Kapitola 3
Petra Vranská
Čekala jsem netrpělivě na Filipa, měla jsem smíšené pocity ze všeho. Z jedné strany byli výčitky sama sobě a z druhé strany, jsem si říkala, že jsem nikdy neměla nic a jen jsem se otravovala a dřela pro rodinu. Přeci si zasloužím lepší zacházení, nemůžu neustále trpět za to, že jsem byla jako chovná slepice na kuřata. Filip přišel ze školy, viděl mě sedět u stolu „Ahoj mami co se stalo?“ Přišel ke mně a já ho stáhla k sobě a podívala jsem se na něj. „Táta zase pil a podívej se, co mi udělal.“ Ukázala jsem mu zápěstí, které mi surově zmáčkl. „Filípku, chceš mi pomoci, abychom mohli být sami konečně? Víš jak jsem ti říkala o penězích, které by mohli být naše. Když zůstaneme s tím klukem sami, tak si budeme konečně žít. Budeme jezdit k moři a koupíme si auto.“ Prohlížel si mě a odstoupil . „Mami jsi v pořádku a kde je Terezka a kluci?“ Povzdechla jsem si je jak dub, nic nechápe „Posloucháš mě Filipe co ti říkám?“ Už jsem začínala mít vztek, přeci ten kluk stál vždycky při mně, tak proč najednou nechápe, že vše dělám pro jeho dobro. Vyběhl z kuchyně „Filipe!!!“ Zařvala jsem na něj. Z lednice jsem vyndala vodku a otevřela ji. Naklopila jsem ji do sebe, v hlavě mi znělo něco jako musíš pryč, tady zůstat nemůžeš, nemají tě rádi. Začala jsem brečet a zvedla jsem se a šla se podívat nahoru. Stála jsem mezi dveřmi a koukala na ty haranty. Vůbec jsem nechápala, co po mě všichni chtějí. Michal ležel a bulel „neřvi pořád, kdo to má poslouchat!“ Vztekle jsem bouchla dveřmi. Naklonila jsem do sebe další dávku z lahve. Měla jsem vztek, protože jsem prohrála. Z velké holky už nikdy nebude princezna. Opakovala jsem si a utírala si slzy. Šla jsem ke schodům, jak jsem chtěla udělat krok na schod, ztratila jsem rovnováhu. Lahev mi vypadla z ruky, viděla jsem jen, jak se přibližují ke mně závratnou rychlostí schody.
„Mami, mami“ volal Filip, ta ale nereagovala, byla v bezvědomí. Otec stál za ním a volal sanitku. Pak se k ní nahnul „nedýchá“ řekl jen a začal provádět srdeční masáž. Telefon mu držel Filip u ucha a operátorka z pohotovosti mu dávala informace, jak má postupovat. Z dálky byla slyšet siréna od sanitky „jdi pro ně!“ Zavelel otec a Filip vyběhl ven. Lékař vběhl do místnosti „pusťte mě“ řekl a pokračoval v masáži. „Naskočila, kyslík mi dejte.“ Opatrně ji přendali na nosítka. Filip a jeho otec stáli na chodbě a koukali, jak ji odnáší. Otec šel po schodech nahoru, otevřel dveře ke klukům do pokoje. Přišel k Míšovi „ v pořádku už a vyndal ho z postele. Filipe, sundej to prostěradlo a hoď ho do špíny. Vezmi ze skříně čisté a povlíkni mu postel. Potom běž hned k Hedvice, že ji tady potřebuju.“ Filip poslechl a jeho otec začal převlékat Míšu. Měl spoustu myšlenek, absolutně nevěděl, co se stalo. Jediné co věděl, bylo, že jeho drahocenná žena měla něco za lubem. Věděl to od Terezky, která mu volala a samozřejmě mu vyčinila, že pil a tím porušil slib, který ji dal. Měl svědomí čisté, protože když mu Petra přinesla pivo s vodkou, poznal, že není čisté a nedopil ho. Když odešla, vylil pivo na zem. Pak běžel k Hedvice, která byla doma, měla volno, tak šel za ní, zda může Míšu nechat u ní, aby se vyhnul tetě. Ovšem sled událostí nabral nečekaný spád. Filip povlékl Míšovi postel a běžel pro Hedviku. „Tomiku, prober se“ řekl Vranský a vytáhl ho z postele. Sundal z něj pleny a dal mu čisté, Tomáš byl zcela zmatený a ospalí. Vzal čaj, že mu dá napít. Vedle lahve byl vysypaný bílý prášek. Dal si ho na prst a špičkou jazyka ho olízl. Bylo to hořké, Tomáše položil do postele vedle Míši, neboť ta byla suchá. Šel do kuchyně, uvařit čaj a přitom ho napadlo kouknout se do odpadkového koše. Bylo tam platíčko od Diazepamu „Kráva blbá“, zaklel na hlas. Mezi ním a jeho ženou už to dávno neklapalo, byl s ní jen kvůli dětem a ze zvyku. Byla zlá a vypočítavá, dokázala mezi ně doma vrážet klín. Proto vždy sáhl po pivu a zapil to pivem, až se za tu myšlenku zastyděl. Takhle se přeci problémy neřeší. Vzal její telefon, byl na stole. Měla tři nepřijaté hovory od Terezky a 5 sms zpráv. Byli od Terezky, nadávala ji a psala ji, jak ji nenávidí. Vzal hrnec a začal vařit čaj. Šel ke stolu a otevřel šuplík, byli tam papíry z nemocnice. V jejím telefonu našel číslo na Pudilovou „Pudilová“ „Dobrý den, Vranský volám kvůli Terezce. Potřebuji aby jste Terezku pustila domů. Její matka měla vážný úraz a odvezli ji do nemocnice. Mám tady Terezky omluvenky z nemocnice. Přijedu do Prahy a všechno Vám vysvětlím.“ Chvilku bylo ticho „ Terezka mi říkala, že ji matka schovala papíry z nemocnice, ale já ji nevěřila. Víte ty holky, si umí i vymýšlet, ale k Terezce mi to nesedělo.“ Byl rád, že jeho dcera není problémová „ odhlásím ji z internátu, budu se stěhovat do Prahy, tak že bude chodit do školy konečně z domova. Zastavím se u Vás a všechno Vám samozřejmě vysvětlím. Ale děkuji za pochopení.“ Řekl jí vděčně a trochu zlomeně, věděl, že ji zklamal, ale na druhou stranu nemohl pochopit, že Terezka důvěřovala matce, hezký vztah spolu nikdy neměli. „Pustím Vám ji ráno, teď už je pozdě nevadí to?“ Odmlčel se „Zajedu si pro ní ještě dnes.“ Řekl a položil telefon. Do kuchyně přišel Filip s Hedvikou. „ Filip mi všechno řekl, Fando ty opravdu nemáš rozum.“ Povzdechl si „Hedviko, já nevěděl, že se takhle pomátne.“ Bleskla mu myšlenka v hlavě, kdybych ji nechal a neoživoval, byl by klid. „Ale fuj“ aniž by si to uvědomil, řekl to nahlas. Hedvika se na něj překvapeně podívala „Cože?“ Usmál se na ni „ nic, napadlo mě něco strašnýho, ale to bych nemohl.“ Pochopila ho „ no, to by asi za to nestálo Fando.“ Ukázal ji plato od diazepamu a začal ji vyprávět svou verzi, ona mu řekla, co ji vyprávěl Filip po cestě a co po něm matka chtěla. „Hedviko, já zajedu pro Terezku a potřebuji, abys zůstala u kluků. Nevím jak dlouho ty děti tím diazepamem otupovala, ale muselo to být od začátku, protože Míša dřív bez Terezky nedokázal být a tady najednou, jako by ji nepotřeboval. Ani nevím kolik mu dávala dávek, nevím nic. Nenapadlo mě, že zajde tak daleko.“ Pohladila ho po rameni „Jeď pro tu Terezku a já jdu ke klukům nahoru.“ Oblékl si bundu a vzal Filipa, aby nejel sám. Hedvika se vydala nahoru. Kluci spali vedle sebe, když je viděla, usmála se a přikryla je pořádně dekou. Míša se probouzel, byl jak po flámu Hedvika vstala „spinkej, musíš spát.“ Hladila ho po hlavě. Tomáš spal ti kluci mají dost, pomyslela si. Vzala telefon a zavolala do nemocnice „ Ahoj Hedvika, přivezli vám tu Vranskou, už něco vědí?“ Zeptala se sestry, která vzala telefon „ Ahoj je to špatný, je na přístrojích, budou dělat další vyšetření, ale vypadá to prý, že Paní Vranská má bohužel poraněnou míchu. Od krku dolů nic necítí. Museli ji dát na plicní ventilátor.“ Usmála se, měla z toho radost, až ji to zamrzelo. „Dášo děkuji, ať mi dají vědět, kdyby něco bylo dneska.“ Položila telefon „boží mlýny“, řekla si a nad tou myšlenkou se usmála. Sama sobě vynadala, že je tak odporně přející. Neměla ji ráda i z toho důvodu, jak se chovala k dětem. Tomáš se zavrtěl, podívala se na něj, spal jako zabitý. Diazepam je velice silný lék, používá se k utlumení psychicky nemocných osob. Míša se znovu probudil „Kde je Terezka?“ Vstala a šla k němu „Terezka přijede, koukej odpočívat“ řekla mu. Začal plakat „mám žízeň“ vzala čaj a dala mu napít. Diazepam přestával účinkovat, věděla o jeho působnosti všechno. Neustále si hlídala, jak spí a byla připravená volat záchranku. Bylo ji ale jasné, že další pobyt v nemocnici, by nepůsobil na Míšu dobře. Byli jak dva andílci, ona sama děti neměla, ale děti měla moc ráda. Sáhla Míšovi do rozkroku, měl plenky počůrané. Odkryla ho a stáhla mu je, byl rozmrzelí a moc se mu to nelíbilo. Dala mu jednorázovku, neuměla ho zabalit do látkových plen. Přikryla ho „ neboj, za chvilku tady máš toho Anděla strážného Terezku. Musela jet něco zařídit víš.“ Otřela mu slzy „Teď už dojdeš klidu, dneska se stalo něco, co pro tebe znamená klid. Někdo se potrestal víš.“ Ani si neuvědomovala co říká, ani proč to tomu malému říká, ale měla z jedné strany radost, že ten chlapec bude mít na své léčení naprostý klid. Hodiny utíkaly, měla spoustu času na přemýšlení. Uslyšela dole hluk a pak rychlé kroky do pokoje. Byla to Terezka hned přiskočila k Míšovi „ty moje sluníčko malý, promiň takovou chybu jsem udělala, už ji nikdy neudělám.“ Objímala ho a dávala mu jednu pusu za druhou. „Promiň Hedviko, já opravdu nevěděla, že ……“ Přerušila ji „buď ráda, že to takhle dopadlo a že je v pořádku.“
Probrala Tomáše „Tomášku“ pohladila ho po tváři. A pomohla mu vstát „Vykoupeme jo“ byl malátný Terezka mu svlékla tu jednorázovku a pomáhala mu do koupelny. „Já chci jít s tebou“ řekl ji Míša . Fanda k němu přišel a vzal ho k sobě „Tak pojď jdeme s nimi. „ Terezka pomohla Tomášovi do vany a začala ho mýt. Voda ho trochu probrala „Kde je máma“ zeptal se „doufám, že pryč“ řekla Terezka. „Řekla mi, že jsem prase“ začal natahovat „ tím se netrap je pryč.“ Řekl mu jeho otec. Mluvil s Hedvikou a ta mu říkala, co zjistila v nemocnici. Pokýval hlavou „teď už je to jedno, má pojistku, tak bude konečně bohatá, jak chtěla.“ Usmála se, evidentně ji pobavilo, jakým tónem to řekl. Musím běžet Fando“ řekla mu Hedvika. „Nechceš zůstat?“ Řekl ji a ona zaváhala „to se asi nehodí“ odpověděla. „Ba naopak hodí. Já bych byl rád, kdybys zůstala už napořád.“ Usmála sena něj „tak dobře, ale je potřeba nejdřív, abychom se najedli a pak si promluvíme.“
Pokračování příště
