Autor Téma: Adélka na dětské klinice 1  (Přečteno 113 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 546
  • Karma: 0
Adélka na dětské klinice 1
« kdy: Prosinec 07, 2017, 06:47:52 »
Adélka na dětské klinice 1


„Posaďte se, paní Vaníčková“ vyzval mladý lékař Adélčinu maminku. „Dáte si čaj, nebo kávu“? „Kávu“ špitla Adélčina maminka. „Dvě kávy, Ivanko“ řekl pan doktor. „Tak, přejděme k věci. Vaše Adélka se nedávno podrobila v rámci preventivní prohlídky odběru krve a výsledky jsou vynikající, proto jsem si Vás zavolal“. „To se mi ulevilo“ řekla Adélčina maminka. „Jde o to, že naše dětská klinika navázala spolupráci s virtuální nemocnící Ostrova Robinsona Crusoe a máme podepsané příslušné kontrakty, které jsou prospěšné pro obě strany a tak se na Vás obracím s prosbou, zda by mohla Vaše Adélka na této klinice být hospitalizována za účelem výzkumů  řekněme týden, budou provedeny další testy včetně psychologických, znám Irenku, je to moc fajn holka, ta nám předá zkušenosti s Adélkou a my provedeme další kontrolní pohovory. Většinou se lidi vracejí z tropů s podlomeným zdravím, ale tady je to právě naopak a to, v jaké je ta holčička i přes to, že nevidí psychické kondici je opravdu obdivuhodné. Nemusíte se bát, že ji budeme stresovat, zdejší klinika je velmi vstřícná, bude záležet na tom, jestli Adélka bude na pokoji s Vámi, nebo s ostatními dětmi“. „Rozmyslíme se a pak Vám řekneme, jste velmi laskavý“ řekla Adélčina maminka.
Maminka vše vysvětlila svému muži i Adélce. „K čemu to bude“? Dotázal se táta. “Naše Adél vykazuje díky neutralizační látce IN odolnost a tak mají zájem o to, aby vyzkoumali její vliv na dětský organismus a jeho formování” přidala se k rozhovoru Markéta: “mluvila jsem o tom s Irčou” dodala ještě.
Adélka zprvu nechápala, rodiče jí řekli, že musí jít do nemocnice ne, pro to, že je nemocná, ale, právě pro to, že je zdravá, aby se zjistily příčiny tak dobrého zdraví a mohlo by se tak pomoci i ostatním dětem. Když s ní hovořila i Irenka, naznala, že je vše v naprostém pořádku a Adélka může experiment podstoupit.
„Tak, děti, tady vám vedu novou holčičku, jmenuje se Adélka a je nevidomá“ řekla mladá sestřička, která přiváděla Adélku na její čtyřlůžkový pokoj. „Jů, ona je neviditelná“ řekla asi čtyřletá Lucinka. „Ne, Ty truhlíku, nevidomá“ řekl devítiletý Petřík. „Ano, jsem Adélka, vůbec nevidím, ale, to je v pohodě, to mi asi už nikdo neodpáře“. „Ty máš, ale vyřídilku“ řekla sestřička a usmála se. Ukázala Adélce její místo, ta si odložila své věci. „Co Ti je“? Dotázal se Petřík. „No, jsem vlastně zdravá nemocná, jsem tady v rámci pokusu, něco, jako takový pokusný králíček“. „Ty kecko“ řekla opět sestřička. „Adélka je tady pro to, že pobývala na Ostrově Robinsona Crusoe a používala neutralizační látku IN, která působí dobře na tělo a my chceme vyzkoumat, proč tomu tak je , bude to dobré pro vaše léčení“ řekla vážně sestřička. „To je asi první takový pacient, s nímž jsem se setkal: řekl jedenáctiletý Honza. Byl z celého pokoje nejstarší, a také nejrozumnější a velice kamarádský. „Adélko, budeš nám vyprávět o ostrově“? Dotázal se. „Jen, jestli si nebude přidávat“ škádlivě řekla sestřička. „To přísahám, že ne, mám tady tablet, kde to mám nahrané a já nekecám, třikrát se tady zadušuju“. Všichni propukli v smích.
Do pokoje nahlédla vrchní sestra: „co pak se tady děje“. „Ale, tahle nová princezna to tady baví“. „Nějaký histerák“? „Ale, vůbec ne, ba, naopak, ještě si tady s ní užijeme srandy, je pohodová“. „Tak, to ráda slyším, Adélko“ řekla vrchní sestra a odešla.
„Sestři, já jsem se počůrala“ řekla Lucinka. „Tak, Tě přebalím“ na to sestřička a šla pro plenky. „Teda, Ty seš řízek, Áďo“ řekl uznale petřík. „Já doufám, že tady s váma se všema budu dobře vycházet“ řekla Adélka. Mezi tím se vrátila sestřička se vším potřebným a Lucinku přebalila. „Ona musí ležet, je po úrazu, spadla ze stromu a má zlomené obě nohy“ řekla Adélce sestřička. „Tak to jí přeju, ať se brzo uzdraví“ řekla Adélka, přišla k ní a pohladila ji. Lucinka se na ni smála a vlepila jí pusu. „Teda, Adélko, my si Tě tady necháme, seš takový to naše sluníčko“ řekla sestřička. „Já bych tady nebyladoma mám mamku, tátu a sestřičku Markétku“. „To já vím, že bys tady nezůstala, taky seš docela žihadlo a ležet v posteli Tě moc nebaví, viď“? „To ne, furt musím něco vymejšlet“ na to Adélka. „Abych nezapoměla, každý má pod svou postelí nočník, je již přebudovaný na diagnostickou a smart verzi, Ty s tím již umíš zacházet“. „Ano“ řekla s úsměvem Adélka.
Sestřička odešla a Petřík s Honzou se s Adélkou dali do řeči. „Slyšel jsem, že na tom ostrově se plenkaří“ dodal si odvahu Honzík. „Ano“ řekla Adélka a vše mu vypověděla. „Stejně je to zvláštní“ opět dodal Honzík: „ještě, že je to vše zneutralizované. Je dobře, že tady ta neutralizační látka je, zlepšilo se tady životní prostředí“.
Následoval oběd, kdy sestřička Adélku zavedla do jídelny, ostatní za nimi přišly, byla kuřecí polévka a kuřecí maso s rýží, jako příloha ananasový kompot. „Ty nejíš kompot“? Dotázal se Petřík. „Kde je“? „Jé, tady, promiň“ řekl Honzík a ukázal Adélce misku s kompotem. „Ananasový kompot, to je dobrota, na ostrově rostou veliké ananasy, po obědě vám to ukážu na tabletu, mám to popsané“. Děti zůstaly ještě chvíli v jídelně, která sloužila i jako společenská místnost.
„Jak Ti chutnalo“? Dotázala se sestřička. „Bylo to výborné, já si v jídle nevybírám“
„Ty, Honzo, navštěvujete se mezi sebou“? „ano, my, kteří můžeme chodit navštěvujeme i druhé pokoje, celkem je tady 6 čtyřlůžkových, 4 dvoulůžkové pro maminky s dětmi a další 3 samostatné pro infekční a zvláštní případy“. „A kde Ty máš maminku“? Ozvala se od vedlejšího stolu dvanáctiletá Sára. „Doma, odpoledne za mnou přijde“.
Adélka se během oběda obeznámila s novým prostředím a s novými lidmi. Na dětské klinice bylo i několik maminek s malými dětmi. I ty adélku pozdravily. „To je dobře, že tu některé děti mají své maminky“ řekla Adélka a usmála se. „No, jo, mamánci“ zabručel asi třináctiletý kluk. „to je Roman, je z dětského domova, je to takový morous“ řekl Honza. „Co mu je“? Dotázala se Adélka. „je po operaci slepého střeva, to mu nedělali tady, ale v jiné nemocnici, dostal nějaký zánět a teď je tady, ale, je to zlý kluk. „cos to řekl, já, že jsem zlej“ ozval se Roman, který k nim přišel: „abys nechytil jednu přes hubu“. „Já to jenom vysvětloval Adélce“. „Té slepé“? „Tak, dost“ řekla sestřička: „Romane, pokud se budeš takhle chovat“. „No a co“ zabručel Roman: „já jdu do svýho pokoje“ zvedl se a odešel.
Odpoledne za Adélkou přišli rodiče a sestra Markéta. „Tak, co, Ty naše zdravá pacientko“ řekl dobrácky táta. „Ale, jo, dobrý, našla jsem si tady kamarády“ a představila děti z pokoje. „Máte moc fajn holku, takovou ségru bych si přál“ řekl Honza: „je super“. „Tak, to ráda slyším“ na to Markétka. „co dnes s Tebou dělali“? Dotázala se mamka. „dnes nic, dnes jsem se tady klimatizovala“. „aklimatizovala“ řekla se smíchem Markétka. „Zítra jí budeme odebírat krev“ řekl mladý lékař: „testy nám pomohou pochopit vliv neutralizační látky IN na mladý organismus a předejít tak mnoha nemocem“. „Alespoň Ti odpustí tu přebytečnou bujnou krev, tak trochu Ti pustí žilou“ na to se smíchem Markéta. Adélka na ni vyplázla jazyk. „A to máme pořád, pane doktore“ řekla se smíchem mamka. „víte, já jsem moc ráda, že ji máme“ opět na to Markétka a vzala Adélku na klín.
„Vy tady máte i modernizované nočníky“ řekla udiveně Markétka. „chce se mi docela kadit“ řekla Adélka a usedla na diagnostický nočník. Hlas oznámil, že moč i stolice jsou v pořádku, endorfíny jsou značně zvýšeny. Přišla sestřička: „já to odnesu do laboratoře“ vzala žínku a Adélku utřela, vzhledem k tomu, že pro testovací účely nebylo možné zvolit oplach teplou vodou, byla zvolena forma suchá. „Nočníky máme přes virtuální ústřednu na Ostrově Robinsona Crusoe napojenou na naše počítače, tak, že máme přehled o všem a můžeme tak nočníky ovládat“ vysvětlovala sestřička. „|Naše klinika  je napojena i na virtuální nemocnici Ostrrova Robinsona Crusoe, jsme jedním z jejich výzkumných center, my se tady zabýváme dětmi, díky virtuální nemocnici Ostrova Robinsona Crusoe jsme se pozvedli z bezvýznamného oddělení jedné nemocnice ve špičkové pracoviště mající vynikající výsledky a jsme vyhledáváni, pacienti z celé republiky i ze zahraničí k nám jezdí, zítra přijmeme jednu osmiletou dívenku z Mexika, její táta pracuje na Mexickém velvislanectví, bude tady se svou maminkou“. „Hispanos“ neudržela se Adélka a radostně vyskočila. „Já budu překládat, můžu, sestři“? „Ale, což pak Ty umíš Španělsky“? „Ano, umím, byla jsem přeci na ostrově“. „Aha, tak to je jiná věc“ řekla sestřička. „Ale, ona opravdu umí Španělsky a učí se i Anglicky“ řekla Markéta: „když jsme tam byly spolu, dělala pokroky“. „Tak, dobře, budeš mít zase jednu Španělskou kamarádku. „Co jí je“? „Otrava krve, je to s ní dost vážné“ odpověděla sestřička.
Odpoledne uběhlo a rodiče s Markétou odešli. „bude Ti smutno, viď“ řekl Honzík. „Ale, kdepak, naši přijdou zítra zas“.
Všichni se opět sešli u večeře, byla teplá, těstoviny se sýrem. „Je to lepší žrádlo, jak v děcáku“ poznamenal Roman. Pak se dal do jídla a nemluvil, hlavu skloněnou do talíře. „Zítra sem přijde ta holčička z Mexika“ řekla jedna ze sestřiček. „Tady Áďa se mi nabídla, že bude překládat, byla na Ostrově Robinsona Crusoe“ řekla ta sestřička, která byla s rodiči a Markétkou. „Zase další mamanka“ poznamenal s hlavou skloněnou do talíře Roman: „každej maminku, to ten národ nebude tvrdej, gdyby tady byla válka, tak to tady projedeme“. „Proč chceš válčit“? Dotázala se sestřička. „Proto, že mě to baví, vzít do ruky samopal, ratatatata“. „To by Ti nebylo těch lidí líto“? Opět na to sestřička. „Jednou, až budu velkej, budu žoldák, nechám se naverbovat do Francouzský cizinecký légie a to pak bude tóčo. Pudu do Afriky a tam budu bojovat, budu vydělávat prachy“. „Co s nima budeš dělat“? Dotázala se čtrnáctiletá Anežka. „Koupím si cigarety, chlast, ženský, zábavu“. „co,když sám padneš“? Dotázal se Honzík. „Tak padnu, ale ten život bude mít smysl, neumřu, jako nějakej mamánek v posteli, ale čestně v boji“. „Zahrajem si na vojáky, máme flinty a bodáky“ zanotovala Adélka. „A budu bojovat proti plenkařům, no, třeba se vylodím na vostrově a tam udělám tóčo“. „Oni jsou silní a třeba se předěláš“ na to opět Adélka. „Já jedinej tady chodím na hajzl, aby bylo jasný, vy všici na nočníky, nebo do plín, co je to tu za bordel“. „tak, za prvé, budeš se tady slušně vyjadřovat a když někdo chce, chodí i na záchod“ řekla sestřička popuzeně. „No, jo, dyk sem nic neřek“ nakvašeně řekl Roman a vstal od stolu. Pak dodal: „na přidání by nebylo“? „Ale, proč ne, když ti chutnalo“ řekla sestřička a nandala mu. „Jo, díkes“ na to Roman a s chutí se pustil do jídla. Po té se zvedl a šel do svého samostatného pokoje, všichni respektovali jeho samotářskou a nerudnou povahu.
Večer si na pokoji ještě všichni chvíli povídali. Zítra vám ukážu na tom tabletu ten ostrov, ale dnes se mi chce tak strašně spát“. „To nám taky“ řekl Péťa a všichni usnuli.



Pokračování příště.


Offline Kralka

  • Registrovaný člen BPM
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 111
  • Karma: 0
Re:Adélka na dětské klinice 1
« Odpověď #1 kdy: Prosinec 07, 2017, 19:58:14 »
 :D ;D :-* Podle mě je to fajn.
Mám vás všechny ráda!!!!! :D :D