Abdl > Příběhy

Nové dětství Toma a Míši 10

(1/1)

Kejklir:
                                                                  Kapitola 10
                                                                     Pomsta

Hedvika vzala Tomika do náruče a šla s ním do dětského pokoje. „Taky nejsi žádné pírko broučku.“ Vlepila mu pusu a zasmála se. Posadila ho na přebalovací stůl „Maminko a musím pořád dostávat ty plenky? Zeptal se trochu smutně, Hedvika si ho položila „Tak za prvé, nemáš se proč stydět a za druhé až budeme mít po vyšetření, tak zjistíme, co nás trápí a to bude až zítra. A za třetí, já vás budu mít ráda vždycky takový, jaký jste.“ Zabalila ho do plenek a vyndala mu čisté věci. Táta, který spal v jejich pokoji byl vzhůru, Terezka seděla s Míšou u něj, vzal ji Míšu k sobě do náruče „Ahoj  drobečku,jak se ti spinkalo s mámou?“ Míša se mu podíval do očí „dobře“ řekl mu. Táta si ho položil na postel „A co kdybych tě dnes nakrmil já.“ Bylo báječné pozorovat, jak se ten člověk mění v tátu. Terezka se usmívala. Míša přikývl na souhlas a vydali se všichni do kuchyně. Hedvika začala vařit kakao a čaj, aby si každý, mohl nalít dle chuti. Terezka ji pomáhala „Míšo kakao, nebo čaj“ Zeptala se Terezka „no kakao“ odpověděl ji otec místo Míši „musí nabrat sílu, viď.“  Když to vše nachystali, Hedvika začala dělat toasty. Terezka vzala Filipův hrnek a začala do něj kapat gutalax. Dala tam 20 kapek a lahvičku ukryla do kapsy. Podívala se, zda ji někdo neviděl a naštěstí nikdo si nevšímal, co zrovna dělá, když je otočená jinam. Táta se věnoval Míšovi a Hedvika snídani. Šla bez řečí pro Filipa do pokoje, zaklepala na dveře a vlezla dovnitř „snídaně“ řekla jen a odešla. Filip asi za 10 minut přišel do pokoje, to už všichni snídali. Sedl si na své místo a vzal konvičku s čajem do ruky. Aniž by se podíval do hrnku, nalil si plný hrnek s čajem. Terezka měla radost, jak se ji zatím daří i když to byl její bratr, měla v plánu dostat ho alespoň na chvilku do role kluků a nadávat mu, jako on nadává jim.

Hedvika krmila Tomika a Filip to pozoroval, měl posměšný výraz a kroutil hlavou, aby dal najevo své pohoršení. „To je jak u mentálně postižených“ řekl zhnuseně. Hedvika se na něj podívala „to máš pravdu, Filipe a někdy stačí jeden postižený a pokazí náladu všem viď?“  Nepochopil ji, koukal na ní a vůbec nemohl pochopit, proč mu to řekla. Nekomentoval to a Terezka raději také ne, jen otec se na něj podíval a v očích měl zlo. „Ty Filipe, drž pusu a jez.“ Řekl mu a Terezka pozorovala Filipa, připomínal ji matku. „Už jste řekli Tomášovi, že naše máma umřela?“ Zeptal se na hlas Filip a Tomáš se na něj překvapeně podíval „no co koukáš, naše máma je mrtvá, proto si tady Hedvika hraje na tvoji mámu.“ Tomáš se podíval na Hedviku a dal ji pusu „moje maminka je tady!“ Zvedl na Filipa hlas. „Filipe, vypadni od stolu, když se neumíš chovat hned.“ Řekl mu táta, ale on seděl a měl v očích výraz naprosté lhostejnosti k jeho slovům. Terezka se na tátu podívala „Tati nech ho, vždyť je hloupí po mámě.“ Po těch slovech Filip vstal a odešel. Hedvika se na Terezku podívala „Terezko, já chápu, že je nesnesitelný, ale proč se pořád budeme urážet. Nechte ho být, on na to časem přijde.“ Terezka se zasmála, došlo ji, že to bude dřív, než si myslí. Táta vzal láhev s kakaem a dal Míšovi pít „tak prcku náš, doufám, že to umím jako máma.“ Zasmál se a Míša spokojeně popíjel z lahve. Hedvika dokrmila Tomika a měřila mu teplotu „Tak změříme teplotu, abychom věděli, zda můžeme jet k dědovi a babičce ano.“ Míša se na Hedviku podíval, byl překvapený „a tatínek pojede s námi?“ Terezka se zasmála, měla radost za ta slova. Jen tatínek, byl viditelně v rozpacích, což rozesmálo Hedviku „to víš, že tatínek pojede s námi, jen má vyražený dech, víš tak ho necháme nadechnout a pojedeme.“ Táta zakroutil hlavou na nesouhlas „nemám vyražený dech, jen jsem …..“ Hedvika se na něj podívala. „To vůbec nemusíš omlouvat a potom, asi bych byla na tvém místě nesmírně šťastná, protože takováhle důvěra, kterou do tebe to dítě vloží je obrovské štěstí.“ Táta dal Míšovi pusu na tvář, Terezce to došlo a pro sebe si opravila poslední událost, on není v rozpacích, on je dojatý!! Měla z toho radost, i když musí řešit neskutečné problémy, díky Filipovi, tak se přeci jen daří Míšu získat do své rodiny.  Filip přišel do kuchyně, byl znatelně pobledlý, od podání koňské dávky gutalaxu uběhlo dobrých 60 minut. Terezce blesklo hlavou, že teď zbývá obsadit toaletu. „Jdu na záchod“ sdělila všem a vstala. Obsadila toaletu a jen tak si tam sedla. Někdo chytil za kliku od záchodu, byl to Filip „dělej sakra Terezo!!“ Spláchla toaletu, pak vzala štětku a začala jako naschvál čistit mísu. „Terezo dělej!!“ Najednou bylo za dveřmi ticho. Terezka odemkla a vyšla, ucítila, že se zadařilo „No Filipe, to nemůžeš jít dřív ty prase jedno!!“ Řekla mu schválně naštvaně. Hedvika je slyšela, tak přišla k záchodu. Filip byl jako opařený, měl plné gatě a byl rudý jak ruské trenýrky. „Filipe, ty máš nějaké problémy?“ Zeptala se ho Hedvika mile. „Nech mě být!“ Odsekl ji Filip. Terezka však měla vše dobře naplánované „Filipe, ale v 15 letech, si nakadit do kalhot? Jdi do koupelny ty prase hnusný!“ Odešel do koupelny, Terezce se podařilo, mladého pána ponížit. Hedvika stála na chodbě jako opařená. „Ty Terezko, nemáš v tom prsty doufám.“ Zašeptala Hedvika, bylo ji jasné, že tohle nebylo samo sebou. „No mami, co si to o mě myslíš?“ Řekla ji Terezka, ale neuměla lhát a Hedvika na ní viděla, že není něco v pořádku. Terezka si povzdechla a sáhla do kapsy. Vtiskla mámě lahvičku gutalaxu do ruky „Dvacet kapek mami neboj, aby ten hajzl zkusil svou medicínu.“ Hedvika se pokusila zakrýt smích, moc ji to nešlo. „Ty jsi prdlá Terezko. No já raději o ničem nevím. Je ti jasné, že to má minimálně na dvanáct hodin, po 20 kapkách?“ Terezka pokrčila rameny. Hedvika přišla ke koupelně „Filípku až se vykoupeš, tak ty věci jen spláchni ve vaně a já je potom vyperu ano.“ Už to oslovení Filípku, nedělalo Filipovi dobře a tak raději nereagoval. Vyšel z koupelny zabalený v ručníku a šel do pokoje. Terezka ho pozorovala „Filipe, ale ty plenky jednorázové jsou od 9 do 15 let, tak by ti byli.“ Podíval se na ní „Jdi do hajzlu ségra.“  Bylo mu trapně a Terezka byla šťastná jako blecha. Přišla do obýváku, táta seděl s klukama u televize. „Tak Míšo, Tomiku Filip se teď pokakal do kalhot a vám nadával. Vidíte a proto, se za to nemusíte stydět. Může se to stát i takhle velkému klukovi.“  Táta se na ní překvapeně podíval „Co dělal prosím tě?“ Hedvika stála opodál „ Střevní chřipka Fando, to odezní.“ Řekla a poslala Terezce přísný pohled, ale Terezka si z toho nic nedělala a na mámu se usmála. Filip vyšel z pokoje, byl výrazně pobledlý „nemáte nějaký prášek?“ Řekl a bylo vidět, že je mu do pláče. Terezka šla do kuchyně, kde měla Hedvika léky. Začala se v nich přebírat „Filipe pojď sem“vzala Lexaurin a vzala 1 a půl tablety. Dala mu je do ruky, hodil je do pusy a zapil vodou. Odešel do pokoje „cos mu dala?“ Zeptala se Hedvika „neboj mami Endiaron.“ Naklonila se k ní a zašeptala ji do ucha „já tady nemám nic na průjem, ani endiaron.“ Terezka se na ní podívala „že bych se špatně podívala?“  Hedvika si povzdechla, moc se ji to nelíbilo co Terezka s tím klukem prováděla, ale něco ji říkalo, že za vyučenou musel dostat. „Tak co to bylo.“ Terezka se usmála „neboj mami, Lexaurin moje matka ho používala na spaní. Bude jen spát.“ Hedvika se otočila a šla k Filipovi do pokoje. Lexaurin pomalu nastupoval, bylo vidět, že je Filip trochu unavený. „Filipe, měl by ses natáhnout a chvilku si zdřímnout.“ Řekla mu Hedvika.  Terezka tam přišla s podložkou a položila mu ji na postel. Ani neprotestoval a lehl si, vzala jeho batoh a nepozorovaně s ním odešla z pokoje. V kuchyni ho vysypala na stůl. „Hele diuretika, on má pořád ty prášky hajzl.“  Vzala hrnek s čajem a jednu tabletu tam rozpustila. Šla za ním do pokoje, Filip usínal „na brácho, musíš pít, když máš průjem.“ Vypil celý obsah a odebral se ke spánku. Hedvika s Terezkou odešli do kuchyně „Mami on má pořád ty diuretika koukej.“  Hedvika vzala platíčko a hodila ho do koše. „Tomiku, nedával ti náhodou Filip napít teď někdy? „Jenom coca colu minule.“ Řekl ji Tomáš „výborně, Terezko dělej co musíš, ale já nic nevím.“ Řekla nakvašeně Hedvika „Tomiku, kdyby k tobě přišel brácha a dával ti napít, tak nic pít nebudeš ano.“ Tomáš přikývl a věnoval se dál Míšovi a tátovi. Terezka šla do pokoje k Filipovi, byl v říši snů, byl pokaděný. Otevřela okno a šla pro jednorázovou plenu. „Teď si spinkáš, ty hajzle jeden viď?“ Řekla mu a stáhla mu kalhoty a trenky. Zabalila ho do jednorázovky a odešla z pokoje. Hedvika připravila věci pro kluky „Tak oblékat a jedeme.“ Řekla a začala chystat Míšu. „Já ho obléknu“ řekl táta a pustil se do práce „budu mít toho nejstarostlivějšího muže na světě.“ Zašeptala mu Hedvika do ucha a políbila ho na tvář. On se jen usmál a Hedvika šla obléknout Tomika. Když byli připravení, šla pro kočár, který měli půjčený z nemocnice. Táta popadl Míšu a posadil ho do něj. „Tam nechci“ začal Míša plakat a táta ho pohladil. „No tak drobku, je to jen než budeš mít zdravou tlapku. Ještě přes tebe dám deku, abys nám nenastydl a  jdeme do auta.“
Terezka šla ještě za Filipem, spal a ona měla radost, že ho do této situace dostala.  Pak spokojeně odešla a vyjeli směrem k babičce. Po cestě táta koupil pořádnou kytku. Byl znatelně nervózní, ale dělal, že je v pořádku Než tam dojeli, Hedvika volala, že už jsou kousek od nich. Byl to velký dům s obrovskou zahradou. Vrata k domu, se začali samovolně otvírat a Hedvika zajela dovnitř. Míšu dal táta do kočáru a šli ke dveřím. Tam už na ně čekal jejich nový děda s babičkou. „Tak Vás tady vítáme rodinko, řekla babička s úsměvem a šli dovnitř.  Posadili se v prostorné místnosti, který sloužil jako pokoj pro návštěvy. Všude bylo naklizeno a vonělo to tam leštěnkou na nábytek. V pokoji byla obrovská televize, kterou děda pustil, aby se mohli kluci dívat na televizi. „Za chvilku si dáme oběd a potom mám pro vás Míša řezy.“ Usmála se babička, byla to příjemná dáma v letech, měla špinavé blond vlasy sestřižené na krátko, byla štíhlá a na svůj věk 64 let vypadala pořád dobře. Fanda vstal a došel pro kytku do kočáru. Vrátil se zpět a postavil se před svou budoucí tchýní „Dobrý den, já jsem Fanda Vranský a přijel jsem Vás požádat o ruku Vaši dcery.“ Řekl a babička vstala „no to je krásná kytka, moc vám děkuji, ale myslím si, že to spíš záleží na Hedvice než na nás. Ale nejdřív by jste nám mohl vypovědět Váš příběh, něco už víme, ale je toho málo.“ Fanda se pustil do vyprávění, sem tam mu pomáhala Hedvika, pak zavolali Terezku, aby šla k nim. Babička se na ní podívala a pohladila ji po vlasech. Kapesníkem si otřela uslzené oči „jsi velmi krásná, ušlechtilá a mladá dáma“ řekla Terezce a políbila ji na tvář. „Tak Hedviko“ začal její otec „Já si teď promluvím s Míšou, co si o tom myslíš?“ Hedvika se usmála a přikývla. On vstal a šel si pro Míšu, sedl si vedle něj „ahoj myslíš, že bychom si mohly spolu promluvit?“ Řekl mu a Míša se otáčel, kde má maminku s Terezkou. Děda ho zvedl z pohovky a vypravil se s ním do své pracovny. Kývl na Hedviku ať jde s nimi, ale Míšovi se moc nelíbilo, že ho nese ten pán místo maminky. Bylo mu do pláče, ale Hedvika si toho všimla „neboj šmudlo, ten pán je můj táta a tvůj děda víš.“  Pohladila ho, když došli do jeho pracovny, položil ho na relaxační lehátko a dal si k němu křeslo. Vzal si do ruky desky, které otevřel, aby si mohl dělat poznámky. „Myslíš, že můžeme maminku poslat na chvilku pryč a povídat si?“ S obavou se podíval na maminku „víš co, já budu vedle a když se ti tady nebude líbit, tak stačí zavolat a já si pro tebe přijdu ano.“ Zavrtěl hlavou a začal plakat. Děda se nevzdával, jako psychiatr věděl, že trpělivost růže přináší. „Tak maminka si stoupne tady a bude poslouchat ano?“ Podíval se na ní a kývl, bylo ji jasné, co jí táta naznačil. Setrvat po nezbytně dlouhou dobu a potom opustit místnost. „Tak Míšo, teď bych chtěl, abys zavřel oči.“ Nedůvěřivě se na něj podíval, děda se usmál „neboj, já ti nejdřív něco budu říkat a potom když budeš chtít, tak budeš mluvit na mě ano.“  Míša přikývl a děda na něj začal mluvit, mluvil klidně a Hedvika potichu opustila místnost. Šla za ostatními do pokoje, byla trochu nervózní, ale věděla, že její otec je vynikající lékař, který si umí poradit v každé situaci. Děda mu vysvětloval co je strach a kde se bere, přenesl se do pohádky a přistupoval k němu jako drak a Míša, že je princ, který toho draka musí zahubit, aby mohl být šťastný. Používal pohádkové postavy, aby v Míšovi vzbudil zájem spolupracovat. „Míšo, každý den, když budeš mít strach, tak drakovi naroste jedna hlava a když mít strach nebudeš, tak mu hlava nenaroste a my spolu jako je v tomu v pohádkách ty hlavy budeme tomu drakovi sekat, ale nejdřív si musíme sehnat meč.“ Míša ležel a klidně poslouchal jeho slova, vypadalo to, že se mu líbí, jak s ním děda mluví. „A teď mi řekni, z čeho máš největší strach, jestli teda chceš.“  Míša chvilku mlčel, po tváři mu sjela slza „nechci být sám“ řekl mu. „A ty jsi teď sám?“ Zeptal se ho děda. Míša přikývl, „když spím, tak jsem sám. Vždycky jsem někde sám.“ Děda si dělal poznámky do desek. „A kde jsi, když spíš?“ Chtěl otevřít oči „Nene nech ty očička zavřené ještě chvilku.“ Plakal, ale poslechl „Je tam tma a pořád na mě někdo volá.“ Celý se třásl a děda mu řekl ať oči otevře. Míša otevřel oči a podíval se ke dveřím „kde je maminka?“ Děda se usmál „Když viděla, jakého má statečného kluka doma, tak šla k ostatním.“ Děda mu utřel oči „a řekneš mi Míšo ještě, jestli se bojíš, i když je den?“ Míša přikývl „A Míšo, když je den nemáš tady na hrudníčku takový pocit, jako by ti tam někdo tlačil?“ Opět přikývl „a pořád se ti chce plakat?“ Míša to opět odsouhlasil. „A teď bych se tě rád zeptal na takovou ošklivou věc, ale když nebudeš chtít mluvit, tak půjdeme za maminkou ano.“  Podíval se na něj, měl zvídavé kukadla „Prý ve snech vídáš maminku s tatínkem, jak ti utíkají. Je to pravda?“ Začal plakat a přikývl.Děda si ho vzal na klín usoudil, že to bude stačit, potřeboval zjistit kam až může zajít a tohle byla hranice. „Půjdeme za maminkou?“ Míša přikývl a šli za ostatními. „Chceš k mamince, nebo k tatínkovi?“  Zeptal se děda a Míša chtěl k mamince. Vzala si ho k sobě, dala mu pusu na tvář. „Budeme si muset Hedviko promluvit, ale až potom.“ Řekl jí a posadil se na své místo, babička se podívala na Míšu a otřela mu oči „ty jsi takové štěstí, v nešťastném těle viď?.“ Řekla mu a usmála se „já půjdu nachystat oběd a Terezka mi pomůže, ať si můžeme povídat.“

Pokračování příště………..

(Pomsta bude pokračovat)

luba:
A opět moc hezké.
Filip dostal, co si zaslužil, jsem zvědav, zda zkrotne.
Doufám, že dědeček pomůže malému Míšovi se z toho dostat.
Již se těším na další, skvělá pokračování.

13jh02:
z andílka Terezky se stal pěkný čertík. Hezké

chlapeček:
Jo jo,kdo se směje naposled ten se směje nejlíp.Sice zažil dost potupy,ale zasloužil si to ten Filip.Jsem zvědavý co z toho ještě bude.Diky za každý díl,je těžké psát dlouhý příběh na pokračování.

Navigace

[0] Seznam témat