Kapitola 2
Petra Vranská
Měla jsem v náručí toho kluka a nesla jsem ho do kuchyně. Moc mi zatím nedůvěřoval a já jsem to z něho cítila, ale nevzdávala jsem se. Bylo potřeba naklonit si jeho přízeň a to takovým způsobem, abych mohla manipulovat jeho penězi. Když už moje sestřička na mě kašlala, tak si můžu vzít, co mi právem patří. Položila jsem ho na sedačku a šla připravit snídani. Tereza si sedla k němu a Tomášovi a něco si vyprávěli. Nevěděla jsem co to bylo a popravdě mi to bylo zcela jedno. Nepotřebovala jsem, aby mi Tereza pomohla v kuchyni, potřebovala jsem být sama. Vzala jsem diazepam, který jsem v noci rozdrtila na prášek a vsypala do jeho lahve s čajem. Včera jsem udělala to samé, proto tak krásně usnul, když byl u něj ten doktůrek. Je mi jasné, že abych z něj udělala psychicky narušeného, musí být ospalí bez zájmu o své okolí. V hlavě mi běžela spousta myšlenek a hlavně vidina peněz a konečně zaslouženého klidu. Přišla jsem k němu a Tereza mi vzala jídlo, že si nakrmí Míšu sama. Dala mu sousto a zapíjel to koktejlem, který jsem mu udělala. Tomáše jsem krmila sama, byl to taky tatínkův rozmazlínek a já do dnes nepochopila, že ten můj idiot musel chtít rovnou tři haranty. Terezu a Tomáše, jsem nikdy moc ráda neměla, protože díky nim, jsem nemohla mít klidný život. Filip byl jediný můj, protože byl jako já.
Když jsme oba ty kluky nakrmily, tak jsem jim pustila televizi a vzala si Terezu do kuchyně, abych si s ní mohla promluvit. „Terezko, měla by ses věnovat škole, abys moc nezameškala, já se tady o Míšu postarám a o Tomáše taky. Na víkendy budeš jezdit domů.“ Řekla jsem ji a ona se na mě podívala v očích měla obavu. „Mami já nevím, myslíš, že to tady zvládne?“ Byla naivní jako já dřív a lehce se dala obalamutit. Pohladila jsem ji „ Bude to dobré uvidíš, já to zvládnu, budu ti podávat zprávy o jeho stavu a kdyby něco, tak se vrátíš.“ Povzdechla si a šla k Míšovi, stála u něj a Tomáš ji ukazoval prstem, aby byla potichu, že spí. Vrátila se ke mně „ asi toho chudáček v noci moc nenaspal.“ Pokývala jsem hlavou „ Alespoň vidíš, že když usne bez tvé přítomnosti, tak už začíná důvěřovat všem.“ Tereza však byla to poslední, co mě trápilo, největší problém bude Fandu dostat k alkoholu. Vždycky, když jsem potřebovala, aby stál na mé straně, musela jsem ho donutit pít. Když pil, byl agresivní na děti. Jen Filipa nechával na pokoji, protože věděl, že bych se s ním rozhádala. I opilej uměl mít zábrany, ale vždy mu je někdo musel vnuknout. Tereza byla nerozhodná, musela jsem do ní hučet ještě dlouho, než konečně svolila, že ráno tedy odjede. Pohladila jsem ji „jsi hodná holka.“ Tereza si šla zabalit a já jsem chystala věci na oběd.
Ten kluk spal a Tomáš přišel, že má žízeň. „Hned přijdu“ řekla jsem mu, byla jsem trochu nervózní, aby si Tereza svůj odjezd nerozmyslela. Přinesla jsem Tomášovi čaj a dala mu pít z láhve. Pak jsem se vrátila do kuchyně a dál střádala své plány. Fanda byl v práci a já měla alespoň klid. Tomáš mě raději neotravoval a klidně seděl u televize. Vzala jsem telefon a šla ven, vytočila jsem telefonní číslo na internát vychovatelce. „Prosím Pudilová“ ozvala se „Dobrý den, Vranská Petra. Já se Vám omlouvám, ale dcera byla za školou, zjistila jsem to včera. Zítra normálně přijede. Možná, by jste ji měla domluvit a zakázat ji na víkendy jezdit domů. Udělala to poprvé, také dostala díl.“ „Paní Vranská, Terezka to se divím, no nebojte, víte moc dobře, že tady máme i víkendový program pro problémové dívky, já si s ní promluvím, ale jste hodná, že jste mi to zavolala. Děkuji Vám a nashledanou.“ Tak a to bychom měli , Terezu jsem odřízla, teď ještě Fanda. Vrátila jsem se zpět do kuchyně, musela jsem ještě získat Terezy lékařské zprávy, aby neměla na dny, co byla v nemocnici žádnou omluvenku. Tereza přišla dolů „Kde máš ty omluvenky od lékaře, já ti je dám do obálky. Tereza mi je přinesla. Šla jsem do stolu, vzala čistou obálku a 3 velké prázdné papíry, které jsem přeložila na půl a vložila do obálky. Obálku jsem podala Tereze, která mi věřila a dala si ji do tašky, aniž by si prohlédla obsah. Vařila jsem oběd a měla jsem radost, že se mi vše takhle daří. Bylo půl jedné, když jsem měla hotový oběd. Tereza si vzala polévku a šla vzbudit Michala. „ Míšo, broučku ospalej“ říkala mu a on otevřel oči. Diazepam a jeho účinek byli na svém místě. Byl oblbnutej dost, začala ho krmit. „Ty mami, nemám zavolat doktora? Podívej na něj.“ Přišla jsem k nim a položila Michalovi ruku na čelo „teplotu nemá, spíš si myslím, že neměl asi chodit ten psycholog. Od jeho příchodu je takovej nemyslíš?“ Sváděla jsem ji z cesty, aby absolutně neměla šanci pojmout podezření. „Jo holka, psychika je prevít. A já za to taky můžu viď?“ Řekla jsem a dala tomu klukovi pusu. Jak odporné, běželo mi hlavou. Krmila ho a on se pomalu probíral, bylo ale vidět, že je trochu malátný. Ten diazepam byl dobrý i v tom, že neměl bolesti, tak nemohl kňourat, že ho něco bolí. Když dojedl, tak ho položila na sedačku a sáhla mu do plenky. „Vezmu ho nahoru je mokrej“ řekla mi „počkej, můžu já?“ řekla jsem a ona přikývla. Ten kluk ani neprotestoval, jak byl utlumenej. Vzala jsem ho nahoru a svlékla ho do naha. Položila jsem ho bez plenky do postele a dala pod něj podložku. Zatáhla jsem postranici a pohladila ho. Usínal skoro okamžitě a bylo to dobře. Nechala jsem ho v posteli a šla dolů. „Terezko, mluvila jsem s tvou vychovatelkou, měla bys jet již dnes, dokud malej spí, aby tě neviděl odjíždět. Povzdechla si „Tak já se s ním půjdu rozloučit“ Zavrtěla hlavou „ Jak ho vzbudíš, tak neodjedeš, vždyť je to jen do pátku, pozítří jsi doma.“ Zakývala smutně hlavou a zjistila si, v kolik ji jede autobus. Udělala jsem ji svačinu na cestu. Autobus ji jel za hodinu z města, tak že měla na čase odejít. Přišla k Tomášovi a rozloučila se s ním.“ Dej mi na prcka pozor.“ Přikývl, bylo mu do breku, že Tereza jede. Vyprovodila jsem ji na zastávku do města a rozloučila jsem se s ní. Odjela a já se v duchu zaradovala. Tohle bude teď můj triumf. Vrátila jsem se domů „ Tomáši, pojď nahoru, ať si tě zkontroluji.“ Tomáš poslechl a šel za mnou do pokoje. Vysadila jsem ho na přebalovací pult a svlékla ho do naha. „No taky ses počůral, tak taky do postele, táta už ti udělal postranice a dnes ti je sem namontuje. Teď máš polední klid“ Uložila jsem ho do postele, také bez plen a řekla jsem mu, že si tělo potřebuje odpočinout od plen. Vyšla jsem z pokoje a zamkla, aby nemohl Tomáš vylézt. Michal naštěstí nemohl chodit. Odpoledne se vrátil Fanda z práce „ Kde jsou děti?“ Zeptal se. „ Jsou nahoře v posteli, Míšovi nebylo dobře a Tomik se počůral, tak jsem ho nechala ležet bez plenek. Budeš jíst? A Terezka jela do školy, měli jsme spolu rozmluvu a ona sama řekla, že se nebojí, nechat mi tady Míšu.“ Prohlížel si mě, moc mi nevěřil „ Budu jíst a pak půjdu za klukama chvilku.“ Nandala jsem mu jídlo a postavila před něj pivo. „ Dej to pryč, víš, že nechci pít.“ Zasmála jsem se „ Jedno pivo tě nezabije“ otevřela jsem ho a šla do kuchyně pro sklenici. Nalila jsem mu pivo a pobídla ho. „Co plánuješ? Oč ti jde?“ Zeptal se mě „ tak když se chci změnit, tak mi nikdo nevěříte a budete proti mně zaujatý?“ Začala jsem hrát komedii, věděla jsem, co na něj platí. Povzdechl si a naklonil do sebe sklenici s pivem. Přinesla jsem mu druhé a postavila ho před něj. Otevřel ho a řekl, že jde něco udělat na zahradu. Já šla zatím nahoru za klukama. Otevřela jsem dveře a odkryla Michala, byl mokrej, tak jsem ho přikryla. Probouzel se a já stála nad ním. Vzala jsem láhev s čajem a naklonila ji do něj. Další lehká dávka bude působit na jeho spánek. Otočila jsem se na něj, byl zabalený v dece. „Ukaž?“ Odkryla jsem ho, byl taky pochcanej. „No vidíš, teď už je z tebe stejný prase jako tamten.“ Začala jsem se smát a Tomáš začal nabírat „neřvi, kdybys mě poslechl jako Filip, tak jsi nemusel tady takhle skončit.“ Dala jsem mu napít z jeho láhve a samozřejmě i jemu jsem dala trochu prášku, aby snad neotravoval. Můj plán vycházel, odešla jsem z pokoje a šla do lednice. Vytáhla jsem pivo a nalila do něj trochu vodky. Vyšla jsem na zahradu, z kůlny bylo slyšet, jak Fanda dodělává postranice na Tomášovu postel. Vešla jsem k němu a podala mu pivo. „Ty mě chceš opít?“ Zavrtěla jsem hlavou „ nechci, ale je na čase začít znovu.“ Řekla jsem mu a obejmula ho. Napil se a pokračoval v práci. Bylo vidět, že vše začíná mít svůj účinek. Leskly se mu oči a měl ten přiblblej inteligentní výraz, co vždy po chlastu měl. „Ty Fando, nepřemýšlel jsi o tom, že bychom měli napsat do té rodiny o peníze pro Michala?“ Podíval se na mě a vzal hotové postranice. „Tak tam napiš“ řekl ostře. Usmála jsem se a šla s ním do pokoje ke klukům. Odemkla jsem, oba spali po diazepamu. On namontoval postranice a vytáhl je nahoru. Prohlížel si je oba dva. Chytla jsem ho za ruku „Nech je spát pojď.“ Šli jsme dolů a sedli jsme si v kuchyni. Najednou se zvedl a vztekle odešel. Sakra pomyslela jsem si co se děje. Zazvonil mi telefon, volala Tereza. Zvedla jsem to „ Ty mrcho“ ozvalo se na druhé straně. Na to jsem zapomněla vzít ji telefon.“ Jak to se mnou mluvíš Terezo.“ Řekla jsem ji „ kde je táta“ začala jsem se smát „je vožralej jak doga neboj holčičko.Jen se pěkně uč a nezapomeň, že neomluvené hodiny řeší domácím vězením.“ Zavěsila jsem. Zatím se mi dařilo celkem dobře, jen bylo potřeba ještě zařídit, aby se ta holka odtamtud nedostala a toho svého inteligenta odříznout od dětí.
Měla jsem nápad, jak toho docílit, ale potřebovala jsem na to Filipa. Musela jsem počkat, ještě nebyl doma. Fanda se vrátil a přišel ke mně „ Už mi nikdy nedávej alkohol rozumíš?!“ Chytil mě za zápěstí, dost to zabolelo, ale každá modřina se hodila. A až budu volat policajty, tak jich Filip bude mít víc než dost.
Pokračování příště
