Povídka ze starého fóra
Autor : neznámí
Zde jsem toho nalezl trochu více pokud by někdo chtěl protřídit důkladně
https://web.archive.org/web/20070920030500/http://www.abdl.cz:80/ Kamarádka z ICQ
Je pátek večer a já jsem opět doma sám. Mno, vlastně doma na kolejích. Před týdnem skončil semestr a většina lidí odjela domů nebo na prázdniny. Jen pár nás zůstalo. Povětšinou kvůli restům. Jako každý večer si píšu s lidmi přes icq. Někdy, pokud si píšu s kamarádkou Janou, se naše povídání okoření nějakou tou hláškou se sexuálním podtextem, ale nikdy sem jí nebral vážně.
Jednou jsem naše povídání zakončil větou: "Jdu spát, snad se do rána nepočůrám strachy
."
Janě trvalo trošku déle než odpověděla, dostal sem na chvilku hlodavý pocit, že jsem zase řekl něco, co jsem neměl nebo že jsem byl nepochopen.
Ale za chvilku na mě zablikalo icq: "Tak dobrou, počůránku
."
Den dva na to jsem si s Janou opět povídal. Diskuse probíhala normálně a až někdy u jejího konce, kdy jsem vyjádřil myšlenku, že bych chtěl jít spát, mi Jana napsala: "Pořád máš strach, že jsi sám na patře?"
Protože se celá naše předchozí diskuse odehrávala v sarkastickém duchu, napsal jsem: "Pořád
, asi se tu strachy počůrám."
Na to byla Jana zase chvilku odmlčená. Moje icq zablikalo: "A pořídil sis aspoň plenky?"
Její otázku jsem bral s nadhledem: "Nemám
, nešly sehnat."
"Tak já ti nějaké seženu, jestli budeš chtít
."
Odpověděl jsem, že klidně a napsal jsem ještě pár smajlíků. Třetí den mi naše povídání připadalo ještě zvláštnější. Ale pořád jsem ho bral v sarkastickém duchu.
"Ahoj, tak si představ, že u nás na patře budou vyměňovat něco v koupelně. Takže budu bez vody. Máš u sebe volno?"
Vždy se mi Jana líbila, vysoká, černovlasá, krásný šťavnatý prsa i zadek... ale nikdy sem se o nic nepokusil, přeci jen byla o dost hezčí jak já.
"Ale jo, jistě, že můžeš."
A v hlavě se mi honily levné porno zápletky, u kterých jsem se lehce pousmál.
"Kdy vám to tam začíná?"
Odpoveď byla: "Příští týden."
"Mám něco zvláštního přinést? Tedy kromě těch plínek?"
Je pravda, že mě to trošku přitahovalo a tak sem odpověděl: "Pokud by ti to nevadilo, co tam máš ještě
?"
Janina odpověď byla malinko delší než obvykle. "A co bys chtěl?"
Napadla mě odpověď sex s tebou a jiné oplzlé odpovědi, které nikdy na hlas neřeknu.
Ale Jana dál psala: "Mám tady ještě dudlík, takže pokud se ti špatně spinká, můžeš ho dostat do pusinky. To jde pak samo."
Tahle odpověď mě vzrušila. Chtěl jsem, aby takhle mluvila trochu déle a tak jsem odpověděl: "Vidím, že v tom holky mají přehled, a jaký dudlík by to byl?"
Odpověď už byla rychlá. "Normální, takovej bílej. Určitě v něm budeš vypadat roztomile."
Nevědom si následků, jsem odepsal: "Tak to se budu těšit, ale připrav se že se budu bránit
."
Jana jen napsala: "Tak ty budeš zlobit? Mno, jen počkej. Já se nedám
."
A s tímhle se odpojila. Byl jsem lehce vzrušený a proto jsem zavítal na nějaké porno stránky. Pak jsem do vyhledávače napsal slovo "dudlík" a díval se jak vypadají. Na chvilku jsem se díval a pak jsem internet vypnul.
O dva dny později se Jana dostavila. Otevřel sem dveře a tam stála ona. Vlasy spletené do dvou copů a s úsměvem na rtech. Nesla flašku vína na uvítanou a vklouzla do pokoje spolu se svou taškou a polštářem.
Otevřeli jsme vínko, povídali si o škole, kamarádech a nějakých filmech. Kolem jedenácté se Jana usmála, že je čas spinkat. Zeptala se, jestli může do koupelny, že by se chtěla převléct. Potom odcupitala s taškou do koupelny. Za deset minut se vrátila. V pokoji bylo zhasnuto a jediné, co vydávalo světlo, byl monitor. Lehce jsem kolem ní proklouzl, aniž bych se na ní podíval. Nechtěl jsem se moc trápit.
V koupelně jsem se pak vysprchoval. Byl sem z její přítomnosti i lehce vzrušený, ale s tím se nedalo nic moc dělat. Usušil jsem se, dal si kolem pasu ručník a šel do pokoje. Monitor již měl naběhlý šetřič, takže byla velká tma. Chtěl jsem si lehnout na zem, kam jsem si rozložil Janinu karimatku. Jana ke mně ale zničehonic zezadu přistoupila a dala mi ruku přes oči.
"Takže my už jdeme spinkat?" řekla to krásným šišlavým hláskem.
"Ano, jdu. Dobrou, Jani."
Jana mě chytla za ruku a otočila si mě čelem k sobě. Viděl jsem jen její obličej. Postrčila si mě do prostřed pokoje a řekla: „Tady si lehni.“
Byl jsem asi v transu, protože jsem si lehnul.
„Hodnej klouček,“ řekla a dala mi pusu na čelo. „Už se nemusíš bát, jsem tu s tebou a přinesla jsem ti i plenky.“
Malinko ve mně hrklo, ale zjistil jsem, že sedím na něčem měkkém.
„Lehni si,“ řekla mi.
„Ale, Jani, to ... dyk já...,“ koktal jsem, ale pak, když už jsem se konečně v černé místnosti trochu rozkoukal, viděl jsem, jak má na sobě Jana žluté cosi, co vypadalo jako pyžámko a kolem krku se jí něco houpalo. Po chvilce si uvědomil že je to dudlík.
„Neboj, nic to není,“ řekla. „Je to příjemné, uvidíš. A teď mi nedělej problémy, nebo dostaneš na zadek.“
Povalila mě a začala oplenkovávat. Strhla ze mě ručník a odhalila tak mé přirození. Okamžitě jsem si ho zakryl rukama. Jana mě plácla pořádně po zadku.
„Jestli ty ruce nedáš pryč, tak ti je svážu.“
A odendala mi je. To odhalilo mé lehké vzrušení.
„Aha, tak tohle můj Ťulínek chce...“
To už jsem nevydržel a mé vzrušení se projevilo naplno.
„Ale, no tak, ty mi to chceš ztížit. Ale neboj, Janinka má lék na zlobivé chlapečky.“
Na chvilku odcupitala a já viděl, jak má větší zadeček než obvykle. Během minutky byla zpátky a na přirození mi přiložila led. Vyjekl jsem, ale to jsem dostal další po zadku.
„Buď hodnej a nezlob. Odteď si můj malinkej Ťulínek, kterej dostane své plenky, jak si přál.“
Mé vzrušení ochablo a tak mi přes něj přiložila první plenku a pak ještě druhou.
„Neboj, Ťulínku, Janinka je připravená a vzala ti ještě igelitové kalhotky,“ řekla a obepla mi je kolem plínek. „No vidíš, jak je to příjemné. Janinka chce, aby ses cítil příjemně. Teď dostaneš příjemné pyžámko...nebo mám říct dupačky?“
„Ale, Jani, já.“ Jana mě plácla po zadku. „Můj Ťulínek nemluví, aby bylo jasno.“ Vytáhla z tašky dupačky. Natáhla mi je přes nohy a pokračovala dál. „A teď ruce, nooo, vidíš, jak si hodnej kluk. Maj i krásnou kapucínku.“ A utáhla mi jí kolem hlavy. „A jakpak se má náš Ťulínek?“
Chtěl jsem odpovědět, ale to mě Jana povalila opět na zem a sedla si mi na břicho obkročmo. Cítil sem, jak má taky plenku.
„Než Ťulínek něco řekne, mám pro něj překvapení.“ A pomalu se ke mně začala naklánět. Začala špulit rtíky a dostal jsem od ní polibek. Chtěl jsem ještě, ale v tom mi do brady narazil její dudlík na šňůrce. Jana se podívala, co mě to zarazilo a usmála se.
„Tak my chceme dudlíka.“ Chytla ho a dala mi ho do pusy. Chtěl sem jí něco říct a proto jsem ho vyplivl. „Ale ne, Ťulínku, hezky zpátky.“ A opět mi ho zandala do pusy. Chtěl jsem něco říct, takže jsem ho vyplivl ještě jednou, ale to ho už Jana zachytila a dlaní mi ho zatlačila zpátky. „No jo vlastně, říkal si zlobivé miminko po icq.“
Chtěl sem jí odvětit, že v icq to stálo trochu jinak, ale nemohl jsem. Janinka byla připravená. Sundala mi kapuci a vzala standardní lékařský obvaz, začala mi dudlík převazovat a poté ještě kolem hlavy, abych nemohl otvírat pusu. Sundala si z krku šňůrku, kterou z mého dudlíku odendala stranou.
„Něco tomu pořád chybí.“
Sáhla do tašky, která stále ještě nebyla prázdná a vytáhla rukavičky bez palců ve stejné barvě jako dupačky.
„Nastav ruku, řekla zase tím svým přísným hlasem.“
Udělal jsem, co řekla. Už toho stejně nebylo moc, co bych mohl dělat.
„A teď druhou.“
Když byla hotová, zjistil jsem, že mezi rukávy dupaček a konci rukaviček je suchý zip. Jana zajistila pečlivě obě rukavičky a opět sáhla do své tašky, odkud vyndala něco, co vypadalo jako tlapky a to samé co u rukou, udělala na nohou.
„Tak a jak krásně můj Ťulínek vypadá. A je na čase spinkat.“
Vzala polštáře z postele a všechno dala na zem. Opět se otočila ke mně a sladce začala povídat.
„Tak, Ťulínku, jak se ti to líbí?“
Chtěl jsem něco říct, ale jediné, co jsem udělal, bylo že jsem zadudlal dudlíkem. To Janu strašně uchvátilo.
„Jsme to ale roztomilej kluk. Počkej, Janinka si jako tvoje kamarádka taky vezme dudlíka.“ Zašmátrala v tašce a vytáhla krabičku, na které byl nakreslený dudlík. Rozdělala jí a obsah si okamžitě strčila do pusy.
„A ještě poslední věc, kterou si tě vylepšíme.“
A z tašky vyndala cosi velikého v té barvě, jako byli dupačky. Rozprostřela to pode mne a já zjistil, že to jsou ještě jedny kalhotky, ale tentokrát z toho samého materiálu, do kterého jsem byl navlečen. Upevnila mi je mezi nohama a stáhla opět suchým zipem.
„A jsme hotovi.“
Vzala ještě kapuci a utáhla šňůrky. Pak se přitulila a já proč to jméno. Udělala si ze mně plyšáka.
Pokračování někdy příště...
