TEREZKA
Ozvali se rány na dveře "pusť mě dovnitř a neser mě!" Trhla jsem sebou, rozespale jsem se podívala na telefon kolik je hodin. Byly tři hodiny ráno, Míša který po celou dobu spal, se vzbudil a když slyšel mámin hlas začal plakat. Začala jsem ho utěšovat a hladit po vláskách "neboj se sluníčko moje, jsme zamčení sem se nedostane!" Měl z mé matky panickou hrůzu. Slyšela jsem, jak se otevřely prudce dveře u pokoje kde spal táta. "Vypadni od těch dveří!" Bylo znát, že je dost naštvaný. "To mi chceš říct, že v mé posteli spí ten pochcánek a ta tvoje povedená dceruška?! To je můj barák a tady o tom kdo tu bude a kdo nebude rozhoduji já?!" "Zavři už hubu, co já vím tak ten barák ti koupili rodiče toho chlapce. Kdyby ses už tenkrát nechovala jako kráva, tak bychom s nimi byli v kontaktu. A teď vypadni matraci máš v prasečáku." Slyšela jsem kroky, které mířili od našeho pokoje pryč. Míša stále plakal a byl přitulený ke mně. Zjistila jsem, že má opět teplotu rozsvítila jsem lampičku, kterou měl táta u postele a vzala teploměr. Rozepla jsem Míšovi kabátek u pyžama a dala mu teploměr do podpaždí. Měl ošklivou rýmu s kašlem a strašně sípal. "Počůral jsem se, půjdu zase k prasatům?" Dala jsem mu pusu na uslzené tváře "čůral si do plenky a neboj k prasatům už nikdy nepůjdeš." Teploměr dvakrát zapípal. Na teploměru bylo 38,8 "já ti teď Míšo dám hrozně dobrý sirup" přikývl a já jsem Na lžičku odměřila 5 mililitrů sirupu. Vzal si to a s pláčem mi řekl " já nechci plenky, nejsem mimino" Přitiskla jsem ho k sobě a pošeptala mu, co jsem řekla Tomáškovi " jsi moje miminko a já tě mám moc ráda." Sáhla jsem si na jeho kalhotky u pyžama,zda je má suché. Usínal, bylo slyšet jak oddechuje. Začala jsem tentokrát plakat já sama.Bylo toho na mě nějak moc, pak jsem si uvědomila, že se pro . mě stal táta hrdinou a věděla jsem, že mám tátu zpět. Usnula jsem, probudil mě Míša, křičel ze spaní volal maminku a plakal. Hedvika měla pravdu, byl psychicky zcela vyčerpaný. "Míšo zlatíčko moje" hladila jsem ho. Vzbudil se a podíval se na mě. "Zdálo se mi o mamince" hned jak to řekl, měla jsem v krku obrovský knedlík.Zatlačila jsem slzy " Sluníčko moje, vyměníme plenku jo." Vstala jsem a připravila si plenky.Sundala jsem mu kalhoty. Plenku měl hodně mokrou,ale igelitové kalhotky nepropustili ani kapku. Musel se počůrat víckrát. Ozvalo se klepání na dveře "Terezko,jsi vzhůru?" vyskočila jsem a šla ke dveřím, byl to táta. Odemkla jsem a podala mu žinku " že mi to namočíš" a dala jsem mu pusu na tvář. Vzal si žinku a šel do koupelny. Za chvilku byl zpět a podal mi ji. "Děkuji, pojď k nám." Šla jsem k Míšovi a otřela ho. "Nadzvedni zadeček " Řekla jsem mu a na něm bylo vidět, že se stydí. Usmála jsem se na něj " viděla jsem tě nahého už včera, nemáš proč se stydět." Zabalila jsem ho opět do čtyř plenek.Přetáhla jsem mu přez ně igelitové kalhotky a pyžamo. Když jsem ho přikrývala a chtěla mu dát pusu, vlepil mi pusu na tvář a řekl mi děkuju. Hrozně mě to dojalo, ale musela jsem být před tím klučíkem psychicky silná, aby věděl, že má ve mě oporu.Táta stál pořád ve dveřích a usmíval se. Půjdu mu udělat čaj a měl by něco sníst. "Já mu změřím teplotu a dám mu sirup" řekla jsem. Cítila jsem z Míši horko. Vzala jsem teploměr a dala ho Míšovi do podpaždí "změříme teplotu a dneska strejda pojede pro ty léky co ti napsala Hedvika." Bylo mi ho líto měl strašnou rýmu a hlenovitý kašel. za chvíli se vrátil táta a měl čaj a talíř s kaší. krupicovou kaši nám dělával když jsme byli malí a musím říct že jí uměl velice dobře. Vzala jsem si od něj talíř a nabrala na lžičku trochu kaše.Když jsem chtěla dát kaši Míšovi do pusy, tak zavřel pusu a zakroutil hlavou."Ty nejíš kaši?" zeptala jsem se."chceš něco jiného?" "Nechci" uvědomila jsem si že včera nic nejedl. "Míšo ale musíš jíst jinak budeš muset do nemocnice a tam ti budu muset dát výživu" začaly mu téct slzy. Pohladila jsem ho, Bylo mi jasné, že po tom co prožil mu moc dochuti nebylo. "Chtěl bys něco jiného Míšo?" Kývl hlavou a tichým hlasem řekl "chtěl bych umřít,abych mohl být s maminkou." Kousla jsem se do spodního rtu a polkla hořkost z jeho slov.Po zádech mi přejel neuvěřitelný mráz odložila jsem talíř, a přivinula si Míšu k sobě. Zkoušela jsem potlačit slzy, ale jeho slova byla tak těžká, že jsem to nedokázala. "A mě bys tady nechal ty hlupáčku?" Řekla jsem mu a hladila ho po zádech. Byl jak uzlíček neštěstí a já čím dál tím víc nenáviděla svou matku. Největší vinu na jeho stavu nesla právě ona. Táta po jeho slovech řekl " Do pr..." a otočil se k obrazu u dveří a dělal že ho se zájmem pozoruje. Nikdy jsem neviděla že by ho něco tak rozhodilo. Otočil se zpátky k nám a šel si sednout vedle Míši z druhé strany. Pohladil ho po hlavě a vzal si ho ode mne na klín. "Tobě se tu nelíbí viď?" Míša jeho otázku odsouhlasil a táta a vzal prstem pod bradou a pohlédl mu do očí."A co kdybychom šli jinam? Vezmeme sebou Terezku a Tomáše když bude chtít." Koukal se mu do očí a já na něm viděla, že mluví zcela vážně. Míša se otočil na mě, pak na Tomáše a zpátky na tátu. Zakýval hlavou na souhlas. Usmál se a položil ho do postele. Naklonil se ke mně "je počůraný přebalíš ho?" Potom vstal, vzal talíř s jeho kaší a řekl, že mu to jde přihřát. Míša byl opravdu počůraný a celkem hodně.Divila jsem se, že neprotekl na postel. Sundala jsem mu kalhoty, jeho tělíčko, bylo horké od teploty. "Tomiku podej mi čaj?" Řekla jsem mu a Tomáš vzal čaj, který přelil do flašky. "To byla moje flaška viď?" Řekl mi "Byla máš pravdu,ty si to pamatuješ?" Zasmál se a přikývl. "To jsi mu ale nemusel přelít do lahve." "Ty jsi ale říkala, že je to tvé miminko. A mě se líbí, když pije z flašky." Zasmála jsem se a vzala láhev a dala ji Míšovi. Neprotestoval, bylo to i pro něj zřejmě pohodlnější. Tomáš přišel a chytil láhev " já mu dám napít abys mu mohla dát čistou plenku." "Musíme ti to pyžamko sundat máš ho celé propocené." Když dopil čaj posadila jsem ho a svlékla mu propocený kabátek. Naskočila mu husí kůže. "Je mi zima" zakňučel, byl opravdu jak malé dítě, ale bylo to velice roztomilé. Zabalila jsem ho pořádně do deky a dala mu pusu. Táta přišel zpět do pokoje, šibalsky na mě mrknul " dej mi lahev" podala jsem mu ji. "Hned přijdu" vzala jsem teploměr a dala Míšovi do podpaždí. Jen se tak zavrtěl, bylo vidět, že opět usíná. Nikdy bych si nepomyslela, že v 17 letech budu mít takové starosti o malého kluka. Byl stejně starý jako Tomik, jen menší. Přirostl mi k srdci a já byla šťastná, že ho mám takhle u sebe. Teploměr zapípal 38,9 od posledního měření stoupla teplota.
Táta se vrátil a v lahvi měl řídkou kaši, dobrý nápad pomyslela jsem si. Nějak to jídlo do něj dostat musíme."Tati já potřebuji jeho věci, kam je dala matka. Pyžamo měl celé propocené a zase mu stoupla teplota." "Jdu to zjistit." Měl na sobě větší povinnosti musel nějak zvládnout matku. Nemohla jsem pochopit tu její nenávist. Míša oddychoval, dýchal pusinkou, protože měl plný nos. "Terezko, kdy bude zdravej, myslím úplně zdravej." zeptal se Tomík. Měla jsem ho raději než Filipa, protože Filipovi vše procházelo a Tomáš byl nejednou seřezanej za maličkosti. "Nevím Tomiku, chtěla bych, aby byl co nejdříve zdravej, ale všechno nejde hned." Mluvila jsem potichu, byla jsem ráda, že spí. U Míši největším problémem byla psychika, ztratit rodiče a potom ještě být pod takovým tlakem , by i pro dospělého bylo moc.
Začal poplakávat "maminko." Pohladila jsem ho "ššš", lehla jsem si vedle něj, otočil se ke mě a přitulil se. Byl to krásný pocit držet ten uzlíček neštěstí u sebe a konejšit ho. Hlavou mi probleskla jeho poslední věta, že chce umřít. Zabolelo mě to na srdci, bylo mi z toho hrozně těžko. Hedvika měla pravdu, ten klouček zde víc protrpěl než aby tady poznal hřejivou lásku domova. Měla jsem v hlavě spoustu otázek, zasloužíme si, abychom se o něj starat? Zasloužíme si, aby nám věřil? "Terezko" zašeptal Tomáš " ty jsi jak jeho maminka." Usmála jsem se " a ty jsi jak jeho kouzelnej bráška" zašeptala jsem. Byla to zvláštní, ale dojemná představa. Táta potichu vklouzl do pokoje. V ruce držel pytel, který šustil. Ticho naznačila jsem mu prstem. Pokoušel se pomalu pytel pokládat na zem. Vydával šustivé zvuky, bylo zajímavé ho pozorovat jaké u toho dělal obličeje.Ticho ukázala jsem podruhé a chtělo se mi hrozně smát. Udělal na mě posunek, jako že nechápe, proč to šustí. Tomáš zabořil hlavu do postele a smál se. Moje rodina byla zpět a vrátil mi ji Míša, ale cenu za mou rodinu zaplatil vysokou.
Rozkašlal se, byl to ten kašel plný hlenů. Posadila jsem ho a hledala kapesník pohledem po pokoji.Táta vzal plenku, která tam byla na stolku. Podal mi ji a já ji dala Míšovi k nosu. "Míšo smrkej a hodně." Poslechl a vždy, když zasmrkal, hned se rozkašlal. Ukázala jsem tátovi, ať mi podá tu láhev. Míšu jsem položila na záda, aby nestačil odmlouvat a dala mu dudlík do pusy. Nevěděl, že jsem ho obelstila, myslel si, že je to čaj.Začal kaši pít,pohladila jsem ho a dala mu pusu.Kaše byla příjemně teplá. Táta ji naštěstí donesl vařící. "Najdi mu tam pyžamo" poprosila jsem. Otevřel pytel a vyndal pyžamo s motivem z pohádky auta. Byl na něm žlutý náklaďák a pod ním napsáno burák. Podal mi ho "Pojď zlatíčko, dáme pyžamko jo." Řekla jsem když dopil kaši. Byl malátný ta teplota se ho držela. Vzala jsem sirup a dala mu opět na lžičku. Začala jsem ho oblékat, klepal se zimou.Sáhla jsem mu do plenek. Měl tam trochu načůráno, ale na čistou plenku to nebylo. Ani to nevnímal, když jsem mu natáhla kalhoty. Pořádně jsem ho přikryla a přitiskla ho k sobě.
"Tome" zašeptal táta, pojedem do města do lékárny a za Hedvikou. Kývl a šel se oblékat. Táta stál u mě "Jsi strašně šikovná holka, nikdy jsem tě nechtěl zklamat.Už se nikdy nenapiju slibuju." Potěšil mě snad to dodrží, sliboval to už několikrát, ale dnes to poprvé znělo rozhodně.
Tomáš přišel zpět oblečený a připravený, nešikovně vzal za kliku a ta hlasitě cvakla. Táta se na něj vyčítavě podíval. Míša se nadzvedl hlavu, položila jsem mu ji zpět na polštář. "Spinkej ok ještě chvilku" řekla jsem."Tak mi jedem" řekl táta. "Kam" zakňoural rozespale Míša.Táta ho pohladil "jedeme ti pro léky, neboj než se probudíš budem tu zpátky i s lékama." Míša začal plakat až mě to překvapilo "Proč pláčeš?" Zašeptala jsem mu do ucha. Spal neodpověděl, zřejmě v polospánku reagoval a vybavila se mu vzpomínka na loučení s rodiči. Strašně bych mu pomohla, ale vůbec jsem nevěděla jak. Kývla jsem na tátu a on se s Tomášem pomalu vytratil z pokoje.
Usnula jsem vedle Míši, vzbudil mě, když plakal ze spaní celý se třásl "Míšo, drobečku můj" Ležel obličejem proti mě. Otevřel oči, bylo vidět, že je dost zmatený. "Něco se ti zdálo, neboj jsi v posteli pořád." Usmál se a více se ke mě přitiskl. Byla jsem ráda, ten chlapec mi začal bezmezně veřit. Pod polštářem mi začal zvonit telefon, ani jsem si nevybavovala, že jsem ho tam strčila.Rychle jsem pro něj sáhla a zvedla ho "Haló" řekla jsem tichým hlasem. "Terezko, přijedeme později, měli jsme nehodu" byl to táta.Míša nespal telefon ho probral v tom tichu slyšel tátu co mi sdělil. Hystericky se rozplakal "Tati zavolám ti" položila jsem telefon. Začala jsem Míšu konejšit, došlo mi, že zaslechl něco co slyšet neměl. "Neplakej andílku jsou v pořádku" pořád jsem mu to opakovala stále dokola. " Kde jsou" řekl mi a plakal, byl k neutišení. "Zavoláme jim jo?" Vzala jsem telefon a vytočila táty číslo "Dám ti Míšu, řekni mu, že jste v pořádku" Míša stále plakal, celý se třásl. Dala jsem mu telefon na ucho. "Míšo, neboj já i Tomáš jsme v pořádku viď Tome." Tomáš se ozval "neboj bráško máme rozbité jenom světlo." Míša se uklidňoval "Kde jste" řekl a vzlykal. "Ve městě, čekáme na policajty" řekl mu Tomáš. Vzala jsem telefon " a co se stalo?" Na druhé straně už byl táta "předjížděl mě s vozejkem a zařadil se dřív.Urazil mi světlo.Přijedeme později, já chci ještě mluvit s Hedvikou." Řekla jsem, že je to v pořádku ať hlavně přivezou léky. Míša byl dost rozhozený "neboj se, oni pojedou pomalu." Podíval se na mě " já už nechci jet jinam.Já chci být s vámi." řekl a přitulil se. "Ty už se strejdy nebojíš, ani se na něj nezlobíš."Zeptala jsem se. "Ne" řekl a mě polil pocit štěstí. Sáhla jsem mu na čelo "změříme teplotku, vypadá to, že ti trochu klesla." Sáhla jsem pro teploměr "bolí mě bříško" řekl mi a pokrčil nožky. "Míšo a nepůjdem to zkusit na záchod?" vstala jsem a vzala ho do náručí. "Jsi jak pírko na svůj věk a pěkně spocený a počůraný.Sundám ti plenku." Položila jsem si ho a sundala mu kalhoty. "Nechci se počůrávat" řekl mi a začal plakat.Muselo to být pro něj samotného utrpení. "Víš Míšo" řekla jsem mu a položila mu prst na hrudník. "Tady je srdíčko a ty máš v srdíčku trápení, které bolí.Až to překonáme všechno, tak to zmizí uvidiš, ale teď se za to nestyď, je to u takového malého drobečka jako jsi ty úplně normální." Řekla jsem mu a dala jsem mu na nos pusu. Svlékla jsem mu igelitové kalhotky a sundala plenky. Na stolku jich ještě pár bylo, ale bylo to tak na dvakrát. Oblékla jsem mu jen pyžamo a vzala ho do náruče. Šli jsme na záchod. Postavila jsem ho a stáhla mu kalhoty. Posadila jsem ho na záchod. "Mám počkat venku?" Zeptala jsem se. "Ne" oodpověděl rychle a bojácně. "Nejde to" řekl mi "tak víš co, půjdem do pokoje, já ti dám plenku a zavoláme strejdovi, aby nám koupil kapky, po,kterých to půjde." Přikývl a já ho oblékla.Byla mu zima rychle jsem ho vzala a odnesla zpět do pokoje. Položila jsem si ho na postel.Připravila jsem si plenky a svlékla ho.Nadzvednout řekla jsem mu a poplácala ho po nožce.Zabalila jsem ho a oblékla.Přikryla jsem ho a vzala telefon."Tati, mohl bys říct Hedvice, že potřebujem něco na bolení bříška?Nejde nám záchodovat." Nechtěla jsem mu říct projímadlo, aby se Míša toho nebál."Potřebujeme ještě nějaké plenky." "Já sem u Hedviky,slyšela tě ona se na Míšu přijde dnes podívat." Odpověděl mi a položil telefon. Míša ležel zachumlaný pod dekou. "Mám žízeň" řekl mi."Tak já ti musím udělat čajík a umýt láhev." Tak tady počkej, hned přijdu." Dala jsem mu pusu, líbilo se mi, že se vždy malinko zastyděl. Vyšla jsem z pokoje a zavřela dveře. Došla jsem do kuchyně, matka seděla na rozložené sedačce a koukala na televizi.
Jen se na mě podívala, když jsem prošla. Dala jsem vařit vodu na čaj a myla láhev od kaše.Šlo to špatně chyba byla nechat to zaschnout. "Sakra" Zaklela jsem. Matka vstala a šla ke mě "ukaž udělám to." "Nechci!" Odsekla jsem ji.Šla si mlčky sednout.Sáhla pod stůl a v ruce měla krabicové víno.Nalila si plnou sklenku a celou ji vypila. "Vyprala jsem ti ty pleny a jeho věci co poch..., ehm počůral." To si nevyžehlíš pomyslela jsem si."Děkuju" řekla jsem arogantně. "Terezko!" uslyšela jsem Míšu jak na mě volá. Vyběhla jsem z kuchyně stál na prvním schodu. "Běž do pelíšku já přijdu." Z pokoje vyšel Filip "uhni pochcánku!" Strčil do Míši a ten ztratil rovnováhu. "Míšo!!" Zakřičela jsem, byl to strašný pohled. Dal před sebe instinktivně ruce.To už jsem já byla v pohybu na třetím schodě od spodu.Dopadl na mě a oba jsme spadli na zem. Míša plakal bolestí.Já jsem naštěstí dopadla šikovně,ale dostala jsem ránu do zad. "Ty kriple hnusnej!!" Na chodbu vběhla přiopilá matka. Otevřeli se domovní dveře a vešel táta, Hedvika a Tomáš. Hedvika vyrazila rovnou k nám. Míša plakal a Hedvika ho opatrně položila na zem,dala mu pod hlavu bundu. Měla jsem na sobě krev "Hedviko" viděla to Míša měl rozbitou hlavu. Přestával plakat "Terezko volej sanitku hned, Fando ručník rychle." Míša ztrácel vědomí "Míšo teď ne,otočila ho na bok." Vzala ručník a přiložila na ránu. Míša zvracel a já zatím mluvila s operačním. "Dej mi to" Řekla mi "Uhodil se do temene hlavy je v bezvědomí.Otřes mozku teď zvracel.Ne jsem lékařka Hedvika Stránská." Položila telefon "Co se stalo?Přineste někdo deku, musíme ho držet v teple." řekla a Tomáš odběhl "Filip ho srazil ze schodů.Šla jsem mu udělat čaj bál se být sám,tak mě volal.Stál na schodech.Filip mu řekl uhni pochcánku a vrazil do něj.Míša to nečekal.Nedržel se." Tomáš se vrátil s dekou měl uslzené oči. Táta se naštval a vyběhl po schodech nahoru. Míša se probíral. "Přikrej ho" řekla mi.Míša chtěl vstát " nene lež hezky" Ozvalo se houkání sanitky " už jsou tady" řekla Hedvika. Běžela jsem jim naproti.Ze sanitky vyběhl lékař " Tak kde ho máme" "tamhle, řekla jsem a šla za ním" Doktor přišel k Míšovi,položil si kufřík na zem a otevřel ho. Míša plakal, saniťáci přinesli nosítka. Dejte mi pod něj nafukovací lehátko.Svlékněte ho " On je na plenách?" Zeptal se překvapeně.Hedvika mu podala informace o jeho ztrátě a řekla mu, že k psychologovi je objednán, ale vzhledem k tomu, že má Angínu, tak se musí nejdříve vyléčit. "Vezměte sebou i slečnu chytala ho a spadla na záda." Míšovu vzali na nějakém nafukovacím lehátku a nesli ho do sanitky."Jak dlouho byl v bezvědomí?" Zeptal se lékař "Asi 2 minuty" řekla Hedvika.Nastoupila jsem do sanitky, a sedla si na sedačku pro pacienty."Slečno, dám Vám na krunýř jako má chlapec." Kývla jsem, byla jaem ráda,že mě berou sebou, asi bych se doma zbláznila strachem co se s Míšou děje. Doktor začal na Míšu mluvit ."Ahoj jsem Karel jak se jmenuješ?" Zeptal se "Michal" odpověděl mu a plakal. "Míšo, a pamatuješ si, co se stalo?" Spadl jsem ze schodů. Doktor se naklonil k okýnku co vedlo k řidiči "Prosím tě nahlaš tam, chlapec Michal Ječný rok měsíc a rok narození 15.1.2009, pád ze schodů, úraz hlavy, krátké bezvědomí cca 2 minuty.Pamatuje si úraz, střední otřes mozku.Fraktura distálního konce vřetení kosti, distorze hlezeního kloubu. Dále pacientka Tereza Vranská,rok narození 15.3.2001 po pádu na záda." Když skončil, tak se podíval na Míšu, který měl zavedenou kapačku."Spí, dostal analgetika." Řekl mi " nebojte slečno bude v pořádku, měl štěstí,že jste pro něj skočila.Dojeli jsme do nemocnice. Míšu vytáhli na nosítkách a jeli jsme dovnitř.Hned ho zavezli do ordinace.Chtěla jsem s ním, ale nepustili mě tam.Během chvilky jsem z ordinace slyšela jeho pláč, plakal a křičel, že chce Terezku. Rvalo mi to srdce po tváři mi tekla slza.Otevřely se dveře "Slečno, pojďte dovnitř.Vstala jsem a vběhla k Míšovi. "Já chci domů" Hladila jsem ho a uklidňovala."Slečno, sundejte mu ty plenky, on od nás nechce." "Míšo, neboj budu tady, sundám ti plenky" Udělala jsem co chtěli.Ležel tam chudáček nahý a lékař ho prohlížel.Byla mu zima a do toho měl teplotu. "Uděláme rentgen, Sestro přikrejte ho." Šla jsem s nimy na rentgen,aby se nebál,plakal, že ho bolí noha a ruka. Po rentgenu,jsme jeli zpět do ordinace.Lékař si prohlížel snímky "Musíme ten kotník operovat.Packu dáme do sádry. Sestři zavolejte na sál.A teď k Vám slečno.Nějaké problémy?" Trochu mě bolí záda,ale to je od pádu.Nic vážného.Musím Vám něco o Míšovi říci." Začala jsem mu vše vyprávět i o jeho pomočování a problémech co má za sebou. "Jste 17 letá dívka a jediné co Vám řeknu je, že kdybych měl takovou dceru jako jste vy, tak jsem nejšťastnější chlap na světě." Byla to neuvěřitelná poklona co mi řekl,až jsem se zastyděla. "Necháme si Vás tady.Sestřička Vás zavede na pokoj a uděláme nezbytná vyšetření." Zhrozila jsem se, protože jsem chtěla být všude s Míšou. "Já nemůžu..." Přerušil mě "Už jsem rozhodl mladá dámo.Teď Vašemu svěřenci píchneme injekci a nebojte bude spát, než dojede na sál. Sestři máme tu příjem na dvoulůžák na trojku." Sestra se překvapeně podívala na lékaře "Na trojku?" "Ano sestři, je od Stránské Hedviky." Usmála se a pokývala hlavou.
Konec
Děkuji za pozitivní reakce, snad nezklamu.
