Kapitola 13
Psychická slabost
Hedvika šla s Míšou a Tomikem pomalu k autu„tak jak se vám líbilo ve stacionáři?" Zeptala se, Míšovi bylo do pláče „já tam nechci" řekl jí. Hedvika si sedla před Míšu na bobek. „tobě se tam nelíbilo Míšo?" Zakroutil hlavou „ty nás tam chceš nechat napořád." Řekl ji, zřejmě měl v hlavě to, co jim řekl Filip doma. Hedvika mu dala pusu „ty jsi ťunťa,nechci vás tam nechat,ale do školy chodit musíte a já do práce víš.A vždycky po práci tebe i Tomika vyzvednu a pojedeme domů." Tomik byl zmatený nevěděl, co si má myslet o průběhu dnešního dne. „tak zajedeme do krámu a do lékárny." Došli k autu a Hedvika začala odepnula Míšu z kočáru. Posadila ho do sedačky v autě a zapnula mu pás.Vypadal unaveně,pohladila ho a zapnula i Tomika. Vyjela k obchodnímu centru, když dojela na místo,zaparkovala a šla pro kluky. Míša spal a měl palec v puse, všimla si, že to dělal vždycky, když nebyl psychicky v pohodě.Nadávky,by však nebyli v případě Míši na místě „zlatíčko, přeci si nebudeš cumlat prstíky."Odepnula ho a posadila do kočárku,byl ospalý „opři se Míšo a spinkej" Řekla mu a zapla ho do fusaku,aby mu nebyla zima. Tomík poslušně ťapkal vedle maminky a držel se kočárku. Nejdříve šla do lékárny Míšovi pro prášky na potlačení snů.Míša spal s palcem v puse,tak že neunikl pozornosti lékárnice.„Taky jsem s tím bojovala u dcery je jí 10 let.Zkoušela jsem lak na nehty, pepř a nic nepomohlo" řekla Hedvice a vyndala katalog. „tohle je relaxační dudlik nuk medic.Jsou číslované, víte psycholog nám řekl, že dítě si cumlá prstíky, když je ve stresu a tímhle se vrací do dětství.Tedy lépe řečeno do dob,kdy bylo v bezpečí.Holce jsem koupila dudlíka a dnes už ani o něm neví." Hedvika se podívala do katalogu "tak mi ho objednejte, vyzkouším to a raději dva" řekla, když viděla pohled Tomika. „Tak a tady máte ty prášky.Jeden před spaním." Hedvika poděkovala a zaplatila i dudlíky, lékárnice ji řekla, že prijdou do týdne. „Počkejte ještě, já tady dva mám.Ona si je u nás objednala nějaká paní a už je nevyzvedla." Šla do skladu a přinesla krabici,na které bylo napsáno Vranská. „Aha,ale je tam toho víc,to nemůžu rozbalit.To by jste musela zaplatit celé a to dělá 4341.50 Kč.No to pošleme zpět." Hedvika byla zvědavá,co Petra objednala.„Dejte mi to." Řekla a lékárnice se podivila,ale neprotestovala. Hedvika vzala krabici a šli ji dát do auta.V autě ji otevřela,byli tam dupačky,pro větší děti,bodýčka a relaxační antistresové Nuky.Jeden vyndala,vypadal jak normální dudlík,jen jazýček byl větší.Vyndala Palec Míšovi z pusy a dudlík mu tam vložila.Míša se jen zavrtěl a spal dál.Hedvika zakroutila hlavou a usmála se.No co řekla si, lepší než prsty.Sama na internetu četla o dětech,co vyžadovali dudlíka ještě v 10 letech. Zavřela auto "maminko, já ho chci taky" řekl ji Tomik „Tomiku v plenkách se stydíš a s dudlíkem ne?" Podíval se na Hedviku prosebně „když ho má bráška,tak aby se mu nesmály." Jeho loajalita k Míšovi byla dojemná "tak víš co,potom čím jsme si prošli, ti ho dám broučku." Dala tedy dudlíka i Tomikovi.Chytil se kočárku a šli nakupovat. Samozřejmě byli na obdiv všem, někdo se usmíval a někdo se na ně koukal zcela opovrženě.Hedvika to však vůbec neřešila a nakupovala.Koupila ovoce, ovesné sušené mléko, protože Míšovi chutnalo.Když dojeli k pokladně, seděla tam mladá pokladní, když viděla kluky, začala se usmívat. „Dobrý den, máte krásné kluky." Zasmála se „dobrý den,to ano samé starostí" odpověděla v klidu Hedvika. „Z toho si nic nedělejte, bráchovi je 8 a bez dudlíka nedá ani ránu.“ Zasmála se, „ale sluší ti to“ mrkla na Tomika a ten se trochu zastyděl. „ Tak to máte za 2200 Kč" Hedvika zaplatila kartou,nakoupila i podložky na postele a další potřeby pro kluky. „Tak a ještě musíme přikoupit pro moje miminka plenky." Řekla s úsměvem a šla do dětských potřeb. Prodavačky se usmívaly a povídaly si s Hedvikou.Nakonec měli vše a mohli vyrazit k domovu.Hedvika Míšu vzala z kočárku a zapnula do sedačky. Tomika také a šla skládat nákup do tašky v kufru. Když měla vše hotové jeli k domovu.Po cestě Míša kňoural,ale Tomik mu vrátil do pusy dudlíka, který mu vypadl a Míša spal.Nakonec i Tomik usnul, protože ho uspalo dudlání.Teď mám opravdu miminka pomyslela si Hedvika. Když dojeli domů, nejdřív vyndala Tašky a potom šla pro kluky. „Míšo, andílku vstávej broučku." Míša se probral a podíval se na Hedviku.Zjistil, že má v puse dudlíka a chtěl ho vyndat.Hedvika mu však dudlíka podržela v puse „ještě budeš spinkat broučku, ať si zas necumláš prstík víš.“ Zanesla ho do obýváku a položila na sedačku, měla pravdu Míša spinkal. Šla pro Tomika „Tomiku zlatíčko,pojď maminka tě vezme." Vzala ho a odnesla domu.Položila ho vedle Míši a šla jim připravit čaj. Začala uklízet nákup a do toho volala do práce, že si bere týden dovolenou,pak zavolala na psychiatrii, aby zjistila, co je s Filipem. Dozvěděla se, že ho dali na izolaci a je pod sedativy. Bylo jí ho lito, měla pořád před očima,jak drží nůž na svém zápěstí. Doufala, že psychiatrie mu pomůže rozlišit zlo od dobra. Dodělala čaj a naředila ho studenou vodou,aby dala klukům napít.Nejdřív Míšovi a rovnou mu zkontrolovala plenku.Byla na výměnu, Míša ležel a pil čaj,rukou osvobozenou od sádry,chytil Hedviku za ruku,kterou držela flašku.Hedvika se usmála,byl jak andílek.Když dopil,tak ho začala svlékat,moc se mu to nelíbilo,tak mu dala dudlíka do pusy „spinkej broučku,maminka ti dá čistou plenku."Přebalila ho a zapla ho zatím do fusaku,aby mu nebyla zima. Přišla k Tomikovi, tomu se povedlo plenku pročůrat, měl mokré i tepláky.Vzbudila ho, když mu je stahovala začal kňourat "Tomiku,neboj hodně jsi se počůral, máš mokré tepláčky." Stáhla mu je a sundala promočenou plenku.Byli totálně z dnešního dopoledne unavení,ale byla to psychická únava.Neměla pro něj nic na sebe v obýváku.Podívala se do bedny,co objednala Petra.Vyndala jedny dupačky,byli celé modré a Tomika do nich oblékla.Přikryla ho larisou a šla poklidit do kuchyně a uvařit oběd.
Měla skoro uvařeno, když se první probudil Míša „Maminko" zavolal vyděšeně a Hedvika šla k němu „ahoj,ty moje Šípková Růženko" řekla mu a dala mu pusu, vzala čaj a dala mu napít. „jak jsi se vyspinkal, spal jsi hodinu a půl a ani jednou jsi neplakal." Usmál se na ní a tím ji udělal obrovskou radost „máš ten nejkrásnější úsměv na světě." Tomik se zavrtěl pod dekou „další moje Šípková Růženka." Dala pusu i Tomikovi a ten jí tu pusu hned vrátil.„Maminko, mě je horko" řekl Míša a Hedvika ho rozepla z fusaku. Vzala ho k sobě byl v plence a tričku .Dal Hedvice pusu na tvář a trochu se potom zastyděl „ty jsi můj nejmilovanější stydlík." Řekla mu Hedvika a položila ho, šla pro druhé dupačky a začala Míšu do nich soukat, šlo to i přes tu sádru.Byli o něco větší, Hedvice došlo, že když jim dá lásku jako by byli miminka,tak se jí podaří dostat je do pohody.Přeci jen tu nebyl Filip,tak to bude jednodužší. „Tak broučkové moji, udělám z vás svoje miminka a začneme znovu a to by bylo,abyste se z těch problémů nedostali." Koukali na Hedviku trochu nechápavě „No už jste moje miminka.“ Zasmála se Hedvika a oba je obejmula.„Já půjdu dodělat oběd zlatíčka ano" Posadila Míšu na sedačce a pustila televizi dala jim tam pohádkový kanál. Když se otočila, Míša měl palec v puse.Sedla si k němu a vyndala mu palec z pusy „ broučku, prstíky do pusinky nepatří" vzala dudlíka a dala mu ho místo prstu do pusy. Tomík si ho vzal taky,aby tam Míša nebyl s dudlíkem sám. Šla vařit oběd a volala svému otci.Sdělila mu stav dětí po dnešku i stav Míši a cucání palce.Pak mu řekla o těch dudlících. Táta se zasmál „Hedviko, pořád a lepší tohle, než prsty.Pro nás psychiatry, není nikdy nic normální.Ty jsi měla dudlík do 5 let a nikdy jsem ti to nezakázal, když jim to pomůže od stresu,tak je nech.To odezní.“ Hedvika byla ráda, že má jeho podporu.Řekl ji, že jede za Filipem a potom ji bude informovat.Hedvika měla uvařeno a začala chystat na stůl. „Maminko!" zavolal Tomik a Hedvika se lekla, že se něco děje. "Copak broučku můj." Kroutil se a Hedvice došlo co bude chtít.Vzala ho do náruče „potrebuješ kakat viď mazlíku můj." Přikývl a bylo mu do pláče „ale no tak, vždyť už jsi do plenky kakal a já jsem říkala, že budete moje nejmilovanější miminka,tak klidně kakej a maminka se potom postará o zbytek ano." Tomik si opřel hlavu o její rameno a zatlačil. Hedvika cítila,jak plní plenku „ no vidíš šikulka jsi" zatlačil znovu „tak hotovo broučku?" Zavrtěl hlavou,tak ho položila na sedačku „ Tak já zatím nandám polévku ano." Tomik zatlačil naposledy cítil,jak má plné plenky,bylo to nepříjemné a rozplakal se.Hedvika k němu přišla a dala mu dudlíka do pusy.„No to je krokodýlích slziček,neboj broučku,umyjeme ano. Míšo počkáš na nás tady ano?" Zavrtěl hlavou „ale Míšo,budu v koupelně jenom,abych mohla tvého brášku umýt." Sundala Tomikovi dupačky a vzala ho do koupelny.Míša začal v obýváku plakat,tak si pro něj Hedvika došla.Vzala ho do ruky a nesla si ho do koupelny,kde ho posadila na pračku.Sundala Tomikovi plenku „takovej náklad" dala mu pusu a začala ho omývat. Když ho umyla,postavila ho na zem a utírala.Tak šup do pokojíku naháči, vzala Míšu a šla za ním.Vysadila si tomika na stůl a vzala olejíček.Namazala ho úplně celého a zabalila do čistých plen.Dala mu přes ně igelitové kalhotky. Postavila ho na zem a Tomik šel do obýváku pro dupačky.Hedvika došla za ním a posadila Míšu na sedačku.Tomik se chtěl sám obléknout,ale Hedvika mu vzala dupačky a natáhla mu je. „Tak a jdeme obědvat špunti." Vzala Míšu do ruky a přenesla ho ke stolu.Tomik si sedl vedle Míši. „Tak Tomiku, budeš jíst dneska sám?" Tomík přikývl a vzal lžíci do ruky, začal se ládovat polévkou.„Pomalu Tomiku,kam spěcháš?" Podíval se na mámu,jedl takhle vždycky, máma položila lžíci Míši,kterou ho krmila a vzala Tomikovi lžičku z ruky. „Hezky pomalinku, ty jsi jako bagr, ještě se mi utopíš na lžičce." Zasmála se tomu a krmila je střídavě.K obědu měli sekanou s bramborem, tentokrát jim oběd trval dlouho.Hedvika krmila oba kluky, nechtěla,aby Tomik hltal brambory, jako polévku. Vzala Míšu a přenesla ho k televizi, Tomik za nima přiběhl, Lehl si vedle Míši a Hedvika je přikryla Larisou. „Spinkat nemusíte,ale odpočívat po obědě ano.Ještě vám dám napít zlatíčka moje." Dala jim napít čaje a nechala je ležet u pohádek. Sedla si, vzala notebook a začala psát pro sebe práci o této rodině. Potřebovala mít přehled o jejich psychice a vývoji, chtěla vše konzultovat se svým otcem. Byla svědkem toho,jak u kluků klesá psychická pohoda díky jejich prožitkům.Psala si poznámky o všech neurotických projevech, které zatím postřehla.Studovala na internetu vše o neurotických dětech a vychazelo ji vše. Chvilku pozorovala kluky, Míša si opět strčil palec do pusy.Položila notebook a sedla si k němu „zlatíčko, prstík do pusinky nepatří." Dala mu pusu a strčila mu dudlík do pusy. Sedla si do křesla a pozorovala Tomika. Měla to a nikdy si toho nevšimla,okusoval si spodní ret.Napsala tátovi emai a poslala mu své postřehy,pak vstala a vzala si Tomika na klín.Dala mu jeho dudlíka do pusy, překvapeně se na ní podíval „koušeš si rtík miláčku víš." Přitiskla ho k sobě a políbila do vlasů.Dala si sama sobě slib,budou u ní vyrůstat a ona z nich udělá zdravé a správné kluky.Věděla však, že to bude chvilku trvat,ale i tak se pokusí sepsat svou práci a svých postupech.
Pokračování příště.......
