Slibná kariéra 3
Tato část je spíše taková povídací ale doufám že se vám bude líbit. S pozdravem, Klárka
Musím ji nějak rozveselit. Prostě musím.
Byla jsem tam do konce pracovní doby a poznaly jsem všechny "děti". Uměly se chovat, byli hodné ale pořád my nesedlo to jak se chovala ta Adél. Muselo tam být něco co nikdo z nás nemohl vidět. Na střední jsme hodně probíraly psychologii dítěte a tyhle lidi se jako malé děti chovaly, ale ta Adélka byla podle tabulky uplně mimo. Připadalo mi že s ní je něco špatně. Nastal konec dne, šla jsem tedy domů a to co jsem zjistila mě překvapilo. Mamka pro mě měla překvapení, za to jak se snažím jsme šli na večeři do jedné restaurace co je ve městě. Chodily jsme tam rády, ale bylo tam draho takže jsme si to nemohly dovolit často. Byl to super večer, daly jsme si steak, ten mam nejradši. Bydlíme blízko tak jsme se místo čekání na autobus radši prošli. Vzpomněla jsem si cestou na jednu věc, mamka přece jednu dobu hlídala děti, má určitě nějaké zkušenosti. " Mami? Ty jsi jednu dobu hlídala děti že? Mohla bys mi poradit jestli to budeš vedět. Máme ve školce holčičku která se vubec nechce s nikim bavit, skoro nemluví, hraje si jen sama, od všech je stranou a nevim co s ní mám už dělat, ani nejí. " mhhhh to znám. Je asi nějak zatrvzelá a nejspíš se za něco stydí. Být tebou snažila bych se ji nějak rozveselit a potom rozemsát. Když uvidí že ji třeba zrovna ty máš ráda tak se uvolní. Hlavně ale musíš napřed vědět co má ráda.
" no to je teda rada. Jasně, proč mě to nenapadlo.
Přece je lepší ji rozesmát a pak se
snažit mluvit než si s ní jen povídat. " jeee děkuju mami, ale jak mám poznat co má ráda. Sama mi to neřekne. " je přece tolik věcí co ji může bavit. Zkoušeli jsme na ní hračky, sladkosti, na nic nezabrala. " no musíte zkoušet holčičí věci co ti k ní a k jejímu věku sednou. Ty jsi třeba jako malá měla ráda cumlík, plyšáky a pořád ses chtěla mazlit" no myslela jsem si že tohle by na 18ti letou holku moc nepomohlo. Domů jsme přisly dost pozdě tak jsem se jen převlékla a šla spát, stejně jsem ale usnula až kolem pulnoci. Myslela jsem pořád na zítřek a opakovala si co zkusím na Adélku. Měla jsem plán s velkým P, zbývalo ho uskutečnit. Nevim už kdy jsem usnula ale vím že mě vzbudila potřeba na malou a tak už jsem pak nemohla usnout ale šla rovnou do práce. Přišla jsem ten den skoro o hodinu dřív ale práci jsem si našla. Začala jsem uklízet třídu, vysála sem a utřela prach. Ani jsem si nevšimla že přišla Linda. " Teda Terez ty se nějak snažíš, no z toho asi vyvodim dusledky." Obořila se na mě s ůsměvem. Čekala jsem co se bude dít ale nakonec jen řekla ať přijdu za ní do kanceláře, že mě zve na kafe než ostaní přijdou. Chvíli jsme si popovídaly o životě a pak jsem odešla čekat na " děti". Musím říct že mě tahle práce pro abdl školku docela těšila, i ty peníze byli dost fajn. Jen jsem se bála jak se bude chovat Adélka. Podle paní Strakové, ehhee totiž Olgy se mnou Adélka zatím promluvila skoro nejvíc.
Nebyla to tak špatná práce jak jsem si myslela zezačátku. Nic mi na ni nevadilo. Plenky, děti, krmení ani uklízení, všechno bylo celkem fajn ale vadil mi ten velký poplatek který museli všychni zákazníci platit. Za měsíc ve školce bylo k úhradě celkem 6.000 Kč v základu. Základní poplatek zahrnoval ovšem jen malou část takže nikdo z dětí u toho nevydržel a postupně si připlácel různé bonusy. Máme tu lidi jako je Tomášek který má dost peněz a nemá problém to platit, ale i jako Adélka kteří mají opravdu jen základní balíček. Totiž ten základ má vlastně jen Adél, o nikom jiném snad ani nevím. " Ahooooj Tejezko" vyrušil mě z mého přemýšlení Tomáš. " aaaaalleee Tomi, ty jdeš dneska nějak brzo ne? Co plinka? Přebalime?" Dozvěděla jsem se že vpořádku a tak jsem ho poslala ať si jde hrát. Postupně začaly přicházet dalšý děti ale nějak jsem to zvládla a měla pocit že mi to oprvadu jde. Hmm, začal se mi v hlavě honit bezvadný nápad, ovšem nejdřív musím něco udělat s Adélkou.
