Ahoj všem,
předem bych se ráda omluvila za to že teď vychází méně povídek, ale bohužel mi nedostatek času zabraňuje psát.
Dále by mě zajímalo zda by jste raději chtěli příběhy kratší a častěji nebo delší ale po delší době.
Hmm, začal se mi v hlavě rodit bezvadný nápad, ovšem nejdřív musím něco udělat s Adélkou.
Den ubíhal docela rychle a najednou jsem už šla domů.
Poslední tři dny jsem nebyla díky nedostatku času schopna nic udělat, ale řekla jsem si dost. Další den jsem vstala dříve a přijela do práce hodinu před začátkem. Rozhodla jsem se tedy že nahlédnu do Adélčiny karty, to co jsem tam našla mě udivilo. Většina lidí co tu chodily žily buď samy nebo s přítelem/přítelkyní, ale Adélka bydlela jen s maminkou. Byli tam informace i o její matce, jmenovala se Magda a podle datumu narození měla Adélku jako 19 ti letá. Věkem jsem já a Áďa byli skoro jako sestry. Dnes konečně začnu s oním plánem. Školka otevřela a "děti" začaly chodit. Domluvila jsem se s Olgou na tom, že tenhle týden budu s Adel a ona se postará o ostatní. Nemá prý obavy, určitě ostatní zvládne sama. Adélka přišla a sedla si opět na své oblíbené místo v rohu. Chvíli jsem ji sledovala a koukala co bude dělat. Žádná z hraček ji moc nezajímala, jediné s čím si hrála byl plyšový zajíček kterého si nosila z domu. Šla jsem pomalu k ní a sedla si hned vedle na zem. Nedůvěřivě se na mně podívala a tak jsem jí ukázala svůj vřelý ůsměv. Trošku se na mě usmála a začala si hrát. Rozhodla jsem se na ni jít s klidem "Jakpak se ten zajíček jmenuje?" Aspoň 2 minuty nic neříkala a já už si říkala že asi nic, když tu najednou se ozvalo tiché "hmmm nejmenuje". No a konečně se začala trochu otevírat.
" No ale ten by se měl nějak jmenovat ne? Můžu se podívat?" Napřed si ho jen pevně držela u sebe ale pak povolila a opatrně mi ho podala, " hmmm podle mě vypadá jako Pan Skokan, co myslíš? " Adélka se začala smát a nakonec se mnou souhlasila. Nebyl to ale už ten ulekaný smích, spíše opravdu takový dětský. Tyhle děti se chovaly jako děti a byli rádi když se s nimy i takto zacházelo. Většina z nich to prožívala jen ve školce ale něco mi říkalo že u Adel to bude složitější. Hrály jsme si takhle snad celý den, ale čím více se přibližoval čas odchodu domů tím uzavřenější Adélka byla. Základní pravidlo školky bylo nemíchat se do soukromý zákazníků, ale bála jsem se že v tomhle případě je ten problém hlavně v matce.
