Autor Téma: Lenka 8  (Přečteno 143 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 445
  • Karma: 0
Lenka 8
« kdy: Říjen 11, 2017, 17:59:21 »
Lenka 8


Vrátila jsem se do pokoje, holky byly vzhůru. Růža řekla: „Ty, Leni, nejseš na mne nasraná“? „Proč, stát se může a ta neutralizační látka IN je v pohodě, nebo jsi s tím měla problém“? „Ale, měla jsem prdel zadělanou, víš, jak jste mne“... „ale, nemluv o tom, nesmrděla jsi a je to v pohodě, nám to nevadilo“.
Když pak holky již spaly, přikradla se Růža ke mě: „Ty, Leni, když jsem se tak řádně podělala, cítila jsem kromě toho odporu i něco“... „Já vím, to dělají ty endorfíny“ a vše jsem jí vysvětlila. „Teď docela chápu ty, kteří nosej plíny, teď se podělat není takovej vopruz, jako dřív“. „To jo“ řekla jsem a šly jsme spát.
Ráno si mne zavolala majitelka ústavu. „Teda, Lenko, viděla jsem tu forotu“. „Nezlobte se na ni“. „Vůbec ne, teď jsem mluvila se zdravotní sestřičkou Světlanou, ta říkala, že detoxikace by se snad měla provést u všech a to jak těla, tak i duše. Co říkáš, zkusíme to s Růžou? Ta k Tobě má důvěru“. „Ano, posadíme ji na diagnostický nočník“. “přesně tak“.
Když jsem tento návrh přednesla Růži, ta řekla: „tak já se budu ještě učit“. „Vůbec ne, je to s ním zábava, uvidíš“. „Tak, dobře, již jsem se podělala, nic horšího se mi snad stát nemůže“. Jak si jistě vzpomínáš, zhypnotizovala jsi ji. Uvedla jsi ji do regrese a to do období nejůtlejšího dětství  a později jsi ji provedla celým jejím životem a snažila jsi se jako ten zlatokop v něm najít ta pěkná zrnka, těch však bylo poskrovnu. Jedním z takových momentů bylo, když do dětského domova nastoupila krátce jedna mladá teta, která si ji oblíbila, velmi často ji chovala na klíně. Tento zážitek jí vytanul ze všech nejvíc. Když byla přivedena do reálného života, rozplakala se nad tím, že těch pěkných chvil v jejím životě bylo tak málo. Velmi mne dojalo, když jsi jí řekla: „teď je to ve Tvých rukou, záleží jen na Tobě, jak se k tomu všemu postavíš. Vem si, že jsi přijala tady Lenku jako kamarádku“. „Ano, je to moc fajn holka“ řekla Růža. Následovaly i ostatní holky, osudy byly skoro totožné. I u nich bylo těch hezkých chvil taktéž velmi málo.
Posezení na diagnostickém nočníku přineslo své ovoce. Holky se sklidnily a vůči personálu i sobě navzájem byly velmi vstřícné, člověk by netušil, že se jedná o polepšovnu. Samozřejmě, někdy se vyskytly incidenty, ale ty již nebyly tak bouřlivé. V jídelně již nebylo slyšet oplzlosti a sprostoty, holky se mezi sebou bavily.
Jednou jsem majitelce zařízení řekla o neutralizační látce IN a cigaretách. Brzy bylo kuřivo s příměsí neutralizační látky IN oficiálně povoleno. „No, jo, zakázané ovoce nejlíp chutná“ řekla jednou Svatka: „to již nebude mít ten šmrnc, nebude to dobrodružství“. Opak byl pravdou. Po té, co ochutnaly takto obohacené cigarety, svorně říkaly, že je to teď daleko větší požitek.
Dny plynuly velmi pohodově až na to, že jsem úplně ztratila světlocit. Jednou ráno jsem se probudila a zjistila, že mám úplnou tmu. Věděla jsem, oč běží. Paní vychovatelka se mnou zašla na oční, ale nic to nebylo platné, musela jsem se s tím smířit, holky mne v této těžké době podpořily.
Přijela za mnou mamka a ssebou měla Magdu. padly jsme si do náručí. „Paní majitelka nám zde dovolí na několik dnů přespat“ řekla mi mamka. „To jsem ráda, vyprávěj, co doma“. Mamka mi sdělila, že naši mají před rozvodem. táta si totiž našel milenku a brácha chce jít s nimi. Hluboce mne to zasáhlo, i když na druhou stranu jsem si říkala, že budu mít klid. Mrzelo mne, že se táta takhle choval, ale, co se dalo dělat.
„Můžete na chvilku do mé pracovny“? řekla paní Řeháková, která k nám přišla. „Co se pro boha děje“ řekla mamka. „Nic, vše je v pořádku. „A Ty Magdi, jmenuješ se tak? Můžeš s námi také? Jsi budoucí zdravotní sestřička“. „Tak, dobře“ řekla Magda a já jsem z jejího hlasu vycítila, že je zvědavá.
„Posaďte se“ řekla paní Řeháková. V pracovně byl již shromážděn veškerý personál. „Jak všichni jistě víme“ zahájila svou řeč paní Řeháková: „provedly jsme posezení na diagnostickém nočníku u všech holek. Ty byly zhypnotizovány a bylo zjištěno, že potřebují detoxikaci, jak sůl. Všem byl detoxikační program doporučen, nyní předávám slovo tady Světlance, ta vám všem již vysvětlí postup“. Ta se ujala slova a vylíčila jim metodu detoxikace prostřednictvím neutralizační látky IN. „Škodliviny z těla jsou odvedeny do tlustého střeva, prostřednictvím masážního programu je vyvolán vyprazdňovací reflex a tělo se vyprázdní. Jelikož nemáme k dispozici tolik diagnostických nočníků, rozhodly jsme se, že detoxikaci provedeme pomocí plenkových čipů, plenkových kalhotek a plenek, neboť holky se při tom řádně pokadí. chci vás tímto všechny poprosit, zda by jste mohly při detoxikaci o ně pečovat? Nikoho samozřejmě nenutíme, vše je na bázi dobrovolnosti“. „Tak, že přebalovačská četa“ zavtipkovala Mirka. Ostatní ženy, neboť zde byl pouze ženský personál se tomuto vtipu zasmály.

Detoxikační akce se brzy rozběhla na plné obrátky. Z Ostrova Robinsona Crusoe byly zaslány plenkové čipy, můj diagnostický nočník fungoval jako uzel, Luboš vytvořil síť, kterou následně přičlenil k virtuální ústředně. Jak jsem se dozvěděla, Ty jsi měla působit v oblasti hromadné hypnózy, Pavla se měla zapojit jako masérka. Mamka s Magdou také přislíbily pomoc. Holky byly o tom, co se chystá informovány a byly zvědavé. Když jsem s nimi hovořila, ostýchavě říkaly: „no, Leni, ale to budeme, jak mimina“? „ani ne, ale spíše, jako lidi, kteří se potřebují zbavit určitého bordelu v těle“. Růža řekla: „Stejně to bylo tehdy zajímavé“.
Den D nastal. Venku bylo pošmourno. Holky byly shromážděny v jídelně. Paní Řeháková a sestřička Světlanka je seznámily s tím, co je čeká. Všechny obdržely balíčky, v nichž byly plenkové čipy, plenky a plenkové kalhotky. „Nyní půjdete do svých pokojů“ řekla sestřička světlana. Dříve by holky odmlouvaly, ale nyní šly klidně. Následovalo zabalení, kdy všechny členky personálu, moje mamka i Magda holkám pomohly se zabalením a také každé podaly neutralizační látku IN a dohlédly, aby ji pozřely. Holky si lehly do postele. „Nebojte, bolet to nebude“ řekla paní Řeháková do mikrofonu sítě plenkových čipů, holky měly na uších sluchátka. Zazněla hudba a Ty jsi je uvedla do hypnózy, při níž došlo k působení neutralizační látky IN, jako telepatického média. Pavla na Ostrově Robinsona Crusoe a Pavel v Česku ovládali masážní programy.
Holky se uvolnily a upadly do stavu sladkédřímoty. Tuto akci jistili dva doktoři z Ostrova Robinsona Crusoe. Veškeré funkce byly monitorovány a zaznamenávány na velkokapacitní harddisk.
Proces trval 3 hodiny, po té Pavla aktivovala vyprazdňovací reflex. Holky se kompletně pokadily a počůraly. Nyní již nastala naše práce. Také jsem se zapojovala a vůbec mi to nebylo nepříjemné. Také moje mamka pomáhala, Magda se do práce zapojila po boku zdravotní sestřičky Světlanky.
Holky byly bezbranné, některým tekly po tvářích slzy. Nechtěly jsme v žádném případě snižovat jejich důstojnost, spíše, aby jim to bylo příjemné. Detoxikace se opakovala několikrát, až byly pacientky zbaveny všech škodlivin, vemte si, že mnohé z nich čichaly toluén, braly prášky a to se na jejich zdravotním stavu podepsalo. Taktéž nikotin a další produkty kouření musely z těla ven. Jednou mi moje mamka řekla: „Teda, Leni, tohle jsem si nepředstavovala, že budu přebalovat pokaděné holky, ale vůbec mi to nevadilo“. „Vidíš, Leni, nakonec budeš mít průpravu pro školu, kdy budete mít péči o malé děti, tohle byly tak trochu přerostlejší holčičky, ale byly velmi roztomilé“ řekla Magda.
Zneutralizované produkty byly setříděny do balíků podle jmenovek a zaslány na Ostrov Robinsona Crusoe, kde měly být podrobeny analýze, neboť taková to hromadná detoxikace byla provedena poprvé v historii této metody. Po té, co se osvědčila, provozuje se již běžně.
Klima v tomto ojedinělém zařízení se rázem změnilo. Holky byly zbaveny jak tělesných, tak i duševních nečistot. Některé se přiznaly, že se jim nošení plenek zalíbilo a pokud měly zájem, byly jim dodány, vládla zde naprostá tolerance. Holky se přebalily samy, nebo o to někoho požádaly, záleželo čistě na nich a vzájemné domluvě.
Tou dobou jsem sledovala prázdninový pobyt na Ostrově Robinsona Crusoe. Luboš, Pavla, Terka i ostatní mne informovaly o všem zajímavém. Velmi jsem oceňovala Lubošovo kamarádství s Arawackým chlapcem Máriem, s nímž se později stali pokrevní bratři. Velmi jsme se s Lubošem nasmáli při jeho líčení plaveckých závodů. „Tak jsem měl trochu toho pokakanýho štěstíčka“ říkával. „Jo, kdyby jenom“ na to paní Smolíková: „pěkně pokaděnýho, ty plavky byly nafouknuté, jak balón“. Ve spojení s ostrovem byly nakonec i holky a personál. Ty se probudily z té své zvířecké tuposti a letargie k novému životu. Nyní, kdy nehrozily útěky jsme podnikaly společné vycházky, opalovaly jsme se a plavaly. Při tom jsme byly ve spojení s projektem prázdninového pobytu.
V jeho rámci proběhlo také několik kulturních akcí včetně divadel. Sledovala jsem hry v Angličtině a holkám o nich vyprávěla, ty to zas až tak nezajímalo, ale, když Čeští ochotníci na Ostrově Robinsona Crusoe začali hrát Maryšu od bratří Mrštíků, to bylo něco jiného, to i je zaujalo a premiéry jsme se všechny online zůčastnnily. Velice jsi se nám líbila, jak jsi hrála tu Maryšu, která nakonec otrávila sedláka Vávru. Ten se pro působivost scény a za přispění neutralizační látky IN pokadil. Když jsem se jej na to ptala, tak řekl, že po požití jedu se člověk i pokadit může a bůh ví, zda i Vávra“.
Přiblížil se konec prázdnin a já si říkala, že půjdu do své školy. Paní majitelka Řeháková si nás zavolala do jídelny. „Milé dívky. Váš pobyt v tomto zařízení se již končí, neboť jste dosáhly nápravy a máte možnost se začlenit do společnosti. Neměly  jste a ani to mít lehké nebudete. Nyní již nejste klientkami diagnostického ústavu. Za Vaši snahu jsem se rozhodla vás všechny odměnit a to tím, že od září, pokud budete mít zájem se všechny přesuneme na slunný Ostrov Robinsona Crusoe, kde budeme do prosince“. Následovalo ticho, které bylo přerušeno mohutným jásotem. „Mě neděkujte, ale tady Lence“ řekla paní Řeháková. „Ne mě, ale sobě, holky můžete poděkovat, samy se chcete napravit a vůbec, udělejte samy v sobě za tím zlým, co bylo tlustou čáru a začněte znova“ řekla jsem. „A co tam budeme dělat“? dotázala se Romská dívka Edita. „Ty, se tam můžeš uplatnit v zemědělství, vzorně se staráš o zeleninu“ řekla paní Řeháková. „Všechny tam najdete uplatnění, ta v zemědělství, ta bude pomáhat v dětském středisku“ opět pokračovala paní Řeháková. „Leni, s Tebou tam bude i Tvoje mamka, již jsme jí to vyjednali“.
Zbalily jsme se a počátkem září jsme vyrazily. Nejprve do Vídně, odtud letadlem do Port Of Spain. Let byl velmi příjemný, nikdy jsem neletěla letadlem. V Port Of Spain  jste nás spolu s paní Smolíkovou a dalšími čekali. Cesta trajektem byla také nezapomenutelná, ranní přistání ve Velké zátoce bylo také opravdu krásné.
V době,kdy jsme přistály na Ostrově Robinsona Crusoe zde panoval čilý ruch, mísila se zde Angličtina, Španělština a Indiánský jazyk, došlo mi, že je to Arawačtina, ještě nikdy jsem Indiánské jazyky neslyšela. Do Velké zátoky nás přišla přivítat paní královna Blanka. Uklonila jsem se, ale Ty jsi do mne šťouchla a pošeptala mi, že není třeba se klanět. To neušlopaní královně a obrátila se ke mě: „Nemusíš se klanět, což pak jsem něco víc“? „Vaše veličenstvo“. Všichni se rozesmáli a bylo nám vysvětleno, že zde na Ostrově Robinsona Crusoe mají panovníci přirozenou autoritu, kterou si nemusejí vůbec vynucovat.
Následovalo naše ubytování, které bylo na jednom z obřích obytných hausbótů. „To je prima“ řekla Růža. „Vaši skupinu mám stále pod dohledem“ řekla paní Řeháková: „pokud se však budete chovat slušně, nebudou s vámi žádné problémy, tak i já se vám budu snažit být ve všem nápomocná. Pokud však zaznamenám nějaký hrubý incident, budu nucena toho, kdo jej spáchá poslat domů“. Nutno podotknout, že k tomuto kroku nemuselo být přistoupeno.
Po té, co jsme se zabydlely, nastala všední práce. Holky chodily na brigády, já jsem se učila prostřednictvím chamber pot tabletu v naší škole. Svým kamarádům jsem líčila příhody zde na ostrově. Jednou večer mi Hanka po Skype řekla: „tady někteří z nás plenkaří a je to fajn“. Musela jsem se pousmát, když jsem si vzpoměla na období Buzáččiny hrůzovlády.
Holky z polepšovny se opravdu chytily. Růža patřila k těm nejsilnějším a bavila ji manuální práce. Její první kroky směřovaly do Rajského údolí, kde sklízela cukrovou třtinu a tabák. Práci si velmi pochvalovala. Ostatní šly do kuchyně, pomáhaly v mezinárodním dětském středisku,při tom se učily Angličtinu. Vím, že jsi s nimi vedla rozhbovory, ty byly spíše na kamarádské, než psychologické bázi, já vím, že se tím hodně dosáhne. Pavla mne začala učit masážím, docela mi to šlo.
PO práci jsme se zašly koupat i s Magdou. Zavzpomínaly jsme na naše první setkání v Česku. „Nelituješ rozchod s mým bráchou“? „Vůbec ne, stejně bychom se rozešli, jeho povaha mi neseděla“. Také jsme si zopakovaly naše plavkaření. Po té, co jsme se daly do pořádku, putovaly naše zneutralizované produkty do mobilní linky na jejich zpracování. Během pobytu jsem se dozvěděla vše o neutralizační látce IN a také vím, že ještě zdaleka neřekla světu poslední slovo. Totéž se týká i diagnostických nočníků. Měla jsem možnost si taktéž prohlédnout potní vak, je to opravdu skvělá pomůcka. Jak jsem zjistila, mé konto bylo veliké a na vaši radu jsme s mamkou většinu peněz investovaly do zdejších projektů.
Během zdejšího pobytu jsem se podrobila operaci očí. Vidět nikdy nebudu, ale mám opět světlocit, mohu se tedy radovat ze sluníčka.
Naše skupina zde pobývala do konce roku, já jsem zde zůstala doposud. Prožila jsem zde několik svátků, jako mezinárodní den toalet, který byl nádherný, advent a v neposlední řadě vánoce. Tyto jsou zde daleko hezčí, než v Čechách. Holky byly nadšené a přislíbily si, že se již k původnímu životu nevrátí. Konec roku byl zde na ostrově velmi bouřlivý, takového Silvestra jsem snad nikde nezažila.
Holkám zdejší pobyt skončil. Naše rozloučení bylo velmi srdečné, jsme neustále ve styku. Ty se po návratu zapojily do života a nyní pomáhají dívkám i chlapcům v diagnostických ústavech v jejich snaze po nápravě.
Během zdejšího pobytu jsem se taktéž seznámila s programovacím jazykem, později systémem Robinson Crusoe. Zasvětil mne do něj Luboš, je to velmi jednoduché a když jsem to já pochopila, tak snad každý. S Pavlou v něm tvoříme masážní programy.
Můj život zde na Ostrově Robinsona Crusoe plyne velmi pohodově. Do příchodu děcek jsem se s nimi učila online prostřednictvím Internetu. Po vyučování jsem s nimi byla ve spojení a stále bylo o čem si povídat. Líčila jsem jim zdejší život a ty, kteří tam ještě nebyli jsem připravovala na to, že zde zažijí nádhernou školu v přírodě a prázdniny. a s těmi, co zde již loni byli a školu v přírodě i prázdninový pobyt absolvovali jsme si vyměňovali zkušenosti. Vůbec jsme před nováčky nemachrovali, Ostrov Robinsona Crusoe a plenkaři, to vše vyzařuje takovou kladnou energii, že si to snad člověk ani nedovolí.
Čas rychle ubíhal a nyní se opět koná škola v přírodě a taktéž bude i prázdninový pobyt, jako loni. Když děti dorazily, měla jsem obrovskou radost. Jsou mezi nimi i Hanka, Jana a další. Taktéž i kluci, kteří tehdy tak neslavně dopadli zde jsou a já vím, že to nebudou již takoví poseroutkové, holt, člověk někdy zakolísá, ale, budiž jim odpuštěno. S Oldou se nikdo nebaví, zůstal v Česku, nějak se to provalilo,ale nikdo se jej ani nedotknul, asi jim nestál za ránu.
Když jsme včera seděli na pláži při Malé zátoce, vzpoměli jsme s Lubošem na to, jak jsme tehdy seděli na té školní zahradě a jak nám vyprávěl o neutralizační látce IN. Ani bych si nepomyslilaže se dostanu až sem. Jsem v naprosté pohodě. Tolik můj příběh“.
Příběh dozněl a posluchači jím byli nadšeni. „Dokázali jsme se vžít do její situace“ řekl Robert a pak něco pošeptal Paule. Ta se rozesmála. „Cose děje“? Dotázala se Irenka. „Ale, tak se uvolnil“. „Já vím, až se pokadil“. Spolu s Paulou šli do koupelny. Když se vrátili, řekl Robert: „já v ústavu byl a tak se dokáži vžít do jejich pocitů“. „To plně chápu“ na to opět Irenka. „S Lenkou jsem ve styku, je to moc hodná dívka, když měla ta děcka přijet, pomáhala mě i Frantovi s přípravou a taktéž se zapojila do výuky prostorové orientace“ pochvalně řekl David. „Když jsem se jí ptala na Růžu, řekla mi, že jsou pořád ve styku“ řekla Irenka. Pak dodala: „nakonec se jí s tím, jakou lest na ně vymyslela svěřila. Růža se tomu tehdy rozesmála a řekla, že to byl fakt geniální nápad. Nyní se Lenka rozhoduje, co bude dělat. Když se mi svěřila, že by ráda i masáže i psychologii, řekla jsem jí, ať zkusí obojí, čím víc se naučí, tím líp. Jako psycholožka určitou průpravu má, vždyť si vemte, jak mistrně to zvládla s těma holkama“. „To ano, má talent“ řekl Robert. „A ještě, co se týče té hromadné detoxikace“ pokračovala opět Irenka:  „tady udělala velký kus práce“. „Také Luboš se vyznamenal“ na to s uspokojením David: “ta jeho virtuální ústředna a síť, jedna báseň, již teď je z něj dobrý technik“.
Ten večer se již všichni bavili o této nevšední dívce. Když se rozcházeli, řekl David: „tak na její zdraví“  a všichni si připili.
Konec povídky, autor Luba.