Byla jsem zlobivá 5
Ahojík všem, tento příběh je zcela smyšlený a jakákoli souvislost s lidmi je čistě náhodná.Příběh začíná... . Zemřel mi tatínek a byla jsem z toho dost mimo ,ale časem jsem to překousla . Tato doba byla pro nás doma velice nepříjemná, maminka mi našla nového otce a sobě nového manžela. Dost jsem kvuli tomu zlobila a byla pořád jen naštvaná. Osoby: Martin - otčím vedlejší postavy. -------- Maminka (Lucka)- mamka Králka - já
Monika - doktorka
Tak jo, pod deme, říkám deme, na kalhoty ti nedám, Monika řekla bez kalhot, stejně jsou celé pokaděné POĎ.
Pod deme. V čekárně stejně nikdo není a musíme už jít SAKRA. "Neeeee ja nechci jiiit jen tak." Musela bych se propadnout studem kdyby mě cestou přes čekárnu někdo viděl. Naštěstí měla mamka recht a opravdu tam nikdo nebyl, to bylo jediné moje stěstí. Musela jsem jít do ordinace a nechat se vyšetřit, ta bolest už byla nesnesitelná.
První reakce doktorky byl smích a druhá " Tak co tě trápí Králko, že tak hodně kakáš? Tady si lehni, sundam ti plinku a zkusím prohmatat bříško. Ty mi musíš povědět kde tě to bude bolet."
Doktorka sundala plinku, a při prvním větším dotyku na bříško to ze mě zase vyletělo. No doktorský plášť už nebyl bílej a vyšetřovací stolek, no hrozné. "Vidíš Moniko, jak říkám. Strašnej průjem a nekontrolovanej ůnik, asi kvuli tomu prujmu. Co s tim?
Monika se na mamku spiklenecki usmála a povídá " Předepíšu vám kapky na zpevnění té stolice a za pár dní by to mělo být lepší. Ať má plenky!! Králko otoč se, uděláme ještě výtěr.
Bylo mi už všechno jedno tak jsem se jen otočila, vyšpulila zadek a se strašnou bolestí si nechala udělat to z čeho jsem měla vždy hrůzu.
"Co budem dělat teď mami. Ja v tomhle nikam nejdu. NE NEJDU.
Vyřvala jsem si u mamky aspoň nové kalhoty. Zůstala jsem tedy na záchodě v ordinaci a čekala až mamka přijde z obchodu který byl naštěstí hned vedle. Doufala jsem že donese nějaké pěkné ale to co mi dala byla přímo hrůza. Přinesla mi dětské punčošky a kalhoty s takovým tím obdélníkovým otvorem s pantentakma na zadku.
Nevim kde je koupila ale opravdu vypadali jako ty pro mimina akorát že v mojí velikosti a navíc v růžové s puntíky. Nejvíc potupné oblečení v mém životě, ovšem buď tohle nebo v plenkách přes celé město.
Čekala nás cesta do lékárny a pak domů přes celé město a jediné co jsem mohla udělat bylo kakat, čůrat a držet krok s mámou což tím batolecím krokem moc nešlo. Pořád mě popoháněla a nemohla pochopit že v plenkách to prostě rychleji nejde. " Ještě chvíli se tak loudej a já ti budu muset snad koupit kočárek, nebo se s tebou nikam nedostanu" to už na mě bylo moc, začaly se mi ty plenky líbit i to okolo. Mamka se o mě poprvé za několik let začala starat ale nechtěla jsem jí to dát najevo protože jak už řekla, má to být trest, a vůbec se mi to nechtělo tahat ven mezi lidi. Pomalu jsme došli k lékárně a z těch plínek mě už celkem slušně začalo pálit v rozkroku, ale když jsem to pověděla mamce jen s ůsměvem řekla " Budeš holt muset vydržet domů. Nemám kde a navíc ani do čeho tě přebalit. Nevzala jsem jich víc."
V lékárně jsme si vystály dlouhou frontu a já se jen modlila aby tam nebyl někdo koho známe, naštěstí nebyl. Lidé se na mě dívaly s rozdílnými pocity, vypadali znechuceně, smály se, šklebily. Jedna stará paní dokonce přišla k nám a začala se s mámou bavit o tom co, a proč. Když jí máma ochotně všechno do detailů řekla tak se jen usmála, poplácala mě po zadku jak děcko a se slovy jaká jsem zlobivá holka odešla ven.
Fronta už se zkrátila a my byli na řadě když v tom jsem ucítila strašnou křeč ve střevech. Nemohla jsem tomu nijak zabránit, pouze jsem stála a kadila si do plínek. Vůbec jsem to nemohla ovlivnit. Lékárnice se na mě dívala jako na blázna a strašně se šklebila. Mamka jí podala recept a ona si ho neochotně vzala s tím že se začala červenat, asi si uvědomila že za to nemůžu. Prohlédla si recept a upozornila mamku že tyto kapky fungují jen rozmýhané v teplém Sunaru a nebo čaji.
" Tak mi prosím dejte ještě 5 balíků Sunaru a pro jistotu i tyhle Panadol čípky. Nemáte i nějaké lahve s větším objemem, něco kolem pul litru. Jeee děkuji tak tu si vezmu také. Mamka řekla nashledanou a začala mě nutit abych taky pozdravila " Dělej a řekni hezky Nashledanou paní. . Dělej a buď hodná holka nebo dostaneš na zadek. No co bude?
Pokračování příště/ pokud bude zájem
Omlouvám se, ale zdá se mi že ty příběhy nejsou tak jako jsem psala. Podle ohlasů si dám možmá pauzu. Každopádně začnu dopisovat starší příběhy kterých je třeba 1.cast
