"Míšo, Tví rodiče nezemřeli tak docela, ale jsou v jiném světě, odkud na Tebe dohlíží. Určitě by byli smutní, kdyby Tě viděli, jak se trápíš. Věř, že jsou tady s námi." Odpověděla jsem mu na jeho otazku, byla to první myšlenka, která mě napadla.Jako by mi ji někdo vložil do úst.
Moc ho ta odpověď neuspokojila, po tváři mu stékaly slzy. "A kde jsou, proč nemůžu být s nimi?" Jeho otázky byli tvrdé, dostával mě pomalu do úzkých. "Protože jsem si jistá, že tvoji rodiče chtějí, aby jsi zůstal tady. Jsi ještě malý chlapec a máš toho spoustu před sebou ." Odpověděla jsem mu, ale byla jsem si vědomá toho, že v těchto slovech nenajde útěchu. Otřela jsem mu oči od slz, měla jsem zase ten obrovský knedlík v krku. "Bolí mě břicho" řekl mi a já si uvědomila, že zadržel stolici před holkama. "A nechces se vykakat?" Zeptala jsem se ho zavrtěl hlavou. Začala jsem mu masírovat bříško. Pokoušel se vzdorovat levou rukou mě chytil za ruku, jako bych tušila, že se stydí vykonat potřebu do plenky. Začal plakat "Míšo, já vím, že tě to trápí, ale už jsme o tom spolu mluvili." Bylo mi ho lito,ale musela jsem, už jen kvůli němu. Byla jsem přesvědčená, že ten stud spolu porazíme. Po chvilce nevydržel a pustil to do plenky. "Jsi můj šikulka nejmilovanější ze všech." Dávala jsem mu jednu pusu za druhou. Zakryl si rukou obličej, byla to jeho naučená obrana, proti pocitu studu a trapnosti. Dala jsem mu packu z obličeje a vlepila mu pořádnou pusu na rty. Chtěla jsem vstát a jít ho umýt. Začal plakat víc, přilehla jsem si k němu zpět " Broučku neplakej" Řekla jsem a přitiskla ho k sobě. Hladila jsem ho po tělíčku a držela jsem ho u sebe. Kdyby neměl nohu v sádře vzala bych ho do náruče. "Jsi hrozně moc roztomilej kluk, který se nemá zač stydět.Ještě bolí bříško?" Zeptala jsem se. Neodpověděl mi a místo toho zatlačil.Musel mít průjem, došlo mi, že to má potom kakau. Vstala jsem a šla si připravit věci na převlečení. Začala jsem mu sundavat plenky. Umývala jsem ho a on měl zakrytý obličej paží. Pro jistotu jsem vzala látkové plenky a zabalila ho do nich. Když byl čistý a přebalený přišla jsem k němu a chytla ho za ruku "ty můj stydlíku, roztomilej." Měl oči mokré od slz " jsi zlá" řekl mi. Chápala jsem, že se zlobí. "No tak Andílku, musela jsem ti pomoct. Přeci bys nechtěl, aby tě bolelo bříško celý den.Jsi můj ťunťa viď." Cvrnkla jsem ho do nosu. Byl celkově dnes bez nálady,ale já jsem ho chápala "chceš přečíst pohádku a můžu ti dát pusu?" Zeptala jsem se ho. Zakýval hlavou, naklonila jsem se k němu a chtěla mu dát velkou pusu.Předběhl mě a vlepil mi pusu sám. "Ty raubíři, nejraději bych tě zlochtala." Usmál se, byl to první úsměv od rána. "Ještě se zlobíš?" Zeptala jsem se ho. Zavrtěl hlavou a já otevřela knížku s první pohádkou. Chtěla jsem začít číst, ale do pokoje přišel lékař. "Dobrý den, tak jak se máme.Podíváme se na hlavu a na to naražene zápěstí.Nejdřív se posadíme co ty na to." Sestra, která přišla s lékařem Míšu podepřela a posadila. "Tak, můžeš sedět?" Zakýval hlavou "Co hlava točí se?" "Trochu" odvětil mu Míša. Sestra mu začala sundavat obvaz "jsi statečný" řekla mu. Doktor se podíval na stehy "Je to dobré, pozítří je vytáhneme co ty na to?" Trošku nejistě to odsouhlasil. "Tak co levá packa, ukaž mi ji." Zahýbal mu zápěstím, Míša bolestivě ucukl. "Sestři uděláme rentgen toho zápěstí. Podíváme se na tu packu ještě jednou. A tu sešroubovanou nožku také překontrolujeme. Bolí to?" Míša přikývl "Co dáváme na bolest?" "Tramal a dnes má napsaný Zaldiar od Primáře" řekla mu sestřička. "Dávejte ho hlavně na noc a vee dne, dle bolestí" usmál se na Míšu a odešel. "Já Vám sem pošlu sanitáře a pojedem na rentgen." Sestřička Míšovi, sundala z ruky obynadlo a odešla. "Já nechci na rentgen" řekl mi Míša. "Ale no tak,bude to chvilka a já tam půjdu s tebou jo." Řekla jsem mu. Do pokoje přišel sanitář, byl to mladý kluk, asi tak kolem dvaceti let. "Dobrý den, jdu pro pacienta." Přivezl sebou nemocniční lehátko "Já si tě přehodim sem jo" řekl Míšovi, ten zavrtěl hlavou a pohledem hledal záchranu u mě. "Ty se stydíš? To nemusíš já tě nekousnu." Zasmál se, ale Míša začal plakat. "Já nechci" řekl mu, na sanitáři bylo vidět, že byl v úzkých, vůbec nevěděl co má dělat. " Necháte nás?Mi to s Míšou zvládnem." Řekla jsem mu, jen pokýval hlavou a odešel před pokoj. "Tak pojď ty můj stydlíku" řekla jsem mu a lehátko si dala blíž k posteli. Vzala jsem ho a pomalu přenesla. Vzhledem k sádře na pravé nožce, to nebylo jednoduché,ale zvládli jsme to bravůrně. Dala jsem mu polštář pod hlavu a pod nohu mu dala ten stojánek."Tak vidíš a zvládli jsme to sami." Sanitář nakoukl do pokoje. "Můžeme?" Zeptal se a vlezl dovnitř. Popadl lehátko a jeli jsme chodbou na rentgen. Míša koukal okolo sebe a myslím, že se mu to líbilo, vidět taky něco jiného, než stejný pokoj. Přijeli jsme před rentgen,bylo tam pár rodičů s dětmi. Nějak mi došlo, že tohle jsme asi nepotřebovali.Míšovi z toho moc dobře nebylo. "Terezko" postavila jsem se tak,abych mu zakryla výhled na děti s rodičema. "To je v pořádku maličkej" začala jsem ho hladit po tváři. "Já tady nechci být." Byla jsem naštvaná, podívala jsem se na sanitáře "nemůžete tam zabouchat?" Zakroutil hlavou "musíte počkat, jako všichni." Šla jsem ke dveřím na rentgen a zabušila na ně. Byla jsem pekelně naštvaná. Otevřel starší pán "Dobrý den, jsem tady s Michalem Ječným, zdá se Vám normální nechat ho ležet tady v čekárně?!" Vyjekla jsem na něj "Mladá dámo,tady nejste v restauraci, tak že přestaňte na mě křičet." Odvětil mi arogantně.Naklonila jsem se k němu a skrz zuby jsem procedila "Tomu klukovi, zemřeli rodiče při autonehodě a vy ho necháte ležet mezi těmi dětmi, kteří jsou tady s rodičema?" Podíval se na mě,bylo vidět, že je zaskočený. "Vemte ho dovnitř." Řekl jen a pokynul na sanitáře. Zajeli jsme k rentgenu, cítila jsem,jak jsem rozpálená do běla. "Předáme ho pod rentgen" Řekl ten rentgenista. Sanitář se přiblížil k Míšovi "jděte od něj, já sama" viděl, že nemá cenu odporovat. "Míšo já tě přendám sem pod rentgen." Opatrně jsem ho tam přesunula, bylo mu to jedno, byl nějaký zaražený, netušila jsem zda ze mě, nebo z té čekárny. "Musíte jít sem ke mě." Řekl mi ten chlap. "Já budu támhle kousek Míšo ano." Dala jsem mu pusu, po tváři mu stekla slza. Bylo mi do pláče, netušila jsem, že ho vystavím, takovému stresu. "On má pleny jo." Řekl mi sanitář v té kukani u rentgenu. "Idiote!" Řekla jsem mu arogantně vyletělo to ze mě tak najednou až mě to samotnou překvapilo. Po rentgenu jsme mohli jet zpět na pokoj. Míšu jsem si přendala na postel a lehla si k němu. "Deťátko moje, promiň" řekla jsem mu a hladila ho po tvářích. Spustil pláč, otírala jsem mu slzy, chtělo se mi brečet s ním, ale držela jsem se.
Sáhla jsem mu do plenek,okolo třísla, byl počůraný.Působil na mě trochu apaticky, ale neměla jsem vůbec potuchy, jak ho tohoto nešťastného zážitku zbavit. "Chtěla jsem vstát a přebalit ho." "Nechoď pryč" lehla jsem si zpět k němu. "Já ti musím dát čistou plenku" zavrtěl hlavou. Nadzvedla jsem ho a vlezla si za něj, opřela jsem si ho o sebe a objala.Byl v polosedu ke mě zády, obejmula jsem ho. Dala jsem mu pusu do vlasů. "Chci domů" řekl mi a plakal "Míšo já vím, že to je těžké." Zašeptala jsem mu do ouška. "Moc tě miluji sluníčko moje." Do dveří vešel lékař podíval se na nás jak jsme tam leželi. Usmál se "packu máme v pořádku, trošku mu ji procvičujte. Noha je taky dobrá, sedí nám kloub i šroubky pohromadě.Jsme na dobré cestě k uzdravení po fyzické stránce." Něco zapisoval do karty. Zdálo se, že neví co se stalo na rentgenu a nebo raději o tom nemluvil. Rozloučil se a odešel. Vstala jsem a Míšu položila na polštář. Vzala jsem plenky a šla ho přebalit. Omyla jsem ho a namazala. Podsunula jsem mu plenku pod zadeček. "Nechám tě chvilku ležet takhle jo." Přikryla jsem ho a vzala flašku s pitím, začal hned pít.
Když dopil lehla jsem si k němu a pošimrala ho na břiše. "Jsi můj šmudla utrápený viď." Ležel vedle mě docela nahý,ale nestyděl se. Vlezla jsem si k němu pod deku. Měla jsem podepřenou hlavu dlaní a pozorovala ho. Trošku se začervenal zasmála jsem se "Já tě nekousnu stydliku můj." Dal mi pusu "chtěl bych plenku" řekl mi " ty se stydíš být u mě nahý?" Zeptala jsem se ho a zasmála se. Zakroutil hlavou "potřebuješ,aby ti ta kůže taky dýchala víš, proto tě nechám chvilku bez plenky jako minule." Podíval se na mě a v očích měl trošku obavu "co když někdo přijde?" Zeptal se mě " tak jsi přikrytý šmudlo" odvětila jsem. " A kdyby ses mi počůral,tak máš pod sebou podložku i plenky." Zakýval smutně hlavou, že to chápe. "Bolí tě nožička Míšo??" Poznala jsem to, protože přivíral oči a bylo na něm vidět, že se mu chce plakat. Z nejasného důvodu však nic neřekl. "Vzala jsem prášek ze stolu a vložila mu ho do pusy.Dala jsem mu čaj, vypil celou láhev. Po chvilce bylo vidět, že se mu chce po prášku spát. Do pokoje přišla sestřička "bolelo ho to, jak se s ním hýbalo že" zašeptala na mě. Přikývla jsem "máte ho moc ráda že jo" zakýval a jsem hlavou, začala brečet byla to neuvěřitelná úleva. Sestra si ke mně přisedla "je toho moc viď" pohladila mě po hlavě. "Trošku ano" řekla jsem ji. "Mám stejně starou dceru jako jsi ty, ale obávám se, že to co zvládáš ty, by ona těžko zvladla." Začala jsem se s ní bavit o Míšovi a o všech problémech,kterými jsme spolu prošli. Vyslechla všechno "víš, ono se starat o někoho, kdo má psychické problémy, je složité a ještě složitější je skrývat své slabosti, abys dokázala toho chlapce podporovat.Ty jsi ale velice silná dívka.A já vím, že to zvládneš.Přinesu ti sprej desinfekční,abys ho mohla očistit když se ti vykaká.Je to pěna používají ji na LDN na staré nemohoucí lidi." Usmála jsem se "no vidíš děvče, úsměv ti sluší mnohem víc.Za chvilku bude oběd,tak sem za vámi přijdu na chvilku, ať tady nejsi na to pořád sama." Vstala a odešla. Vlídné slovo od sestry, mě nabylo novou energií. Míša spinkal, uvědomila jsem si, že jsem ho nechala nahého.Opatrně jsem ho odkryla,abych ho do plenky zabalila. Když jsem mu plenku v rozkroku přehnula, jen se zavrtěl,ale spinkal dál.
Přikryla jsem ho a vzala telefon do ruky, měla jsem přijatou sms od táty s informací, že přijedou okolo druhé hodiny.
Míša spal dvě hodiny "Terezko mám žízeň" dala jsem mu napít čaje a pohladila ho po hlavě. "Ahoj šmudliku můj jak jsi se vyspinkal?" Do dveří vešla sestra "tady máme oběd pro oba.Dneska už máš Míšo normální jídlo." Sedla jsem si k němu na postel a vzala teplou polévku."Můžu jíst sám?" Zeptal se mě. Dala jsem mu lžíci do levé ruky.Dala jsem přes něj plenku a polévku mu strčila pod bradu. Pokusil se ji nabrat na lžíci, ale s bolavým zápěstím,mu to nešlo. Pustil lžičku z ruky "to nic, neboj ono to půjde časem" uklidnila jsem ho alespoň slovy a dala mu první sousto. "Tak a druhé jídlo máme knedlík a rovnou čtyři, myslíš, že to sníš?" Pokrčil rameny, ale po dvou a půl knedlíků už nemohl. Vzala jsem čaj a dala mu napít. "Tak a počkáš na mě tady, já si skočím na záchod." Řekla jsem mu a on zakýval tak bojácně hlavou. "Neboj zlatíčko, vždyť budu jenom tady na záchodě." Už jsem musela, protože mě volala příroda. Sedla jsem si na záchod a uvědomovala jsem si Míšovo trápení, které musel prožívat každý den, když jsem ho přebalovala. Chudák pomyslela jsem si. Z přemýšlení mě vytrhla rána a pláč vyběhla jsem ze záchoda. Míša ležel na zemi "ty truhliku, cos dělal?" Přiběhla jsem k němu. "Chtěl jsem si vzít ze stolu knížku." Zvednout ho ze země byla docela dřina oproti zvedání z postele. "Bolí mě ruka" řekl mi a nebylo divu spadl na levou ruku a jak chtěl zabránit pádu,dal ji před sebe. "Ty jsi ťunťa, ukaž bolí to hodně?" Zazvonila jsem na sestřičku, během chvilky přiběhla.Když jsem ji řekla co se stalo, šla pro doktora.
Lékař přišel do pokoje,vzal Míšovi ruku a zkoušel mu s ní hýbat " Já říkal cvičit pozvolna a ne po ní skákat hned." Řekl mu "No tak jsme si vykoledovali další osvícení." Trochu jsem si vyčítala, že jsem ho tam nechala samotného. "No mladíku, ty máš ležet a ne tady dělat skopičiny." Po slovech lékaře jsme byli nuceni absolvovat znovu rentgen. Po návratu na pokoj jsem trošku vyčítavě na Míšu spustila. "Tak a odteď, když řeknu, že na mě počkáš,tak na mě počkáš. Myslím, že jsi se vyzrestal sám." Začal bulet "Nezlob se na mě" řekl mi. Nevydržela bych se na něj zlobit dlouho, pohladila jsem ho po hlavě. "Nezlobím se, ale slib mi, že už sám nebudeš zkoušet takové věci a počkáš na mě." Pokýval hlavou. Lékař se vrátil se snímkem v ruce. "Tak mladíku, právě jsi si vykoledoval 14 dní znehybnění toho tvého zápěstí.Budeme to muset zafixovat." Řekl lékař a sestra brala ruličky sádrového obvazu. Míša z toho moc nadšený nebyl a samozřejmě ovazování ruky doprovodil pláčem.Když mu to sestra ovázala dala nám pokyny ke klidovému režimu a s lékařem odešli. "Ty jsi truhlík viď" řekla jsem mu a dala mu pusu na tvář. "No a teď jsi opravdu moje miminko.Čtrnáct dní ale není tolik to vydržíme viď." Řekla jsem mu, ale moc nadšeně nevypadal spíš jsem pozorovala, že je z toho na zhroucení.Vzala jsem čaj a jen mi tak proběhlo hlavou co tomu asi řekne táta až přijde.
Usínal s dudlikem od lahve v puse.Vypadal roztomile musela jsem se pousmát. Lehce jsem dudlík vytáhla z jeho pusinky. Bylo asi půl třetí, když do pokoje přišel táta s Tomášem.Míša se probíral "Terezko" řekl mi "copak kuliferdo" odvětila jsem a sedla si k němu. "Já to mám studený dole" řekl mi trochu rozpačitě. Sáhla jsem pod peřinu. "To nic Míšo, sundáme to a dáme čisté" "teď?" Řekl mi trochu s obavou v hlase. "Vždyť je to strejda s Tomikem, ty už tě taky viděli ty ťunťo. No ale ty jsi ty plenky tentokrát pročůral skrz na skrz." Řekla jsem mu. "Já nechtěl" řekl mi a začal plakat. "Neplakej, to je v pořádku, víš co jsme si říkali" pokýval hlavou, byla to i má chyba, myslela jsem, že mu plenky ještě vydrží po rentgenu.Byl sice počůraný,ale ne tolik. "Jsi zlatíčko moje " řekla jsem mu a svlékla ho z mokré plenky.
Pokračování příště
