Autor Téma: Sharleen a Tali - 3) Jak to bylo s Andreou  (Přečteno 2576 krát)

Offline MiTomášekMi

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 98
  • Karma: 5
Sharleen a Tali - 3) Jak to bylo s Andreou
« kdy: Prosince 13, 2017, 01:18:15 »
Povídka ze starého fóra
Autor : sambal (Petr Myslivec)



„Jsem si jistá, že to Andrea pochopí a nikomu dalšímu o tom neřekne," snažila jsem se prolomit ticho. „Teď je ale čas, aby moje malá holčička dostala zpátky plenky, nebo by se zase mohla stát nehoda," řekla jsem ji trochu provokativně. „Ne. Nějak na to nemám náladu," odpověděla mi znuděně. „Ale no tak, mám něco, co tě určitě potěší." Vyndala jsem z kabelky malou krabičku: „Tady máš dárek co jsem ti slíbila." Otevřela krabičku, ve které byl velký růžový dudlík. Vypadal podobně, jako ten, který jsme používaly, ale byl mnohem větší. Dřív, než stačila poděkovat, strčila jsem ji ho do pusy. Byl akorát. Dostatečně velký, aby ten, kdo ho měl, nemohl ze sebe vydat ani slovo. „Tohle dokáže utišit mého andílka," strčila jsem jí ho do úst, položila jsem ji na podložku a zabalila do nové čisté plenky.
Hrály jsme si asi dvě hodiny, ale pak se z ničeho nic ve dveřích objevila Andrea. Nechtěly jsme před ni skrývat naši výbavičku, ale Sharleen si s pusy vyndala dudlík a oblékla kalhoty, aby nebyly vidět její plenky. Musel to pro ni být trochu trapný moment. Sedla si na mě a začala mi tiše vzlykat na ramenou. Přitom hleděla s červenými tvářemi na svou sestru. Andrea ji pohladila a pak mi řekla: „Můžu si ji pochovat?" Připadalo mi to jako skvělý nápad, protože to mohlo pomoct Sharleen se trochu uklidnit. Přesunula se na klín své sestry a ta ji něžně objala. „Možná by pomohlo tohle," navrhla jsem a podala Andree dudlík. Ta ho vzápětí strčila do úst své sestry s utěšujícími slovy: „Nemusíš mít strach. Já si taky ráda hraji na malé dítě." „Cože?" zeptaly jsme se jí udiveně, protože nikdo z nás ještě nepotakal, ani neslyšel o nikom dalším, kdo by tohle dělal.
Andrea nám vysvětlila, že před nějakou dobou mývala během spaní nehody a tak musela být po celou noc v plenkách. Během několika málo týdnu se s nimi natolik smířila, že jí nebyly ani trochu nepříjemné. Spíš naopak. Těšila se pokaždé na dobu, když byla připravená jít spát. „To je zajímavé. Ale asi se i ráda chováš jako malé dítě," ptala jsem se, i když jsem odpověď už předem znala. „Přesně tak. A chtěla bych si hrát společně s vámi." Chvilku jsem o tom přemýšlela a pak souhlasně řekla: „No, myslím, že se tady jedna lahvička a pár plenek navíc pro tebe najde." Za malou chvíli už byla i Andrea oblečená v plenkách.
Šla jsem do kuchyně připravit něco k snědku, ale za sebou jsem uslyšela sladký dětský hlas Sharleen: „Tali, dnes je opravdu zvláštní den. Co kdyby jsi taky hrála dítě?" To mi přišlo jako zvláštní nápad, ale na druhou stranu proč ne. „Tak dobře, budeme tedy společně tři malé slečny."
Byla jsem připravená se jít obléct do plenek, jenže během toho mě Andrea zastavila s vysvětlením: „Ale ne. Nemůžeš se přeci zabalit ty sama. Pomůžeme ti," Jedna z nich mi sundala sukni a druhá si mezitím připravila dětský pudr, kterým mě důkladně zasypala a zabalila mě do jedné z těch báječných hřejivých plenek. Během toho na mě mluvily dětskou řečí. Zavřela jsem oči a vychutnávala si pocit skutečného bezmocného a rozmazleného dítěte. Dokonce mi ani nevadilo příležitostné šimrání, kterým se obě obšťastnily.
V kuchyni jsem nám připravila čokoládové mléko. Bohužel, neměly jsme další bryndáček pro Andreu, ale slíbili jsme ji, že to hned zítra napravíme. Velký dort, který byl v lednici se báječně hodil na oslavu Sharleeniných narozenin. Dala jsem na něj devatenáct malých svíček. Navzájem jsme se po lžičkách krmily dortem a dětskými lahvičkami. Dost nešikovně, protože zanedlouho bylo všechno kolem nás dokonale upatlané. Tak moc, že jsme se musely očistit vlhčenými ubrousky.
Všechny jsme se seděly v obýváku a sledovaly film v televizi. Sharleen a já jsme sály dudlíky a Andrea si prozatím musela vystačit jenom se svým palcem. Asi v půlce filmu, v reklamním bloku, byl čas na výměnu plenek. Moje byla mokrá už téměř od začátku filmu. I když jsme se ten pocit měla ráda, za chvilku byla studená a velice nepříjemná. Andrea se dokonale vžila do své dětské role, protože její plenka byla mnohem mokřejší než ty naše.
Pomohla jsme Andree ulehnout do správné pozice. Rozhodly jsme se vyměnit jí plenku jako první, protože hrozilo, že začne prosakovat. To bylo s největší pravděpodobností poprvé, kdy někdo po dlouhé době měnil její plenky. Muselo to pro ni být zvláštní, ale určitě byla ráda, že ji někdo zbavil mokré plenky. Až potom jsme byly na řadě my. Film pokračoval, během něhož jsme se navzájem mazlily, pily další mléko z lahviček a vůbec se chovaly tak, jako děti přiměřeného věku.
Když film skončil, už bylo dost pozdě a Andrea se musela vrátit domů. Vzala si zpět své šaty a mi ji vyprovodily až ke dveřím. „Moc se mi tady líbilo. Určitě přijdu i příští týden," s těmito slovy se s námi rozloučila a pomalu odcházela vchodovými dveřmi.
My jsme se rozhodly, že je na čase jít spát. Když jsem ukládala Sharleen ke spánku, zeptala jsem se, jak se jí líbily její narozeniny. „Bylo to úžasné, ale největší překvapení pro mě nachystala má sestra. Byla jsem to nejšťastnější dítě na světě." Do pusy jsme jí dala dudlík, který byl speciálně jenom na spaní, připevněný řetízkem, aby nespadl na zem a nezašpinil se. Přikryla peřinou a popřála sladké sny. Sama jsem si lehla do vedlejšího pokoje a za pár minut tvrdě spala.