Autor Téma: Nález - sobotní ráno  (Přečteno 13464 krát)

Offline nitra

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 17
  • Karma: 4
Nález - sobotní ráno
« kdy: Ledna 07, 2017, 20:16:15 »
Sobotní ráno.

Otevřel jsem oči. Bylo sobotní ráno a v pokoji bylo už světlo. Podíval jsem se na budík a nevěřil svým očím. Já spal tvrdě až do osmi hodin! Cítil jsem se odpočatě a uvolněně. Najednou jsem si uvědomil proč - Hanka už všechno ví! V noci přišla a načapala mě v plenkách. V plenkách?! Zmateně jsem zajel rukou mezi nohy. Žádné plenky tam nebyly.
Ale přece se mně to nezdálo?! Snažil jsem se soustředit, ale vážně jsem si nebyl úplně jistý. To by byl zatraceně živý sen.

Z kuchyně se ozval šramot. Hanka umývala nádobí. Vstal jsem a otevřel okno. Venku mrzlo a svítilo slunce, mohl by být pěkný den. A já byl pěkně zmatený. Vyšel jsem z ložnice a zamířil do koupelny. Cestou jsem nahlédl do kuchyně a popřál ženě dobré ráno. Usmála se od dřezu, zavřela kohoutek a vyšla mi vstříc, aby mě objala a dala pusu.
Měla na sobě rifle a halenku. "Ty někam jdeš?"
"Do Hradiště. Říkala jsem Ti to v týdnu přece. Je vidět, jak mě posloucháš", dodala s typickým úsměvem. Ani náznak nebo zmínka o tom, že by se v noci stalo něco zvláštního. Přešla na chodbu a oblékala si kabát. "Snídani máš na stole".
"Děkuju, Hani."
"Nemáš zač. Jo, prosím tě, mohl bys pak po snídani vytáhnout věci z pračky a pověsit je do sušárny? Ať to pak můžu požehlit".
"Pokusím se, snad to zvládnu", odpověděl jsem s hranou úzkostí v hlase. Zasmála se, sundala z háčku v předsíni klíče od auta a otevřela vchodové dveře. "Zatím pa".

Rychle jsem se osprchoval, na závěr se i překonal a sprchu zakončil studenou vodou. Jako vždycky mi to pak bylo příjemné, jen překonat tu prvotní nechuť vystavit tělo chladu. O to víc pak začalo produkovat tepla, a když jsem na sebe natáhl svoje oblíbené prádlo z merina vlny, cítil jsem se jako v bavlnce. V kuchyni jsem si vzal připravenou snídani a odnesl si ji do obýváku k počítači. Jedl jsem a přitom pročítal novinky ze světa a hlavně sportovní výsledky. V NHL se našim v noci moc nedařilo, jen ten Jarda zase přepisoval historii. Asi za půl hodiny se ozvalo pípnutí z koupelny. Pračka!

Přinutil jsem se vstát a šel ji vypnout. Nachystal jsem si koš na prádlo a otevřel horní víko. Zavonělo to vůní čerstvě vypraného prádla a já ztuhl překvapením. Najednou mi už zase bylo horko. Začal jsem vytahovat obsah pračky. Pár kousků mého a Hančina spodního prádla, ale hlavní obsah tvořily plenky! Nádherně voňavé a jemné, nejspíš díky aviváži.
Takže se mi to nezdálo! Opravdu  se to včera v noci stalo a Hanka už o mojí úchylce ví! Bylo neuvěřitelné, jak rychle mě zase ovládla směsice studu a vzrušení. Ale - v pračce bylo o dost plenek víc, než ty dvě, které jsem měl v noci na sobě. S náhlým podezřením jsem přešel do ložnice a otevřel skříň. Moje plenková skrýš byla rozházená a rozebraná. Věděla už úplně všechno, samozřejmě viděla i ostudné zaschlé skvrny po mém spermatu.
Zamyšlený, rudý ve tváři jsem se vracel do koupelny. Najednou mi blesklo hlavou - tohle přece nemůžu dávat do sušárny!! Bydlíme na čtyřbytovce, všichni se velmi dobře známe a sousedé pochopitelně vědí moc dobře, kdo má jak staré děti. Už vidím ty pohledy a dotazy, cože nám to visí ve společné sušárně.

Prádlo jsem vytřídil a do sušárny zanesl jen to, co sneslo pohledy sousedů. Plenky jsem pověsil na přenosný sušák a ten postavil do prázdného dětského pokoje. Než děti zítra přivezeme, už tam nebudou.

Potřeboval jsem udělat si pořádek ve smlouvách a účtech, rodinné financování je u nás moje starost. Ale protože to je práce, kterou Hanka nevidí a já pořád cítil stud a špatné svědomí, přinutil jsem se ještě aspoň uklidit nádobí a nachystat rychlý oběd. Mezitím jsem nedokázal odolat nutkání občas zajít do dětského pokoje. Opájel jsem se vzrušujícím pocitem studu při pohledu na sušák s visícími plenkami. To jsou MOJE pleny, které mi oprala moje manželka, a které tady teď nepokrytě vystavuju!. Při další z těchto „inspekčních cest“ jsem zaregistroval za oknem přijíždějící auto. Hanka se vracela. Znovu mě polila horkost, naposled jsem se podíval na sušák a vrátil se do kuchyně. Když pak za pár minut otevřela dveře, jídlo bylo prakticky hotové.

„Páni, tady něco voní“, byla její první slova. „Teda, Ty jsi nejšikovnější manžel na světě“, pochválila mě s úsměvem. Normálně by mně tato slova udělala radost, ale v kontextu posledních událostí jsem netušil, nakolik to bylo míněno vážně a nakolik se ve skrytu duše ironicky bavila. V rámci mých zvrhlých fantazií jsem si vlastně přál, aby to byla ta druhá varianta.

„Můžeme jíst“, zamumlal jsem a chystal přitom talíře a příbory.

„Jen si umyju ruce a převleču se, můžeš mi naložit“. Vešla do koupelny a zaregistrovala prázdnou pračku. „No teda, Ty sis vzpomněl a vytáhl i to prádlo…“ zvolala nevěřícně a s potutelným úsměvem vešla do kuchyně. Cítil jsem, jak rudnu. Vrhl jsem na ni kradmý pohled a viděl, jak se baví mými rozpaky. Jen jsem mlčky přikývl a raději se sklonil nad jídlem.

Beze slova jsme pojedli, Hanka poděkovala a uklidila ze stolu. „Dáme si kafe?“ nabídla se sama, a aniž by čekala na odpověď, napustila vodu do rychlovarné konvice. Než voda sevřela, pobíhala po bytě, vybalovala nákup a uklízela spoustu drobností, které nebyly uložené podle jejich představ. Nikdy jsem se nepřestával divit, kde ženy berou energii na neustálé přemisťování věcí po domově. Mně vždycky stačí, když je zachován elementární pořádek a nemusím překračovat věci pohozené uprostřed pokoje.

Pohodlně jsem se uložil na pohovku a zavřel oči. I za nimi jsem viděl sušák rozložený v dětském pokoji. Zaregistroval jsem Hančin příchod a klepnutí hrnků, jak je stavěla na stůl. Ale tentokrát si nesedla do křesla, kde bylo její oblíbené místo. Ucítil jsem, že usedá ke mně na pohovku. Trochu jsem se pohnul, abych jí udělal víc místa a překvapeně otevřel oči. Seděla vedle mě a sledovala můj obličej.

„Honzo, ty sis ty plenky nepověsil dole?“

Panebože! „SIS TY PLENKY“!! Poprvé to slovo vyslovila nahlas a z jejích úst to znělo tak neuvěřitelně eroticky! „SIS TY PLENKY“….aby bylo jasné, že to jsou MOJE plenky… tak trapně jsem se snad v životě necítil. Navíc tím, že jsem ležel a ona se vsedě tyčila nade mnou, její dominance byla ještě zřetelnější.

Úplně rudý studem jsem jen začal koktat. „Já…Hani… to.. to tam přece….nemůžu dávat“.

Jako by úplně přesně cítila, jak se cítím a jak mě to ponížení současně vzrušuje. Klidným, jakoby mateřským hlasem mi domlouvala. „Ale to si budeš muset zvyknout, nemůžu Ti je pokaždé sušit tady. Nebo budeš raději vysvětlovat dětem, co u nás doma dělají čerstvě vyprané plenky?“

Představil jsem si tu hrůzu a těžce polkl. „Ne, to samozřejmě nechci. Já… nebudu je už…“

Ani mě nenechala dokončit. Jako bych nic neřekl, pokračovala stejným tónem. „A co v létě? Až je budu sušit na balkóně?“

„To nemyslíš vážně?!“ její slova mě děsila čím dál víc. Ale při těch šílených představách se mi pták v trenýrkách postavil do pozoru. Naštěstí si toho nevšimla, dívala se mi přímo do obličeje.

Neodpověděla. Dál se na mě s klidným výrazem dívala a já nemohl uhádnout, co se jí honí hlavou. Nakonec se usmála, sklonila se nade mnou a plnými rty mě měkce políbila. Příjemně voněla a já si její líbání užíval. Až moc. Její ruka zabloudila k mému břichu a následně přejela přes vzpouzející se penis. Přitlačila na něj a já zasténal. A díky pohybu způsobeného její rukou jsem si uvědomil, že mám v trenýrkách pěkně vlhko. Asi to ucítila i přes domácí kalhoty. Odtáhla se a s rukou položenou v mém rozkroku se na mně znovu zadívala z výšky. „Mám takový pocit, že bys potřeboval přebalit“. Ucítil jsem, jak mi penis zapulzoval a vytřeštil oči. Aniž bych tomu dokázal zabránit, naprosto ostudně jsem se tam pod ní při těch slovech udělal. Vzepjal jsem se boky proti její dlani a vycákal se do svého prádla. Nehnutě seděla, dívala se na mě a čekala, dokud se neuklidním. Pak mě ještě jednou políbila, vstala a usadila se do svého křesla. A já ležel ponížený a zadýchaný s mokrým flekem v rozkroku a netušil, co mám dělat.

„Hani, já…musím“

„Teď si vypijeme kafe“, prohlásila klidně, ale nekompromisně. Přece Tu chvilku vydržíš i s mokrými trenýrkami. Pak s tím něco provedeme.“

Po chvilce jsem se opatrně posadil. Nevím, z jakého důvodu jsem se nechal tak ovládat. Strach, že by ta hra mohla skončit, vzrušení z vlastního pokoření, nebo jen obyčejná zbabělost? Měl jsem se zvednout a odejít se převléci, ale místo toho jsem tam seděl, cítil lepkavý nepořádek mezi nohama a snášel Hančin pobavený pohled, zatímco jsem se snažil dělat jakoby nic a upíjel kávu. Nespěchala, dokud v klidu nedopila. Pak vzala i můj hrnek a odnesla jej do kuchyně. Při odchodu jen tak mimochodem po mě hodila pohledem. „Mazej se osprchovat“.

V koupelně jsem to protahoval, jak to jen šlo. Potřeboval jsem vstřebat to mé ponižující prozrazení, které Hanka ještě zvýraznila, když mi přinesla čisté trenky. Ty použité vzala ostentativně mezi dva prsty a se zřejmým pohoršením je zvedla před můj obličej. “Podívej se, jak jsi je zaneřádil“. Co jsem na to mohl říct? Cítil jsem, jak se ve vaně červenám, jen jsem sklopil oči a mlčky na sebe pouštěl vodu. A doufal, že si Hanka nevšimne, jak se můj penis opět probouzí. Naštěstí se nezačal stavět. Manželka hodila důkaz mé hanby do kbelíku a pustila na něj studenou vodu. Podívala se na mě. Několik sekund si mě mlčky prohlížela, pak vzala žínku, kápla na ni sprchový gel a přistoupila k vaně. „Ukaž, maminka se na to podívá.“

Bylo jasné, že si se mnou chce znovu pohrát. Při našich „incestních“ hrátkách figuroval prvek ponížení víceméně vždy a teď jí to nejspíš přišlo příhodné. Zareagoval jsem tak, jak se ode mě očekávalo. Stydlivě jsem si zakryl rozkrok rukama a snažil se otočit k „mamince“ zády.

„Ale no tak, Honzíčku, před maminkou se nemusíš stydět. Malí chlapečci se přece nestydí“. Pohladila mně po nahém zadku, pak uchopila za předloktí a odsunula ruku, kterou jsem si zakrýval rozkrok. „No vidíš, nic na tom není“, uklidňovala mě a začala mydlit od krku až po kotníky. Nevynechala ani kousek, důkladně mydlila i podpaží a břicho, ale nejvíc pozornosti věnovala mému přirození. Laškovně našpulila pusu, když se během její péče můj pták převaloval ze strany na stranu a už zase plně ztopořený pleskal o břicho. Schválně do něj šťouchala tak, aby nebyl ani chvilku v klidu a jeho houpání a poskakování bylo co nejvýraznější. „Teda teda, to je ale krásný šulínek“, chválila mě škádlivě, věděla, že takové vulgární výrazy z „maminčiných“ úst, společně s neustálými doteky a jejím obličejem těsně u obnaženého penisu mě přivádí k šílenství. Poznala, že se blížím k dalšímu vyvrcholení. Ale tu slast mi dopřát nehodlala. Zvedla se nahoru a s rukou stále držící napnutý pyj mě naplno, vášnivě políbila. Několikrát zmáčkla tak, až jsem mírnou bolestí syknul. Trošku se ode mě odtáhla, podívala se dolů a pak bez varování mě dvakrát v rychlém sledu přes čuráka pleskla. Vykřikl jsem, spíš překvapením, než bolestí. Zasmála se, ne posměšně, ale potěšeně, jak mě doběhla.

„Kdepak, žádné vylomeniny“, pravila přísně, už na odchodu. „Umyj si i hlavu. To snad zvládneš“. Mezi dveřmi se ještě jednou otočila a sjela mě chladným pohledem - „Zvrhlíku“. Jen jsem těžce polkl. Jediným slovem vyjádřila, jak jsem se v posledních hodinách vybarvil.

Když jsem za nějakých dvacet minut vyšel z koupelny, s hlavou umytou, oholený a trochu uklidněný, našel jsem ji v plné práci. Respektive, právě ji dokončující. Za žehlicím prknem už namotávala šňůru od žehličky. A na prkně před ní ležela – hromádka vyžehlených a úhledně složených plenek jejího manžela. „No pojď“, vyzvala mě. Zahanbený, nervózní, jsem vešel do obýváku. Hlavou ukázala k té mojí „parádě“.

„Ukliď si je do skříně, Honzo. Ale pěkně dopředu, na ty ostatní. Nebude žádné schovávání kamsi dozadu. Budou nachystané k použití“.

„Hani….prosím Tě… aspoň je dejme trochu dozadu….. co když by to někdo zahlédl….“

„No tak je zahlédne, to se nedá nic dělat. Když ses nechal klidně nachytat zabalený v plenkách, nejspíš chceš, aby to někdo zjistil“.

„Nechci!“ zvolal jsem okamžitě. „To jenom… jen Ty…maximálně…. u někoho dalšího.. to by bylo šíleně trapné…. To fakt nejde…“

Pokrčila lhostejně rameny. „Ne. Budou prostě takto vepředu. Klidně se můžeš stydět a trnout, kdo to tam objeví. Já doufám, že dřív nebo později se to stane".

Trnul jsem už teď. Tak ona by klidně nechala, aby se o tom dověděl někdo další? Bože, cítil jsem, jak se mi ježí vlasy na zátylku. A společně s vlasy se zvedalo ještě něco…. To by byla neskutečná ostuda, kdyby to viděl někdo z příbuzných, nebo známých. Na nejviditelnějším místě mých věcí police plná dětských plenek a na nich navíc malý dudlík!! Nebo dokonce, kdyby mě zahlédli zabaleného v plenkách, s dudlíkem v puse!! Skoro jsem nemohl dýchat při té představě absolutního ponížení. Představil jsem si šokované výrazy všech nejbližších, rodiny a známých a za nimi Hanku, jak jim podrobně referuje, co všechno se u nás doma děje. To bych snad ani nepřežil. Ale představa mě přitom neskutečně vzrušovala.

Určitě to znají všichni, fantazie jsou jedna věc, mohou být klidně sprosté, perverzní a zvrácené, jak to jen jde. Ale připustit, že by se staly skutečností, to už by většina lidí nesnesla, aby si je někdo s nimi spojoval. Ani já si to nedokázal představit. A když jsem se podíval na manželku, hned jsem poznal, že přesně ví, na co myslím. Ale pozorovala mě s naprostým klidem, který mě dráždil k nepříčetnosti. Dokonale ovládala situaci a já netušil, kam až je připravená zajít. Mezitím nepokrytě svým pohledem dávala najevo, že registruje zuřivou erekci v mých čistých trenkách. Mlčky jsem sebral sněhobílou hromádku a zahanbeně ji odnesl na její čestné místo v mé skříni. Hanka mezitím sklidila žehličku i žehlicí prkno.

Vrátil jsem se za ní do obýváku, už znovu oblečený a jakž takž uklidněný. Sednul jsem si k ní na pohovku a společně s ní sledoval zprávy. Vlastně se chovala úplně normálně jako vždycky. Nenuceně se o mě opřela, její dlaň našla tu moji a pozorně poslouchala, cože se to zase děje v tom hrozném světě venku. Co se týká manželství, rozhodně si nemůžu stěžovat. Hodíme se k sobě, máme podobné názory na výchovu dětí, společný zájem o sport a pořád si máme co říct, dokonce spolu dokážeme jen tak mlčet, aniž by to jeden z nás považoval za hloupé, nebo trapné. Je mi s ní dobře a doufám, že to platí také obráceně. Přesto – bál jsem se, aby její nejnovější zjištění nezměnilo její náhled na mě a já se jí snad nezprotivil. Nicméně – už to nešlo vzít zpátky. Kostky byly vrženy a já se musel pokorně podvolit osudu dalších událostí.

Offline mskvor

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 807
  • Karma: 4
Re:Nález - sobotní ráno
« Odpověď #1 kdy: Ledna 08, 2017, 07:27:29 »
Moc hezké pokračování, díky za něj. Vypadá to, že to nebude mít chlapec lehké.

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Nález - sobotní ráno
« Odpověď #2 kdy: Ledna 08, 2017, 09:18:24 »
Děkuji za pokračování, velmi zdařilé. Svědčí o tom, že na ABDL jsou opravdu skvělá díla. Jsme poněkud možná zvláštní komunita se svou kulturou, pro mnohén neznalé problematiky, kteří by zabrousili na tyto stránky dokonce šokující, ale, když se nad tím člověk zamyslí, má to svůj styl.
Pokračování Nálezu je tím důkazem, je velmi zadřilé, nepostrádá napětí, psychologický náboj a hlavně kultivovaný styl.
Již se těším na další pokračování, děkuji.

Offline mirekkkk

  • 50 a více
  • ****
  • Příspěvků: 64
  • Karma: -15
Re:Nález - sobotní ráno
« Odpověď #3 kdy: Dubna 07, 2017, 23:57:00 »
Já doufám v další pokračování, mohl by tam být třeba <cenzurovano> opravdový, ale nevím, jak jej do děje dostat, nebo alespoň rozuzlení  s tím, že i Jana má sklony k plenkaření, jen se to projevilo, až když objevila u manžela plenky... Nebo něco v tom smyslu, autor si jistě poradí :) .


Duvod - na hranici zákona (a budte radi, ze jen ceskeho, ne sarii)
« Poslední změna: Dubna 08, 2017, 00:08:45 od raulik »