kapitola 15
Děsivá zpověď
Dojeli domů tátu chlapců trochu zklamalo, že si Míša musel vyslechnout slova o tom, že je postižený.Dalo se očekávat, že to Míšu bude trápit a svěří se Hedvice a ta z toho samozřejmě nadšená nebude. „Tak jak bylo venku broučkové moji?" Zeptala se Hedvika a osvobodila Míšu z fusaku, vzala si ho do náruče a vzala ho do pokojíčku na přebalovací pult.Začala ho svlékat, Míša jen ležel a bezmyšlenkovitě koukal do stropu.„srdíčko moje" vytrhla ho na chvilku Hedvika z jeho světa. Podíval se na ní, Hedvice bylo těžko,ten chlapec se uzavíral čím dál tím víc před světem. Sundala mu mokrou plenku a dala mu pusu „jak se ti líbilo venku?" Míšovi zvlhly oči „ale no tak,stalo se něco broučku?" Chytil ji za ruku „nejsem postiženej" řekl a začal plakat.„To víš, že nejsi postiženej ty ťunťo.Kdo ti to řekl Tomik, nebo táta?" Zeptala se a Míša zavrtěl hlavou. Fanda přišel s Tomikem „co se venku stalo?" Fanda ji všechno vylíčil a Hedvika zakroutila nechápavě hlavou „já bych mu dala díl." Svlékni Tomika prosím tě." Řekla a věnovala se Míšovi.Začala Míšu omývat žinkou „Vůbec takové hloupé kluky neposlouchej andílku můj." Řekla mu a nandavala mu plenku.Míša si strčil palec do pusy „miláčku, co jsme si řekli o tom prstíku v pusince." Řekla mu a vyndala mu palec z pusy.Ani si neuvědomoval, že to dělá „No venku nemohl měl packy ve fusaku" řekl Fanda a pohladil ho.Vzal si Tomika,do náruče a dal mu pusu „ mám to ale chlapáka." Řekl mu a Tomik ho po jeho slovech objal.„Tatínku, že už se nevrátíme nikdy k mámě." Začal plakat a táta byl zaražený „ne Tomášku tvoji matku už nikdy neuvidíš." Hladil ho po vlasech „a ty už na mě nebudeš nikdy křičet." Táta se usmál „ne nikdy už na tebe nebudu křičet.Tomášku, tobě dávala máma mýdlo dolu do pindíka?" Zeptal se ho a Hedvika se na něj podívala vyčítavě.„pálilo to a vždycky jsem se ve vaně počůral do kelímku, který měla.Pak mi to lila na hlavu a říkala, že jsem prase." Hedvika zalapala po dechu, potom co slyšela jejich rozmluvu. „ale proč jsi mi to nikdy neřekl?" Zeptal se ho táta „protože jsi křičel pořád." Řekl mu Tomík a plakal „vidíš a teď mi řekni, proč to dítě věřilo víc Terezce, než tobě." Fanda se na ní podíval a věděl proč, protože po práci šel do hospody a domů se vracel v dost podroušeném stavu.Hedvika si vzala Tomika k sobě „tak broučku,tohle už se ti nikdy nestane to ti slibuji." Fanda zvedl Míšu do náruče,aby Hedvika mohla svléknout Tomika.Položil ho na postel a vyndal mu palec z pusy „víš co říkala maminka,prstík do pusy nepatří." Hedvika vzala Tomíka do koupelny,aby ho osprchovala.Když ho umyla,zabalila ho do ručníku a přenesla si ho zpět na stůl. „Na noc ti dám taky normální plenku ano." Zabalila ho a natáhla mu igelitové kalhotky „tak a k večeři,jsem udělala žemlovku." Šli do kuchyně ke stolku a Hedvika si vzala Míšu, že ho nakrmí sama. Posadila si ho na klín a začala ho krmit po malých soustech. „Volal mi táta, že mluvil s Filipem.Filip není schyzofrenik.Je prý neuvěřitelně chladný asi má být pokom.Je jako vítr,chvilku lítostivej a potom hned chladnej a vypočítavej.Nechá si ho tam týden a bude brát léky." Řekla Fandovi „no,to tedy má být pokom"potvrdil její slova Fanda a Hedvika pokývala hlavou.„Míšo, dáme prášek do pusinky." Měla ho připravený u večeře.Vložila mu ho do pusy a dala mu napít.Vzala ho k televizi a položila ho, hned vedle něj si lehl Tomik. „Už zase ten prstík Míšo" řekla Hedvika a dala Míšovi dudlíka. „Není to trochu moc Hedviko?“ Zeptal se jí vážně Fanda.,,No není,protože je to lepší,než ten palec v puse. Důvěřuj mi,já vím co dělám." Odvětila mu Hedvika s úsměvem. Míša ležel a zavírali se mu oči, Fanda ho pozoroval ,,Strašně by mě zajímalo,co se mu honí v hlavě a nejhorší je,že mu nemám jak pomoci." Řekl Hedvice ,, alespoň vidíš,čím já se tady celé dny trápim." Odvětila mu Hedvika ,,alespoň po tom prášku,by měl spát klidně brouček.‘‘ Tomík začal usínat také,ale najednou se posadil a rozhlížel se kolem sebe. ,,Co hledáš Tomiku?'' zeptal se ho táta. ,,Kde mám svýho dudlika?" Zeptal se a vzápětí ho našel u opěradla. Vzal si ho do pusy a lehl si.Táta je pozoroval, vypadal dost zamysleně. Hedvika mu přejela rukou po rameni ,,to nás může trápit ze všeho nejméně.Spíš bych se být tebou zaobírala tím, jak jim udělat dětství co nejkrásnější." Podíval se na Hedviku a věděl, že má pravdu. Hedvika vzala Míšu do náruče a šla s ním do pokoje,aby ho uložila a Fanda popadl Tomika.V pokoji Míšu uložila do postele a přikryla ho.Sedla si k němu na postel a pohladila ho.Vyndal si unaveně dudlíka z pusy ,,chci spát u tebe" zakňoural ,,spinkej srdíčko moje,já budu u tebe ano." Dudlíka mu strčila zpět do pusy a Míša začal oddychovat.Spal klidným spánkem a Hedvika potichu vstala a šla k Tomikovi. ,,Koukej spinkat mazlíčku" řekla mu a políbila ho. Nechala jim pootevříno a svítit na chodbě.Šla s Fandou do kuchyně,dát si v klidu večerní kávu. ,,Hedviko,co když z toho kluky nedostanem?'' Zeptal se Fanda ,,nesmíš házet flintu do žita" odpověděla mu klidně,přitom ji to také trápilo. Vůbec nevěděla,co je ještě čeká.Vzala krabičku s práškama,co ji předepsal otec pro Míšu.Hypnox forte četla, nenavykový bylinný lék,pro lepší a kvalitnější spánek. Tak snad to pomůže pomyslela si. Věděla,že pro děti se léky na spaní nesmí dávat,ale v tohle moc nevěřila.Fanda ji pozoroval ,,co mu napsal tvůj otec?" Zeptal se ,,pokus o útěchu,bojím se,že to nezabere" Přišel k ní a dal ji pusu ,,neházej flintu do žita" ukradl ji její větu. Zasmála se ,,břídile, beze mě bys ani nevěděl co máš říct.Chtěla bych si tvé děti osvojit." Řekla mu vážně,byla rozhodnutá se o děti postarat a být jejich máma. ,,Hedviko já si myslím,že už jejich máma jsi. Pokud jde o osvojení,tak já nejsem vůbec proti.Zajedu na uřad pro papíry a zjistím vše okolo osvojení." Byla šťastná, protože ty kluky milovala jako vlastní.I když bylo velmi vyčerpávající, starat se o psychicky nemocné děti nabrala to tak a zvládala to velmi dobře. Zazvonil ji telefon, byla to Terezka ,,ahoj Terko" řekla Hedvika. ,,Ahoj mami,jak se má Míša." Vyhrkla ze sebe Terezka. ,,Neboj se,trochu bojujeme,ale zvládáme to.A co ty a škola?" Zeptala se ,,trošku jsem pozadu,ale neboj zvládnu to mami.A co Tomik je v pořádku?Dej mi je mami,ať je slyším." Žadonila Terezka ,,Terezko,ale kluci spinkaj.Tak zítra zavolej po škole a já ti je dám jo." Terezka si povzdechla ,,tak jo,ale dej jim za mě pusu." Hedvika se zasmála,těšil ji zájem Terezky o kluky ,,neboj dám,hlavně ty na sebe dej pozor a zítra zavolej.Řeknu jim,že jsi volala." Ujistila ji ,,mám tě moc ráda mami a pozdravuj tátu papa." Položila telefon, stýskalo se jí a nechtěla mámě fňukat do telefonu. Hedvika dopila kávu a šla se osprchovat,aby mohla jít spát.Potřebovala na další den načerpat sílu.
,,Maminko!!!!" vzbudil ji výkřik ,vyskočila z postele a vyběhla k dětem, za ní hned vyběhl Fanda.Tomík stál na chodbě ,,maminko, Míša slezl z postele" řekl ji kňouravě,když vcházela do dveří.Fanda popadl Tomika do ruky a šel do pokoje za Hedvikou,která se skláněla nad Míšou. ,,Míšo, co tady vyvádíš ty truhlíku." Ležel na zemi a plakal vzala ho do náruče ,,ty jsi ťunťa,kam jsi šel?" Dala mu pusu. ,,Bolí to" řekl Hedvice.Položila ho na postel a sundala mu Dupačky,aby zkontrolovala sádru na ruce a na noze.,,kde jsi byla" zeptal se Míša vyčítavě.Hedvika ho vzala do náruče a šla s ním k sobě do ložnice.Položila ho na postel ,,co kdyby sis ublížil ty ťunťo můj.Neplakej už ano,dáme prášek na bolest." Bylo jasné,že lék, co napsal Míšovi děda nezabral. Sáhla do nočního stolku,kam ukryla všechny léky z kuchyně, před Filipem a Terezkou. ,,Jdu ti pro čajík,tak hajej ano." Rozplakal se víc ,,ne!" řekl jí a Hedvika ho vzala k sobě. ,,Ty jsi truhlík víš to?Kdo by tě ukradl,já bych tě nikomu nedala." Šla s ním pro čaj do pokoje.Fanda ležel u Tomika,který spal.Vzala čaj,čisté plenky a šla zpět s Míšou do ložnice,kde ho položila na postel a poté co mu dala prášek, dala mu napít čaje. ,,Maminko,já nechci spát." Pohladila ho ,,dám ti čistou plenku a budeš spinkat u mě ano." Sundala mu mokrou plenku ,,maminko" řekl ospale Míša ,,spinkej miláčku můj." Pohladila ho po tváři ,,bojím se" řekl jí. ,,Nemáš čeho se bát,spinkej budu u tebe." Zabalila ho do čisté plenky a koukala jak usíná. Prášek na bolesti ho uspal.Hedvika ho přikryla dekou a dala mu pusu do vlasů.Míša si strčil opět palec do pusy a Hedvika ucítila,jak z toho měla těžko na prsou. Vstala a šla pro dudlika do Míšovi postele. Na chodbě se potkala s Fandou,všiml si,že má Hedvika slzy v očích.Obejmul ji ,,co se stalo?" Přitiskl ji k sobě ,,to nic,jen mě trápí stav Míši.Musím pro jeho dudu." Řekla a políbila ho.Došla do pokoje a vzala dudlika ,,maminko,nechci tady být sám" povzdechla si a usmála se, vzala Tomika do náruče ,,tak půjdeš se mnou broučku." V ruce měl svého dudlika.Vzala ho s sebou do ložnice a položila do postele vedle Fandy a Míši. Lehla si k Míšovi a vyndala mu palec s pusy a nahradila ho dudlikem,trochu se zavrtěl,ale spal dál. ,,Tomiku,koukneme na plenku ano?" Zavrtěl hlavou a začal plakat, Hedviku to zarazilo ,,pojď ke mě broučku,co se děje." Přivinul se k Hedvice ,,proč pláčeš?" ,,já už nechci domů" řekl jí a plakal ,,ššš neplakej,teď už jsi doma tady miláčku." Přitiskla ho k sobě ,,Tomášku,sundáme tu mokrou plenku ano." Položila ho na postel a sundala mu dupačky a plenku. Vzala ho do náruče,aby ho omyla ve vaně. ,,maminko já chci spát bez plenky." Dala mu pusu na rty ,,Ale miláčku můj,plenku musíš mít, jinak se počůráš do postýlky víš." Vyndala ho z vany a vzala do pokojíku,kde ho namazala a zabalila do suchých plenek. Vzala ho do ložnice a uložila ,,nechám tě v plenkách,dupačky dáme vyprat zítra ju." Přikryla ho a dala mu dudlika do pusy.Tomik se k ní přitulil a usínal,Hedvika ho hladila po vlasech. Tomík sebou trhnul,až se Hedvika lekla ,,maminko" opět plakal ,,spinkej srdíčko moje." Nahmatala dudlika a dala mu ho do pusy. Usnul a Hedvika přemýšlela, co mohlo Tomika tak rozhodit. Spala asi hodinu,když Míša začal hlasitě a rychle dýchat.Otočila se k němu ,,ššš jenom klid broučku." Znovu přišlo to, co měl přes den, začal se celý třást,do toho brečel. Vzala ho k sobě ,,miláčku klid,to přejde jenom klid" strčil si palec do pusy a Hedvika mu palec vyndala a nahradila dudlikem. Pomalu to přestávalo a Míša ji usínal v náručí.Hedvika si byla jistá,že noc bude dlouhá.
Pokračování příště.........
