Kapitola 5
Maminka
Kluci usnuli a já se pomalu s Hedvikou vytratila z pokoje.Nechali jsme pootevříno, kdyby nás volali. Sedli jsme si v kuchyni ke stolu k tátovi a Filipovi. "Tak" začala Hedvika "vaše matka a tvá žena ochrnula.Převezli ji do Prahy, tam jsou lépe vybavení.Jediné co vám řeknu je to, že tento stav je nezvratitelný." Chvilku jsme na ni koukali až táta prolomil ticho "má co chtěla, teď bude mít čas přemýšlet." Byl na ni naštvaný. "Nejhorší je, že se s ní ani nerozvedu, protože po mě jako invalida bude chtít alimenty na sebe." Hedvika se usmála " až bude komunikovat,tak za ni zajedem a uvidíš, že bude s rozvodem souhlasit i bez alimentů.Máme eso v rukávu,pak ti to vysvětlím." "Terezko!" Ozvalo se z ložnice "nene Terezko musím já, když tak tě zavolám." Hedvika vstala a šla k Míšovi. Vstala jsem za ní a šla si stoupnout k pootevřeným dveřím. Hedvika došla k Míšovi "copak Míšo" sedla si k němu a pohladila ho. "Kde je Terezka?" Zeptal se jí."Za chvilku přijde a teď mi řekni co tě trápí, třeba ti umím pomoct." Začal brečet "bolí mě bříško." Hedvika ho odkryla "A můžu si ho promačkat?" Zakroutil hlavou a tekly mu slzy "Míšo, tobě se. chce kakat. broučku viď." Řekla mu a dala mu pusu na čelo. "A předemnou se stydíš kakat do plenky?" Zakýval hlavou a já chtěla vstoupit dovnitř.Hedvika mi ukázala ať zůstanu "ale předemnou se stydět vůbec nemusíš, protože jsi můj čumáček jako Tomik." Položila mu na bříško dlaň, měla výhodu jako doktorka věděla jak mu pomoci."Tak zavři očička a představ si, že Terezka je tady." Zmáčkla mu bříško a i když Míšovi tekly slzy,pustil to do plenky. "No vidíš ty šikulko můj,jsi úžasný kluk. Nikdy se za tohle nestyď, až budeš v pořádku,tak na to budeš vzpomínat v dobrém uvidiš." Stáhla mu pyžamové kalhoty a začala plenku rozbalovat. Začala ho otírat od výkalů a Míša se styděl a bylo to dost zřetelně vidět. "Tak a teď si tě pořádně namažu,aby ses nám neoprudil." Zabalila ho do čistých plen a posadila si ho na klín."Tak a teď mi řekni, že to nebylo tak hrozný a koukej kdo je u dveří." zasmála se a políbila ho. "Terezka tě hlídá neboj a já taky." Vlezla jsem dovnitř "neboj zlatíčko,i Hedvika tě má ráda stejně jako já a vždycky bude.A ty ji nechceš říkat ani teto,ani Hedviko a proč?" Měl správně zarudlé kukadla,jak se pokoušel zastavit pláč. "Tak mi říkej strašidlo" zasmála se Hedvika. Tomáš se posadil "Tak mamince říkej maminko jako já." Míšu to dorazilo, začal plakat "maminka je mrtvá" Hedvika si ho přivinula k sobě. "Jen se vyplač broučku,to je v pořádku" Sedla jsem si k Tomikovi "ty seš kecka viď, Tomiku počůral ses ve spánku a pořádně." Položila jsem ho a sundala z něho mokrou plenu "jak je to možný" řekla jsem. Hedvika se na mě podívala "psychika je prevít a jen tak mezi námi, všichni jste a máte s tímhle problémy." Usmála se "neboj Terezko, to zvládneme všechno, dej tomu čas." Míša se podíval Hedvice do očí "Nebude se maminka zlobit, že budu říkat maminko tobě?" Hedvika mu dala pusu "Tvoje pravá maminka,bude tvou maminkou navždy i kdyby jsi to říkal každému.Ale Míšo, vůbec mi tak říkat nemusíš." Utřela mu slzy, pak vyndala kapesník a dala mu ho k nosu. Začal smrkat, když dosmrkal, položila ho na postel."Maminko, můžu do obýváku?" Zeptal se Tomik "Tak pojď a co ty Míšo, půjdeš s námi?" Míša přikývl, vzala jsem ho do ruky a šli jsme k televizi. Hedvika přinesla lahve s jahodovým mlékem.Jednu mi podala a klukům velice chutnalo, pak jim pustila televizi a přímo Cartoon Network. "Hedviko,ty nemáš děti? Když máš takovej barák?" Zeptala jsem se zvědavě, Hedvika se zasmála "Nemám, já nemůžu mít děti víš.Jsem sice lékařka, přesněji Internistka, ale na tohle jsem zcela krátká." Proto jsem ráda, že mám teď vás všechny. "Tak ti nebude vadit, když ti budu říkat mami?" Zeptala jsem se, byla pro mě víc než máma. "Terezko,vadit mi to samozřejmě nebude,ale nepodmiňuji si to a nikdy nebudu." Usmála jsem se "já vím mami." Řekla jsem ji a obejmula, cítila jsem se u ní v bezpečí. Táta stál mezi dveřma. "No já jen doufám, že mě taky někdo obejme." Máma se zasmála "Určitě,ale nejdřív vykoupat." "Mami a ten barák jsi postavila?" Usmála se "Ne takhle jsem ho koupila, teda spíš můj táta ho zaplatil víš." Tomáš přiskočil k mámě "tak se s naším tátou ožeň" vykřikl na ni. Začaly jsme se obě smát " vdej ty trdlo, ženěj se chlapi, holky se vdávaj." Řekla jsem mu "to nevadí,tak se vdej" opravil se a máma ho pohladila "to ale není tak jednoduché Tomiku víš." Filip přišel do obýváku, dostavěly kluků pokojík. "Hotovo, království,pro miminka hotové." Máma vstala "tak jdeme na inspekci." Popadla Míšu dřív, než jsem si ho stačila vzít já a vyplázla na mě jazyk. Měla přízemní baráček do písmene L , byli tam čtyři pokoje. Míša s Tomikem měli jeden společný a já měla pokoj konečně sama a Filip také. Táta si dal záležet, postele umístil vedle sebe,nechal tam jen malou uličku a naproti postavil skříně. Přebalovací stůl smontoval také "až budete kluci zdraví, tak ten stůl spolu rozbijem" řekl jim a máma souhlasila. Předala mi Míšu "Jste šikovní chlapi" řekla Filipovi a tátovi, hned je odměnila pusou. Tomík začal přešlapovat na místě, máma si toho všimla a vysadila ho na stůl. "Vím přesně co nám chybělo,maminka když jsme se pokakali viď šmudlo.To už by jsme nestihly Tomiku." Tomik to pustil do plen, koktejl udělal svoje. "Promiň" začal natahovat "to je v pořádku broučku,byl jsi rozjívený. Přebalíme ano.Vidíš Terezko, máme co dohánět.I školní psycholog Pan Marek ví, že když je Tomík rozjívený, musí ho učitelky poslat na záchod čůrat, jinak tam zase pojede táta s věcmi potají,aby to někdo zlej nevěděl." Tomáš začal plakat a já ho pohladila "A proč jsi mi to neřekl Tomiku, myslela jsem, že nemáme tajemství." Řekla jsem mu. Máma ho položila a dala mu pusu."Neplakej,to zvládneme uvidíš." Byla jsem trochu zklamána, některé věci jsem nevěděla,ale jak mi řekl táta, pro mě je důležitá škola a některé věci, musí být mezi chlapama. Je pravda, že od té doby co jsem byla na intru,jsem nevěděla spoustu věcí, co se děli v mé nepřítomnosti. "Líbí se ti pokoj?" Zeptala jsem se Míši "A kde máš postel ty" zakňucel. Hned vedle,ale než usneš,tak budu vždycky s tebou. Táta k Míšovi přišel "A když budeš mít zlé sny,tak si tě vezmu k nám jo." Míša se na mě podíval s obavou z toho co táta řekl, až mě to rozesmálo."Ty jsi ťunťa můj." Tomík byl přebalený "tak a teď andílci naši. Půjdete do školy, je stacionární,tam jsou děti s problémy psychickými a je tam důkladná psychologická péče.Pojedem se tam příští týden podivat spolu." "Terezko,odnes to do špíny prosím tě." Míšu jsem položila na postel a odběhla s plenami do špíny.Když jsem se vrátila, tak seděla u Míši a ten jí něco šeptal. "Tak dobře,nikdy to nikomu neřeknu." Řekla máma a políbila ho na rty. "Tajnůstkáři" řekla jsem pobaveně "Tak a co budeme večeřet,co takhle ovesná kaše.Je zdravá a naši kluci, potřebují taky trochu síly.A ovesné mlíčko dáme teď.Mám sušené a je moc dobré." Táta popadl Míšu do ruky "a teď tě ponesu já prcku." Šli jsme do obýváku Míša sledoval každý můj krok, přišlo mi, že se bojí,abych neodjela.Sedla jsem si k Míšovi "Míšo,ty nevěříš, že to bude tady dobrý viď." Zeptala jsem se a v jeho očích bylo vidět, že důvěra se ještě nedostavila.Máma přinesla teplé mléko,podala mi láhev a já ji dala Míšovi.Začal pít "Myslíš, že to potrvá dlouho, než se srovnají kluci." Položila jsem dotaz, na který nebyla odpověď zcela jednoznačná. "Terezko, problém je, že tvoje máma vás zanedbávala.Ty jsi byla pod tátovou ochranou a Tomáš taky. Ale pak začal chodit do hospody raději než domu. Vždyť víš, jaké byli u vás hádky.Vaše matka byla citově chladná, na druhou stranu si uvědom,kolik dětí na světě je týraných a zneužívaných rodiči.Je jich víc než dost.Měli jste štěstí, že táta i když popíjel uměl ji seřvat.Ale řekla jsem ti, neboj to zvládnem." Pokývala jsem hlavou, když kluci dopili ovesné mlíčko,tak jsme si snimi povídali. Míša jen mlčky přihlížel "kde mám strejdu?" zeptal se najednou. "V pokoji v posteli, chceš ho?" Zakýval hlavou na souhlas "a kdy mi sundají z těch rukou ty obvazy." Zeptal se smutně. "Neboj dočkáš se broučku. V pondělí jedeme na kontrolu a pak do stacionáře,aby jste se tam rozhlédly. Terezka Míšo musí jezdit do školy, tak tady budeme válčit sami." Z obavou se na mě Míša podíval "ale no tak, přeci se nebojíš broučku." řekla mu máma a dala mu pusu. "A v pondělí vás oba objednám na urologii a trochu si vás vyšetříme." Přejela mu rukou po hlavě " je nedůvěřivý,ale nedivím se po tom všem." Řekla a pustila pohádky. Míša vypadal, že stále nad něčím přemýšlel, přišel mi nějaký zmatený, ale na druhou stranu bylo vidět, že je tady klidnější. Péče,kterou dostávali byla přímo nadstandardní. Zůstala jsem s Míšou a Tomikem u televize, Míša sledoval pohádky,tak na půl. Byl smutný, vůbec jsem nevěděla,jak ho rozveselit. Alespoň jsem ho hladila, podíval se na mě "A bude na mě křičet, když tady zůstanu bez tebe?" Po těch slovech se rozplakal. "Nebude ty můj hlupáčku, proč by na tebe křičela."Zeptala jsem se "já nechci,abys jela pryč." usmála jsem se "tak víš co, pojedu pryč, až si budu jistá, že jsi tady šťastný ano?" Zakýval hlavou na souhlas. Máma přinesla čaj "napijem se a neplakej,bude tě bolet hlava." Začal pít, byl psychicky zcela na dně, bylo to evidentní. Byla jsem na sebe naštvaná za to, že jsem ho neochránila. Samozřejmě to mamce neušlo. "Netrap se Terezko, to ti nepomůže. To se srovná uvidíš." Míša vypil půl lahve a mamka ho přikryla larisou. "Zavři kukadla chvilku a odpočívej mazliku." Pohladila ho a Míša poslechl zavřel oči a jen tak jemně oddychoval. "Mami, proč je pořád tak smutnej?" Zeptal se Tomáš, vzala si ho k sobě na klín "bylo toho na něj moc ví*š,tak se s tím nemůže srovnat.Chvilku to potrvá,ale uvidíš, že to odezní.Jen musíme být trpělivý a nechat ho odpočívat." Tomík ji dal pusu na tvář, musela jsem se zasmát,takhle jsem brášku nikdy neviděla šťastného. Míša usínal,byl nějaký unavený "Spánek je nejlepší lék." Řekla mamka a položila Tomika na sedačku. "Koukej na pohádky." Táta s Filipem mezi tím dělali pokoje.Můj i jeho, když přišli dolů, ukázala jsem jim, ať jsou potichu.Sedli si ke stolu a mamka dala tátovi kávu a Filipovi čaj. Zakroutil hlavou, že nechce "jen to vypij, pitný režim je základ." Řekla mu a Filip si bez řečí hrnek s čajem posunul k sobě. "Potřebuje spát viď?" Řekl táta "alespoň že spí,mohla bych zavolat na psychiatrii,ale ten by do něj cpal léky.Musíme to zkusit bez nich, třeba se nám podaří tuhle dobu překlenout." Řekla mu mamka a šla dělat ovesnou kaši, Filip se podíval na Míšu od stolu."Myslíš, že s námi bude šťastný?" Zeptal se "určitě ano, jen to potrvá." Řekl mu táta "hlavně aby jste byli šťastný všichni" dodal. Bylo 17:30, když večeře byla na stole. "Míšo, budeme papat." Budila jsem ho a když se probral,tak jsem ho posadila. "Terezko, nakrm Tomika a já to zkusím s Míšou." Řekla mi mamka a sedla si vedle Míši.Každou lžíci,kterou mu dávala pečlivě vyfoukala. "Je to dobrý?" Zeptala se ho a on přikývl, jen Filip s tátou se v tom rejpali a něčemu se smáli. "Nechte to vy dva, já Vam davam udělám hemenex." Řekla jim mamka a smála se.Oba na ráz odstrčily talíř "díky bohu" řekl jí táta a smál se. "Jste to ale barbaři, takové zdravé jídlo." Řekla jim s úsměvem a když Míšu dokrmila, šla jim dělat večeři. Měla to za chvilku hotové a začala skládat nádobí do myčky. Tomáš vyskočil a šel ji na pomoc.Vzal nešikovně talíř, který mu vypadl z ruky a rozbil se. Začal brečet,sedl si na bobek a rukama si zakryl hlavu. Mamka se pro něj sehnula a vzala ho do náruče "no takové neštěstí, hloupej talíř." Dala mu pusu "střepy přináší štěstí. To je v pořádku ty ťunťo,to se stane.Odnesu tě k televizi, aby ses nepořezal." Posadila ho vedle Míši a šla uklidit střepy.Podívala se na tátu "to nesměli nic rozbít?" Táta zavrtěl hlavou a povzdechl "ne nesměli." Vzala láhev s čajem a přišla k Tomikovi "napijem se co ty na to." Koukala jsem na ní,jak ho pozoruje. "Mami, tobě nevadí, že pijou z láhve v osmi,tedy skoro v devíti letech?" Usmála se na mě "Nevadí Terezko a myslím si, že z jedné strany je to dobře.Třeba že je vracíme do dětství,ale mám pocit, že jim to pomáhá.Uvidíme co na to řekne můj táta až přijede,tedy váš děda. Je psychiatr,tak to s ním chci probrat." Když Tomík dopil, vzala láhev s čajem pro Míšu. Podíval se na ni "já chci to mlíko" řekl prosebně.Mamka ho pohladila "tak jo, udělám ho." Odešla do kuchyně, dělat mlíko pro Míšu."Tobě nějak chutnalo šmudlo" řekla jsem mu s úsměvem. Mamka přišla s mlékem a položila si jeho hlavu na nohy.Dala mu pít a druhou rukou mu sáhla do plenky."Někdo se nám počůral a hodně" zasmála se. "Dnes ti dáme nožku do igelitu a opatrně tě vykoupeme zlatíčko naše a Tomika taky." Když dopil,sundala mu pyžamo a plenky, styděl se a položil si hlavu mamce na rameno,aby to zakryl.Nesla ho nahého do koupelny. V koupelně mu obalila nohu igelitem a utěsnila. Pustila slabě sprchu a začala ho namáčet, jak ho sprchovala, začal ve vaně čůrat. Mamka to nekomentovala a v klidu ho umyla. Pak jsem mu podržela hlavu,aby ji mohla umýt. Když byl umytý, vyndala ho a posadila na pračku."tak a teď jsi můj čisťounkej andílek." Dala mu pusu a vzala do ruky mléko po koupeli. "Tomiku, pojď do vany." Zavolala na něj a Tomáš, který přišel protestoval, že se umyje sám. "Ale, tak ty bys chtěl být už velký chlap jo." Zasmála se a začala ho svlékat. "Terezko,zabal Míšu do té velké bílé osušky zatím, ať nenastydne." Udělala jsem to a máma sundala Tomikovi plenku "taky jsme čůrali, když jsme spali" dala mu pusu a pomohla mu do vany.Pustila vodu a začala ho mýt "Proč mě moje máma neměla ráda jako ty maminko?" Usmála se na něj, přišlo ji spíš legrační, jak postavil tu větu. Tomikovi však sjela slza po tváři a mě taky. "To je těžký Tomiku, ale ty se tím netrap." Umyla mu hlavu a celé tělo."Tak věci nechte tady,ty dáme vyprat.A teď šup do pokojíku naháči moji. Chtěla jsem vzít Míšu,ale máma zakroutila hlavou "musí ai trošku zvyknout na moji péči." zašeptala mi do ucha a vzala ho v té osušce. Šli jsme do pokoje, kde položila Míšu na přebalovací pult.Vzala tělové mléko a začala ho natírat po celém těle. Míša ji pozoroval mamka si toho všimla. Zasmála se "co tak koukáš broučku můj.Na noc ti dáme o jednu plenku víc, měl jsi to mlíčko a kaši." Začala ho balit do plenek "zítra ti Terezka s tátou,teda ze strejdou pojedou koupit ještě jedno pyžamo větší.Dnes tě zabalím pořádně do deky jen v plence ano." Zastyděla jsem se,to mě mohlo napadnout koupit mu ještě jedno pyžamo.Vzala Tomika a mazala ho také tělovým mlékem. Připravila si plenky ve stejném množství,jako dala Míšovi. Když ho zabalila,dala mu pusu a zašeptala mu do ucha "moc tě miluji" Tomáš se začervenal. Položili jsme je do postelí "a teď spinkat robátka naše. "Terezko" "Co Míšo" sedla jsem si k němu "zazpivaš mi tu písničku?" Usmála jsem se,ale trochu jsem se tentokrát při tom obecenstvu styděla já. Mamka to pochopila,dala klukům pusu na dobrou noc a se slovy jste kouzelný odešla. Já ksem si lehla vedle Míši a začala zpívat. Zavřel oči a nechal se unášet těmi zpívanými slovy do říše snů.
Vyšla jsem z pokoje Míša spal a Tomik taky. "Mami,ale Tomáš odpoledne u televize nespal a byl počůraný?" "No to je jednoduché Terezko, necháváme ho i přez den v plenkách. A samozřejmě u televize to nevydržel.Stydí se to říci a potom chci udělat to vyšetření na urologii." Pokývala jsem hlavou na souhlas " Jsem za tebe ráda." Řekla jsem ji "to já za vás taky" oplatila mi kompliment. Šla jsem se vysprchovat a byla jsem nesmírně šťastná, že se nás Hedvika teda maminka,takhle ujala.
Pokračování příště....
