Rozumíš mi?“ Podíval se jí do očí a mlčky přikývnul. Hedvika dělala večeři a když ji měla hotovou, šla klukům připravit oblečení na ráno. Fanda šel mezi tím do kůlny, splnit alespoň jeden požadavek, aby nemusel zítra dělat vše najednou.
Přišla do obýváku a viděla Terezku jak má Míšu u sebe „máme slabou chvilku, stýská se nám.“ Hedvika přikývla a pohladila ho, Míša se na ní otočil „chci k tobě“ řekl jí uslzený a uplakaný. „No tak pojď ke mně broučku.“ Hedvika si ho vzala k sobě. Utřela mu slzy „maminko, já tam zítra nechci“ řekl jí a položil si na ní hlavu „Míšo, ale musíš je tam škola a do školy chodit musíš a já si tě potom vyzvednu. Uvidíš, že to bude dobrý.Budeš tam s Tomikem, tak se nemusíš ničeho bát. Já tam s vámi zítra chvilku budu a uděláme to jako u dědy. Až si budu jistá, že to zvládneš, tak odejdu ano.“ Podíval se na ní „a co když se tam počůrám?“ Řekl jí s obavou hlase, hmmm tohle ho bude trápit teď nejvíc, řekla si Hedvika pro sebe. „ Tak to budeme řešit, až se to stane.“ Řekla mu, aby zaobalila tu skutečnost, že se tam o něj bude starat někdo cizí. „Ty si děláš ze všeho moc starostí šmudlíku, ale teď na to nemysli ano.“ Vzala čaj a prášek, vložila ho Míšovi do úst a dala mu hned napít. Vypil celou láhev a to samé Tomík. Měli žízeň a Hedvika na sebe měla vztek, že jim nedala napít dřív. „Tak a já připravím na noc čajík ještě a za chvilku se najíte a půjdete spát. „Chci spát s tebou“ řekl jí Míša a Hedvika se zasmála „to víš, že budeš spát u mě i Tomik, když bude chtít.“ Dala mu pusu „ty jsi můj poklad a Tomík taky.“
Položila ho a šla udělat čaj a večeři. Udělala rýži se zeleninou, aby si dali něco dietního. Nakrmila je s Terezkou v obýváku u pohádek. Nechali je ještě chvilku koukat na pohádky. Tomík se přisunul k Míšévi „těšíš se tam zítra?“ Zeptal se zvědavě „ne“ odpověděl mu. „Budeme tam spolu a já tě budu chránit jo.“ Řekl mu Tomik a Terezka, která seděla v křesle se usmála. Míša se na něj podíval a přikývl. Potom se zadíval na televizi a dal si palec do pusy „maminka říkala, že si nemáš dávat palec do pusy.“ Řekl mu Tomík a dal mu dudlíka do pusy. Terezka se na něj podívala a začala se smát „ty jsi dílo Tome“ řekla mu se smíchem. Hedvika, která uklízela v kuchyni se šla podívat co tam vyvádí a Terezka jí to vylíčila. Začala se smát „no vypadá to, že má Míša malou chůvu“ řekla a vrátila se do kuchyně. Když měla hotovo přišla ke klukům „tak vlčata, jdeme spinkat“ vzala Míšu do ruky a přenesla ho do ložnice. Položila ho do postele „sundáme to tričko broučku.“ Sundala mu tričko a přikryla ho dekou. Šla ke klukům do pokoje vzít jim pyžama. Terezka seděla u kluků v pokoji „Zazpíváš mi?“ Zeptal se Míša a Terezka si k němu lehla a začala polohlasně zpívat „spinkej můj maličký………….“
Pokračování příště…………………………
