Autor Téma: Nález IV  (Přečteno 13520 krát)

Offline nitra

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 17
  • Karma: 4
Nález IV
« kdy: Srpna 06, 2017, 16:31:13 »
Nález IV
Z kuchyně do obýváku dolehl dětský pláč. Mísil se s klasickým hlukem umývaného nádobí. Na návštěvu k nám přijela Maruška, Hančina o tři roky mladší sestra, i se svým půlročním chlapečkem. Nemá to lehké. Samoživitelka... chlapa, se kterým si Pavlíka pořídila, vyhodila ještě před jeho narozením, protože zjistila, že ani s takovým závazkem nehodlá nic měnit na své zálibě v prohánění všech holek s pochybnou pověstí, ochotných před ním roztáhnout stehna. Byla nucená vrátit se k rodičům a samozřejmě tam občas docházelo k drobným neshodám. S Hankou si rozuměly báječně už od dětských let, byly své nejlepší důvěrnice. Hanka byla první, která se dověděla o jejím těhotenství a později také o rozhodnutí vztah ukončit. V tom jsme se s ní bez výhrad shodli. Po pravdě jsem nikdy nerozuměl, jak se s takovým troubou mohla dát dohromady. Ona je opravdu hodně atraktivní, krásná a inteligentní holka se zájmem o sport, jeho zajímaly jen kamarádi, ryby, a ženské. Musel jsem uznat, že Maruška s tím bojuje opravdu statečně, dokonce si našla i nějakou práci, po večerech, kdy malý spal, překládala pro nějaké firmy texty ze španělštiny, kterou ovládala.  I přes svou vytíženost jsem ji neviděl zamračenou, mateřstvím ještě víc rozkvetla a zkrásněla.
Teď seděla s Pavlíkem na klíně v kuchyni a zatímco ta umývala nádobí, probíraly to, o čem si mladé maminky povídají nejčastěji - děti a domácnost.
Nevadilo mi to. Nechal jsem jim prostor a využil toho, že děti vyrazily v horkém červencovém odpoledni na koupaliště a pustil si v televizi tenis. Na zahrádku půjdu pozalévat, až zapadne slunce.
Najednou vrzly dveře. "Ahoj, můžu se s tebou chvilku podívat?" Maruška stála ve dveřích s malým v náručí.
"Samozřejmě", uvítal jsem ji s potěšením a z křesla pokynul k volné pohovce. "Udělejte si pohodlí."
"Díky, Pavlík má hlad, ale to řinčení nádobí mu dnes nějak vadí. Pořád sebou škube a otáčí se za tetou", vysvětlovala, zatímco si malého chystala v klíně a rozepínala knoflíčky košile. Diskrétně jsem se natočil stranou, dokud se nerozhostilo ticho, rušené jen tichým funěním a občasným mlasknutím dětské pusinky.

"Jak to hrají?" přerušila ticho švagrová a hlavou ukázala k obrazovce.

"Zatím nic moc, je to jakési nervózní", odvětil jsem. Maruška měla hlavu natočenou k televizi. Neodolal jsem a pohledem sklouzl po její hrudi. Z rozepnuté košile vykukovala větší část lákavě plného prsu, na jehož konci hodoval můj malý synovec. Rychle jsem pohledem zase uhnul a sledoval zápas. Maruška občas prohodila pár poznámek, tenis umí taky dost slušně, její postřehy svědčily o tom, že vnímá i drobnější aspekty hry. Rád jsem s ní o sportu diskutoval, občas mě dokonce svými znalosti mile překvapovala. Poočku jsem viděl, že se občas sklání k Pavlíkovi a lehce mu pomáhá s přisátím.

Nemohl jsem si pomoct, můj zrak opět sklouzl k té nádheře v jejím výstřihu.

"Sleduješ tenis, nebo mě?" zeptala se znenadání. Polekaně jsem zvedl oči a střetl se s jejím pobaveným úsměvem. Zrudl jsem. Cítil jsem se jako školák přistižený u klíčové dírky dívčích šaten.
"Promiň", zakoktal jsem a nevěděl co říct.
Rozesmála se nahlas. "Mně to nevadí. Jestli chceš, klidně se dívej. " Zavrtěl jsem  hlavou a upřeně se díval na televizi. Pár minut jsme se dívali bez jediného slova. Když jsem pak trochu nervózně pohlédl na pohovku, okamžitě jsem se střetl s jejím pohledem. Usmívala se hrozně hezky.
"Stejně je to sranda, jak jsou chlapi strašně fascinovaní ženskými ňadry, nemyslíš?", zeptala se. Po chvilce dodala: "Přitom se s nimi setkávají úplně od mala, dotýkají se jich, sají je... u matky jim to nijak vzrušující nepřipadá....teda aspoň ve většině případů (při tom se znovu usmála). A najednou je to cosi sexuálního. Přitom holčičky se s nimi setkávají úplně stejně a nic sexuálního v tom nevidí...teda aspoň ve většině případů", použila znovu stejné slovní spojení a znovu se tomu usmála.
"Hm", pokrčil jsem rameny. "Zajímavá otázka, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel... ale na naši obranu musím říct, že je to pro nás těžké Vám na ně nezírat, když je máte - aspoň Vy některé - tak zatraceně hezké".
Tentokrát jsme se už rozesmáli oba, napětí povolilo.
"Děkuji za kompliment... ale raději si ho nechám pro sebe, ano?", pokynula hlavou významně směrem ke kuchyni.
"To myslím bude nejlepší", souhlasil jsem rozhodně.

Zbytek dne už proběhl úplně v poklidu, večer jsme poseděli a příjemně pobesedovali, holky se nakonec domluvily, že Maruška s Pavlíkem zůstanou přes noc. Ze sklepa jsem přinesl postýlku po dětech, složil ji a holky trochu vyčistily. Nachystali jsme jim spaní v obýváku a šli spát. Byl jsem rád, že Hanka tentokrát nevymyslela žádné plenkové překvapení, v přítomnosti švagrové bych se necítil vůbec dobře.

Vzbudil jsem se brzy ráno, v bytě bylo ještě ticho, Hanka i děti spali. Šel jsem se napít do kuchyně a přemýšlel, co budu dělat. Notebook jsem večer nechal v obýváku, nechtěl jsem rušit. Ale když jsem procházel kolem pootevřených dveří, zaznamenal jsem tamodtud pohyb a taky zakňourání dítěte. Tiše jsem si odkašlal.

"Honzo, jsi to ty?" ozval se Maruščin hlas.
"Ano.... potřebuješ něco?"
"Mohl bys mi donést taky trochu vody, prosím?"
"Určitě, hned to bude." Vrátil jsem se do kuchyně, vzal čistou sklenici a natočil do ní vodu. Zaťukal jsem na pootevřené dveře do obývacího pokoje.
"Tady máš tu vodu."
"Díky, pojď dál."

Vešel jsem dovnitř a trochu se zarazil. Maruška seděla na gauči jen v tričku a kalhotkách a kojila.

"Mohla bych tě poprosit, abys mi dal napít? Dostala jsem škytavku a nejlíp to přejde, když dá napít někdo druhý", připomenula starý osvědčený recept.
"Správně by sis měla ještě stoupnout", poznamenal jsem s úsměvem, když jsem přiložil okraj sklenice k jejím rtům. Dlouho a soustředěně pila.
"Díky za pomoc", řekla s vděčností v hlase, když zvednutím brady naznačila, že stačí. "Ráda Ti to někdy oplatím."
"Jako že mi taky dáš napít?" zeptal jsem se s úsměvem. Přikývla a vzápětí pochopila dvojsmysl v mé otázce. Rozesmála se.
"Chtěl bys?" zeptala se laškovně a já mnohoznačně pokrčil rameny.
"Spěcháš?", zeptala se vzápětí. "Sedni si s námi". Pohlédl jsem ke křeslu. Ležela na něm složená peřina a polštář. Jediné místo bylo na pohovce, těsně vedle nich. Pokynula k němu hlavou. "Myslím, že tady máme místa dost."

Trochu nerozhodně jsem si přisedl. Těsná blízkost kojící ženy mě přiváděla do rozpaků. Maruška si mě nevšímala. Sklonila hlavu k miminku a tiše na ně mluvila. Jednou rukou poskytovala chlapečkovi oporu a dlaní druhé ruky upravila prs v jeho puse. Fascinovaně jsem ten krásný výjev pozoroval. Pokoj voněl miminkem a mateřským mlékem.
Najednou zvedla hlavu a podívala se mi do očí. "Líbí?"
Neuhnul jsem pohledem. "Je to nádherné, moc Ti to sluší", řekl jsem naprosto upřímně.
Chvilku si mě zkoumavě prohlížela, jakoby se rozhodovala, jestli má něco říct.
"Víš, že jsem do Tebe byla zamilovaná?" zeptala se zničehonic klidným hlasem.
Chvíli jsem na ni zíral, jestli si nedělá srandu.
"To jako fakt?", vypravil jsem ze sebe nakonec, "ale to jsi byla opilá, ne?", snažil jsem se to celé zlehčit.
"Mluvím vážně", řekla přesvědčivě a svou dlaň lehce položila na moji.
"A...kdy ..?
Zasmála se. "Byla jsem ještě malá. Jednou jsem s našima šla na fotbal a viděla Tě hrát. Hrozně se mi líbilo, jak jsi strašně rychlý, nikdo Ti neutekl... chodila jsem pak skoro na každý zápas."
"Páni, tak já měl takovou fanynku."
"Jednou jsem Ti dokonce podávala míč, který utekl do autu..."
"A já si Tě ani nevšiml, viď?"
"Naopak - poděkoval jsi a usmál se na mě.... nemohla jsem pak večer ani usnout."
Zavrtěl jsem nevěřícně hlavou
"Měla jsem Tě plnou hlavu", pokračovala. "Poslouchala jsem, co si o Tobě povídají na tribuně, a byla tak nějak pyšná, když Tě pořád chválili. V duchu jsem si tě přivlastňovala, a když o Tobě mluvili hezky, vnímala jsem to jako pochvalu svého kluka..."
"Kolik Ti bylo?"
"Asi třináct", usmála se. "Vždyť říkám, že jsem byla malá."
"Ale i tak je to hrozně milé. Nikdy jsi mi o tom neřekla..."
"Byla jsem malá, pro Tebe jsem v té době byla vzduch." 
"Teď už nejsi malá."
Jakoby zklamaně pokrčila rameny. "Ale ty jsi teď ženatý.... S mojí sestrou."
Pokýval jsem hlavou. "Jsem. Ale i tak jsem rád, že jsi mi to řekla. Opravdu mě to potěšilo."
"Rádo se stalo. Vlastně i kvůli Tobě jsem se začala víc zajímat o sport. Nechtěla jsem pak jednou před Tebou vypadat jako hlupák."
"Neuvěřitelné. Musím říct, že jsi v tom vážně dobrá, strašně rád si s Tebou o sportu povídám. A nejen o sportu."

Pavlík na jejím klíně se zavrtěl a vyplivl bradavku. Pohled mi bezděčně zajel na její obnažený prs. Musela si toho všimnout, ale nezdálo se, že ji to vyvedlo z míry. Nejprve pečlivě položila miminko vedle sebe, a teprve potom se upravila.
Vstali jsme současně. "Tak díky za příjemnou společnost, Honzo..."
"Nemáš vůbec zač, taky se mně to moc líbilo."
Šibalsky na mě mrkla. "Co..? Povídání, nebo moje prsa?" Zrudl jsem. Než jsem stačil něco vykoktat, přistoupila ke mně a krátce mě políbila.
"Bylo to fajn. A teď běž. Toto zůstane mezi námi, jasné?"

Vrátil jsem se do ložnice. Hanka ještě spala, celá odkrytá, jen cíp peřiny svírala mezi koleny. Předchozí konverzace a Maruščina částečná nahota mě vzrušily.
Přilehl jsem k manželce a přitiskl se k ní zezadu. Neklidně se zavrtěla. Přehodil jsem jednu ruku kolem jejího těla a do dlaně sevřel prsa.
"Kdo mě to budí?", zakňourala v polospánku.
"To jen tak malinko", bránil jsem se omluvně. Nespěchal jsem, přes pyžamo jsem ji hladil po zádech, masíroval ramena a dlouho hnětl prdelku. Zajel jsem jí rukou pod tričko a pohrál si s jejími ňadry. Když jsem vycítil, že už je úplně vzhůru a patřičně reaguje na mé doteky, pomohl jsem jí se svlékáním. Potichu a něžně jsme se pomilovali.
"Takové probuzení se mi moc líbilo", šeptala mi pak s obličejem zabořeným do ramene, zatímco se její prsty probíraly mým zarostlým hrudníkem.
Ruka jí sjela mezi moje nohy. "Tady je ale mokro", její hlas změnil barvu a já vytušil, že to nebude jen tak. "Mám takový pocit, že tady bude muset někdo do plenky..."
"Máme návštěvu", připomenul jsem jí tiše, ve snaze odvrátit nevyhnutelné. Vzápětí na mé holé břicho přistála plenka.
"Návštěvu máme", přitakala žena. "A taky dvě miminka, která celý den stráví v plenkách."

Nepřipustila žádné výmluvy. Našla mi tmavé elastické boxerky a plenku vložila do nich. Pomohla mi s oblékáním a upravila tak, aby nikde nic netlačilo. Postavila mě o prohlížela, jak vypadám. "Já myslím, že takto by to stačilo", řekla spokojeně. Kromě plenky a boxerek jsem na sobě nic neměl. Ztěžka jsem polkl a polilo mě horko. Představil jsem si, jak se v tomto ustrojení představím před svou dlouholetou fanynkou a pokoušely se o mě mrákoty. To už bych si rovnou mohl dát do pusy Pavlíkův dudlík a na tričko napsat "ADULT BABY". Naštěstí si dělala srandu. S lehce posměšným úsměvem svolila, abych si dal volné šortky a tričko. Uznal jsem, že to není skoro vůbec vidět, ale i tak to byla muka, pohybovat se po bytě, mluvit i s Maruškou a celou tu dobu si uvědomovat, co mám v trenýrkách. Hanka se navíc neustále ptala na přebalování, péči proti opruzeninám a typ a velikost plen, které švagrová kupuje. Přitom se na mě pořád významně dívala a bavila se mými rozpaky. Pěkně mě v tom koupala.
Naštěstí musela odběhnout připravit oběd. Zůstali jsme s Maruškou sami a konečně změnili téma. Mluvili jsme o práci, zahrádce i o sportu. Jakýmkoli důvěrným tématům jsme se poctivě vyhýbali, všechno potřebné jsme si ten den už svěřili.
"Pojďte ke stolu" , ozvalo se ode dveří. "Pojíme sami, děcka pozdě snídaly, jsou ještě venku."
Vyhrabal jsem se z pohovky a zamířil ke kuchyni. Maruška, dokončující naši debatu, najednou zmlkla uprostřed věty. Otočil jsem se na ni. Bez hnutí stála a dívala se na mě, s překvapeným výrazem, jakoby ji zaskočil výpadek své vlastní paměti.
"Děje se něco?" zeptal jsem se, nic zlého netuše.
Zavrtěla hlavou, jen polkla nasucho. Už už jsem chtěl odejít, když na mě polohlasně zavolala. "Počkej!" Zarazil jsem se v pohybu. Přešla až ke mě.
"Asi by sis měl..."
Než jsem si stačil uvědomit, co se děje, zvedla ruku a upravila zadní část trika, které se mi na pohovce vyhrnulo a zachytilo za okraj plenky, jejíž konec vykukoval zpod trenýrek i kraťasů. Nohy mi vrostly do země a na čele vyvstal ledový pot. Udělalo se mi nevolno, až jsem se musel zachytit zárubní. Vyděšeně jsem se podíval na švagrovou, neschopný slova. Zareagovala skvěle. Viděla, v jakém stavu se nacházím. Vzala mě za paži a pomohla ze dveří do koupelny. Dovlekla mě před umývadlo, pustila studenou vodu a trochu mi opláchla obličej.
Vyhýbal jsem se jejímu pohledu.
"No tak, neblázni Honzo!" řekla nakonec. "O nic nejde, vážně! Je to v pohodě." Pohladila mě po tváři, povzbudivě se usmála a vyšla z koupelny ven.
Hleděl jsem za ní, stále ještě neschopný kroku, jen v hlavě mi hučela dvě slova: "PRASKLO TO!"

Zbytek toho dne mám jako v mlze. Zaregistroval jsem Hančiny tázavé pohledy, ale nebyl jsem schopen reagovat. Maruška se tvářila, jakoby si ničeho nevšimla. Skoro nepustila Hanku ke slovu, postarala se o veškerou konverzaci a všechno zachránila. Když se Hanka vzdálila, snažila se mě zklidnit a povzbudit, ale to neměla šanci. Seděl jsem jako zařezaný.
Slyšel jsem, jak se pak rozloučila, na mě zavolala "Ahoj" a byli pryč.
Hanka byla hned u mě. Pevně mě objala a políbila na pusu. Pátravě se mi podívala do tváře: "Přišla na to, viď?"

Offline Bibinko

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 799
  • Karma: 5
    • AB/DL - CR/SK
Re:Nález IV
« Odpověď #1 kdy: Srpna 06, 2017, 22:39:44 »
Tak tomuhle já říkám pěkná povídka... PALEC NAHORU

Offline Toust

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 21
  • Karma: 0
Re:Nález IV
« Odpověď #2 kdy: Srpna 07, 2017, 00:03:02 »
Jsem rád že nález zase pokračuje  :) už jse těším na další pokračování  :)

Offline 13jh02

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 385
  • Karma: 2
Re:Nález IV
« Odpověď #3 kdy: Srpna 07, 2017, 01:27:38 »
Pěkně to graduje  :D

Offline pudrovany

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 17
  • Karma: -1
Re:Nález IV
« Odpověď #4 kdy: Srpna 07, 2017, 06:27:55 »
Skvělé..gradující..stylově vytříbené..dráždivé...

Moc díky..nitro :)

P

Offline Chlap-ec

  • Email nefunguje
  • 101 a více
  • *
  • Příspěvků: 140
  • Karma: 0
Re:Nález IV
« Odpověď #5 kdy: Srpna 07, 2017, 08:05:53 »
Úžasné, nádherné, fantastické... Už sa neviem dočkať pokračovania...  :P :-[ :D
Milujem pocit bezmocnosti maleho dietata v plienkach i obleceni, o ktore sa staraju ...
Nikdy som to este neskusal, len o tom snivam, mozno...

Offline Iloveplenky

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 87
  • Karma: 1
Re:Nález IV
« Odpověď #6 kdy: Srpna 07, 2017, 08:42:50 »
úžasné  :D

Offline mskvor

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 807
  • Karma: 4
Re:Nález IV
« Odpověď #7 kdy: Srpna 07, 2017, 15:41:18 »
Čím dál, tím lepší. Těším se, jak to bude dál.
MS

Offline gumplík

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 339
  • Karma: 1
Re:Nález IV
« Odpověď #8 kdy: Srpna 08, 2017, 00:31:37 »
Opravdu to má nádherný děj,pěkně se to odehrává a už se těším na další díl. Perfektní. :)

Offline vyckis

  • 50 a více
  • ****
  • Příspěvků: 56
  • Karma: 0
Re:Nález IV
« Odpověď #9 kdy: Srpna 08, 2017, 08:30:49 »
Perfektně napsané.Vzdávám hold autorovi a už netrpělivě čekám na pokračování.

Offline nitra

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 17
  • Karma: 4
Re:Nález IV
« Odpověď #10 kdy: Srpna 08, 2017, 09:55:30 »
Díky všem za kladné ohlasy. Je to povzbudivé do dalšího psaní. Nejde to vždycky lehce, základní zápletku mám v hlavě rychle, ale pak si příběh v duchu promítám několik hodin, aby tam byl i nějaký moment překvapení a objevil se v pravý čas... a další uběhnou, než to dám dohromady se všemi detaily. A nakonec myslím, že my všichni autoři  jsme napnutí, jak to přijmou ostatní - jestli ten čas nebyl strávený zbytečně a taky čtenáři v tom našem snažení najdou něco zajímavého.

Offline petros

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 11
  • Karma: 0
Re:Nález IV
« Odpověď #11 kdy: Srpna 09, 2017, 14:14:12 »
Tak tohle jsem nečekal... Opravdu perfektní zápletka, skvěle napsané, jen tak dál! Díky :D