Ahojík všem, tento příběh je zcela smyšlený a jakákoli souvislost s lidmi je čistě náhodná.Příběh začíná... . Zemřel mi tatínek a byla jsem z toho dost mimo ,ale časem jsem to překousla . Tato doba byla pro nás doma velice nepříjemná, maminka mi našla nového otce a sobě nového manžela. Dost jsem kvuli tomu zlobila a byla pořád jen naštvaná.
Osoby: Martin - otčím vedlejší postavy. -------- Maminka (Lucka)- mamka Králka - já
Byla jsem zlobivá 3
Zrovna v dobu kdy jsem si myslela že už je konec jsem zaznamenala že si me mamka nahrává a šokem jsem přepadla do zadu, sedla si na ten nepořádek a začala strašlivé brečet. Mamka si ještě rýpla" Tak co Králko? Máš tam bobeček? Jo, máš tam ee?
Jediné na co jsem se zmohla byl pláč a řev proč si to sakra točí. Usmála se na mě " Kdyby tě náhodou napadlo udělat nějakou blbost" a já a řevem utekla do pokoje, to jsem si ale neuvědomila že mám plnou plínku a stejně tam budu muset zpátky. Trochu jsem se uklidnila a začala cítit že být ve špinavé plíně je fakt fujky.
Pomalu jsem se zvedla a zamířila do obývacího pokoje, musela jsem jít pomalu protože jsem cítila jak se to všude vevnitř maže a válí. Jen jsem vešla za mamkou do pokoje tak Martin hned začal s tím jaké jsem čunče a jak neumím ani držet stolici s tím že si při tom dokonce zakrýval i nos.
Sama sobě jsem také strasně smrděla a už jsem jen chtěla aby mě z ní někdo dostal ven, v tu chvíli bych snad udělala všechno.
Přešla jsem ode dveří k mamince a snažně ji prosila aby mi ji už vyměnila, pořád a pořád jsem ji prosila a brečela. Ona se jen otočila se slovy "Přebalím tě, ale napřed si o to musíš říct jako hodná malá holčička a přiznat se co jsi udělala"
"Moc prosím. Snažně prosím. Maminko prosím přebal mě. Prosím vyměň mi plinku."
Vyzkoušela jsem snad všechny prosby co znám ale mamka ani Martin pořád nereagovali. Odešla jsem přemýšlet do pokoje a řekla si
" Chtějí ze mě mít malé mimino? No dobře tak se vším všudy, pak uvidíme jak se jim to bude líbit," ale špatné bylo že se to začalo líbit mě Lehla jsem si tedy do postýlky a začala řvát na celé kolo. Mamka rychle otevřela dveře s výrazem strachu a divila se co se děje. Já jen ležela, brečela a kopala nohama, přišla ke mě a začala na mě mluvit starostlivým hlasem
MA: Co se děje maličká?
Já: ehhhehhehehhehehe pinta ee,
Ma: No vidíš že to jde, když se chce.
Vzala mě z postele za ruku a dovedla do koupelny, tam mě položila na zem na podložku a začala rozlepovat lepítka. Zrovna v té chvíli přišel Martina ,se slovy jaké jsem prasátko se smál a dávil nad smrádkem který mi sám způsobil. Nechápala jsem co na něm máma vidí.
Pak přišel ten okamžik kterého jsme se bála nejvíce, otevřela plinku a ven se vyvalil ten puch, strašný zápach, dusilo mě to, ale zároveň se těšila až budu v suché a čisté. Divila jsem se jak a kolik jsem toho zvládla vykadit. Sundala mi plenku a se slovy jaká jsem ostuda že neumím ani říct když chci ee mě postavila do vany a opláchla to nejhorší. Důkladně mě otřela a s poklepem na zadek mě poslala do pokoje ať si lehnu na pultík, stála jsem na místě, oči vykulené a vzpírala se že nepůjdu přes byt nahatá. " ale di, je tam jenom tatínek, malé holčičky se přeci nestydí, ani za plenky ani za to pod nimy.
Dostala jsem do pusy dudel a stejně jsme tam musela, přes celý byt a obývák. "Tak co malinká? Už voňavá?" zaslechla jsem Martina když jsem procházela kolem s vyšpuleným zadečkem přímo na něj.
Došla jsem k sobě, položila se na pult a čekala až mě příjde mamka zabalit. Jak jsem již před chvíli psala tak se mi to začalo líbit a tak než mamka přišla sahala jsem si tam dolů a snažila se udělat si dobře. Bohužel ale osud tomu chtěl že vešla do dveří zrvona ve chvíli kdy jsem měla dosáhnout toho nejlepšího bodu a strašně se naštvala, a to až do běla.
Přišla k pultu, vzala 2 plenky a se slovy " Tak tohle ne maličká. to malé holky nedělají a ani ty to dělat nebudeš. jsem ráda že se ti to začalo zřejmě líbit ale je to trest a né zábava, i když já jsem taky ráda že mám zase svoji holčičku" mi dala tak tlusté plenky že jsem nemohla dát ani nohy k sobě.
Odněkud vytáhla něco jako dupačky a začala mi je přeš ten velký balík oblékat. "Tohle nám pomůže aby si Králka tam dolů nesahala"
nechápala jsem to dokud mě neposadila a nezapla zips " Sakra ´, ono to má zapínání vzadu," Problesklo mi hlavou.
" No a je už pozdě, už jdeš spinkat." a zavřela mě do té dětské postele.
Dlouho jsme se snažila usnout ale nešlo to, koonečně se mi začali zavírat oči a já šla spát. Vůbec se mi ale nelíbil pocit jaký jsem měla v žaludku.
Pokračování příště, pokud bude zájem
Jinak doufám že vám nevadí že jsou tak krátké, ovšem dobrých věcí poskromnu.
