Povídka ze starého fóra
Autor : sambal (Petr Myslivec)
Omlouvám se za chybu v minulé povídce (Vánoční překvapení)
"Hezké ráno zlatíčko," řekla sladkým hlasem moje nová spolubydlící Sharleen, v momentě kdy vstoupila do místnosti a pootevřela okno. Ve skutečnosti mě ale nevzbudila. Vstala jsem už asi před pěti minutami a po tu dobu jsem se líně protahovala ve své posteli.
„Ty jsi nejspíš mokrá", zjistila, zatímco kontrolovala moji plenku. Cítila jsem nutkání čůrat, ale věděla jsem, že to plenky už nemusí vydržet.
„Co kdyby jsi se šla osprchovat, zatímco v kuchyni připravím snídani?" navrhla. Šla jsem do koupelny a sundala si mokré plenky. Protože bylo léto, spala jsem pouze v nich. Napustila jsem si horkou vanu, do které se ponořila...
Zpočátku jsem byla dost nervózní, když jsem měla nastoupit na vysokou školu, i když jsem i před tím byla mimo domov delší dobu. Moji rodiče jsou docela bohatí, aby mi zaplatili soukromé ubytování, ale i tak jsem si musela najít spolubydlícího, se kterým bych se dělila o nájemné. Bydlela jsem asi měsíc s jedním stejně starým chlapcem, ale potom se u mě objevila Sharleen. Brzy se stala mou nejlepší kamarádkou. Měly jsme spolu už tehdy hodně společného. Byla jako moje sestra.
Jednou v noci, zatímco jsme si povídali o svém dětství a pily víno, přiznala jsem se Sharleen, že jsem měla téměř do třinácti hrozný zlozvyk. Tedy, byla jsem zvyklá sát si svůj palec. Většinou v době, když jsem šla spát, nebo si jenom tak hrála. Jinak jsem nebyla téměř schopná usnout. „To muselo být rozkošné. Proč to nezkusíš i teď?" zeptala se mě. Strčila jsem si palec do pusy a začal ho sát. Ona se na mě napjatě dívala a usmívala se. Nakonec udělala to samé a obě jsme se začaly smát. Alkohol nás už ale natolik přemohl, že jsme obě téměř v okamžiku usnuly.
...během těchto vzpomínek jsem si umyla vlasy a vysušila je ručníkem téměř do sucha.
Od téhle chvíle jsme to spolu několikrát zopakovaly a naše dětské chování vždycky o něco malinko doplnily. Jednoho dne jsme s Sharleen poprvé vyzkoušely plenkové kalhotky pro dospělé. Do té dobych vůbec netušila, že něco takového existuje. Koupila jeden balík plenek a navrhla, abychom se do nich oblékly. Nejdřív mi to připadalo jako nějaký šílený nápad, ale nemohu popsat pocit, který mi říkal, že by na tom mohlo být něco zajímavého. Kromě toho, Sharleen uměla na své tváři vykouzlit upřený pohled, na který by snad nikdo nemohl říct ne.
Zatímco Sharleen vyndala z balíku jednu plenku, sundala jsem si kalhoty a svou zelenou košili. Strašně jsem se styděla, ale jak se měkká plenka dotkla mé kůže, začala jsem pociťovat velice příjemný pocit. Postavila jsem se k zrcadlu a pozorovala se ze všech stran. Nemohla jsem si pomoci, ale při pohledu na sebe v zrcadle jsem se musela začít hlasitě smát. Vypadala jsem opravdu rozkošně a dětsky.
Z počátku jsem se červenala, ale ani ne tak z pocitu, že Sharleen vidí jak má na sobě plenku, ale spíš z podezření, že se mi tohle začíná líbit. Jak si ale oblékla plenky taky, tenhle pocit se dokonale utlumil. Měla na sobě jenom krátké tričko, takže byla její plenka úplně celá odhalená.
Sharleen řekla: „Dobře, teď si ale musíš lehnout." „Proč?" zeptala jsem se nechápavě. „Podívej se, tvá plenka je uvolněná, musím ti ji znovu pořádně zalepit."
Lehla jsem si na koberec a pozorovala, jak mi odlepuje jedno z lepítek a zase ho lepí zpět, ale tentokrát o dost víc pevněji. Postupovala stejně, jako když matky mění plenky svému dítěti. Bylo na ni vidět, že ji to opravdu baví a užívá si to...
To byl náš úplně první zážitek s plenkami, na který si pamatuji.
Už jsem byla celá osušená a na cestě z koupelny s ručníkem upevněným kolem pasu. V obýváku už klečela u pěnové podložky s připravenou plenkou Sharleen. Dnes byla totiž sobota, náš den, který jsme si jen tak pro sebe nazvaly „den matky a dcerky." Nepotřebovala jsem žádné dlouhé přemlouvání a za pár vteřin jsem už ležela na podložce. „Snad není moje děťátko ospalé?" zeptala se a dotkla se něžně prstem mého nosu. „Dobře zlatíčko, připrav se, že dnešní den bude pro tebe opravdu vzrušující." Každý druhý týden jsme se ve svých rolí střídaly. Dnes byla řada na mně, abych hrála malé miminko a Sharleen moji matku. Musím se přiznat, že jsem tuhle roli měla mnohem raději. Ručník, který jsem ještě měla kolem pasu, mi odstranila a celou oblast, kde byl, mi posypala dětským pudrem. Špulila jsem svá ústa a snažila se nějak naznačit, co bych v nich chtěla mít. „Ale ne, jak jsem mohla jenom zapomenout, že moje holčička potřebuje během přebalování dudlík." Za pár vteřin jsem ho už mohla slastně sát. Byl to ten největší, který jsme vůbec mohly koupit. Růžový, ve tvaru smějícího se medvídka. Sharleen to očividně velmi pobavilo a obě jsme se na sebe začaly smát. Dětský pudr se mi pomalu vstřebával do kůže. Pod zadeček jsem dostala plenku, jejíž příjemný, měkký pocit mě okamžitě ohromil. Protáhla mi ji mezi nohama a všechny čtyři lepítka odborně zalepila. Byl to moc příjemný pocit, cítit na holém těle tento skvělý kus oděvu. Sharleen mě chytla za ruce, které nadzvedla, pomohla mi obléct průhlednou růžovou košilku. Tím byla moje přeměna v malou holčičku skoro dokončena.
Sedla si na pohovku a já si lehla na její klín. Byla jsem o dost menší, hlavu jsem měla opřenou o její ruku. Z pusy mi jednou rukou vytáhla dudlík a do druhé uchopila láhev plnou teplého mléka, kterou mi strčila do úst a já ji hned začala sát. Byla jsem už na to zvyklá a přišlo mi to docela normální a hlavně mnohem lepší, než třeba pití ze sklenice. Používala jsem ji i přes víkend, dokonce mimo náš byt, ale to jen tam, kde si toho nemohl nikdo všimnout. „Hodné dítě, pěkně bumbej," říkala mi konejšivě, přitom mě celou objímala a hladila moje dlouhé, rozpuštěné vlasy.
Po lahvičce jsem dostala jídlo. Můj oblíbený vanilkový puding s čokoládovou polevou. Sice toho víc skončilo na mém bryndáčku, než u mě v puse, ale i tak mi moc chutnalo. Zvláště, když jsem se nemusela vůbec starat o krmení. Po krmení mi očistila ústa bryndáčkem, který mi pak sundala a políbila čelo.
Najednou mě začala hladit koncem svých prstů po celém těle, ale to se vzápětí změnilo v nelítostné šimrání. Občas našla místo, které bylo opravdu citlivé, takže jsem se neudržela a začala se divoce řehtat. Zvláště na krku, bradě, nebo břiše. Měla jsem ráda, když si se mnou Sharleen takhle hrála.
Když už bylo dost legrace. „Nejsi už unavená?" zeptala se mě. Myslím, že na mně bylo vidět, že ano, takže mě na chvilku nechala v obýváku jenom samotnou, ale po chvilce se vrátila zpět i s pyžamem v ruce. Nebylo to vůbec obyčejné pyžamo, ale velké rudé dupačky pro dospělé, které navíc byli opatřeny i ťapkami pro ruce. Pomohla mi se do nich obléci. Teplá látka mě hřála celém těle a vypadaly opravdu dětsky. Moje matka mě něžně uspávala na svém klínu. Hladila po vlasech, objímala a přitom šeptala, jaké jsem hodné a pěkné miminko. V tuto chvíli bylo mezi námi něco cítit, ale bylo to víc, než přátelství. Byla to pravá láska, kterou chová matka ke svému dítěti. „Tohle se ti líbí viď?" Na odpověď jsem jenom vypustila z úst malé zívnutí. Vložila jsem do nich svůj palec a začala ho sát. Za malou chvilku jsem tvrdě usnula.
Vzbudila jsem se ve společnosti báječného pohledu Sharleen, která na mě z výšky vzhlížela, jako nějaký anděl. „Moje miminko už se probudilo..." řekla a měla naprostou pravdu, protože jsem spinkala jako nějaké malé dítě. Objala mě a zeptala se: „Chtěla by sis snad hrát?" Já jsem jenom radostně přikyvovala. Milovala jsem všechny dětské hry, které jsme spolu hrávaly. „Dobře, tak ti pomůžu dostat se ven z tvého spáče." Pomalu rozepínala zip mých dupaček směrem od krku dolů až po moji levou nohu.
„Tak jakou hru jsi na dnešní den připravila?" zeptala jsem se. „Co třeba na schovávanou?" „Dobře!", zatleskala jsem souhlasně rukama vzrušením. Milovala jsem tyhle hry, zvláště, když jsem k tomu byla oblečená jako dítě. Kdykoliv jsme hrály na schovávanou, ten kdo hrál roli dítěte, neměl povoleno chodit, jenom se plazit po kolenou a kdykoliv byla skrýš dítěte objevená, za trest ho jeho matka zlechtala skoro k zešílení. Ačkoliv jsem se snažila, Sharleen téměř vždycky nalezla moji skrýš a já skončila na podlaze se smíchem, sotva jsem mohla popadnout dech. „Tali, vypadá to, že tě maminka zase našla. Víš, co to pro tebe znamená?" Sharleen pomalu pošlapovala prsty po podlaze a přibližovala se s nimi ke mně. Můj smích se rozléhal snad po celém pokoji. „Ne, už ne..," snažila jsem se mezi výkřiky prosit o milost, ale nepomohlo to. Najednou ale Sharleen z ničeho nic přestala a upřeně hleděla přímo na moje plenky. „O, můj bože. Vypadá to, že tvoje plenky jsou mokré," řekla trochu ustaraně. „Cože?" Chvilku mi to trvalo, ale pak mi došlo, že jsem během toho lechtání sama počůrala svoje plenky. Začala jsem se hrozně stydět. Něco takového se mi nestalo snad 15 let. „Neboj se, zlatíčko, maminka dá všechno hned do pořádku!" Ve skutečnosti to nebylo tak špatné. Byla jsem teď jako malá holčička, která musí mít svoje plenky, protože nikdy neví, kdy je bude potřebovat. Tahle situace dokonale dotvořila moji dětskou roli, i když to vůbec nebylo v plánu.
Dudlík v puse mi pomohl se trochu uvolnit a už jsem se tolik nestyděla. Než jsem se stačila vzpamatovat z toho co se stalo, Sharleen uchopila foťák a začala zběsile fotit svoji roztomilou počůranou holčičku. „Dobře, děťátko, teď se hezky usměj, ať máme pěkné fotky." Přemýšlela jsem, jak musím vypadat a těšila se, až tyhle fotky taky uvidím. Skoro z každého víkendu jsme si dělaly fotky, které jsme ukládaly do našeho společného alba. Když skončila, přišla konečně na řadu výměna mé mokré plenky. Musela jsem ji dát co proto, protože bylo vidět, jak je na přední straně celá žlutá a vlhká. Sharleen mi ji sundala, otřela mě ubrouskem a ošetřila nějakým dětským krémem. Nakonec mi dala novou, ale tentokrát silnější, aby mi vydržela po celý zbytek dne. Pohladila mě na břiše, v místě kde byla lepítka plenky, a celou mě objala. „Myslím, že mám tu nejhezčí a nejhodnější holčičku na světě." „Mám tě ráda, Sharleen," řekla jsem jí. Tenhle můj pocit byl naprosto vzájemný.
Přála jsem si, aby tenhle víkend nikdy neskončil.
