Autor Téma: Nález  (Přečteno 23762 krát)

Offline nitra

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 17
  • Karma: 4
Nález
« kdy: Prosince 30, 2016, 12:18:45 »
Nález.
Nic nenasvědčovalo tomu, že v ten den by se můj život mohl změnit. Přišel jsem domů z práce, ale manželku už jsem doma nezastihl. Měla volno, dopoledne si chtěla před blížícími se Vánočními svátky trochu pouklízet a pak jet udělat nákup. Ráno ještě odvezla děti na autobus, jely na celoškolské divadelní představení, vrátí se pozdě večer.
S hlavou plnou všedních starostí jsem se svlékl a dal si rychlou sprchu. Po ní, utíraje se do osušky, jsem si vzpomněl na vzkaz od Hanky ležící v kuchyni – „Věci na doma jsem ti oprala, vezmi si čisté ve skříni“. Bezmyšlenkovitě jsem vešel do ložnice a otevřel dveře své skříně. A můj zrak okamžitě sjel na něco, co tak rozhodně předtím nebylo. Mezi dvěma hromádkami triček, čerstvě poskládaných do úhledných komínků, stejně hezky poskládané sněhobílé bavlněné plenky….. a nahoře na nich, přímo v úrovni mé brady, posazený modrý dětský dudlík.
Sevřel se mi žaludek. Tak teď už nebylo nejmenších pochyb. Ví všechno.
Jak to vlastně začalo? Nikdy jsem na sobě nepozoroval zálibu v plenkách, nebo praktikách adult baby. Jediné, co jsem si zpětně uvědomoval, vždycky mi byl příjemný pocit „měkké plnosti“ v rozkroku.  Jako kluk jsem si občas večer nacpal do pyžamových kalhot malý polštář a třel se o něj. A vlastně to tak zůstalo napořád, řešil jsem tak často potřebu, když nebyla po ruce ženská. Spojitost s plenkami jsem v tom však nikdy nehledal. Ani potom, co jsem se oženil a plenky se spolu s dětmi zase staly součástí naší domácnosti.
Moje fantazie se spíš točily kolem incestu a nucené nahoty, na což brzy přišla i Hanka, a občas mi ji během mazlení dopřávala. Takže jsem se občas stával malým neposlušným klukem, který se za trest musí svléknout před maminkou nebo dokonce i návštěvou a ukazovat jim, jak mu ostudně trčí, a následně, aby bylo jeho ponížení větší, i za její osobní pomoci musí masturbovat a ukazovat, jak stříká.
Jednou jsem tak při brouzdání na internetu  našel povídku na téma diaper punishment, ve které byl faktor ponížení „obohacen“ o zabalení do plenek, dokud se do nich nešťastný syn za trest nepomočil. Tehdy mě ani tak nelákaly samotné plenky, ale spíše ten stud, který musel dospívající kluk zažívat. Občas jsem si pak takové scénáře promítal v hlavě a rozvíjel je. Ale samozřejmě autorů zabývajících se tímto žánrem není tolik, zkusil jsem tedy pro zábavu nějakou povídku napsat. Kupodivu měla na stránkách abdl příznivé ohlasy, takže jsem po čase napsal pokračování. A pak ještě dvě další povídky. Spíše jsem se tím bavil a taky mě těšilo, že někomu dalšímu se líbí. Teprve potom ve mně začala klíčit zvědavost, jaké by to bylo v reálu. Nepodnikal jsem ale nic a jako skoro vždy pomohla náhoda, když jsem na návštěvě u našich našel v prádelním koši vložné plenky, které moje matka nasazovala babičce na spaní.  Jednu jsem si tajně vzal, a když jsem byl pak sám doma, vyzkoušel ji. Ta úžasná měkkost a hebkost v mém rozkroku mě fascinovala. Ještě několikrát jsem měl možnost si pár kousků vzít, ale pak babička zemřela a můj zdroj vyschl. Kupovat další jsem se styděl a nechat si posílat takové zboží přes internet, když jej klidně mohli doručit v době přítomnosti manželky, to už vůbec ne. Náhodně jsem našel ve skříni dětí několik dávno nepoužívaných plenek bavlněných. Jednu jsem si vypůjčil a zkusil to s ní. I když nebyly tak hebké a jejich povrch vzrušivě nešustil, jejich výhodou bylo, že jsem si mohl vzít třeba pět najednou a rozkrok si jimi pořádně nadít. Schoval jsem si jich pár do skříně a občas je využil.
Tím se dostáváme do současnosti. Nikdy nedošlo k nějakému trapasu, že bych byl přistižen, nebo měla Hanka jakoukoli poznámku, ani při našem laskání. Několikrát jsem měl podezření, že plenky, ukryté vzadu pod málo používaným oblečením, nejsou na svém místě. Jednou dokonce vykukovaly tak, že byly poměrně lehce zpozorovatelné. Tehdy mě polilo horko, jestli to snad Hanka nezjistila  a nedává mi najevo, že všechno ví. Rychle jsem je uklidil zpátky a čekal, jestli nějakým náznakem neprozradí víc. Ale nic se nedělo.
Další věc byl ten dudlík. Objevil jsem ho v mém nočním stolku. Taky náhoda. Vzpomněl jsem si až po chvilce, že jej tam Hanka schovala, když jsme našeho mladšího odnaučovali dumlat. Tehdy jsme se se synkem domluvili, že jej dáme Mikulášovi s čertem. Ale samozřejmě pro jistotu zůstal doma a žena ho strčila narychlo do mého stolku. Už tam zůstal, dokud jsem jej při úklidu nenašel. Nic mi to neříkalo, navíc byl pro dospělého opravdu maličký. Ale nedávno už jsem ho uviděl na viditelném místě, nebyl už vzadu založený ostatními věcmi. Mohla to být náhoda, když věci přeskládávala, aby se všechny vlezly. Anebo to bylo záměrné? Netušil jsem, ale nic se nedělo a já na to po čase zapomněl.
Ale teď zářil na vrcholu stohu čistě vypraných, nebo dokonce nových plenek, vyskládaných v mé skříni tak, že o žádnou náhodu jít prostě nemohlo. Hanbou bych se propadl. A absolutně jsem netušil, co mám dělat. Co bych asi tak měl říct Hance, že je to nedorozumění? Asi těžko, když jsem si dal do skříně dětské plenky, navíc na nich byly skvrny usvědčující mě ze lži. A cumel, který zcela jistě našla ve stolku – sice v tomto případě jsem v tom opravdu prsty neměl, ale zaprvé je to nepodstatné, zadruhé to tvoří jakýsi řetězec nepřímých důkazů, které si určitě dala dohromady, takže mi to neuvěří. A hlavně – to mám jít za ní a začít vysvětlovat, jak je to s mým dudlíkem a plenkami? Já, dospělý chlap? Panebože, to je situace…
Nepřišel jsem samozřejmě na nic. Asi počkám, s čím vyrukuje Hanka. Ale není to vlastně ponížené přiznání? Pokud by ty věci nebyly moje, musel bych jí to přece okamžitě přinést a požadovat vysvětlení! Ale nedokázal jsem to. Nejsem moc dobrý lhář, myslím, že by to poznala hned, jak bych nastoupil s hromadou plenek a dudlíkem v ruce, celý nervózní a zpocený.
Nevyrukovala s ničím. Přijela za dvě hodiny, bez mrknutí oka vybalila nákup, převlekla se a s úlevou se posadila do křesla. Na moji otázku, jestli si dáme kafe, kývla bez zaváhání, a když jsme ho za chvíli popíjeli, bavila se se mnou naprosto uvolněně. Přestože jsem hledal v její tváři jakékoli známky něčeho nového, nenašel jsem nic. Čekání bylo nesnesitelné a já byl viditelně nervózní, jenže ona jakoby nic nepozorovala.
Čekal jsem, co se stane večer. Než se upravila v koupelně, ležel jsem už v posteli a čekal na ni. Bylo to nekonečné. Nakonec přišla, usmála se na mě a řekla, že by si ještě chvilku četla. Co jsem mohl dělat? Otevřel jsem si taky knížku, hodinku jsme si četli, a když ona knihu odložila, zavřel jsem ji taky. Přitulila se ke mně a zabořila hlavu do mého ramene. Hladil jsem ji po zádech a prdelce a čekal, kdy to začne. Nic. Za chvilku jsem cítil, že pravidelně oddechuje. Ležel jsem na posteli vedle své spící manželky a přemýšlel o své situaci. A najednou jsem si uvědomil, že ho mám úplně tvrdého. Vzrušovalo mě to! Po tolika letech vztahu mi moje vlastní manželka nachystala potřeby pro mimino, beze slova, jakoby se jednalo o prostou skutečnost. Takže ona si myslí, že se potají balím do plenek a dělám si to s malinkým cuckem v puse? Bylo to tak zahanbující. Ale přitom mě ta myšlenka vzrušovala, něco ve mně chtělo, aby si to myslela, aby se tak ke mně při intimnostech chovala. Představoval jsem si její překvapení, jak by její ruka pod peřinou narazila na můj rozkrok hanebně naditý plenami, její nevěřícný a překvapený úsměv při pohledu na dudlík v mých ústech.  Penis pod peřinou sebou zacukal a já lehce zasténal. Trhla sebou a v polospánku se zeptala, co se děje. Ujistil jsem j, že jsem v pořádku a ona zase usnula. Mně to však trvalo mnohem déle.
Ráno vstávala do práce brzy a odešla, než jsem se vzbudil. Dudlík jsem ze skříně vzal a strčil zpátky do šuplíku nočního stolku a stoh plenek zasunul dozadu, aby nebyly tak na očích. Přitom jsem zjistil, že to jsou opravdu jiné, těch pár starých, s ostudnými zaschlými skvrnami, leželo stále vzadu pod starými mikinami. Když jsem se odpoledne vrátil z práce, manželka byla už doma a chystala těsto na nějaký dezert. Celý nervózní jsem se šel převléknout do ložnice. Opatrně jsem nakoukl do skříně. Polilo mě horko. Plenky byly tentokrát už ve dvou stozích vystavené zpátky na okraji police a dudlík trůnil nahoře. Jakoby mi tvrdohlavě naznačoval, že tam je jeho místo, oficiálně v čele mých věcí. Chvíli jsem na něj nechápavě zíral a pak skříň opatrně zavřel. Vrhl jsem rychlý pohled ke kuchyni a ztuhl. Hanka stála ve dveřích od kuchyně, utěrkou si utírala ruce a zkoumavě si mě prohlížela. Po několika sekundách, které se mně však zdály jako věčnost, se beze slova otočila a vrátila se ke své práci. A já, zbabělec, neřekl ani slovo, a dál čekal, co se stane.
Uplynul týden. Děti dostaly poslední dva dny před Vánocemi ředitelské volno, a protože na ně ještě navazoval víkend, domluvily si celé tři dny u babičky. S manželkou jsme se bavili naprosto v pohodě, ale přestože já byl uvnitř napnutý jako struna, ona byla naprosto uvolněná a pořád se usmívala. V pátek měla mít v práci vánoční večírek. Já se chystal na tenis. Při odchodu přišla za mnou, objala mě a dala pusu.
„Miláčku, přijdu asi pozdě, tak na mě nečekej. Dala jsem čisté povlečení a dej si i druhé pyžamo, máš ho nachystané na posteli. A hezky se vyspi“, dodala po chvilce a za chvilku už byla pryč.
Podíval jsem se na třetinu hokejového přenosu běžícího v televizi a pomalu se sbalil taky. Pohodlí televizního sportovního přenosu není špatná věc, ale možnost zasportovat si ve skutečnosti je mnohem větší lákadlo. Chodíme pravidelně a na toto zakončení týdne se pokaždé těším. Navíc dnes jsem nemusel domů spěchat, takže jsme se pak zdrželi a dali si po skončení i nějaké to pivo. Domů jsem se vrátil před půlnocí. Byt byl podle očekávání prázdný, ale nijak mi to nevadilo. Vybalil jsem si zpocené věci, ošetřil boty a uklidil rakety. Příjemně unavený jsem si vyčistil zuby a rozhodl se jít spát.
V ložnici to krásně vonělo čistým povlečením, na každé polovině hromádka vyžehleného čistého pyžama. Svlékl se a sáhl po pyžamovém kabátku. A zůstal v šoku. Mezi oběma kusy pyžama ležely složené dvě bavlněné pleny! Panebože! Samozřejmě bylo jasné, jak se tam objevily. Zpětně jsem si vybavil, jak se Hanka usmála, když mi přála dobrou noc. Hleděl jsem na ten miminkovský doplněk před sebou. Představa, že bych jej měl na sobě celou noc, i v době, kdy se Hanka vrátí, a pak si jej před ní ráno sundával, mě děsila a vzrušovala zároveň. Uvědomoval jsem si, co to znamená. Manželka mi dává možnost, abych se tím přiznal, že jsem jako malé mimino, které na noc musí mít plenky mezi nohama. Že se mi to líbí natolik, že už to neskrývám ani před svou ženou. Ten pocit vlastního pokoření, že bych to opravdu udělal, mě přiváděl k šílenství. Strašně mě vzrušovala představa, že to definitivně praskne, že bude nade mnou pohoršeně kroutit hlavou a poukazovat na moji hanbu.
Prostě nebylo možné to vydržet. Oblekl jsem si pyžamo a než si natáhl kalhoty, strčil si dovnitř plenky a upravil, aby nikde netlačily. Ten pocit už jsem znal, ale tentokrát byl umocněn vědomím, že o tom Hanka ví.
Co teď? Měl jsem šílenou chuť se do nich udělat. Penis jsem měl napnutý tak, že to až bolelo. Stačilo by párkrát zapumpovat, nebo se otočit na břicho, párkrát se pohnout a tlak plného rozkroku by okamžitě všechno zařídil. Ale stejně tak mě lákalo být přistižen, vychutnat si to ponížení až do konce. Představoval jsem si v hlavě ty nejtrapnější scénáře pořád kolem dokola.
Trvalo to možná hodinu, když v tom zarachotil klíč v zámku a v předsíni se vzápětí rozsvítilo světlo. Trhl jsem sebou a začal panikařit. Co teď? Rychle jsem se přikryl peřinou a vleže na boku předstíral, že spím. Slyšel jsem, jak Hanka vešla do ložnice. Rozsvítila lampičku, lehce zašustilo povlečení, jak si vzala pyžamo, a tiché kroky naznačovaly, že jde do koupelny.
Tak, teď už moc času nezbývalo. Buď to rychle vytáhnu a budu dělat, jakoby nic, nebo to fakt udělám a budu celou noc s ní v plenkách! Nechá mě jen tak a klidně usne? Nejspíš ano. Ale co když… Pták pulzoval pod plenkami nadívajícími můj rozkrok. Z koupelny jsem slyšel zvuk elektrického zubního kartáčku. Zbývají dvě minuty.
Udělám to!! Prostě se tomu poddám a nechám ji, aby zjistila, jaký jsem zvrhlík.. Možná se mi vysměje, možná řekne, že jsem čuně. Ale už prostě nejde vydržet jen čekat. S pocitem odevzdání jsem se položil na záda a zavřel oči jako odsouzenec na popravišti. Srdce mi tlouklo jako šílené a jen silou vůle jsem dokázal předstírat pravidelné oddechování.
Vrzly dveře do ložnice a vzápětí se zhoupla matrace, jak si Hanka sedla na postel vedle mě. Představoval jsem si, co asi dělá. Pozorujeme mě a usmívá se? Vidí, že je peřina pod mým břichem nápadně vyboulená? Nebo si je klasicky vytahuje sponky z vlasů a natírá obličej a ruce krémem? Bál jsem se otevřít oči. Ruce si každopádně namazala, ten zvuk si nejde splést.
Ucítil jsem, že ulehá vedle mě. Zhasla lampičku a otočila se ke mně. Poodhrnula moji peřinu a vlezla ke mně do tepla. Přitiskla se ke mně, hlavu položila na mé rameno a ruku na prsa. Usínali jsme tak často, ale tentokrát dvacet centimetrů od její ruky se moje pyžamo zvedalo nad objemem dvou bavlněných plenek, které svou nádhernou měkkostí obepínaly mé ztopořené přirození. Toužil jsem a zároveň se děsil toho, že budu prozrazen. Teď už jsem mohl otevřít oči, Hanka to nemohla vidět. Její vlasy mě příjemně šimraly na bradě a já cítil příjemnou vůni jejího šamponu a kondicionéru. Trošku sebou trhla, což bylo jasné znamení, že začíná usínat. Oddechoval hluboce a pravidelně.
Musím si to udělat. To prostě nejde vydržet, můj orgasmus byl otázkou několika vteřin, tak jsem byl nadržený. Než ale stačil můj mozek vyslat impuls k levé ruka, pohnula se ta její. Nejdřív o kousek, ale pak plynulým pohybem, při kterém se zastavil můj dech i srdce, sjela její dlaň dolů a zakotvila přímo uprostřed rozkroku. Jen taktak jsem zadržel hlasité zasténání.
Spí, nebo ne? Její ruka se nehýbala, jen pokojně spočívala na pyžamu naditém plenkami. To pod nimi klid rozhodně nepanoval. Penis se vzpouzel a cukal tak, že pokud by nespala, musela by to cítit. Už jsem se pomalu uklidňoval, když se pohnula znovu. Lehce přitlačila, jakoby zkoušela množství materiálu pod sebou, povolila a vzápětí stlačila víc.
„Je vzhůru!“, blesklo mi hlavou. Je vzhůru a cítí, že jsem zabalený v plenkách, já, její dospělý manžel, tady ležím jako malé mimino! Dostával jsem se za okraj, už to nepůjde zastavit.
Její ruka mě sevřela i přes plenky. Uvědomil jsem si, že hlasitě dýchám, ale když jsem se na chvilku kousl do rtu, neudýchal bych to. Několikrát rychle za sebou mě lehce zmáčkla a vzápětí se do ticha ložnice ozval její tichý hlas. „Teda Honzo, ty jsi ale ostuda…“.
To byl můj konec. Vzepjal jsem se proti její ruce a s táhlým zasténáním začal pumpovat do plenek. Mačkala mi ho v rytmu výstřiků a dojila všechno semeno, dokud se můj klacek netopil v mazlavé kaluži. Sténal jsem nepřetržitě. Najednou zvedla hlavu, její rty našly má ústa a políbila mě.
„No tak, už je dobře, ššššš, ššššš. Jsi přece šikovný kluk, můj šikovný chlapeček, ššššš.
Její slova měla samozřejmě opačný účinek. Stříkal jsem a stříkal, v životě jsem tak silný orgasmus nezažil. Konejšila mě neuvěřitelně něžně, tiše na mě mluvila a přitom stále lehounce laskala mého pomalu uvadajícího bojovníka. Nakonec se posunula trošku nade mě, objala oběma rukama a svou hlavu přimáčkla do měkkého tepla svých ňader. Během pár minut jsem usnul.

Offline Sonya

  • Jsem modrej
  • 101 a více
  • *
  • Příspěvků: 611
  • Karma: 2
Re:Nález
« Odpověď #1 kdy: Prosince 30, 2016, 14:42:16 »
Moc pěkný příběh.

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Nález
« Odpověď #2 kdy: Prosince 30, 2016, 15:07:09 »
Teď jsem si přečetl povídku Nález.
Je to velmi dobře napsané, má to psychologický i erotický náboj.
Povídka je mistrovsky napsaná. A proč by se tento příběh nemohl stát i v reálu?

Offline Snek

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 11
  • Karma: 0
Re:Nález
« Odpověď #3 kdy: Prosince 30, 2016, 15:13:25 »
Moc pěkné čtení.

Offline Sonya

  • Jsem modrej
  • 101 a více
  • *
  • Příspěvků: 611
  • Karma: 2
Re:Nález
« Odpověď #4 kdy: Prosince 30, 2016, 16:01:05 »
Luba: To je právě ono, že se to mohlo stát. A ta krásná hra s manželem, který neví a může se jen dohadovat. Geniální!

Offline Bibinko

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 799
  • Karma: 5
    • AB/DL - CR/SK
Re:Nález
« Odpověď #5 kdy: Prosince 30, 2016, 21:02:02 »
Velmi dobře napsáno...  ;)

Offline mskvor

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 807
  • Karma: 4
Re:Nález
« Odpověď #6 kdy: Prosince 30, 2016, 23:17:56 »
Ahoj Nitro,

Díky za krásnou povídku. Považuji ji za jednu z nejlepších, co se tu kdy objevila.

MS

Offline nitra

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 17
  • Karma: 4
Re:Nález
« Odpověď #7 kdy: Prosince 31, 2016, 06:15:31 »
Díky všem za příznivé komentáře. Samozřejmě mě těší, když se povídka líbí

Offline pudrovany

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 17
  • Karma: -1
Re:Nález
« Odpověď #8 kdy: Prosince 31, 2016, 19:49:28 »
Moc děkuji za Tvou povídku.

Hodně štěstí a pohody do nového roku  :)

P

Offline gumplík

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 339
  • Karma: 1
Re:Nález
« Odpověď #9 kdy: Ledna 02, 2017, 17:12:32 »
Tato povídka se mi velice líbí, je to dobře napsané,přečetl jsem to bez přestávky, má to náboj, dobře se to čte a geniální zápletka - jestli to manželka ví nebo neví o plínkách. No prostě paráda a těším se na pokračování.

Offline 13jh02

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 385
  • Karma: 2
Re:Nález
« Odpověď #10 kdy: Ledna 02, 2017, 23:50:42 »
Krásně napsáno. Tak lidsky a nenuceně. Lahoda takové čtení.

Offline mirekkkk

  • 50 a více
  • ****
  • Příspěvků: 64
  • Karma: -15
Re:Nález
« Odpověď #11 kdy: Ledna 05, 2017, 03:39:57 »
Skvělé čtení, jedno z nejlepších na tomto webu. A co pokračování, nebylo by? :)

Offline nobody

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 296
  • Karma: -4
  • jsem uzivatel
Re:Nález
« Odpověď #12 kdy: Dubna 09, 2017, 09:22:09 »
precet sem si "druhy dil" a podle komentaru jsem zjistil ze je to pokracovani tohoto pribehu. Okamzite sem se vratil a precet prvni dil. Musim uznat ze oba pribehy jsou perfektne napsany . Maji az neskutecny pribeh (chtel bych se ho ucastnit) .Nevim jestli nekdo napsal podobny pribeh , ale podle mne to aspiruje na nejlepsi povidku zde na foru :) :)

Offline ababyi

  • Administrator
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 280
  • Karma: 26
    • mmmm.sk
Re:Nález
« Odpověď #13 kdy: Dubna 09, 2017, 12:20:03 »
nobody> Ze ide o serial by si vedel zistit aj z toho, ze je to zaradene v teme "serial: Nalez".
:)

Offline nobody

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 296
  • Karma: -4
  • jsem uzivatel
Re:Nález
« Odpověď #14 kdy: Dubna 16, 2017, 14:55:10 »
vim. jen nectu vsechny pribehy :-[