Povídka ze starého fóra
Autor : sambal (Petr Myslivec)
„Víš.... Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím svoji starší sestru oblečenou jako dítě. Kdyby jsi mi to řekla, považovala bych tě za blázna."
To byl náš další víkend, teď už strávený ve třech lidech. Tentokrát jsme se rozhodly, že s Andreou budeme matky a Sharleen bude naše dítě. Díky tomu se o ni budeme moc dostatečně starat. Tohle jsme plánovaly, zatímco jsme ji balily do plenek. Sharleen už asi nezažije víkend bez společnosti plenek a hlavně se Andrea, i když byla mladší, díky své výšce na roli matky dokonale hodila. „Mně se to taky moc líbí," dodala Andrea a obrátila pozornost na svou sestru. „Zvláště, když je Shari tak rozkošná." „Shari? Jak jsi přišla na tohle jméno," zeptala jsem se ji. „Tak jsem Sharleen říkala, ještě když byla malá," vysvětlovala mi během krmení mléka z láhve své sestry. Sharleen skrz dudlík lahvičky vykouzlila úsměv, čímž ním dala jasně najevo, že se jí tohle jméno taky moc líbí.
„Tak co jsme pro svoji holčičku na dnešek přichystaly?" ptala jsem se zvědavě. Andrea minutku přemýšlela a pak navrhla: „Dneska je moc pěkně, co kdybychom šly na pláž?" „Na pláž? Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?" Moc se mi to nezamlouvalo. „Dnes bude na pláži moc lidí. Myslíš, že si toho někdo všimne?" „Všimne čeho? Že jsme na pláži se svojí holčičkou? Na tom přeci není vůbec nic špatného," ptala se nechápavě, jako by nevěděla co tím myslím. „Se svojí devatenáctiletou holčičkou," dodala jsem. „Tak dobře. Postaráme se o to, aby její plenky a všechno ostatní zůstalo skryté. Ano?" S tímhle jsem nadšeně souhlasila, stejně tak rozkošným tleskáním i Shari. „Ale vy si musíte vzít plenky taky," řekla. „Vypadá to, že tohle bude den pro tři velké děti na pláži." S tím jsme všechny souhlasily.
Šla jsme do svého pokoje a hledala nějaké oblečení, které je dostatečně vhodné pro horký letní den, ale takové, které dostatečně skryje moje plenky. Oblékla jsem si modré plavky, ale téměř ze všech jejich stran byly vidět bíle konce plenek. „Takhle přeci nemůžu chodit po pláži", řekla jsem si pro sebe. Na plavky jsem si oblékla ještě šortky, které vše perfektně zamaskovaly. Jenom občasné šustění plenek mohlo zkušenému uchu něco říct, ale na pláži bude takový hluk, že to určitě ani nikdo nepostřehne.
V obýváku stála Andrea, která držela Sharleen za ruku. Obe dvě byly připraveny na dnešní den. Sharleen měla opět svázané vlasy do dvou copů, díky čemuž vypadala ještě o několik let mladší. Zbožňovala jsem, když měla takhle upravené vlasy.
Do velké plážové tašky jsme umístily několik ručníků, náhradní plenky pro každou z nás, dětský zásyp a ubrousky. Z kuchyně pak ještě dětské lahve naplněné džusem a Andrea ještě přidala bryndáčky a dokonce nějaké speciální dětské jídlo. „Ty chceš opravdu používat tyhle věci na pláži?" Nemohla jsem tomu uvěřit. „Neboj, budeme se snažit, aby nás nikdo neviděl."
To už jsme ale seděly v autě. Já řídila a obě děvčata seděla tiše na zadním sedadle. Zaparkovala jsem mimo centrum, v místě, kde nebyl nikdo další nablízku. Mohla jsem si sundat šortky a být jenom v plavkách, což bylo mnohem lepší, protože bylo opravdu velké horko. Andrea a Sharleen mě následovaly na pláž, kde jsme se položily na ručníky a užívaly si krásného letního dne. Horký písek na pláži ohříval naše bosé nohy. Z tašky jsem vytáhla plážový míč, který jsem nafoukla. Sharleen v tašce spatřila dudlíky, které nám všem strčila na pusy, aniž by jsme mohly nějak protestovat, nebo se obávat, jestli nás někdo uvidí. Bavily jsme se házením míče sem a tam, ale pokaždé jsme se od sebe trochu vzdálily, aby to bylo zajímavější. Kdykoliv, když někdo nechytl míč a ten skončil v písku, ostatní dvě děvčata ho nemilosrdně zlechtala. Většinou to byla nebohá Sharleen, která byla o dost víc lechtivá než ostatní a při lechtání se většinou i počůrala. „Ne, už dost," křičela svým dětským hlasem, ale nikdo z nás nebral její prosby vážně. Na konci hry byly její plenky už úplně celé promočené.
Velice rychle jsme byly z téhle hry vyčerpané. Žízeň jsme zahnaly pomerančovým džusem z lahviček. To bylo to pravé, co jsme v tuhle chvíli potřebovaly. Andrea nás krmila a potom jsme ji to stejným způsobem oplatily. Já jsem ležela v jejím klínu, hlavou opřenou o ruku. Dudlíkem láhve se přibližovala k mým rtům a já ho začala spokojeně cucat. Zavřela jsem oči. Cítila jsem se jako dítě, které právě na veřejnosti krmí jeho matka. Když jsem otevřela oči, obě dvě dívky na mě z výšky vzhlížely. Potom, co jsme se vystřídaly, krmily jsme se navzájem mletou směsí jablek, banánů a broskví. Musím říct, že to nebylo vůbec špatné, ale to mi asi připadalo, protože jsme měla velký hlad.
Rozhodly jsme se konečně jít do vody. Ale ne moc daleko od břehu, abychom nebyly v dohledu nikoho dalšího. A krom toho, nebylo zdravé plavat tak brzo po jídle. Hrály jsme si a stříkaly na sebe střídavě vodu. Jak jsem byla ve vodě delší dobu, cítila jsem jak je moje plenka těžší a těžší. Cítila jsem nutkání čůrat. Nemusela jsem si teď ani trochu dělat starosti se znečišťováním oceánu. Přišlo mi odporné, když jsem si představila, že někteří lidé čůrají přímo do vody v moři, nebo dokonce ve veřejném bazénu. „Plenky by tam měly být povinné," řekla jsem si znechuceně, ale to jenom pro sebe.
Když jsem vylézala z vody, plenky už byly tak těžké a nasáklé, že mi svou tíhou spadly až téměř ke kolenům. Musela jsem se pohybovat asi dost zvláštní kolébavou chůzí. Obě dívky si toho ihned všimly a začaly se hlasitě smát. „Tak pojď, něco s tím hned uděláme," ujistila mě Andrea. Daly jsme se navzájem do pořádku a potom jenom tak odpočívaly.
Slunce pomalu začalo zapadat. Posbíraly jsme všechny naše věci zpět do auta. Odpadky vyhodily a oblékly se, abychom mohly chodit ve společnosti ostatních lidí. Bylo nám trochu líto, že den na pláži už končí, ale na druhou stranu jsme si to moc užily a věděly jsme, že si ho někdy v budoucnu zopakujeme.
