Kapitola 20
Vzpomínky
Hedvika Míšu pohladila, aby ho vytrhla z nepřítomnosti „na co myslíš miláčku“ přejela mu prstem po tváři, smutně se na ní podíval. Po tváři mu sjela slza „co tě trápí, řekneš mi to?“ Zeptala se Hedvika a přivinula si ho k sobě. Povzdechla si , chtěla mu nějak pomoci, ale Míša se nesvěřoval a Hedvika se neměla čeho chytit. Položil jí hlavu na rameno, měl ji rád cítila to z něj, ale zároveň jakoby to vzdával. Vždy když se dostal do depresivního stavu, nechával si svou bolest pro sebe a zcela ji propadne. „Dáme si trošku polévky kluci, aby jste měli nějaký základ v žaludku.“ Řekla Hedvika a vstala šla do kuchyně ohřát vývar. Slyšela bouchnout dveře Fanda přinesl dřevo, pozorovala ho od plotny. Nebyl vůbec v pořádku kolíbal se ze strany na stranu, vypadalo to, že si v kůlně dopřával i něco jiného, než práci. Mlčela, nechala ho, ať rozdělá oheň a nemluvila na něj. Nechtěla vyvolávat hádku před dětmi v krbu zapraskalo a pokojem se nesla vůně dřeva. Vstal a šel se osprchovat, podíval se na Hedviku, jeho obličej byl zamračený, bylo ji jasné, že se v kůlně napil. Nandala jídlo a položila na stůl, došla si pro Míšu a vzala ho k sobě. Sedla si ke stolku a začala ho krmit teplou polévkou. Terezka se ujala Tomika, začala ho krmit. Z koupelny se vrátil Fanda a sedl si ke stolu, Hedvika pozorovala Tomika bylo mu do pláče, neustále otce pozoroval. Terezka mu špitla do ucha „neboj Tomášku, to bude dobrý uvidíš.“ Zřejmě si pamatoval na tátu, když byl v tomhle stavu i to dítě očekávalo nějakou špatnou situaci. Terezka mu dala do pusy sousto a Tomik špatně polkl, rozkašlal se a vyprskl polévku „neumíš jíst, kluku pitomá?! Krmí tě jak malého haranta, ale to ty jsi že?“ Zařval Fanda z ničeho nic a Tomík se rozplakal, Hedvika bouchla do stolu a podívala se na Fandu „asi bys měl jít!“ Řekla mu velice rázným hlasem. „Mám tady děti“ odsekl a pokračoval v jídle, Hedvika vzala Míšu a ukázala Terezce, že se přesunou do obýváku. Posadili kluky k televizi a došli si pro polévku Hedvika si vzala Tomika, aby ho nakrmila místo Terezky, utřela mu slzy „ale no tak miláčku neplakej. Musíš dělat, že tady není.“ Stále se vyhýbala nějakému konfliktu, Míša i Tomík dobře vnímali, že situace doma není příznivá. „Terezko, až ho nakrmíš, jdi do kůlny a podívej se pořádně, kde je nějaká flaška.“ Špitla na ní Hedvika. Terezka Tomika dokrmila a vstala její otec si dělal kávu, z kapsy vytáhl placatku rumu a nalil si do kávy rum. Terezka si sedla „dal si do kafe rum mami“ řekla Hedvice. Hedvika po těch slovech, které slyšela vstala a šla k Fandovi. Vzala mu kávu a vylila ji do dřezu „tady v tom domě se nepije Fando“ řekla mu. „No co děláš, si normální!“ Zařval na ní Fanda vztekle „já normální sem, ale ty asi normální nikdy nebudeš. Vstal a přešel do obýváku „Terezo, oblékni Tomáše a jdeme domů a ty si můžeš toho kluka tady nechat. Stejně mi přinesl jenom bolest.“ Tomík začal plakat „já nechci pryč!“ Zakřičel na otce, který k němu došel, chytil ho za rameno a zalomcoval s ním „o tom ty nerozhoduješ. Podívej se na sebe jak malé mimino v plenách a tenhle taky. Nechceš chrastítko!!“ Míša se třásl a Tomík se ukryl u Terezky v náručí. Hedvika přišla do pokoje a stoupla si před Fandu. „Vypadni“ řekla mu, ale nereagoval „vypadnu až s dětma“ Terezka položila Tomika na sedačku „já s tebou nikam nejdu a Tomáš taky ne. Jsi opilej, tak se mámě pochlub co jsi dělal opilej Tomáškovi. Řekni jí, že když ho máma trápila v koupelně a on brečel, tak si přiběhl ty a ještě si ho zmlátil, že to nebudeš poslouchat to řvaní. Řekni mámě, že když se počůral, tak v tom musel spát. Proč neřekneš mámě, že když jsi s matkou chlastal, tak vám to Tomík musel nalívat. Byl jak Váš číšník, nepouštěli jste ho ani na záchod a jak jsi ho zavíral opilej do sklepa, že je to pochcánek. Druhý den se mami vždycky hrozně omlouval, že už to neudělá a vydrželo mu to 2 dny.“ Řekla Terezka naštvaně a Fanda ji odměnil fackou. Hedvika, která to viděla, vrátila za Terezku facku Fandovi. Byla to pořádná rána „vypadni, jsem řekla, nebo zavolám policajty.“ Řekla mu a strčila do něj. Ustoupil o krok a Hedvika do něj znovu vrazila, byl opilý, tak že bylo jednoduché udržet ho v nerovnováze. „Mám tady děti“ řekl jí, ale Hedvika se zasmála „ty už žádné děti nemáš.Jsi stejný jako ta Petra vy dva jste si děti nikdy nezasloužili.Běž si za Filipem, když budeš hodnej, tak ti třeba dá něco ze svého majetku.Jsi slaboch, vybíjet se na ženských a na dětech. To udělá jenom slaboch a ještě lhář, tvrdil jsi, že jsi Tomika nikdy netýral. Kdybych to věděla dřív, tak jsem na tebe poslala sociálku.“ Řekla mu a on se otočil, z nějakého důvodu ji nenapadl i když s tím Hedvika počítala. Byl oproti ní velice robustní a netroufla si odhadnout, zda by měla navrch jako u Filipa. Vzal si vztekle bundu a odešel z domu Hedvika za ním zamkla a nechala klíč v zámku.
Vrátila se ke klukům Tomík s Míšou byli z té situace, která tam nastala dost rozhození. „maminko, já nejsem mimino.“ Řekl Tomík a utíral si slzy „jsi moje miminko“ zasmála se Hedvika a vzala ho k sobě. „Nesmíš to poslouchat takové řeči.“ Dala mu pusu a přitiskla k sobě. Měla lesklé oči a vypadalo to, že každou chvilku uroní slzu, ale držela se statečně. Podívala se na Terezku, měla červenou tvář z té facky, co ji dal její otec. „Bolí to?“ Zeptala se jí Hedvika „ to je dobrý mami, jsem zvyklá, že když má naváto, tak používá facky.“ Odpověděla ji Terezka i když se to nezdálo, byla docela tvrdá sama k sobě. „Proč jsi mi to neřekla dřív, že tvůj otec se takhle k Tomáškovi choval?“ Podívala se na ní, bylo vidět, že ji to mrzí „bála jsem se, že bych o tebe přišla a nejen kvůli sobě, ale i kvůli klukům. Myslela jsem, že už se toho nedotkne, ale spletla jsem se.“ Na domovní dveře někdo zabouchal „seďte tady všichni.“ Řekla Hedvika a šla ke dveřím, Míša se rozplakal měl strach a Terezka ho uklidňovala. „Kdo tam?“ Zeptala se Hedvika „paní Stránská, tady městská policie, můžete otevřít?“ Oddechla si a otevřela dveře. Stál tam Fanda s policií „Neradi vás obtěžujeme, ale tady pán nás zavolal, že jste mu unesla děti.“ Hedvika na ně vykulila oči „to nemůžete myslet vážně, podívejte se v jakém je stavu. Je opilý a chce se starat o děti? Své dceři dal facku, proto jsem ho vyhodila. Svému synovi nadává a vůbec pojďte dál.“ Řekla jim a policajti vešli dovnitř Fandu však zastavila na prahu „ty ne, ty si tady můžeš vypít ten zbytek toho chlastu“ Řekla mu a policajti vešli dovnitř „nechte ho jít také“ řekl policista smířlivým tónem a Hedvika uposlechla. Vlezli dovnitř a Hedvika je zavedla do obýváku. Míša jak uviděl policisty, dostal záchvat, začal plakat a Hedvika k němu přišla. Vzala ho k sobě, bylo vidět, že ani policisté nepočítali s takovou reakcí, zdálo se, že je Míša vyvedl z míry. Míšovi se však pouze vybavila noc, kdy policisté přišli oznámit smrt jeho rodičů. Jenže o tom neměl nikdo ani potuchy, jak to bylo tu noc, kdy se Míša dozvěděl, že mu zemřela maminka. Hedvika Míšu konejšila v náručí „ššš to je v pořádku zlatíčko.“ Přitiskla si ho k sobě a Fanda to pozoroval bez nejmenších emocí „zase řve, on řve pořád. Terezo Tomáši oblékat!“ Terezka vstala od Tomíka, který byl vyděšený z téhle situace „Tati nech nás být a jdi.“ Řekla mu Terezka „Terezo, neser mě a dělej“ zasmála se „dáš mi znovu facku? Nebo chceš zase Tomáška zmlátit?“ Policisté museli zakročit „ prosím vás, nejdřív se uklidníme. Vám pane Vranský dáme dýchnout a teď mi řekněte, co se tady stalo.“ Hedvika jim začala s Terezkou vše líčit o jeho vášni k alkoholu a agresi. O smrti jeho ženy a o chování se jeho ženy k dětem. Spustila se divoká konverzace mezi všemi, kdo byli v místnosti. Hedvika začala chápat, že Fanda je tichá voda a velice nebezpečný a hlavně pod rouškou alkoholu. Bojovala za tři děti, které ji nikdy nepatřili, ale měla je ráda a nechtěla o ně přijít. Policista dal Fandovi dýchnout „Pane Vranský 1,7 promile alkoholu v krvi a to jste pro nás jel vozem?“ Řekl najednou policista. „Tak půjdete s námi a máte nám co vysvětlovat a vás si musíme pozvat k výslechu. Budeme kontaktovat sociální odbor.“ Hedvika cítila trable a musela s tím něco dělat, ale zachovala chladnou hlavu a s úsměvem přikývla. „No a teď k tomu důležitému, proč jste tady. Ty děti bydlí u mě a do dnešního dne tady bydlel i jejich otec. Moje podmínka byla, že nebude pít jak sami vidíte je namol. Vyhodila jsem ho, protože stresoval děti. Terezce dal facku a Tomáškovi a Míšovi nevhodně nadával vzhledem k jejich stavu. Chtěla jsem je uchránit před agresivním chování. Začal se takhle chovat po tom, co zjistil, že jeho žena napsala majetek na 15 letého syna, tedy jeho syna, který je na psychiatrii, neboť je agresivní po otci a vytáhl v mém bytě na mě nůž.“ Policista se podíval na děti „vy tady bydlíte všichni?“ Přikývli „no tady toho moc nevyřešíme, půjdeme pane Vranský.“ Nechtěl, bylo vidět, že vystřízlivěl, to uvědomění si průšvihu jízdy ve stavu v jakém byl, považoval za velký průšvih. Vždyť přijde o řidičák a práce a všechno okolo jsou tím pádem pryč. Když odcházeli, šla za nimi Terezka zavřít a zamknout. Míša byl silně otřesen a Hedvika ho u sebe tišila. Docházelo jí to „takovýhle pánové přišli, když se to mamince stalo viď.“ Řekla mu a přitiskla ho k sobě. Nemusel ani odpovídat, věděla, že to byl ten důvod, proč se tak rozplakal. Horší však bylo, že tahle vzpomínka bezpochyby poslala Míšu na samotný začátek jeho trápení. Vzala telefon a vytočila číslo „Evo, Hedvika mám neskutečný problém můžeš přijet? Ty jsi byla u Vranskýho kvůli dětem a já je mám doma.“ Řekla Hedvika Evě, které volala. Byla to sociální pracovnice z odboru péče o dítě. Věděla, že jedině s ní dokáže bojovat, aby ty děti byli u ní napořád. „Hedviko ahoj, no že jste se ozvali ale brzo tedy. Přijedu k tobě do hodiny.“ Položila telefon a zavolala otci, který ji to nebral. U domovních dveří se rozdrnčel zvonek. Terezka vyskočila a šla otevřít za dveřmi byl děda „ahoj dědo řekla“ a dala mu pusu na tvář. Ráda ho viděla, našla si k němu cestu, když ji vezl do Prahy na internát. Usmál se a změřil si její oko a tvář „ty už se taky pereš?“ Terezka smutně zakývala hlavou a zavedla ho do obýváku. Hedvika se na Terezku podívala „Mladá dámo, nejdřív se ptáme, kdo je za dveřmi. Ahoj tati.“ Po jejích slovech se Míša znovu rozplakal, jako by se proti němu všechno postavilo. Vybavil si svou mámu, když mu vynadala naposledy za to, že otevřel dveře Lucce, aniž by se zeptal kdo je za dveřmi. Hedviku to zarazilo „co je broučku, já se na Terezku nezlobím, ale ptát se musí víš, co kdyby tam byl někdo cizí.“ Její otec na ní zavrtěl hlavou a sedl si k nim, vzal si Míšu na klín „ona jedna věta umí svoje viď.“ Vyndal z kapsy čistý kapesník a utřel mu oči. „Co ti říkala maminka, když jsi otevřel dveře někomu cizímu.“ Zeptal se Míši a Míša se na něj podíval „mladý muži“ řekl mu plačtivě a děda ho pohladil. „Co se tady stalo?“ Řekl, když se podíval na Tomíka, který měl uslzené oči. Hedvika mu začala vyprávět vše, co za dnešní den prožili. „Hedviko, jestli má potíže s alkoholem, tak je to běh na dlouhou trať.“ Hedvika přikývla, bylo toho na ní hodně „bojím se, že mi vezmou děti.“ Řekla mu, ale její otec se usmál „soud i sociální pracovnice budou koukat na blaho dětí a ne, jak je psychicky deprimovat. Toho bych se nebál. Přijeďte o víkendu ke mně a k babičce, budeme rádi.“ Přikývla, měla však strach co jí a děti ještě čeká „udělám ti kávu“ děda přikývl a začal se věnovat klukům. Terezka ho pozorovala, mluvil klidným a přívětivým hlasem. Povídal pohádku a schválně tam pletl pohádky jiné Tomík se chytil a začal ho opravovat, bavilo ho to a měl z toho srandu. Když už klukům hlásal, že hloupý Honza vytáhl samopal a střílel na draka, opravil ho i Míša, že to byl meč. Dokázal ty kluky na chvilku odtrhnout z negativních prožitků do pozitivních. Jeho přístup byl zvláštní a velmi poštovní. Hedvika mu přinesla kávu a poslouchala s dětmi, jeho vyprávění všech pohádek v jedné, navodilo alespoň na chvilku velmi přívětivou atmosféru. Poseděl s nimi asi Hodinu, než přijela Eva, která se ohlásila telefonem, že je u baráku. Hedvika věděla, že se bude ptát dětí na otce a tak se musela připravit, že problém, který se bude řešit vzbudí v dětech opět ty nejhorší vzpomínky.
Pokračování příště…….
