Autor Téma: Seanův osud  (Přečteno 5492 krát)

Offline marco

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 186
  • Karma: 4
Seanův osud
« kdy: Prosince 06, 2017, 22:16:18 »
Na starém disku jsem našel tuhle povídku, autora neznám ale je to ze starého fora...

Část 1

Část první, jak to začalo…

Býval to mladý muž jako každý v jeho věku. Žil s rodiči na farmě, cca 11 km od malého městečka na středozápadě. Čekalo ho ukončení střední školy a na univerzitě už pro něj bylo zajištěno místo. První týden po skončení střední byl jeden velký večírek. V pátek se probral doma na posteli, měl kocovinu a byl rád, že si pamatuje, jak se jmenuje.


Vstal a odmotal se do koupelny, spal nahý. Dal si sprchu a už si připadal o něco lépe. Když vycházel z koupelny, tak u něj v pokoji stála matka s prapodivným výrazem. Chvilku se na ni díval a přemýšlel, co se asi mohlo stát. Pak jeho matka ukázala rukou na postel, a v tu chvíli si všimnul, že je celá počůraná. Zčervenal. Todle se mu ještě nestalo. Matka, pořád ještě s naštvaným výrazem, jenom dodala: „Svleč to a odnes to k pračce. Snídaně je připravená.“ Zkoprnělý ještě s kocovinou se začal oblékat a snažil se vzpomenout, co se včera dělo. Byli u Michaela na party, pak jeli i s holkami do lomu. Popíjeli a snažili se zabodovat u holek a ... nic, vůbec si nemohl vzpomenout. Odnesl povlečení k pračce a šel na snídani. Byla už tam celá rodina a evidentně už to všichni věděli. Jeho o dva roky mladší sestra Nikol se dusila toastem, aby nebylo vidět, jak se směje. „Můžeš to nějak vysvětlit?“ zeptal se ho otec. „No, včera jsme popíjeli s partou a asi jsem to trochu přehnal,“ lovil slova Sean. „Aha, takže se to už nebude opakovat.“ Sean si sedl a začal snídat. „Dej matrace ven, aby uschnuly,“ pokračovala matka, „jestli chceš nové, tak si je zaplatíš.“ Otec dopil kafe a odcházel. „Přijeď za mnou ke stodole na kopec, potřebuje opravit,“ dodal k Seanovi ve dveřích. Matka odešla prát a sestra se konečně ozvala. Byli spolu na nože, potom co Sean cca před rokem přečetl její deník a vykecal obsah kamarádům ve škole. Nemohla mu to zapomenout. „Takže sis udělal vodní postel?“ hihňala se, „To musím říct všem holkám, asi se budou chtít přijít podívat.“ „Co chceš za mlčenlivost,“ šel Sean rovnou k věci. „Dobrá, budu mlčet, ale až ti řeknu, co chci, tak to bez řečí uděláš.“ „Jen jednu věc?“ „Neřekla jsem, že to bude jen jedna,“ smála se a odešla do pokoje. Sean dosnídal a vyrazil za svým otcem. Byl to klasický „tvrdý chlap“, nesnášel každého, kdo se odlišoval od „normálu“. Den probíhal vcelku normálně, když se vezme v úvahu začátek dne. Jenom večer, když se vrátil z práce na farmě a odnášel matrace zpět k sobě do pokoje, k němu přišla matka s vypraným povlečením. „Jestli se to ještě jednou bude opakovat, budeme to muset nějak řešit,“ dala mu povlečení a odešla. Seanovi vrtalo v hlavě, jak by se to asi řešilo. Nakonec vytáhnul z dobré skrýše flašku whisky a napil se. „Snad rychle zapomenu,“ pomyslel si a šel si lehnout, měl problémy usnout, měl strach, aby se znova nepomočil. Nakonec usnul.

Ráno se vzbudil a kouká, že je postel zase mokrá: „Co to sakra?“ Ale to už ve dveřích stála matka: „Už víš, co máš dělat.“ A naštvaná odešla. Když odnesl povlečení a matrace, dorazil na snídani, odkud jeho otec rychle odešel. Matka tam nebyla a sestra se smála od ucha k uchu. „No, náš velkej počůránku, nechceš nočník?“ „Sklapni,“ procedil mezi zuby Sean. „Ale no tak, takže první věc. Koukej se chovat ke mně slušně, nebo …“ „Je mi to jasný,“ dodal Sean, který už byl pořádně naštvaný. Vtom do této dusné atmosféry přišla matka: „Postav se a vyhrň si tričko.“ Nechápající Sean to udělal a matka mu změřila obvod pasu. „Hmm, takže střední velikost,“ dodala matka. „Cože?“ nechápal Sean. „Tak pojď,“ vyzvala ho matka a odešla do vedlejší místnosti a sedla si k počítači. Sean přišel za ní a viděl otevřenou stránku Google, matka překlikla na jiné okno a pobídla rukou Seana, ať se podívá. Byl tam nějaký obrázek, byl mu povědomý, začetl se do textu: „Plenkové kalhotky pro dospělé, pro osoby trpící únikem moči a v těžších případech i stolice“ nechápal, ale začal mít neblahé tušení „ … vyrábí se ve třech velikostech … ke koupení v supermarketech …nová technologie savého jádra …“ zamlžilo se mu před očima. „Jdi se převléci, jedeme nakupovat,“ informovala ho matka. Bylo to jen pár okamžiků a už odjížděli z domova. Celou tu dobu přemýšlel a pořád ho nic nenapadalo, měl v hlavě totální chaos. Naštěstí matka nezamířila na nákup k nim do malého města, ale do 70 km vzdáleného velkoměsta, kde je hodně supermarketů. Snad tam nepotká někoho známého, to by pak byl společenská mrtvola.

Dorazili k nákupnímu centru na okraji metropole a matka zaparkovala v nadzemních garážích. Vydali se do supermarketu, kde hromady lidí nakupovaly jídlo, pití a další běžné věci. „Dobrý den, kde prosím máte plenkové kalhotky pro dospělé?“ zeptala se matka najednou jedné slečny na informacích. „Moment …“ a naťukala něco do počítače, „ … modrá sekce 71.“ „Děkuji,“ dodala matka a vyrazila. Sean měl celou dobu pocit, že na něj všichni koukají. Protlačili se k regálu, kde byly samé velké zelené balíky. „Takhle nějak jsou balené dětské pleny,“ napadlo Seana. Matka chvilku chodila kolem a koukala do regálu. Vzala jeden velký zelený balík, párkrát ho otočila. „Aha, tady to je, Depend Fitted Maximum Protection, střední velikost.“ Sean měl pocit, když viděl matku s tím balíkem, že se asi propadne do země. Matka ten balík položila do košíku a pak ještě další tři stejný. Sean si myslel, že todle je snad ten nejhorší okamžik v jeho životě. Matka ale pořád zůstávala u těch prokletých regálů a něco hledala. Vytáhla další podobný balík Depend Underwear, už zkušeně koukla, jestli je to správná velikost, a přihodila celkem tři balíky do koše. „Vezmi koš,“ dodala k Seanovi, který byl myšlenkami úplně mimo. Matka na konci regálu ještě něco přihodila do košíku. Zásyp, krém a hygienické ubrousky, opět ve více kusech. Na jednom z těch výrobků zahlédl „ … pro péči o inkontinentní pacienty …“ neměl představu, co to slovo je, ale obával se, že to zjistí už brzy. Vyrazili ke kase a Sean měl pocit, že oči všech z celého obchodu koukají na něj a na obsah jeho košíku. Pokaždé, když někdo pohnul hlavou, koukal, zda kouká na něj, nebo zda to není někdo známý. Po době, kterou čekali ve frontě na kasu, přestal pojem nekonečno považovat za abstraktní. Prošli a vyrazili k autu, míjeli obchody a lidi. „Počkej u koše,“ řekla mu matka a odešla do nějakého obchodu. Sean se podíval a ztuhnul – lékárna. Matka vcelku rychle proběhla mezi regály a brala nějaký krabičky. Potom ji zahlédl u kasy, tři docela velké a hodně malých krabic. Když dávala věci do košíku, viděl jen ty velké, malé byly v papírovém pytli. Okouknul ty větší, a nevěřil svým očím. „Igelitové prostěradlo“ tam bylo dvakrát a pak ještě „Igelitové kalhotky, z bílého zdravotně nezávadného materiálu … balení obsahuje dva kusy“. No to snad ne, myslel si a tlačil vozík k autu, už ani nekoukal po lidech, jen myslel, co byl a co bude.

U auta matka přeložila zelený balíky z košíku do auta. Nastoupila do auta a beze slova čekala na Seana, až si taky nastoupí. „Byl jsi se vyčůrat?“ položila matka najednou otázku. „Co?“ „Jestli jsi byl teďka před jízdou na záchodě, aby se ti nechtělo během cesty.“ „Ne.“ „Tak jdeme.“ „????? JDEME“ Oba vystoupili z auta a Sean následoval matku, která mířila k záchodům, jež byly na patře u schodiště. Místo, aby šla na dámy, tak otevřela dveře do rodičovské místnosti (místnost pro přebalování a kojení dětí, uzamykatelná). Rukou pobídla Seana, aby vešel. Když se tak stalo, zavřela za ním a zamkla dveře, s hrůzou si uvědomil, že je tam s ním. „No tak, nemáme nato celý den, jestli se ti chce na velkou, tak pospěš,“ popoháněla ho matka. „To se jako tady budeš na mě dívat?“ „Nestyď se, stejně jsem tě už několikrát viděla nahého.“ Sean si rozepnul kalhoty, pomalu a se rozhlížel, nakonec si sednul na mísu a snažil se dělat, že tam matka není. Mezitím jí zazvonil mobil, podle reakce to byl táta. „Je v pořádku … na jak dlouho … dobře, ahoj.“ Slyšel Sean matku, jak mluví do telefonu. „Takže, strejda Bill spadnul ze střechy a otec za ním jede na týden dva, aby pomohl jeho rodině s farmou. Takže se máš zatím o naši farmu starat ty. Už jsi se vyčůral?“ „Jo,“ pípnul Sean, když si natahoval slipy. Styděl se, jak se ještě nestyděl, v jeho věku ho matka pozoruje při močení a ještě se o tom baví. „Tak jdeme, čeká tě na farmě spousta práce.“ Cesta zpět na farmu probíhala úplně normálně, Sean i na chvilku zapomněl, co to vlastně vezou v kufru. Když dorazili domů, už tam nikdo nebyl, otec nechal vzkaz, že už odjel a za týden je zpátky. Od sestry tam byla poznámka, že je u kamarádky. „Takže, je potřeba objet celou farmu a zkontrolovat, už jsi to párkrát sám dělal, takže víš co a jak,“ komandovala ho matka. „Kam to jdeš?“ Zeptala se odcházejícího Seana. „Na obhlídku farmy,“ reagoval. „Nejdříve vynosíš nákup, teda tvoje plenky, z auta do svého pokoje.“ „Nojo.“ Sean z toho nebyl moc nadšený, šel k autu a vynášel balíky z kufru do pokoje, když šel s poslední částí nákupu, potkal u sebe matku. Přeorganizovala mu skříň, vyndala veškeré trenky a místo zimního oblečení mu naskládala zelený balíky Depend, a tam, kde měl trenky, teďka leželo něco igelitového, co nepoznal. „Tady máš igelit na postel, dej ho tam okamžitě, jinak ty madrace hodně rychle zničíš,“ pokračovala matka. „Jo,“ dodal Sean a ujal se zaigelitování své postele. Když to dodělal, tak si všimnul matky, jak pořád stála u skříně, „Tak,“ a natrhla při tom jeden balík natahovacích plenek, „aby byla jistota, že při tvém počůrávání nepřijde žádný nábytek nebo oblečení ke škodě.“ Sean nechápal. „Teďka budeš nosit plenky celý den.“ „COŽE?“ pomalu neudržel výkřik Sean. „Jsou natahovací, takže pokud se ti bude chtít jít na záchod, místo toho, aby sis čůral do plenek, tak je prostě stáhneš. Když by ses počůral, tak to plenky všechno absorbují, zvenku nebude vidět, že se něco stalo.“ Nebyl schopen žádné reakce, matka mu začala pomalu stahovat kalhoty, Sean jenom zvednul nohy, aby mu mohla kalhoty sundat úplně. Najednou koukal, že mu s kalhotami sundala i trenky. Stojí nahý ve svém pokoji před matkou, která držela tu … tu věc. „Tak uvidíme, jak ti padne,“ a naznačila, aby přizvednul nohu a pak i tu druhou. Sean jenom nevěřícně koukal, jak mu matka natahuje tu plenku. „Tak, teďka jsi v bezpečí, pokud by ses počůral a potřeboval novou, vem si s sebou nějaký náhradní. Večer mi řekneš, kolik jsi jich potřeboval. Popravdě! Jinak tě budu muset pokaždé přebalovat osobně, takže je v tvém zájmu mluvit pravdu. Budeš je takhle nosit 4 dny, pokud budeš celou dobu suchý, nebudeš je muset již přes den nosit. Dohodnuto?“ „Hmm, jo.“ „A teďka jdi zkontrolovat farmu.“ Sean si vzal ze stodoly motorku a odjel na obhlídku, ve své natahovací plence. Raději na to, co má mezi nohama, zkoušel nemyslet.

Obhlídka farmy a zajištění veškerého provozu a denních oprav dá člověku docela zabrat, ne že by ho to nebavilo, ale je to lepší, jsou-li nato alespoň dva. Povinností bylo hodně a myšlenky se musely soustředit na práci. Celý den úplně zapomněl na plenky, jež od matky vyfasoval na cestu kolem farmy. Až večer, když se vracel, za šera si vzpomněl. Pro jistotu ještě ve stodole vedle domu rukou zkontroloval, v jakém je plenka stavu. Když zjistil, že je celá suchá, obrovsky se mu ulevilo a i jeho poslední den zkoušená sebedůvěra na tom byla lépe.

„Ahoj, jsem doma, mami,“ pozdravil, když vešel do kuchyně. Už tam byla i jeho sestra. „Jak to šlo? Nějaké problémy, něco nového na opravu nebo údržbu …“ obvyklé otázky, jaké dává i Seanovu otci, když se vrátí z farmy, matka je rodinná účetní, a tak chce vždy o všem vědět, Sean jí vše popravdě řekl a už si sedal ke stolu. „A jak vydržely tvoje plenky?“ zeptala se matka, v tu chvíli Nikol vyprskla polívku, kterou právě jedla, před sebe. „Cože?? Ty nosíš pleny.“ Víc už ani neřekla, neboť se dusila vlastním smíchem. „Tak ukaž,“ pobídla ho matka slovy i rukou a stáhla mu kalhoty. „Hodný kluk, je suchá. Jen tak dále.“ Sean si sednul ke stolu a se skloněnou hlavou začal jíst. Večer pak ubíhal vcelku normálně, až na to, že pokaždý, když sel na záchod, musel se koukat na tu plenku, co měl, a přemýšlet, co by na to asi tak říkali kamarádi ze školy. „Jdu se umýt a spát. Dobrou,“ rozloučil se Sean a odcházel k sobě do svého pokoje v patře domu. „Pokud máš plenku suchou, tak ji nevyhazuj, bude se ti hodit i zítra,“ volala za ním matka. Sean zapadnul do pokoje a rychle se svléknul, natahovací plenku hodil spolu s ostatním oblečením na zem a odešel do svojí koupelny, jež byla celá jen jeho. Střihnul si jen rychlou sprchu, tento den chce mít co nejrychleji za sebou. Nahý vyšel z koupelny a ztuhnul. Stála tam matka, „Když jsi byl pryč, tak jsem sešila ze starých zásob látkovou plenku, abys nemusel pořád nosit ty jednorázové. Prý z nich můžeš mít řídké sperma.“ Sean nechápal a ani nechtěl, co to tu vlastně matka tlachá. V ruce držela nějaký hadr, ten položila na jeho postel. „Tak lehni si na tu látkovou plenu,“ uposlechnul ne moc rád. Za chvilku viděl jak si matka připravuje nějaké věci. Najednou si natáhla gumový rukavice, takový jako mají doktoři, a ne ty jak se s nima uklízí záchod. Vzala do ruky zásyp, což ještě Sean v tu chvíli netušil. Pořádně ho zasypala a pak zafixovala plenku pomocí velkých špendlíků. „Tak, ještě poslední věc,“ a odešla směrem k jeho skříni a vytáhl zní jedny igelitový kalhotky. „Ták, nohy pěkně nahoru,“ A natáhla mu je. „Dobrou noc a suché sny,“ s těmito slovy odešla. Sean na sebe koukal do zrcadla, jak tak stojí skoro nahý, jen v igelitových kalhotkách. Raději šel spát, než aby to nějak řešil, byl to moc dlouhý a náročný den, a mozek už neměl moc síly na přemýšlení.

Sedí na pláži, za krásného počasí se svojí přítelkyní, která má jen spodní díl plavek. Vzájemně se hladí a líbají, ona mu začíná rukou dráždit v rozkroku a Seanův penis nato začal reagovat. „Tak jak je na tom můj klučina?“ „Dobře, a připraven na vše,“ zamumlal Sean a pomalu přivřel oči, ale když je otevřel, čekal ho šok. Nad postelí se skláněla matka, peřinu měl odhozenou bokem a matka měla na rukou zase ty rukavice a jednu ruku měla u Seana v rozkroku, pod plenkou. „No, koukám, že jsi zase mokrý, a pořádně.“ „Co?“ Na více se nezmohl. „Máš zase mokro v plence, ukaž, já ti ji sundám,“ a začala mu ji sundávat. Během chvilky ležel Sean na posteli nahý, pod zadkem počůranou plenku, ztopořený penis a nad sebou matku.

Offline marco

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 186
  • Karma: 4
Re:Seanův osud
« Odpověď #1 kdy: Prosince 06, 2017, 22:20:32 »
Část 2

Posledních několik okamžiků měl pocit, že pořád spí, ale bohužel byl vzhůru. Matka, která absolutně ignorovala jakékoli soukromí, jakož i jeho erekci, pokračovala ve svojí prapodivné hře.
„Tak, běž se umýt,“ dodala a jednou rukou ho poplácala po zadku, aby ho popohnala, „snídaně na tebe už čeká,“ a odešla s počůranou plenkou a igelitovými kalhotkami v ruce.

Sean z toho byl celý vedle, šel se osprchovat a vykonat ranní hygienu. Když sešel dolů, byla už snídaně na stole – vajíčka se slaninou a sklenkou pomerančového džusu.
„Máš na sobě plenku?“ zeptala se ho matka.
„Co? Ne.“ Odpověděl. „Tak si pro ní běž, nechci mít mokré čalounění na židlích,“ dodala suše.
„Nechceš přebalit,“ ozvala se Nikol.
Sean na ní vrhnul jen nevraživý pohled a odešel si do pokoje pro natahovací plenku. Když se vrátil, matka ho zkontrolovala, jestli ji opravdu má. Což mu nebylo zrovna příjemné a jeho sestra se při tom velice dobře bavila.
„Volal Jack,“ informovala ho matka když snídal, „to hnojivo, co jsem objednala, dneska přišlo. Tak pro něj zajedeš do Jackova obchodu ve městě.“
„Ok, to by neměl být problém, kolik toho bylo?“ zajímal se o podrobnosti Sean.
„Bude to na náklaďák, má to na paletách, takže nakládka bude rychlá. Mluvila jsem s otcem, máš to odvézt do stodoly na kopci mezi poli. Aby se to potom nemuselo ještě jednou přesouvat.“
„Tys mluvila s tátou?“ zajímala se Nikol, „...jak je na tom strejda?“
„Má zlomenou ruku a naražený záda,“ podělila se o informace matka, „možná tam otec bude ještě o týden déle, než se váš bratránek vrátí z výletu. Přeci jenom práce je tam dost.“
„Do stodoly na kopci?“ změnil téma Sean, „tam přece není žádny traktor ani jiná technika. To budu jako všechno vykládat ručně?!“
„No jo, to máš pravdu...,“ zamyslela se matka: „to jsme si neuvědomili. Tak holt ručně, nástavec na traktor pro palety si předevčírem půjčil soused a zvedák je u nás u ve stodole u domu – přesunout ho je práce tak pro 2 až 3 lidi.“
„To budu dělat celý den!“ protestoval Sean.
„Máš snad něco lepšího na práci?“ ptala se ho matka.
„Hmm, tak pro to hnojivo jedu,“ nadšeně dodal Sean, „zpátky jsem někdy mezi večerem a nekonečnem. PLNÝ NÁKLAĎÁK!!“
„Máš pravdu, asi zavolám některému ze sousedů, že můj klučina to nezvládne, aby mi pomohli, zatímco ty tam budeš běhat okolo nás v plenkách.“
„Vyzvednu, odvezu, vyložím,“ dodal s kamenným výrazem Sean a vyklidil prostor.

Z otcovy pracovny si vzal klíče od náklaďáku a vyrazil pro to zatracené hnojivo – hlavně aby už byl co nejrychleji a co nejdál od matky. Moc často s ním nejezdil. Když ho potřebovali, tak ho otec skoro vždycky chtěl řídit sám. Jel do města a doufal, že o jeho tajemství v rozkroku se nikdo nedozví. Taky jak by se mohl, svlékat se Sean nehodlal. Jackův obchod byl na okraji městečka. Zaparkoval vedle skladu a šel se s majitelem a prodejcem v jedné osobě domluvit do jeho kanceláře. „Ahoj, to už jsi tady,“ přivítal ho Jack: „Mám teďka docela fofr, zvládneš si to naložit? Desta stojí ve skladu, tvůj náklad ti ukážu a naložíš si to, nebude to problém?“
„V pohodě,“ dodal Sean, „to pro mě není žádný problém. Jenom mi ukaž, kde to je a kolik toho je.“
„Pojď za mnou,“ vyzval ho Jack: „Tak tady ty palety,“ ukazoval mu, které jsou jejich.
„Desta stojí hnedka vedle, dneska ráno jsem to hnojivo vykládal, tak je ještě tady. Až budeš naložený, tak mi dej vědět. Zatím,“ dodal Jack a odešel.

Sean se ujal práce a začal nakládat auto. Práce šla celkem rychle, už měl nějaké zkušenosti. Když skončil, jenom Jackovi ohlásil, že je naložený, vzal fakturu a odjel na farmu. Zaparkoval vedle stodoly, kde měl náklad vyložit – už chvilku cítil potřebu si odskočit. Zaběhl za roh stodoly a stáhnul si kalhoty i plenku, když si ulevil, tak plenku bez myšlenek strhnul. Ani netušil že se dá na bocích roztrhnou, jenom zabral a ona někde povolila. Začal vykládat auto, což se jevilo jako nekonečný úkol. Když měl polovinu auta venku, což bylo až někdy odpoledne, slyšel jak venku zastavila motorka. Šel se podívat a viděl matku:
„Tak jak ti to jde?“
„Je to makačka,“ reagoval Sean. „...Jde to pomalu, ale jistě.“
„Přivezla jsem ti pozdní oběd. A co ty, jsi pořád suchý? Ukaž!“ a sáhla mu do kalhot. „Kde máš plenku?!“
„Eee..., no... už tak nějak byla celá mokrá,“ vymýšlel si lži z patra, „tak jsem si jí sundal.“
„To jsi si nevzal náhradní?“ spolkla mu to matka.
„...Jsem na to úplně zapomněl,“ zabručel Sean a byl rád, že mu to prošlo.
„Takže jsi byl mokrý i přes den,“ mluvila dál matka, „...To budeš muset nosit plenky i přes den.“
A sakra..., v tu chvilku si Sean uvědomil co mu matka včera řekla o čtyřech dnech sucha.

„Máš štěstí, že jsem za tebou přijela,“ usmívala se matka. „Myslela jsem si, žes asi zapomněl, tak jsem ti je přivezla.“
„CO?“ chtěl vykřiknout Sean, ale potlačil to v sobě.
„Povídám..., říkala jsem si, žes možná na plenky zapomněl“ a dodala, „tak jsem sebou vzala nějaké náhradní. Lehni si tady, já tě přebalím,“ ukazovala na starý gauč který byl ve stodole. „...Ještě že na tebe takhle myslím.“

Sean nevěřil tomu co se posledních několik sekund dělo. Matka sáhla do batohu a vyndala několik natahovacích i zalepovacích plenek. „No, počůral jsi celou natahovací,“ s klidem k němu mluvila: „ tak bychom měli přejít na vyšší savost,“ a vzala do ruky zalepovací plenku: „No tak, lehni si, nemám na tebe celý den.“
Sean nebyl zrovna ochotný spolupracovat, ale věděl předem, že matce nemá cenu odporovat.

„Lehneš si už konečně?!!“ dodala dost nekompromisním tónem.
Raději ji poslechnul. Lehl si a matka mu stáhla kalhoty – spodní prádlo neměl. Matka vypadala jako by to dělala snad každý den; rozbalila plenku a poklepala mu na zadek, aby se nadzvedl. Potom pod něj podsunula plenku. Zkontrolovala, jak je plenka usazená a zalepila všech šest lepíků.
„A když se mi bude chtít na záchod...?“ protestoval Sean, „...jak ji sundám?“
„Nesundáš,“ odpověděla matka, „plenky jsou k tomu, abys je používal. Když ti nestačí natahovací, které můžeš sundat, tak budeš nosit tyto. Jsou pro tebe bezpečnější. Když se ti bude chtít, tak to prostě pustíš. Tady ti nechám náhradní, pokud dobereš zalepovací, tak holt budeš muset risknout natahovací. Ještě ti tady nechám vlhčené ubrousky, abys neměl vyrážku. Jo a tady máš jídlo a pití – pití je důležité, pokud budeš málo pít, může to být ještě horší. Takže pij hodně. A já už jedu, nashle večer.“
Nechala Seana samotného, jen v tričku a plence, a odjela. Sean byl tak zmatený posledními okamžiky, že se naobědval a nějakou dobu vykládal auto jen v plence a tričku... Když si to uvědomil, rychle si vzal kalhoty. Práce mu dala docela zabrat, tak pil hodně. A následek se za chvilku dostavil. Začalo se mu chtít močit. Zkoušel to vydržet, ale časem to bylo jen horší a horší. Už ani nemohl vykládat, musel přemýšlet co dělat. Sundat si plenku měl obavy.
„Co by na to řekla matka?“ Nakonec se odhodlal. Sundal si jí a odskočil si, bohužel, během sundávání jí natrhl,“ No tak co, až se budu vracet, vezmu si jednu z těch náhradních,“ pomyslel si Sean.

Auto už měl vyložené a ve stodole všechno uloženo jak má být. Slunce se již dotýkalo vrcholků stromů a Sean pomalu uklízel poslední zbytky nepořádku kolem. Vzal obě plenky, které předtím strhnul. Chvilku přemýšlel kam s nimi, pak ho napadla skoro až geniální myšlenka.
Obě plenky zabalil do igelitové tašky a pak je takto maskované schoval do hromady obalů od hnojiv, semen a jiných. Až to přijedou někdy s otcem odvézt, nikdo to tam nenajde. A na skládce to taky nikdo zjišťovat nebude. Seděl v autě, připravený odjet, když si uvědomil, že na něco … něco hodně podstatného zapomněl. Zaběhl do stodoly a vzal batoh, co přivezla matka, ten s plenkami. Málem ho tam nechal a odjel by bez plenky. Sáhnul dovnitř a vytáhl zalepovací. Chvilku na ni zíral a raději si vzal natahovací, byla mu přeci jenom o něco málo milejší než ta zalepovací. Navíc když měl na sobě tu zalepovací plenku, byla mu dost nepříjemná. Měla po celém svém povrchu nějaký igelit, připadal si v ní opravdu dost divně a nepříjemně. Ta natahovací byla alespoň z nějaké látky, dalo se to nosit, na rozdíl od té druhé. Když si ji natahoval, uvědomil si, že je to poprvé, co si dává plenku sám sobě. Natáhl si ji, zapnul kalhoty, vzal batoh na rameno a šel k autu.
Cesta od stodoly domů trvala nějakých dvacet, pětadvacet minut. Pustil si rádio a nechal myšlenky volně plynout. Projížděl při zapadajícím slunci mezi poli vzrostlé pšenice a kukuřice a po těžkém dnu se těšil na jídlo a sprchu.


Zaparkoval auto, dal vanu pro zachytávaní oleje a benzínu pod motor, klíny kolem zadního kola a šel dovnitř. V domě už to vonělo pečeným masem a Seanovi začalo škrundat v žaludku.
„Ahoj,“ zpozorovala jeho návrat matka. „Jaký jsi měl den?“
„Všechno je vyloženo ve stodole,“ říkal stav věcí Sean. „Dvakrát jsem to zkontroloval a trochu poklidil kolem, vítr tam rozfoukal obaly, a nevypadalo to dobře.“
„To je fajn,“ pokračovala matka, „ukaž plenku, jak jsi na tom?“

Tentokrát počkala, až si Sean kalhoty sundá sám. Stál tam s kalhotami u kotníků a v plence. „Vydrž chvilku,“ ozvala se z boku Nikol, „dojdu si pro foťák.“
„Zapomeň na to!“ okřikla ji matka a Nicol se vrátila zpátky k televizi.
„Jak to, že máš natahovací?“ vyzvídala matka, „zabalila jsem tě přece do zalepovací, když jsem tam byla...“
„No, už byla jaksi mokrá,“ soukal ze sebe Sean, „...tak jsem si vzal jinou, a v těchhle se cítím lépe.“
„Aha.“ Matka se zatvářila trochu nevěřícně... „Takže jsi pročural natahovací a velkou zalepovací za den. Kde je máš? Ať je můžu vyhodit.“
Sean se zarazil, tahle možnost ho nenapadla. „Vyhodil jsem je do obalů, tam se ztratí,“ kroutil se Sean.
„Tak je odtamtud zítra zajedeš zase vyndat,“ nekompromisně poručila matka, „je to tříděný odpad a tvoje plenky tam nemají co dělat, rozumíš?!“
„Dobře,“ dodal Sean trochu překvapený tím, co po něm matka chce. Normálně by ho to vzalo víc, ale po posledních dnech se už ničemu nedivil...

Zrovna večeřel, když zazvonil telefon; vzala to matka. „To je pro tebe,“ houkla a podávala mu telefon.
„Nazdar,“ ozval se z telefonu Peter, „přijdeš dneska do Starbucks? Budeme koukat na fotbal a dáme pár drinků.“
„No jasně,“ přikývl nadšeně Sean – šťastný, že na chvilku vypadne z domu. „A v kolik vlastně začíná zápas?“
„Za hodinu tam máme sraz. Otec mě tam zaveze, tak se pro tebe stavíme.“
„Ok, budu připravený, zatím čau,“ rozloučil se s kamarádem a zavěsil.

Hbitě dojedl a odešel se osprchovat. Když vylezl z koupelny, viděl u sebe v pokoji matku. „Jdeš večer s klukama někam?“ vyzvídala na něm.
„Jdeme do Starbucks coffee na zápas,“ zamumlal neochotně a začínal mít neblahé tušení... „Počítáš doufám s tím, že bez plenek nepůjdeš?!“
„No tak, mami, vždyť to kluci uvidí...!“
Matka ho nenechala ani domluvit. „Buď půjdeš v plence, nebo nepůjdeš vůbec.“
„Vždyť mi to zničí život!!“
„A mokrý rozkrok ti život nezničí? Dneska jsi spotřeboval 2 plenky za den, co když se počuráš večer před nimi?“
„To se nestane,“ zkoušel najít argument Sean.
„Jak to můžeš říct?“ oponovala matka, „to jsi snad předtím do plenek čural úmyslně?!“
Sean měl chuť říci jak to s těma plenkami ve skutečnosti bylo, ale měl obavy, že by to bylo jen horší.
„Než půjdeš, tak si tě zkontroluji,“ dodala, když odcházela. „A vezmi si s sebou nějaké náhradní – pro případ.“
Sean jenom koukal s otevřenou pusou za matkou. „Co dál, co ted?! Jak to sakra vyřešit...?“ lítalo mu hlavou. Něco ho napadlo... Co kdyby náhradní schoval do batohu a tu, co bude mít na sobě, si hned, jak bude z domu, sundal...? Ale Peter ho poveze… No, přece mu nebude koukat mezi nohy.
Prostě si ji sundá na záchodě ve Starbucks. Raději si ale vzal volnější kalhoty. Už zas si dneska musel natahovat tu věc, „svoji plenku“, jak tomu říká jeho matka. Hodil ještě několik natahovacích do batohu jako náhradní a sešel dolů.
„Tak ukaž.“ Skoro okamžitě, jak ho matka zmerčila na schodech, se začala zajímat o Seanův rozkrok. Ten si jenom rozepnul poklopec a roztáhl konce od sebe, aby matka viděla že opravdu tu plenku na sobě má. „Dobře a co náhradní?“ pokračovala matka s rukama v bok. Ukázal jí batoh.
„Dobře, hodný kluk.“
Před domem zastavilo auto. „To musí byt Peter,“ reagoval Sean. Oba vyšli ven, kde už čekal Peter u auta a jeho otec za volantem.
„Dobrý večer,“ zdravila se matka s Peterovým otcem.
„Dobrý...,“ odpovídal jí. „Vezmu kluky do města. Tak kolem půlnoci pojedu zpět, můžu Seana přivézt.“
Ten stihl jenom otevřít pusu, a matka již odpovídala za něj: „To by bylo skvělé, stejně musí být kolem půlnoci doma – ráno jede na postřik polí proti škůdcům.“
„Tak si naskoč, farmáři,“ vybídnul Peterův otec Seana. Ten si sednul na zadní sedadlo za Petera a vyrazili.

Po cestě se bavili o předpokládaném výsledku utkání, ale Sean nedokázal myslet na nic jiného, než na svůj rozkrok. Když je Peterův otec vysadil před Starbucks coffee, zaběhl Sean ihned na záchod, a když zjistil že je tam sám, stáhnul si bleskově kalhoty a roztrhnul plenku na bocích. Schoval ji do batohu k těm ostatním a šel za ostatníma.
„Dneska večer budu pít jenom trochu,“ říkal si v duchu.


Probral se, aniž měl nějaké ponětí o čase a jenom pocit, že snad má v hlavě trpaslíka, hajzla malýho, co mlátí kladivem do kovadliny, ho vrátil do přítomnosti. Že ta kovadlina byla jeho hlava, to už byla příliš sofistikovaná dedukce na tak neblahé probuzení... Žaludek měl jako na vodě. Nadzvednul se a opřel o lokty.
„To byla zase akce...,“ pomyslel si a snažil si vybavit nějaké podrobnosti. Matně si pamatoval, že je Peterův otec vyzvedl až někdy kolem druhé, nebo to byla třetí...? Nevěděl. Když se trochu probral, zjistil, že má na sobě opět látkovou plenku.
„Jak jsem se do ní dostal?“ napadlo ho.

„Už jsi vzhůru?“ stála najednou ve dveřích matka. „...Ty jsi zase včera vypadal,“ spustila, „málem jsi se netrefil do dveří. Víš, jak jsem se před ostatníma styděla?“
„Ostatníma?“ nevěděl Sean, o čem mluví.
„Copak jsi nepamatuješ, že tě přivezl Peterův otec? Peter tam byl taky a ještě s vámi jel Henry. Všichni byli docela pobaveni tvým vratkým krokem. ...Nemluvě o stavu tvých kalhot, což jsem zjistila až uvnitř.“
Sean na ní jenom koukal s otevřenou pusou. Tohle se mu jen zdá...
„Kalhoty máš už vyprané a pověšené venku. Víš, jaké bylo moje překvapení, když jsem ty kalhoty viděla a pak jsem zjistila že nemáš plenku? No, říkala jsem si, možná ti už všechny došly. Ale když jsem se podívala do batohu, kde byly asi všechny co jsi sebou bral, a taky jedny přetržené. Ale ani jedny nebyly použity, i ta přetržená byla úplně suchá.“ Během svého proslovu si vzala ze skříně gumové rukavice a nějaké jiné věci. „Myslela jsem, že máme jasno ohledně plenek,“ pokračovala matka. „Slíbil jsi mi, že budeš mít plenky na sobě, ale ty sis je někde sundal. A potom jsi se normálně pomočil. ...Měl jsi strach, co na to řeknou tví kamarádi, kdyby tě viděli v plence, tak tě včera – minimálně ti v autě – viděli s pěkným, mokrým flekem v rozkroku.“
Sundala ze Seana peřinu, položila pod něj igelit a pokračovala s jeho igelitovými kalhotkami, rozepnula špendlíky a nechala ho chvilku ležet. Dala mu kotníky k sobě a jednou rukou, za spolupráce Seana mu zvedla obě nohy za kotníky. Z boku to vypadalo jako písmeno L. „Budeme si tedy muset ujasnit nějaké věci. Pokud ještě jednou nedodržíš svůj slib, půjdu si promluvit s tvým doktorem a řeknu mu, jaké máš problémy. A pak ti půjdu koupit plenky do obchodu ve městě. Domluvím se s prodavačkou, aby ti pravidelně plenky objednávala a že si pro ně budeš jezdit. Co třeba v sobotu, když jsou všichni na nákupech...? Jak by se ti líbilo procházet se tam s balíky plenek?!“
Během těchto vět vzala teploměr, jenž měla po ruce, jeho špičku strčila do vazelíny a následně s ním neomylně zamířila do Seanova svěrače. „No, jak by se ti to líbilo?“ zeptala se ho matka, a přitom mu zasunula teploměr do zadku.
Sean sebou trhnul.
„No tak, vždyť to nic není,“ chovala se matka jakoby nic, „...snad jsi velký kluk a něco vydržíš.“
Sean ležel zaražený na posteli. Pomalu už ani nevnímal kocovinu, poslední okamžiky byly silnější než jakákoliv kocovina na světě...
„Koukám, že máš zvýšenou teplotu,“ informovala ho matka, když vytáhla teploměr. „Běž se umýt,“ opáčila a kývla hlavou směrem ke koupelně.
Vzal to hodně rychle, čekala ho spousta práce a na nějaké zdržování nebyl čas. Byl hodně překvapený, když vyšel z koupelny, že tam matka ještě pořád je.
„Lehni si!“ vyzvala ho ostrým tónem.
Raději ji rychle poslechnul, už takhle měl problémy kvůli tomu včerejšku. Sotva si lehl a koukal, že matka připravuje zalepovací plenku, opět ho vzala za kotníky a zvedla mu nohy. „Máš zvýšenou teplotu a na farmě je hodně práce. Nechci riskovat, že onemocníš.“
Sean netušil kam tím matka míří, ale najednou ucítil tlak zvenku na svůj konečník.
„Co to sakra zase je?“ prolétlo mu hlavou, ale to už si matčin prst našel cestu přes svěrač a byl v něm.
„To je, abys neonemocněl. Dala jsem ti paralenový čípek. Pro jistotu.“
Než se stačil Sean vzpamatovat z toho, co právě slyšel, už mu matka zalepovala plenku. Když byla plenka zalepená, vzala do ruky fix a udělala čárky přes lepíky a plenku. „A teď mě dobře poslouchej, mladíku!“ naklonila se k němu a jednou rukou – pořád v gumové rukavici – se mu lehce opřela o břicho.
„...Pokud se vrátíš bez plenky, nebo ty čáry, co jsem tam udělala, nebudou sedět, tak si mě nepřej! Budeš-li potřebovat přebalit, tak za mnou přijdeš. Dokázal jsi, že ti nemůžu věřit, takže to odteďka bude takhle. A upozorňuji tě, že pokud mě zase oklameš, tak to bude pro tebe jen a jen horší. Ještě jednou něco zkusíš a budeš dostávat místo paralenových čípků glycerinové. Jenom pro tvoji informaci – jsou silně projímavé. A teď už běž, máš hodně práce...“
S těmito slovy odešla od Seana z pokoje.

Offline marco

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 186
  • Karma: 4
Re:Seanův osud
« Odpověď #2 kdy: Prosince 06, 2017, 22:24:45 »
Část 3

Sean ležel na posteli a koukal, jak matka odchází z pokoje. Nevěděl, na co má myslet dřív. Takže, v noci, když ho vezli domů, to pustil do kalhot. Počůral se před Peterem, jeho otcem a Henrym: "Jestli to bylo v autě, tak tam po mně zůstal flek na sedačce!" Uvažoval pomalu a taky nahlas: „Dopr…!!!" a v myšlenkách pokračoval: „Nebo jsem to pustil ještě před odjezdem? … To by pak pode mne dali nějaký igelit, asi … Ježíši, to jsem společenská mrtvola … Kurva …" Peter jde na stejnou univerzitu. Dokonce spolu o tom včera mluvili, že bychom mohli bydlet na jednom pokoji: „Já jsem mrtvej." Ležel na zádech v posteli, jenom v plence. Pořád se ještě nějak necítil po tom čípku, co dostal od matky. „Na vysokou?" Podle posledních dnů půjde spíš do jeslí.
Pomalu vstával z postele, pořád se snažil vzpomenout si na svůj návrat v noci domů. Kouknul na sebe do zrcadla, když se viděl, nevěděl co si má myslet. Většině holek ve škole se líbilo jeho sportovní opálené tělo... Teď doplněno o plenku... Grrr... Tak tomu říká matka, ale je to plena! Vzal si ze skříně trenky a natahoval si je. Zarazil se, když se dostal k rozkroku: "Proč si beru trenky, když mam tohle?" A šťouchnul prstem do plenky. Přitom se mu naježily vlasy, když ucítil ten igelitový povrch. Raději si trenky vzal, tričko a kraťasy a vyrazil na snídani.
„Ukaž," řekla matka, a bez čekání na Seanovu odpověď mu sáhla přes oblečení do rozkroku. Ten sebou jen trhnu a Nikol se skvěle bavila tím ranním představením, ani trochu se nesnažila potlačovat smích. „Jenom pro jistotu," pokračovala matka. "Nevím, na kolik ti mohu věřit. A ty se trochu kroť," řekla směrem k Nikol.
Snídaně probíhala jako obvykle. Probíráním úkolů, co je potřeba udělat na farmě. Nic neobvyklého, klasická obhlídka farmy plus postřik polí. Jenom ke konci snídaně postavila matka před Seana půllitrovou sklenici s vodou: "Vypij to než půjdeš," dodala dost autoritativně. Raději neodporoval, ale nechápal, proč to má dělat.
Sean vyrazil z domova s traktorem na postřik, cesta na pole mu trvala přibližně půl hodiny. Poslouchal muziku z přehrávače, který si vzal s sebou a na chvilku se i myšlenkami dostal mimo svoji nepříjemnou realitu. Byl už na poli a obhlížel kolik práce ho čeká, asi tak celé dopoledne. Ale co, bude se vozit traktoru, lepší než včerejší vykládání. Měl už většinu práce za sebou, byl zrovna někde uprostřed polí, když se mu začalo chtít čůrat. Nejdříve ho to nějak moc nevzrušovalo, ale se sílícím nutkáním na močení se objevila hodně nepříjemná otázka: "Co s tím?" Myslel ostošest, raději už i zastavil traktor: „Sundat plenku a pak si ji zase nasadit? Ne." Včera při sundávání ji roztrhl, stát se to dneska, tak je z něj mrtvola. „Vydržet? … Nepřipadá v úvahu," kroutil se jak paragraf, v jedné pozici nevydržel déle než několik nanosekund. „Vyndat si ho nějak bokem z plenky," po značném úsilí tuto variantu taky zavrhnul, matka byla důkladná při nasazování. „Co třeba … třeba … třeba …" A najednou přestal být problém aktuální. Sean se snažil instinktivně vše zadržet, oběma rukama zajel do rozkroku a silně tlačil. Ale bez výsledku, cítil jak pořád čůrá a jak plenka začíná nabývat na objemu a i teplo v rozkroku. Stál tam, rukama se stále držel za rozkrok. Měnil barvy rychleji než chameleón. Červená, rudá a pak bílá... Zamotala se mu hlava, a tak se raději posadil na zem. Teď už si rukama podepíral hlavu, v rozkroku cítil, že plenka je objemnější, vlhká a teplá.
Trvalo mu to docela dlouhou chvíli než se vzpamatoval. Pomalu se postavil a zajel rukou do rozkroku a čekal ho první šok: „Trenky a kraťasy jsou suchý, bez jediného flíčku!" Čekal, že budou totálně skrz na skrz počůraný, ale nebyly. Začal být zvědavý, rozhlédl se okolo po poli se vzrostlou kukuřicí. Po nejbližší cestě jelo auto, ale těžko ho z něj mohl na tu vzdálenost někdo vidět. Nestát vedle něho traktor, tak ani nikdo neví, že tam někdo je. Stáhnul si kraťasy i trenky a sáhnul na plenku. Byla teplá a na omak taková divná, teda oproti plence v suchém stavu. Druhou rukou zajel na zadek a s překvapením zjistil, že tam je suchá. Mokrá plenka končila někde na půli cesty zepředu dozadu. Docela ho to překvapilo, nikdy ho nějaký plenky nezajímaly, natož jejich absorpce. Ale byl udiven tím, že to pustil na úplné hranici, dokdy to jde udržet a plenka je z poloviny suchá. „Co to blbnu, tady obdivuji tu šílenost, co mi vnutila matka, do který jsem se musel pomočit," zareagoval Seanův mozek. Oblékl se, nastoupil do traktoru a pokračoval v práci. Napadlo ho, zda má jet za matkou na přebalení … Grrr... Otřásl se hrůzou jen při té myšlence. „Do teď jsem to vydržel, tak to už vydržím do konce." Stejně musím vrátit traktor do garáže u domu. A stejně, tohle raději déle než dříve.
Byly už skoro dvě hodiny odpoledne, když se vrátil domů a parkoval traktor. Už se mu zase začínalo chtít na záchod. Vešel dovnitř, matka zrovna telefonovala, na pozdrav mu odpověděla mávnutím ruky, následoval další příkaz podaný rukou, aby přišel blíže k ní. Hned další naznačoval, ať si stáhne kalhoty. Matka mu sáhla zvenku na plenku. „Tak dobře uvidíme se," řekla matka do telefonu a zavěsila. „Hodnej kluk," řekla Seanovi a podívala se na něj takovým tím výrazem: „A to sis myslel, že po mém nebude." A záludně se usmála. „Běž do pokoje, přebalím tě." Šla rovnou za ním. Sundal si trenky a kraťasy, lehl si na postel. Matka mu vcelku nevzrušeně rozlepila plenku a sundala ji. Sean se chtěl zvednout, ale už pod ním ležela nová plenka a matka ho zarazila: „Kam jdeš?!" „Chce se mi na záchod," doufal Sean ve slitování. Matka se na chvilku zamyslela: „Tak jdi. Pak nezapomeň na," a ukázala přitom na rozbalenou plenku pod Seanovým zadkem.
Když se Sean vracel z toalety, koukal na plenku, kterou měl na posteli, a zase se objevily ty myšlenky jak se tomu vyhnout. Po posledních zkušenostech s matkou ale nechtěl riskovat. Lehl si na postel, zkusil si pod zadem srovnat plenku, trochu neomaleně ji začal zalepovat. Nebyl si jistý jak na to, nikdy předtím to nedělal. Doufal, že to tak nějak zvládne, doobléknul se a šel na oběd. Když přisel ke stolu, bylo už jídlo připravené. Matka jenom rukou naznačila Seanovi, aby si stáhnul kalhoty. Kde vzala fixu, Sean netušil, ale než stačil mrknout, měl na plence přes lepíky zase čárky.
Během Seanova obědu matka začala s obvyklými instrukcemi co je potřeba udělat. "Ale však ty sám víš, co je potřeba," uzavřela monolog. Sean dojedl a opět se před ním objevila půllitrová sklenice s vodou, teď už naprosto věděl, kam matka směřuje. Vypil ji a už byl skoro u dveří." Pokud zvládneš zbytek dneška a zítřek, tak bychom se mohli vrátit k natahovacím," dodala matka, jakoby jen tak mezi řečí. Sean se zarazil, svitla mu naděje jak z toho ven: „Čau večer," prohodil od dveří a raději rychle zamířil k motorce, než matka změní názor. Když odjížděl, všimnul si, že matka stojí na verandě a kouká za ním.
První na seznamu byla kontrola elektrického ohradníku, aby jim sousedovy krávy nesežraly úrodu. Projížděl se mezi poli a měl skvělou náladu, zbytek dneška, zítřek a potom natahovací, za poslední dny nejlepší zpráva. Bude si ji moc stáhnout když bude potřebovat: „Už žádná podobná situace jako dopoledne u traktoru. Ha, ta sklenice s vodou! Matka to má vymyšleno dobře, takže se budu muset ještě tak 2-3x pomočit do pleny … Grrr," a pořádně přidal plyn. Práce šla rychle, moc jí nebylo, většinou jen zkontroloval, že je vše v pořádku. Tu a tam něco přiklepnul, uklidil, nebo zapsal do notesu pro větší opravu nebo údržbu. Už byl skoro u konce, tak za přibližně hodinu by mohl být doma. Trochu se mu chtělo čůrat, ale chtěl to vydržet. Uvažoval: „Přijedu-li v suchý, bude mě matka podezřívat a možná si i rozmyslí to s tím přechodem na natahovací! Bral jsem si ji sám, určitě by na tom něco viděla. Takže … Musím se počůrat … No to je naprostá šílenost!! To je jediná logická možnost!" Měl naprosto šílené dilema. Zastavil raději u kraje cesty a začal přemýšlet: „Jo, ne, Jo, Ne, JO, NE, JOO, NEE, JOOO," a bylo rozhodnuto, počůrá se úmyslně.
"Ale jak? Jaká je pozice pro počůrání se?" Kdyby to byla pozice z kamasutry, tak by s tím problém neměl. „Ale jak? Minule to bylo vestoje a celkem to šlo dobře," uvažoval. Postavil se vedle motorky a trochu zkusil zatlačil, aby začal čůrat. Nešlo to. Zatlačil trochu více a zarazil se, nějak se k potřebě močit připletla i potřeba jít na velkou. „Kurva! Přece se neposeru!!" Zkusil to znova, opatrněji a už, už, už to vypadalo, že by to mohlo jít, ale nic. Odmala ho rodiče učili na záchod, a teď by potřeboval pravý opak. Tak to zkusil znova, měl pocit, že mu na čele vyrašily kapičky potu. A najednou to šlo úplně samo, plným proudem čůral do plenky. Skoro až přitlačoval, aby to měl brzy za sebou. Když už měl pocit: „Je po všem." Nasednul na motorku a vyrazil domů. Cca za 20 minut dorazí domů. Projížděl se, uvolněně: „Na matku vyzraju, dostanu jí!" dojel k domu a sesednul.
Zamířil dovnitř, docela radostně, matka bude mít tu svoji perverzní radost, a on už jen jeden den v plence. „Čau," vběhnul dovnitř a šel rovnou za matkou do kuchyně, minul Nikol, jež se koukala na televizi. Byl pár kroků za ní, když uslyšel její naprosto spontánní a neudržitelný smích. Otočil se: „Jsi se snad zbláznila?" „Uklidni se, Nikol, to se může stát," zakročila matka. „Co se může stát?" nechápal Sean. „Pojď," pobídla ho matka a vedla ho do koupelny. Postavila ho před velký zrcadlo, ale ne obličejem, ale zády. „Teď se podívej," jenom dodala s prapodivným úšklebkem. Sean se podíval a ztuhnul. Přes celý zadek, a jak potom zjistil, i vepředu, měl obrovský mokrý koláč. Stál jako opařený: „Jak se to mohlo sakra …?" „No jo, jsem tě nechala, ať se zabalíš sám," naprosto v klidu povídala matka. "Budu tě muset pořádně procvičit, jak se správně zabalit. Mám přeci jenom dost zkušeností, když jste se sestrou nosili plenky. Ona když je nosila, a ty když a už je zas nosíš." Zas ten její úsměv. „Sundej to a dej si sprchu." Sean se svléknul jen do plenky. „No jo, špatně zalepená, chce více utáhnout, aby neprotekla kolem nohou," komentovala Seanovo plenku zatím co ji rukou kontrolovala: „Tak běž k sobě do sprchy a pak si nezapomeň zase jednu vzít. Vezmi si jednorázovou a igelitové kalhotky přes ní, ať nemám obavy o čalounění," dodala vesele a plácla lehce Seana po zadku přes plenku.
Vyběhnul z koupelny rodičů. Nikol koukala z obýváku, jak její bratr v počůrané plence pobíhá po domě. Zaběhl k sobě, sundal plenku a zmizel ve sprše. Když vycházel, čekal, ze tam uvidí matku, ale nikde tam nebyla. Dost neochotně si vyndal jednu z plenku z balíku a lehl si na postel: „Špatně zalepená ?!!" zněl mu komentář matky v hlavě. Zkoušel to lépe, zápasil s ní, snažil se ji co nejlépe urovnat pod sebou. „A hele, mimino se balí samo," uslyšel najednou Nikolin hlas a podíval se. Stála ve dveřích a koukala na něj, jak leží nahý na posteli, rozkrok mu zakrývala pouze nezalepená plenka. „Království za kameru," smála se. „Ale já tě dostanu, a budu mít nejen skvělou historku, ale také nějaký důkaz," smála se a zmizela k sobě do pokoje. Sean vyskočil z postele, vzal si ručník kolem pasu, a zavřel dveře: „Zkus to a udělám ze sebe jedináčka!!" zavrčel Sean. Lehl si zpátky na postel na plenku a rychle se zalepil. Koukal, že mu matka zase dala do pokoje vypranou látkovou plenku na noc, spolu s igelitovýma kalhotkami. Vzal kalhotky a natáhnul si je přes jednorázovou. V tu chvíli otevřela matka dveře: „Ukaž," a zase mu igelitové kalhotky stáhla: „To už je lepší." Opět přišel na řadu fix. „Vezmi si jenom tričko a pojď na večeři." „Jenom tričko?" namítal Sean: „A co kalhoty?" „Na co? máš plenku a pro jistotu ještě igelitové přes ní. Jen pojď."
Sean přišel do jídelny jen v tričku, z pod kterého byly jasně vidět igelitové kalhotky. Matka se tvářila jako nic. Nikol se málem zadusila vodou, co zrovna pila, když ho uviděla. Matka na ní vrhla nepříjemný pohled: „Nedělej si srandu ze zdravotních problémů svého bratra," vyjela matka na Nikol. V Seanovi to jen vřelo: „Žádné zdravotní problémy, jenom problémy s matkou," znělo mu v hlavě. Jídlo zhltnul jedním hltem, měl hrozný hlad. Během jídla proběhla již klasická konverzace o stavu farmy a o potřebných opravách. Sean na chvilku odpoutal myšlenky od plenky, co měl mezi nohama a od těch balíků, co má v pokoji ve skříni. „Skoro jsem zapomněla, teda my oba jsme zapomněli, na ty tvoje plenky, co jsi nechal u stodoly mezi poli. Zítra se pro ně stav, a než je vyhodíš, tak mi je ukážeš," vrátila ho matka zpět na zem. „Jo," bručel Sean: „Sakra, já jsem jí řekl, že jsem je použil, a zatím jsem je nepoužil, to bude průser. Do prdele!" proběhlo Seanovi hlavou. Když večeře skončila, odběhla Nikol zpět k televizi. Sean pomohl matce s úklidem ze stolu, ne že by to chtěl, ale chtěl něco jiného: „Mami, potřeboval bych na záchod."


Offline marco

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 186
  • Karma: 4
Re:Seanův osud
« Odpověď #3 kdy: Prosince 06, 2017, 22:26:10 »
Část 3 pokračování

„Hmm," reagovala.
„Potřeboval bych jít na záchod!" naléhal dále Sean.
„A v čem je problém?" reagovala matka.
„Chtěl bych jít do koupelny a vymočit se do záchoda," vysvětloval Sean o co mu jde. „Já chápu, ale kam chceš chodit? Když se ti chce, tak to pusť," pokračovala.
„Ale já to donesu tam, kam to patří!"
„Teď to patří do tvé plenky."
„Co? Já jsem schopen odejít na záchod a tam to vypustit."
„Tak co ti brání?"
„Ty tvoje čárky."
„Hm, tak co řešíš. Chceš-li dodržet pravidla, nesmíš svoji plenku bez mého dovolení sundat. Je to tak?"
„Jo."
„A já ti to dovolení dám až pozítří ráno, dříve ne. Pokud nebudeš dělat problémy."
„Prosím?"
„Máš na sobě plenku a chce se ti čůrat. Chceš jít na vysokou, to na to potřebuješ kalkulačku?"
„To jako to mám pustit?!!"
„A jak jsi to dělal do teď? Teda alespoň přes den. V noci to moc neovládáš."
„Hmmmmmmm."
„Pokud by ti to šlo lépe, můžeš jít do obýváku před svou sestru."
„Ani ne."
„Tak pokud se ti chce, tak honem, ať si zbytečně neničíš močový měchýř," a dala mu jednu ruku na plenku.
Seanovi to bylo naprosto jasné, matka ho prostě hodlá mučit, jak to jen půjde. Musí přežít ještě den, pak natahovací a po prázdninách půjde na kolej. Na kolej s Petrem! Ale zase nebude pod dohledem matky a to šílenství skončí.
„No tak," naléhala matka:" Netrap se zbytečně."
„Nooooo joooooo," nerad souhlasil Sean, a snažil se myšlenkami dostat pryč z tohohle místa. Lehce zatlačil a cítil jak začíná čůrat, byla to úleva, už se mu totiž chtělo hodně, hodně moc. Plenka začala vlhnout a nabývat na objemu. Matka pořád držela svoji ruku na jeho rozkroku.
„Šikovný klučina," komentovala matka. "Jdi se přebalit, ať se neoprudíš."
Sean odešel k sobě do pokoje, kde si vyměnil svou počůranou plenku za suchou. Docela se divil, že matka netrvala na kontrole a fixu, když se vrátil do kuchyně.
„Hele, v telce dávají dvojku Pirátů z Karibiku," volala z obýváku Nikol.
„Opravdu, to se jdu dívat. V kině to byla sranda. A co ty?" řekla matka směrem k Seanovi.
„Jo, taky jsem na to zvědavý," přidal se Sean.
„Vždyť jsi na tom byl v kině, ne?" divila se matka.
„Jo byl, ale s Ell, takže asi moc z filmu neviděl. Jak by se asi tvářila teďka, tě vidět?" provokovala Nikol.
„Ty jedna malá," vrčel Sean.
„No tak, nezapomínáš na něco???!" ohradila se Nikol s veselým úsměvem.
„Ty jedna malá vševědko," opravoval se rychle Sean s kyselým výrazem.
„To už je lepší," usmívala se Nikol.
Večer u filmu ubíhal, Sean se musel znovu počůrat. Snažil se moc nepít, ale stejně se mu chtělo čůrat. Raději nic neříkal a pustil to tajně. Nebylo to zas tak hrozný, nemusel odejít od filmu. I když, každou chvilku jsou dlouhé reklamy a času dost. Teď to řešit nemusel, trochu mu to vyhovovalo, ale ne zas moc. Přeci jenom, chtěl se plenek co nejrychleji zbavit. Film už skončil a Sean byl zralý na pořádný spánek.
„Tak pojď," řekla do ticha po filmu matka: „Zabalím tě na noc."
„Dobrou, jdu zalehnout do postele … Suché, jak večer, tak ráno," loučila se s ním na noc Nikol.
Sean, s matkou za zády, došel do svého pokoje. Matka se zastavila ve dveřích a jen koukala: „Jsi přeci už velký, a na koleji se budeš muset starat sám o sebe. Tak dělej," vybídla ho matka, ať se sám přebalí. Stáhnul si igelitové kalhotky a rozepnul plenku, sáhnul do balíku ve skříni pro novou. „Ne ne, na noc látkovou," opravovala ho matka. „A nezapomeň se otřít vlhčenými ubrousky, ať nemáš podrážděnou pokožku." Vytáhnul jeden ubrousek z balení a otřel si s ním rozkrok. Lehnul si na postel s látkovou plenkou pod zadkem a jednou rukou hledal špendlíky. Přišlo mu to jednodušší než jednorázovka. Zapnul plenku špendlíky a vstal z postele: „To nevypadá špatně," komentovala matka: „Dobrou noc, a hoď tu použitou do koše. Ráno pak vyneseš koš do popelnice, ať ti to tady nesmrdí." „Dobrou," dodal Sean. Natáhnul si igelitové kalhotky přes látkovou plenku a zalehnul do postele. „Dneska v noci to dokážu, budu ráno suchý."
V noci Seana vzbudila bouřka, hodně silná. Ihned když se probral, kontroloval plenku … suchá! Tak si ji raději sundal a šel na záchod, měl pocit, že mu to do záchodu dělá větší problémy než do plenky. Trvalo mu to docela dlouho, ale nakonec se vyčůral. Při návratu do pokoje mu hned spočinul zrak na látkové plence a igelitových kalhotkách. „To by mohlo na matku zabrat," blesklo mu hlavou: „Budu si nařizovat budík na prostředek noci, a ráno budu suchý." V daný okamžik měl pocit, že by měl za tento plán obdržet Nobelovu cenu.
Ráno, ve chvíli kdy zazvonil budík, už byla matka v jeho pokoji. „Ukaž," řekla jenom a už šla po plence. Její výraz byl pro Seana hrozně velkou vzpruhou. Byla mimo. To, že byl suchý, ji docela vykolejilo. „No, tak se jdi umýt a na snídani tě čekám už zabaleného," dodala mezi futry. Svoje pocity by v tu chvilku Sean ani nebyl schopen vyjádřit, nadšení se střídalo s pocitem vítězství a euforií. Což ochladlo, když vyšel z koupelny a jeho zrak spočinul na skříni s balíky plenek. „No co, tak poslední den v těch zalepovacích a pak už natahovací … Vítězství je na dosah!" Vzal jednu ze skříně a zalepil se do ní. Oblékl si trenky, džíny a tričko. Šel na snídani. Vše probíhalo klasicky, matčina kontrola plenky a následné čárky fixem. Jedna věc ale výjimečná byla. "Ta bouřka v noci mi dělá starosti, raději objeď stodoly a sklady. Koukej při tom taky po popadaných stromech a jaké škody jsou na úrodě," komandovala ho matka: "A když už budeš u stodoly v polích, tak přivez plenky, cos tam nechal." „Jasně udělám," dodával Sean, když polykal poslední sousta. V tu chvilku už před ním stála sklenice s vodou. „A vrať se brzo, v jedenáct dopoledne je sraz v komunitním centru, abychom dali dohromady škody po bouřce. Popřípadě kdo s čím potřebuje pomoci,"dodala matka.
Vyrazil na motorce, ke stodole na kopci to tak jednu dvě hodiny potrvá i s obhlídkou polí, něco vymyslím. Hned na první křižovatce byl spadlý strom přes cestu, Sean musel projít ,i s motorkou, skrz pole. Za překážkou padlý strom zapsal do notesu a pokračoval. Škody nebyly zas tak velké, pole bouřku přečkala bez větších škod, tak mu cesta pokračovala rychle. Když zapisoval popadaný plot u hlavní cesty, najednou zaslechl: „Seane? Jsi to ty? Pojď mi poct s tím padlým stromem, ve dvou s ním pohneme," byl to soused McPeterson. Sean vyrazil na pomoc, když mu došlo že má na sobě plenku, trochu se zarazil. „No tak, to bude jen na pár minut," pokřikoval soused. Sean přidal do kroku, a doufal, že se vyhne všem osobním kontaktům se sousedem. Soused zrovna motorovou pilou odřezával velké větve a potom i oddělil kmen od kořenů. Otočit strom ze silnice ke kraji vozovky jim trvalo jen chvilku, ve dvou to nebylo nic těžkého. Potom ale McPeterson vytáhl z auta dvě plechovky piva, a jednu suverénně podal Seanovi. „No tak, jsi už velký, jedno pivo ti neublíží," provokoval a obě plechovky otevřel. Podal ji Seanovi rovnou do ruky a rovnou si s ním i ťuknul. Sean neměl na výběr, než se napít a když se napil, musel i dopít. Jen, co se stalo, měl v ruce druhou. "Už jsi velký farmář, tak si dej, práce to byla fortelná," pokračoval McPeterson. Sean dopil i druhé pivo a raději se omluvil, že má ještě hodně práce, když viděl, že soused vyndává další pivo.
Naskočil na motorku a za cca 40 minut se mu začalo chtít močit. Většinu obhlídky měl už za sebou, ale potřeba čůrat byla stále více aktuální. Sean raději zastavil a slezl z motorky, už měl přeci jenom trochu praxi. Pořádně se rozhlédl po okolí, byl pár desítek metrů od stodoly, kde měl vyzvednout plenky, a počůral se. Rukou zkontroloval stav oblečení, aby se vyhnul trapasu ze včerejška. Když dorazil ke stodole, ještě jednou pořádně zkontroloval plenku a trenky, a začal hledat ty plenky, co tady schoval do starých obalů. Našel je celkem rychle, ale i po noční bouřce byly suché. Nastal dost nepříjemný problém, jak z nich udělat mokré, aby měl od matky pokoj. Rozhlížel se a přemýšlel. Za chvilku mu zrak spočinul na velké kaluži, kousek od něj. Vzal obě plenky, jak natahovací, tak zalepovací, a namočil je v kaluži. Trochu je tam vymáchal a pak lehce vyždímal. „Ale jak teď s nima domů?" Nakonec ty dvě plenky zabalit do jednoho z obalů, co jsou složeny u stodoly, aby je dovezl domů. Rukou kontroloval plenku, jak to dělal poslední dny pravidelně. Během chvilky se už projížděl mezi poli, čekala ho poslední stodola „U dvou stromů". Jak hodně rychle zjistil, od dnešní noci už jen „U stromu" a ne stodola, ale zbořenina. Jeden ze stromů spadnul přímo na stodolu. Naštěstí byla v této době prázdná, ale i tak to znamená odklidit strom i se zbytky stodoly a postavit novou. Objevil se nový problém … A ne malý, začalo se mu chtít znova čůrat. Byl z toho nervózní, dvakrát se ještě do jedné plenky nepočůral … „To jsou ta dvě zatracená piva!!" došlo mu skoro okamžitě. Dost opatrně začal pomalu čůrat vestoje. Cítil jak plenka těžkne, mnohem více, než do teď zažil. Rukou, pořád ještě když močil, kontroloval plenku, byla už dost plná. „No co, včera se mi chtělo jednou, dneska dvakrát, potřetí nehrozí," plynuly mu myšlenky, když zapisoval škody v okolí. Vše zapsal a vyrazil domů, už měl tak akorát čas na návrat. Po cestě se mu začalo chtít močit … Znovu, a pocit čím dál tím více sílil. Přidal plyn, aby byl doma co nejrychleji. Poslední zatáčku po cestě k domovu projel hodně rychle, až měl sám strach, že to nevybere. Rychle postavil motorku před dům, a běžel dovnitř.
Zahlédl matku, jak věší prádlo, a běžel k ní. „Ahoj, už jsem tady," vychrlil ze sebe rychle. Matka docela koukala, jak je červený a kroutí se."
„Co se děje?"
„Chce se mi na záchod, a to hodně."
„Máš přeci plenku, to už jsme si ujasnili," nekompromisně dodala matka.
„Jo, já vím, ale už se mi dneska dvakrát chtělo, a nevím, zda to potřetí vydrží," vysvětloval co nejrychleji Sean.
„Tak to teď zjistíš!"
„Cože??" zděsil se Sean, a trochu si pustil do plenky.
„Pravidla znáš, tak co se divíš," kontrovala matka.
„Plena už je plná a mě se chce hodně!!"
„Neprovokuj!" uzemnila ho matka. Sean ztuhnul. „Tak to pusť a jdi se osprchovat," dodala něžnějším tónem. Sean se ještě chvilku svíjel, ale pochopil, že matka prostě chce dosáhnout svého. Tak prostě přestal potřebu močit zadržovat. Během chvilky cítil, jak mu proudem stékají čůrky moči po nohou, a viděl, jak se mu zvětšuje flek na džínách. Na druhou stranu to byla příjemná úleva. Matka jenom stála a pobaveně se dívala. Když skončil, měl mokré skoro celé kalhoty i ponožky. „Ukaž plenku," zajímala se matka, když viděla, že čárky fixou přes lepítka nejsou porušené, silně mu zmáčkla plenku a trochu moče ještě vyteklo. „Tak se jdi osprchovat, a na oběd už tě čekám v nové suché plence. Pokud by ti vícekrát nestačila, tak přejdeme na savější, nebo budeš i přes den nosit látkové." Poslední slova zaslechl Sean mezi dveřmi. Naštěstí nebyla nikde v okolí Nikol, tak měl klid.
V pokoji sundal oblečení i plenku a zalezl do sprchy. Když jí opouštěl, byla už v pokoji matka a brala počůrané oblečení: „Dám ti je usušit, a nezapomeň na novou." „Jo, jasný," procedil mezi zuby Sean. Když odešla, raději si Sean ještě došel na záchod. Znechuceně si vzal ze skříně novou plenku a zalepil se. Došlo i na klasickou scénu, při které matka kontrolovala plenku i fix. „Tak jaké jsou škody," zajímala se matka o stav farmy poté, co zkontrolovala plenku. „Na dvou místech je strom přes cestu a stodola U dvou stromů je zničená, jeden ze stromů na ni padnul," komentoval Sean stav věcí. „Odpoledne bych vzal traktor a cesty zprůjezdnil." „Stodola je úplně zničená, nebo jenom poškozená?" vyzvídala podrobnosti matka. „Je na odpis, bude potřeba postavit novou." „Projdu finance a uvidíme, jak na tom jsme," pokračovala matka. "Možná budeš muset na nějaký čas přejít jen na látkové plenky," dodala a koukla směrem k Seanovi. Nikol se jen chichotala. „Stejně ji používáme jen na uskladnění slámy, a sklizeň je až za pár měsíců," ignoroval matky poznámku Sean. „Jo, já vím, tak to necháme na rozhodnutí otce," pokračovala matka. "Honem, už není moc času, musíme do komunitního centra, máme čas tak akorát na cestu."
„Já se dojdu převléct," dodal Sean.
„Nehodláš si sundat plenku?"
„Jo."
„Zapomínáš na pravidla?"
„Mami, tam budou všichni farmáři z okolí, a snad každý můj spolužák ze školy!!!" dost razantně argumentoval Sean.
„Dávej si pozor, mladíku, na koho si otevíráš ústa!" okřikla ho matka.
„No tak, prosím." Dodal, jak nejvíc poraženecky mohl.
„Jestli ses už počůral, tak si vezmi novou, jinak nemáš šanci. Rozumíš?!"
„Jooo," zahučel Sean.
Za chvilku už seděli v autě, matka ještě před nástupem do auta rukou zkontrolovala Seanův rozkrok. Cesta do města proběhla v tichosti. Když vystupovali z auta, u komunitního centra se ozvalo: „Ááá, to je náš velký farmář," zvolal na Seana McPeterson, a hnal se k němu. „Díky za pomoc, sám bych to tahal snad hodinu," měl se k Seanovi. „Cože?" divila se matka. „Se nepochlubil? Jsme dneska spolu odklízeli strom, co byl přes cestu," vysvětloval soused. „Je čas jít na zasedání," upozornila ho matka.
Schůzka v komunitním centru probíhala vcelku bez problému. Většina farem neutrpěla větší, nebo závažnější škody. Akorát přibližně v půlce se Seanovi začalo chtít močit, chvilku s potřebou bojoval, ale pak to raději pustil do plenky vsedě. Až když dočůral, uvědomil si, že by to možná mohla odnést i židle. Zkontroloval ji rukou a bylo to dobré, plenka absorbovala vše. Jak to tak vypadalo, jejich stodola byla největší škodou po noční bouři. Po schůzce se matka ještě vybavovala se sousedy, ale Sean chtěl co nejrychleji do auta. „Nazdar," zaslechl Petra za sebou: „To byla zase akce, co? Ještě celý druhý den mi bylo blbě." Sean se na něj otočil a ztuhnul. „Hele, já zas musím na farmu, mám tam rozdělanou práci. Jo a za dva dny je neoficiální sraz absolventů v lomu, tak se přival," loučil se Peter. Sean jenom koukal: „On se se mnou jen tak bavil … I po té příhodě z auta … To je divné." „Pojď, jedeme," houkla na něj matka.
„Přivezl jsi ty plenky, cos nechal u stodoly?" vyzvídala matka v autě. „Jo, mám je v tašce," vysvětloval Sean. „Kterou jsem nechal u motorky." „Dobře." Jeho plenky, které přivezl, byla také první věcí, jež matku zajímala hned, jak zastavili u domu. „Jsou nějak divně mokré," divila se matka. „V noci přeci pršelo," hájil svoji pozici Sean. „Jo, to jo, ale stejně mi to nějak nesedí," pokračovala matka v prohlížení plenek. „No, nic, hoď je do popelnice. A jak je na tom ta, co máš na sobě?" a zajela rukou Seanovi do rozkroku. „Koukám, že už je mokrá, tak se po obědě přebal." „Hmm," zahučel Sean. Oběd byla klasika, stav farmy se nerozebíral, jelikož se rozebral v komunitním centru a na konci opět sklenice s vodou. „Přišly ti nějaké dokumenty z M.I.T.," jakoby nic řekla Nikol. „Cože?" nadskočil Sean: „Kdy? Kde?" To už mu je Nicol podávala. „Podíváš se na to večer," skočila mu do jeho nadšení matka. "Jdi si vyměnit plenku a jedeme na nákup. Nechce se mi tahat s lahvemi, tak pojedeš se mnou." Seanovi došlo, že je to další pokus matky, jak ho veřejně ponížit.

Offline marco

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 186
  • Karma: 4
Re:Seanův osud
« Odpověď #4 kdy: Prosince 06, 2017, 22:27:27 »
Část 3 dokončení
Jeli do stejného nákupního centra, kde byli předtím pro plenky, akorát že teď jel už zabalený. Při nákupu se nedělo nic výjimečného z pohledu matky, ale ze Seanova pohledu ano. Hlavně, když matka hodila do košíku 2x Attends Briefs Extended Wear (zalepovací plenky). „Na co?" špitnul Sean. „Zítra přeci přecházím na natahovací." „No nevím, včera jsi protekl a dneska ti nestačila savost, tak raději beru nějaké hodně savé," komentovala matka jakoby nic. Když procházeli kasou, a prodavačka mezi nákupem jídla, pití a toaletního papíru vzala do ruky balík a cvakla „2x" na pokladně, byl Sean celý bez sebe. Prodavačka ani nezvedla oči, ale on by klidně přísahal, že ví, že jsou ty pleny pro něj. S nákupem ve vozíku, kterému vévodily dva balíky plen pro dospělé, šli k autu a Sean tlačil vozík. Sean přehodil těžší položky nákupu do auta, zbytek skládala matka do kufru. Na konec roztrhla jeden z balíků plenek: „Koukám že tyto jsou už pořádně silné," řekla jakoby nic a tu jednu plenku vyndala z kufru, na parkovišti u nákupního centra, a ukázala ji Seanovi. „Schovej to," vyhrknul. „Pozor na tón hlasu," okřikla ho matka: „A když se, jak koukám neumíš chovat, tady máš," a dala mu tu plenku do ruky: „Jdi na záchod a přebal se!" „Éééé?" na víc se nezmohl. „JDI NA ZÁCHOD A PŘEBAL SE, NEBO TĚ MAM JÍT PŘEBALIT JÁ?!" dodala dost nekompromisně.
Sean vzal plenku a strčil ji pod tričko. Raději o tom s matkou nediskutoval. Šel na pánský záchod, potkával docela dost lidí, zavřel se v kabince. U mušlí viděl šest lidí, a kolik je jich v kabinkách, netušil. Stáhnul si kalhoty ke kotníkům a na chvilku se zarazil, pak začal, co nejpomaleji, plenku rozlepovat. Hodně pomalu, aby to nebylo slyšet. Už měl všech šest lepíků rozlepených a sundal plenku, v tu chvíli se zarazil. Plenka byla počůraná, ale on si nepamatoval, že by se počůral. Vzal tu novou a přemýšlel, vestoje se ještě nebalil. Raději se ještě vyčůral do záchodu, moc se mu nechtělo, ale raději do záchodu než do pleny. Dal si plenku mezi nohy, opřel se zadkem o stěnu kabinky, snažil se plenku co nejlépe usadit a začal zalepovat odspodu. Už měl plenku zalepenou a po kontrole musel uznat, že se mu to i docela povedlo. „Co to kurva blbneš!" blesklo mu hlavou. Ještě raději pro jistotu dva lepíky přelepil, aby plenka lépe seděla. Natahoval si kalhoty a zjistil, že plena je nějak moc velká a dělá mu problémy si kalhoty natáhnout a potom si je zapnout. „Jestli je taková suchá, co potom mokrá?" napadlo ho. Musel se hodně snažit, aby zapnul džíny, pak se zarazil: „Takhle `vybavenej` mám jít k autu? A co s tou, co jsem si sundal?" Smotal plenku do co nejmenšího balení, co šlo, spláchnul a odemknul kabinku. Naštěstí u pisoárů nikdo nebyl, tak hned u vchodu plenku vyhodil do koše, pokračoval k autu a pořád se rozhlížel. Moc lidí naštěstí kolem nebylo. Jak se blížil k autu, koukal, že matka už ho vyhlíží. „Kde máš plenku, co sis sundal?" zeptala se tak, že to muselo slyšet celé podlaží parkovacích garáží. „Trochu diskrétně by to nešlo?" zavrčel Sean. „Vyhodil jsem ji do koše na záchodě." „No dobře," zmírnila matka. „A jak koukám, plenku máš na sobě. Je to velice dobře vidět," dodala a usmála se. „Nastup do auta."
Sean si sednul na místo spolujezdce, ale cítil pod sebou plenku. „No vidíš, jak pěkné a vysoce savé plenky se dají sehnat," jakoby nic mluvila matka. „Když ti nestačily ty předchozí, tak bys měl používat tyto." „To bylo jen jednou," kontroval Sean. „A navíc je tahle vidět na míle daleko."
„No tak je vidět. Každý pochopí, že je musíš nosit."
„Nemusím."
„Musíš, jinak porušíš pravidla!"
„Jo."
Zbytek cesty byl v pohodě, vrátili se lehce po čtvrté odpoledne.
„Měl by sis projít ty materiály ze školy," komentovala matka. "A taky si zopakuj techniku, ať nejsi za troubu na M.I.T."
„Vždyť je začátek prázdnin," nesouhlasil Sean. „Do začátku školy je dost času."
„Raději se připravuj, na farmě není potřeba momentálně nic dělat, tak máš čas na školu. Až bude sklizeň, budeš plně vytížen povinnostmi na farmě."
„No jo, a co plena? Budu doma, tak bych jí nemusel mít!"
„Naopak, měl bys poznat, kolik toho vydrží."
„Hmmm," zavrčel Sean.
V pokoji Sean zjistil, že jsou mu všechny trenky malé, když je natáhne přes tu novou plenku. Chvíli seděl u stolu, chvilku ležel na posteli, jen v tričku a plence. Koukal do doporučených studijních materiálů pro nástup na M.I.T. Větší část z těchto materiálů byla v školní knihovně, jak zjistil na internetu, a zbytek se dal prohlížet on-line. Matka se starala, aby dodržoval pitný režim, a zásobovala ho velkým množstvím vody. Jak tak ležel na břiše na posteli a prohledával matriály od školy, začalo se mu chtít čůrat. Skoro už automaticky se počůral a byl překvapen, že plenka je jen lehce vlhká, nebýt proužků, co mají signalizovat použití plenky, ani by nevěděl, že se počůral. Ač nerad, musel uznat, že tahle rozhodně hodně vydrží. Strávil skoro tři hodiny koukáním na materiály z M.I.T. a na internet když zaslechl matku z kuchyně: „Večeře." Zvednul se od stolu, a znovu se počůral … Trochu se mu chtělo, ale raději ať má od matky klid. Šel ke stolu jen v tričku a plence. Matka si hned Seana přivolal k sobě a koukala, jak je na tom plenka. „To se ti chtělo jenom jednou?" divila se. „Ne dvakrát," nerad přiznával Sean. „No, to koukám, tahle toho teda opravdu vydrží hodně," neskrývala svůj zájem o absorpční schopnosti plenky. „To bys ji mohl někdy zkusit na noc." To se Seanovi moc nelíbilo, nešlo mu to dohromady s plánem na noční vstávání.
Nikol už seděla u stolu a matka si zrovna sedala. Sean zaujal své místo u stolu za neskrývaných posměšků Nikol.
„Takže, vzhledem k tvému dnešnímu chování si dáš ještě jeden navíc v zalepovacích plenkách," řekla dost nekompromisně matka.
„Cože?" nadskočil Sean.
„Hodláš-li o tom diskutovat, tak to budou dva dny navíc," uzemnila ho matka. „Nějaké námitky?"
„Ne, máš pravdu," cedil mezi zuby Sean a sklopil oči do talíře.
„Zítra po ránu se jedu podívat za vaším otcem, budu tam přes noc," jakoby nic pokračovala matka. „Takže farmu budeš mít na starost ty." A koukala přitom na Seana. „A ty, " koukla na Nikol. „Dohlédneš na bratra, aby po něm nebyly mokré skvrny, všude tam, kde se posadí."
„Coooooo?" vyděšeně se zeptal Sean.
„No prostě tě Nikol bude kontrolovat, abys náhodou neodešel z domova bez plenky. Předpokládám, že se zvládneš přebalit sám, jinak by to musela dělat Nikol," dodala dost ostře a koukla při tom na Seana.
„No to bych snad zvládla," zapojila se Nikol s úsměvem.
„To zvládnu sám," usadil ji Sean.
„A co kdybys chtěl podvádět?" pokračovala Nikol.
„A co kdybys chtěla lhát?" reagoval Sean a krev se mu plnila adrenalinem.
„Kdybych měla pocit, že Nikol lže, tak ji čekají dva dny v plenkách," skočila jim do výměny názorů matka.
„Prosím??" vyhrkla Nikol.
„Pokud by mě jeden z vás mě chtěl obalamutit, tak ho čekají dva dny v plenkách. Ať už za trest," a koukala na Nikol. "Nebo navíc," a koukla na Seana. „Má s tím snad jeden z vás problém problém?" Sean jen seděl, a snažil se tvářit, že tam není.
„Ale mami! To nemůžeš!!" vyjekla Nikol.
„Co jsi to říkala?" dost suše dodala matka a hodně ostře se podívala na Nikol.
„Jak mi to můžeš udělat?" zklidnila tón hlasu Nikol.
„Nic ti nedělám, ale jestli se nezačneš chovat, jak se má, tak se začnou dít věci," usmála se matka tím úsměvem, který Sean poslední dny vídal často.
Nikol měla neblahé tušení, že pokus o další diskusi by neskočil dobře, tak se raději vrhla na večeři.
„No vidíš, tak dobrou chuť," zakončila diskuzi matka.
 

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Re:Seanův osud
« Odpověď #5 kdy: Prosince 07, 2017, 12:42:49 »
To je hodně dobrý
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline dzeyty

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 39
  • Karma: 0
Re:Seanův osud
« Odpověď #6 kdy: Prosince 07, 2017, 14:41:07 »
Pokračování bude kdy?

Offline Iloveplenky

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 87
  • Karma: 1
Re:Seanův osud
« Odpověď #7 kdy: Prosince 07, 2017, 16:26:34 »
Škoda že pokračování asi nebude třeba se stane že to jiný autor dokončí to by bylo super

Offline marco

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 186
  • Karma: 4
Re:Seanův osud
« Odpověď #8 kdy: Prosince 07, 2017, 20:44:58 »
Tohle je všechno co jsem měl uložené, ale co jsi pamatuju tak víc toho nebylo, ještě mám nějaké povídky od různých autorů, problém je že je to z hdd kterej odešel a data co jsem zachránil jsou poškozená, tak co se mi povede obnovit sem dám...

Offline Schwarzman

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 14
  • Karma: 0
Re:Seanův osud
« Odpověď #9 kdy: Prosince 08, 2017, 16:47:42 »
Díky, jedna z mých oblíbených povídek. Bohužel to autor nikdy nedopsal. Těch částí bylo ještě víc, určitě aspoň 4, ale taky ty další už nemám.