Autor Téma: Nové dětství Toma a Míši 12  (Přečteno 3662 krát)

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Nové dětství Toma a Míši 12
« kdy: Listopadu 28, 2017, 14:55:17 »
                                                                          Kapitola 12
                                                                            Vyděrač

Když připravila talíře, šla pro Míšu. Táta však vzal Míšu k sobě „Jen nás nechej, mi chlapi si poradíme viď?“ Vzal si Míšu na klín a začal ho krmit kaší, každé sousto mu vyfoukal. Hedvika ho pozorovala, líbilo se jí, že je takhle starostlivý.“Terezko, dojdi za Filipem, jestli bude jíst.“ Řekla Hedvika a Terezka ač nerada poslechla, měla výčitky svědomí za to, co provedla. Převládal však v ní pocit, že si to zasloužil. Zaklepala na jeho pokoj a vlezla dovnitř. Filip nespal, ležel a koukal do notebooku, když uviděl Terezku usmál se, ale byl to ten úsměv, že má něco za lubem. „Ahoj ségra, jen bych ti chtěl říct, že vím co jsi udělala.“ Terezka nehnula ani brvou „vůbec nevím Filipe o čem to mluvíš.Mám se tě zeptat, zda půjdeš k jídlu.“ Nereagoval na její dotaz. „Tak že ti nebude vadit, když zítra pojedu k doktorce a nechám si odebrat krev. Tady píšou, že se v krvi najdou stopy po lécích. Ale jestli chceš, můžeme se domluvit a já to třeba neudělám. Stačí mi jen, abys mi pomohla zbavit se Michala.“ Vítězoslavně se na ní podíval, Terezka však byla chytřejší, než Filip předpokládal. „To je pravda Filipe, taky když byl Míša v nemocnici, tak mu v krvi našli diazepam a když byl Tomik u nás, tak měl stopy diuretik v sobě. Hedvika mu udělala odběry. A laboratorní výsledky jsou v nemocnici. A výpovědi kluků, kdo jim dával pít, jsou jednoznačné.“ Zasmála se Terezka a přisedla si k němu. Pohladila ho po hlavě „bráško, zkus něco těm klukům udělat a já se postarám o to, že budeš slintat do polštáře a jednoho dne se probudíš na psychiatrii jako mentálně narušený chlapec.“  Zavrtěl hlavou, aby ze sebe setřásl její ruku „Jen si nemysli, sestřičko, věčně tu nebudeš. Zabili jste mi mámu a já vám to všem vrátím. A zítra na tu krev pojedu a je mi jedno co říkají ti parchanti, řeknu, že jste je navedli a teď vypadni, nebo spolupracuj.“ Terezka vstala a odešla, měla smíšené pocity, musela si promluvit s Hedvikou. Teď ji bylo jasné, že udělala chybu, přišla zpět do kuchyně ke stolku a Hedvika už od pohledu věděla, že se něco děje, ale před klukama to nechtěla řešit. „Tak broučkové, půjdeme do vany a zítra máme běhání po doktorech a jedeme se podívat do toho stacionáře, tak že dneska spinkat.“  Moc se jim nechtělo „maminko, budeš tam s námi?“ Zeptal se Míša „ano Míšo, zítra tam budu s vámi.“ Začal plakat „Maminko a ty nás tam necháš už napořád?“ Hedvika si pro něj došla a vzala ho Fandovi z klína.“Ty jsi ťunťa viď?To víš, že tě tam nenechám ani Tomika.“ Nesla ho do pokojíčku, aby ho mohla připravit ke spánku. Tomík šel za nimi. Z pokoje vyšel Filip, bylo mu znatelně lépe, když uviděl Hedviku s Míšou, jeho pohled byl opovržení hodný. „Vím, co jste mi udělali, zítra jedu k doktorce, aby mi vzali krev a potom na policajty. Terezka ti to neřekla?“ Hedvika prošla jako by tam nebyl, bavila se s Míšou. Filip ji pronásledoval do pokoje a chtěl pokračovat. Ucítil něčí silnou ruku na krku, byl to otec, který ho chytil a táhl ho do pokoje. Zavřel za sebou dveře „Tak podívej se, běž na krev, řeknu a nejen já, že sis to vzal sám a chceš se mstít. Policie bude věřit nám a ne tobě. Jsi celej po mámě, po mě ani být nemůžeš. Neser mě Filipe, nebo ti dám pádný důvod jít na policajty. Hedviky si nevšímej a dětí také ne.“ Odešel z pokoje a nechal Filipa sedět na posteli. Hedvika začala Míšu svlékat a Terezka vzala Tomika do koupelny. „Hedviko promiň“ řekl ji Fanda, ale Hedvika se na něj otočila a usmála se „To je v pořádku Fando, možná by bylo lepší, kdyby ten kluk šel na krev.“ Překvapeně se na ní podíval „Ale Terezka mi řekla, co mu udělala. Já jsem ji samozřejmě vynadal, řekl jsem ji,že tohle není řešení.“ Chtěl něco dodat, ale Hedvika ho zarazila. „Teď bych to asi neřešila“ řekla mu „tak broučku a teď tě konečně převlíkneme a půjdeš do hajan“ řekla Míšovi a dala mu pusu.  „Maminko, můžu spát u tebe?“ Usmála se „Tak víš co, uděláme spolu dohodu, dnes můžeš spát u mě a zítra už budeš spát s Tomáškem v pokoji.“ Moc se mu to nelíbilo, ale přikývl. Otřela ho žínkou a namazala potom ho zabalila do čistých plenek. Vzala ho do náruče „a půjdeme do postele šmudlo.“ Položila ho na postel v ložnici, Terezka zatím koupala Tomika a potom ho uložila do jeho postele. „A proč nemůžu spát taky u maminky?“ Zeptal se Tomik Terezky. „Tak počkej, dojdu se zeptat jo.“ Terezka šla za Hedvikou „ Mami, Tomik by chtěl spát s vámi.“ Hedvika zakroutila hlavou a zasmála se. „Tak ať jde k nám. Až usne, tak ho přenesu, ale to mu neříkej.Míšovi zítra vyzvednu léky a pak budou spinkat spolu v pokoji, ale dnes ho chci mít na očích.“Trošku zalhala, bála se, že Filip v noci něco provede. Bylo ji jasné, že si Tomika nechá u sebe až do rána. Oba přikryla a lehla si mezi ně do postele Tomik ji dal pusu „ty jsi mazlík viď?“ Řekla mu Hedvika s úsměvem „ale teď koukej spinkat, zítra nás čeká dlouhý den.“ Sáhla mu na čelo, vypadal, že teplotu nemá. Děti usínali a Hedvika s nimi, Fanda se byl vykoupat a nakoukl do ložnice. Vlezl si k Tomikovi na kraj a Tomik se k němu přitiskl. Byl to dlouhý den a tak všichni spokojeně usínali.  Hedviku v noci probral Míša, spal opět neklidně pohladila ho po tváři „šššš spinkej“ řekla potichu. Míša jen na chvilku otevřel oči a potom začal opět usínat.  „Maminko??“ Hedvika sebou trhla, byl to Míša „no copak zlatíčko.“ Míša měl rozklepaný hlásek „bojím se“ začal plakat „jsem tady u tebe broučku, nemáš čeho.“ Vlezla si k němu pod deku a obejmula ho.  „Tobě už se zase něco zdálo viď?“ cítila jak přikyvuje „je to jen sen, neboj se nemáš žízeň?“ Zeptala se „hmmm“ odpověděl a Hedvika se přes něj natáhla pro láhev. Byla prázdná,proklínala se, že zapomněla nalít čaj do láhve i Tomikovi. „Vydržíš tady?Já dojdu pro čaj. Tamhle spí táta koukej“ řekla mu a vstala. Začal natahovat, ale táta se vzbudil a tak vzal lahve a šel tam nalít čaj sám. „Ty jsi můj drobek ustrašený viď?“ Zasmála se Hedvika a dala mu pusu na špičku nosu. Když se táta vrátil s čajem, podal ho Hedvice a ta dala Míšovi napít. „Doufám, že ten čaj nebyl něčím cinklej.“ Vyděsil se Fanda, ale Hedvika ho uklidnila „Neboj, léky jsou pryč z kuchyně.Nemá čím, leda by měl něco ještě u sebe.Ale všechno jsem mu vzala, měl to v batohu.“ Řekla mu a zabalila Míšu do deky. Míša usínal, poznala to, protože sebou vždy škubnul. Usmála se a lehla si vedle něj. Tomik spal nerušeným spánkem.  Noc byla poměrně klidná, Míša se vzbudil do rána ještě třikrát, ale Hedvika ho vždy uklidnila. Ráno odjela Terezka s dědou a jejich otec šel do práce. Bylo půl sedmé, když se vzbudila Hedvika. Kluci ještě spali, tak se potichu vytratila z pokoje a šla dělat snídani. Musela pracovat potichu, bylo nevyhnutelné, že se kluci probudí. Hedvika si však neuvědomila dost podstatnou věc a to, že Filip byl stále doma. Touto dobou vstával do školy, což také udělal a vyšel z pokoje. Viděl pootevřené dveře do ložnice a zvědavě tam nakoukl. Vlezl dovnitř „nazdar mimina pocucaný“ řekl a sedl si k Míšovi „Víš o tom, že když Tereza ráno odjela do školy, tak měla bouračku?“ Míša začal plakat po jeho slovech, Hedvika slyšela jeho pláč a vydala se do ložnice v domnění, že ji jen hledá. Uviděla Filipa u něj „jo ať ti to řekne tady matka, že tě dneska odveze pryč a už tě nikdy sem nevezme. Viď Hedviko, řekni jim to, že tady nechceš pochcánky a posránky!“  Hedvika přiběhla k Filipovi a dala mu facku. Odstrčil ji a napřáhl se, když jeho pravá pěst, chtěla Hedviku zasáhnout, její levá ruka se vymrštila a vykryla jeho záměr. Pravou rukou zasáhla jeho krk, rána nebyla nijak výrazná „Co to mělo být, ty hrdinko“ řekl Filip a cítil, že se mu začíná točit hlava. „Krční tepna hrdino……“ Už si však nedoposlechl, co mu chtěla říci, protože se sesunul k zemi.  Praštila ho do krční tepny, tím zabránila okysličení mozku a Filip upadl do bezvědomí. Byl agresivní a jeho hospitalizace na psychiatrii, byla více než nevyhnutelná.
Vzala Míšu do ruky „To je v pořádku broučku můj.“ Dala mu pusu „Kde je Terezka?“ vzala do ruky telefon „zavoláme ji ano?“ Tomáš šel za Hedvikou plakal taky, bylo to pro kluky spíš utrpení. Hedvice zvedla Terezka telefon „dám ti Míšu“ Terezka se zasmála, když však zjistila, že Míša pláče, bylo ji jasné, že se muselo něco přihodit. Hedvika položila Míšu s telefonem na sedačku a šla do pokoje za Filipem. Zvedla mu nohy a poplácala po tváři. Probouzel se, chtěl vstát, ale hlava se mu točila pořádně. Sedla si vedle Míši, mluvil s ním děda a Míša mlčky přikyvoval. Hedvika si vzala telefon „tati myslím, že ten Filip potřebuje vyšetření na psychiatrii, je docela nebezpečný. Musela jsem ho v sebeobraně samozřejmě odzbrojit.“ Její otec se usmál ne nadarmo, svou dceru posílal na kurzy sebeobrany, aby se mohla bránit, když ji napadne agresivní pacient.“Pošlu ti tam sanitku od nás z ústavu.“ Řekl ji a zavěsil, Hedvika musela uklidnit kluky, protože byli oba vykolejení Filipem a potom tou agresivitou, kterou viděli. „Tys ho zabila, maminko?“ Plakal Tomáš „Ne,Tomiku jen jsem ho musela zabrzdit, aby neublížil ještě tobě, nebo Míšovi víš?“ Řekla mu „Maminko, ty nás dáš pryč?“ Plakal Míša „nedám vás pryč Míšo, jak jsi na to přišel? Nesmíš toho zlého kluka poslouchat víš?“ Přitiskla si Míšu k sobě, položil ji hlavu na rameno a vzlykal.

Do pokoje přišel Filip, měl v očích výraz vzteku. „To jsi trochu posrala.“ Musela vstát a nechat kluky na sedačce. Věděla, že je musí bránit za každou cenu „Filipe, uklidni se a sedni si.“  Řekla mu smířlivě, ale on na to nedbal. Popadl židli a blížil se k Hedvice „Nenávidím vás všechny“ řekl a začal plakat. „Filípku, polož tu židli a pojď ke mně.“ Zkusila to znovu Hedvika. Míša s Tomikem plakaly, měli strach, hlavně o maminku.  Filip se napřáhl a Hedvika toho využila, udělala krok stranou a otevřenou dlaní, ho praštila pod bradu. Filip ztratil rovnováhu a spadl na zem. Bylo vidět, že toho má dost,ale znovu se sbíral ze země. Z pusy mu tekla krev, jak se kousl do jazyka. „Filipe přestaň!“ Zakřičela na něj Hedvika, ale Filip utekl do kuchyně a popadl nůž. Byl vzteky bez sebe. Šlo do tuhého, „Filipe, jsi úplně nepříčetný, polož ten nůž a sedni si.“ Zkoušela na něj Hedvika mluvit klidně. Udělal krok k ní, v tom se otevřely dveře a ve dveřích stál jeho otec. Uviděl Filipa s nožem v ruce „dej to sem!“ Přikázal otec. Filip stál na místě „volala mi Terezka, že je tady zle, ale tohle je moc Filipe! Dej mi ten nůž ti říkám.“ Filip si přiložil nůž na zápěstí, venku byla slyšet sanitka a Hedvika si oddychla. Šla pomalu k Filipovi „co blbneš ty Janku bláznivej, dej mi to.“ Šla k němu nebojácně „Nechoď ke mně!! Máma říkala , že vás nikoho nenávidí.“ Usmála se a blížila se opatrně k Filipovi „Filipe a kdy s tebou máma mluvila?“ Usmál se „každý den večer!“ Přimáčkl nůž na zápěstí a objevila se krev, bylo to jen povrchové. Měl zrychlený dech a třásly se mu ruce. Do domu vešel lékař, ale Hedvika je zastavila rukou. „Filípku, dej mi ten nůž, maminka by určitě nechtěla, aby sis ublížil.“ Podíval se na ní, v jeho očích byla bezmoc. Pustil nůž na zem a Hedvika k němu přiskočila. Obejmula ho a hladila po hlavě „ty jsi ale truhlík viď?“ „Nemáte mě rádi.“ Řekl jí a plakal ji v náručí „ale máme, jen jsme si nerozuměli. Pokynula na lékaře, který k němu přišel.“ Filip ho uviděl a strnul „Nikam nejdu!! Tys mě podvedla!“ Chtěl se Hedvice vysmeknout, ale držela ho pevně.“Přijdu za tebou do nemocnice, ale nejdřív tě dáme trošku do pořádku ano.J e to v pořádku Filipe, tohle je pro tvoje dobro.“ Lékař mu stáhl kalhoty a dal mu injekci. Hedvika ho držela v náručí, dokud si nebyla jistá, že nezkrotnul. Dostal tisercin, velice silný lék na uklidnění.  Položili ho na lehátko, Filip usínal. „Máte pro něj nějaké pyžamo? Je pomočený, jen ho převlékněte.“  Otec přinesl pyžamo a začal ho převlékat. Hedvika musela ke klukům, protože byli oba psychicky vyčerpaní. Lékař šel za ní „Co se tady stalo?“ Hedvika se na něj podívala „Napište, že mluví se svou zesnulou matkou. Mám podezření na schizofrenii, v poslední době se choval velice nenávistně ke všem. Dnes to vygradovalo do násilí.“ Doklady vám dá jeho otec. Jinak já jsem Stránská Hedvika, pracuji v nemocnici jako internistka.“ Doktor se usmál „já vím, kdo jste, Doktorko přednášela jste nám o agresivních pacientech a teď vidím, že víte, o čem mluvíte.“ Rozloučil se a odešel.  Hedvika k sobě tiskla kluky, byli znatelně rozklepaný, oba plakali. „Půjdeme sundat plenku Míšo ano, jsi celý pokaděný.“ Neudržel to, strachy to pustil do plenky, ale nebylo se čemu divit. Vstala s Míšou a nesla ho do pokoje, položila ho na přebalovací stůl. Fanda, který byl doma, popadl Tomika do náruče a šel za Hedvikou. Sundala mu plenku a otřela z nejhoršího, pak si ho vzala do koupelny a omyla ho do čista. Když ho balila do čisté plenky, dala mu pusu „jsi andílek víš to?“ koukal na ní, měl červené oči od pláče, ale uklidňoval se. Tomika vzala hned po něm, aby ho přebalila z mokré plenky. „Hedviko jsi statečná, víš to?“ Řekl ji Fanda, ona se na něj podívala „ ale hloupá, mělo mi dojít, že je nemocný i když jsem to tušila. Terezka to spustila tím, co mu provedla. Z jedné strany je dobře, že se to ukázalo takhle. Mohlo být Fando hůř. Ty tvoje děti, jsou psychicky labilní, tedy naše děti a teď už doufám, že to půjde pouze k lepšímu.“ Řekla mu a vzala Míšu i Tomika snídat. Museli ještě do nemocnice na kontrolu s Míšou a už takhle byla v časovém skluzu. „Maminko, musím mít plenky, až pojedeme?“ Zeptal se Tomik a Hedvika ho pohladila „Ano Tomiku, musíš mít plenky, ale nic si z toho nedělej broučku.“ Sedla si s Míšou ke stolku a přisunula si talíř s jeho snídaní.
Začala Míšu krmit a Fanda si vzal na klín Tomika. „Táta tě nakrmí a jede do práce.“ Řekl mu a Hedvika se usmála. Po snídani začala kluky oblékat, když je měla oblečené, vzala náhradní plenky a dala je do speciálního kočáru Míši. Naložila kluky do auta a odjeli směrem do města. U nemocnice vyndala kočár a vložila do něj Míšu. Tomik se držel kočárku, když vešli do nemocnice. Zamířili na orthopedii do čekárny, byli tam děti s rodiči, kteří se zájmem pozorovali Míšu v kočárku. Míšovi z toho nebylo moc dobře, raději zavřel oči jako vždy, když se styděl. Hedvika se k němu naklonila „ale no tak, přeci se nebudeš stydět broučku. Vůbec si toho nevšímej.“  Tomik seděl vedle mámy a ani nedutal. Bál se, aby někdo nezjistil, že má na sobě plenky. Vyšla sestra a uviděla Hedviku s dětmi. „Pojďte dál“  Hedvika vstala a vešla dovnitř. Nějaký pán s chlapcem, se ohradil „Promiňte?? Já tady sedím už hodinu“ Sestra neztratila milou tvář „Oni jsou s chlapcem objednaní víte.“ Zavřela dveře. Doktor se podíval na Míšu „Tak tě tady po dlouhé době zdravím, jak se daří.“ Byl milý a řekl Hedvice, ať ho svlékne. Hedvika začala Míšu svlékat, za chvilku tam ležel jen v plenkách.  Styděl se, ale sestřička ho pohladila „tady se nestyď, jsi u doktora.“  Řekla mu. „No uděláme rentgen nožky a pravé ruky. Levou packu dnes osvobodíme a maminka s tebou bude doma cvičit.“ Sestro žádanku „Paní Stránská, já zavolám nahoru, ať vám půjčí fusak pro něj. Ať ho nemusíte oblékat.“ Přikývla a sestra volala na dětské. Měli tam velké fusaky, pro velké děti do speciálních kočárů. Za chvilku už tam byla sestra s fusakem. Hedvika do něj položila Míšu a zapnula. Vyjela s ním z ordinace a vypravila se na rentgen. Bylo tam celkem dost lidí. Všichni koukali po Míšovi, někteří měli soucitné výrazy. „Maminko, já chci pryč.“ Řekl ji Míša „neboj, za chvilku půjdeme, nesmíš si toho všímat víš?“ Odvětila mu Hedvika. Za chvilku šli na řadu. Po rentgenu se vrátila s dětmi do čekárny. Neseděla tam s nimi dlouho, během chvilky si je zavolal lékař. „Tak maminko, nožka i ruka se hojí normálně. To levé zápěstí, budete procvičovat. Kontrola bude za tři týdny a uvidíme, co bude dál. Jen počítejte, že chlapec bude mít dlouhou rehabilitaci a může mít trvalé následky. Ale nebudeme předbíhat. Léky na bolesti nějaké nepotřebujete?“ Hedvika zavrtěla hlavou, od doktora dostala zprávu, oblékla Míšu a vydali se na urologii, kde je objednala na pátek oba dva. V nemocnici strávila s klukama 2 hodiny a teď je čekal stacionář, který byl naštěstí kousek, tak že šla s nimi pěšky. Když tam dorazili, zazvonila na zvonek. Přišla jim otevřít sestra „Dobrý den, jsem Hedvika Stránská, můj otec…..“ Sestra se usmála „všechno víme, Váš otec sem volal. Já jsem Nerudná Tamara a jsem tady vrchní sestra. Pojďte dál.“ Vešla dovnitř, po chodbě běhali děti, měli přestávku, jak sdělila sestra Nerudná. „Tak a to jsou ti drobečkové, tak já vás pošlu na konec chodby a zaklepejte na pravé dveře. Je tam cedulka Radim Šárka. Je to lékař a už o vás ví.“ Hedvika ji poslechla a zamířila ke dveřím. Zaklepala a po vyzvání „vstupte“ vstoupila do ordinace. Za stolem seděl asi 45 letý lékař „Dobrý den Stránská Hedvika…“ Doktor se na ní podíval a přerušil ji „Všechno vím, mám tady od Vašeho otce email s informacemi o těch chlapcích. Dobrý den, jsem doktor Šárka.“  Řekl, aby se představil „Tak vy, by jste chtěli dát chlapce do školy. S tím nemáme samozřejmě problém. Máme tady dobrou péči  jak psychologickou, tak psychiatrickou a dokonce pedagogickou. Vezmu Vás na pochůzku.“ Lékař je provázel celým centrem. Viděli tělocvičnu, učebny a relaxační místnosti, ošetřovny a hlavně sestřičky, které se na ně usmívaly. „Pane doktore, máme problém s plenkami.“ Řekla mu Hedvika  „To nejste jediní, máme tu enuretiky jak nocturna, tak diurna což je denní pomočování, ale vzhledem k tomu, že jste lékařka, nepotřeba rozvádět.“ Řekl ji a dodal „Přebalování je na ošetřovně, děti si chodí sami, tedy ty co se nestydí a ti co se stydí, tak je sestřičky kontrolují. V každém případě, Vaši chlapci projdou vyšetřením, abychom věděli do jaké třídy je umístíme. A na tohle vyšetření budete objednáni na…“ vyndal diář „Pozítří v 10 hodin dopoledne.Je potřeba vyplnit přihlášku a ještě mi prosím dejte papíry od lékaře. Abychom mohli napsat, že marodily a nebyl z toho problém, že jste je nahlásila takhle pozdě. Nebo tedy jejich otec. Budeme malinko podvádět a trochu to antidatujeme všechno. Rád se vás poznal a pozítří nashledanou.“ Podal ruku i klukům a odebral se zpět do své pracovny. Působil velice hekticky, ale příjemně. „Tak broučkové, pojedeme nakoupit a domů.“ Řekla Hedvika klukům, když vyšli z centra….

Pokračování příště
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 394
  • Karma: 2
Re:Nové dětství Toma a Míši 12
« Odpověď #1 kdy: Listopadu 28, 2017, 17:02:23 »
Super jako vždy.

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Re:Nové dětství Toma a Míši 12
« Odpověď #2 kdy: Listopadu 28, 2017, 17:08:06 »
Děkuji Chlapečku.Ty máš úplně bomba přezdívku víš to. 8)
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Nové dětství Toma a Míši 12
« Odpověď #3 kdy: Listopadu 28, 2017, 17:22:35 »
Velmi hezké, Filip je velmi nebezpečný, oceňuji Hedvičin postoj a její statečnost.Již se těším na další pokračování.

Offline Iloveplenky

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 87
  • Karma: 1
Re:Nové dětství Toma a Míši 12
« Odpověď #4 kdy: Listopadu 28, 2017, 17:22:41 »
Super díl už se těším na další

Offline DLLove

  • 50 a více
  • ****
  • Příspěvků: 67
  • Karma: 0
Re:Nové dětství Toma a Míši 12
« Odpověď #5 kdy: Prosince 09, 2017, 14:40:42 »
Stále lepšie a lepšie. Len tak ďalej.