Povídka o sub/dom vztahu, kde se submisivní mladý muž octne pod nadvládou své dominantní přítelkyně trochu víc, než by mu bylo milé.
Alespoň zpočátku.
#submisiva/dominance #femdom #plenky #nucená infantilizace #No. 1 i 2 #mužský hlavní hrdina
<<<PŘEDCHOZÍ DÍL>>>Krátce po urologii..."No tak, co je?", dohnala mě Katka na chodbě a vzala mě za ruce.
"To se musíš ptát? Jako kdyby nestačilo, že všem tak otevřeně říkáš, že se-...", spustil jsem, ale pak jsem se zarazil a opatrně se rozhlédl okolo. "Prostě...a vůbec, bavíš se s cizími lidmi o mě, jako kdybych tam nebyl a...a..."
"Šššš, no tak, lásko, promiň. Jenom ti chci pomoct.", objala mě a přitiskla se ke mně.
Katka je o pár cenťáků vyšší než já a pokud si vezme podpatky...prakticky mám obličej na prsou. Na těch krásných pevných prsou...Ucítil jsem i její parfém, jemný, ale silný.
"Jenom se ti snažím pomoct, Pájo, vím, jak se musíš cítit a jak hrozně se stydíš.", hladila mě po vlasech, "Ale to bude dobrý. Zvládneme to spolu, neboj se. Ještě skočíme na tu neurologii a pojedeme si dát něco k obědu, hmm?"
Přikývl jsem a vyrazili jsme.
Na neurologii nebyla naopak ani noha, což mi tak trochu zkřížilo plány. Chtěl jsem si totiž dojít na záchod a lámal si v duchu hlavu jak sundat tu pampersku. Jenže sotva jsme došli do čekárny, rovnou se otevřely dveře a sestra nás zvala dál a Katka už mě za ruku táhla dovnitř. Pak nastalo obvyklé trapné vysvětlování, jako kdyby si to neuroložka nemohla všechno přečíst ve zprávách od obvoďačky a urologa. Vyšetřování sestávalo z oťukávání kladívkem, pohmatávání na končetinách a legračních cvičeních - musel jsem poslepu dávat prst na nos, předpažovat, potom zase sledovat prst a nehýbat hlavou a tak podobně.
Sedl jsem si do lehátka a sestra mi připevnila elektrody, změřili mi EEG, všechno nejspíš v pořádku. Problém nastal, když mě poslali na magnetickou rezonanci. Sestřička mě odvedla přes čekárnu až na vedlejší oddělení, zavedla mě přímo do místnosti a řekla mi, ať se svléknu do spodního prádla.
"No? Bude to?"
"Když já...já mám..."
"Máte co?", sestřička se na mě trochu otráveně podívala.
"Má na sobě plenku.", řekla Katka, rozepla mi knoflík a stáhla mi rifle přes zadek. Instinktivně jsem se zakryl a odvrátil se.
"No to je toho. Tu si samozřejmě nechá.", sestra jen pokrčila rameny a začala nastavovat přístroj.
"Proč jsi-.", začal jsem cedit naštvaně skrze zaťaté zuby.
"Huš. Stejně by se to dozvěděla a nikdo jiný tu není. Tak se tolik nečerti."
Katka mi pomohla se svléknout a odnesla mé věci vedle. Položil jsem se na lehátko, jak mi řekla sestra. Začalo se mi docela chtít na záchod, už už jsem se nadechoval, že to sestře řeknu, ale v tom na mě zavolala, že se nemám hýbat a spustila stroj. Lehátko začalo zajíždět do tunelu.
Připadalo mi, že vyšetření trvá celou věčnost. Neměl jsem se hýbat a měl jsem co dělat, abych se nezačal kroutit, jak se mi chtělo na záchod. Konečně to skončilo a začal jsem vyjíždět ven. V momentě, kdy jsem se zvedal mě ale zradila vůle i svěrače a začal jsem čůrat do plenky.
"Né...", chytil jsem se rukama za rozkrok, ale už se to nedalo zastavit a rozkrok mi zalilo teplé vlhko, plenka začala měnit konzistenci.
"Néé...", sesunul jsem se na podlahu (a cítil to teplo na celém zadku) a začal jsem vzlykat, vážně jsem měl na krajíčku.
Okamžitě přiběhla sestra a začala se vyptávat co se děje. Neřekl jsem nic, měl jsem co dělat, abych zadržel slzy. A nejspíš nebylo potřeba dlouhého vysvětlování.
"No tak, pojď nahoru...ještě, žes tu plenku měl...", vytáhla mě na nohy a posadila na lehátko. "Vydrž chviličku."
Rychlým krokem došla ke dveřím, otevřela a zavolala na chodbu: "Slečno! Váš přítel potřebuje přebalit!"
To už jsem nevydržel a rozbrečel jsem se.
"Ššš, miláčku, no tak, co se děje? Neboj se už jsem tady.", přispěchala okamžitě Katka a objala mě. Už jsem nedokázal zadržet slzy a rozbrečel jsem se.
"To nic, zlatíčko, to nic. To se stává. To bude dobrý.", konejšila mě, hladila ve vlasech a přitiskla si mě znovu na prsa.
"Můžu vám nějak pomoct?", zeptala se sestra.
"Nemáte náhodou vlhčené ubrousky?"
Sestra přikývla a odspěchala.
"No tak, buď velkej kluk, co pořád brečíš. No co, tak jsi se počural. Nebylo to poprvé a nejspíš ani naposled.", poplácala mně po plence a já se dal znovu do breku.
Katka mě zlehka svalila na záda a natáhla mi nohy. Začala mi rozepínat plenku a já se nezmohl než zakrývat si tvář rukama.
Ozvalo se šustění a pak mě něco zastudilo mezi nohama. Katka si začala pobrukovat nějakou melodii a u toho mě otírat vlhčenými ubrousky.
"Vidíš...hezky čistý...všechno je v pohodě, tak jo, posaď se, natáhni si ty natahovací kalhotky, šup."
Zavrtěl jsem hlavou. "Ne...Káťo, ne, prosím...já nechci..."
"To nebyla otázka, zlatíčko. Očividně ochranu potřebuješ, tak dělej."
Znovu jsem zavrtěl hlavou.
"Poslouchej, chlapečku, buď si tu plenku natáhneš dobrovolně teď a nebo ti dám přímo před tou sestřičkou na zadek, jak se to dělá malým dětem.", naklonila se ke mě Katka a v očích jí zasvítilo, "A ty víš, že jsem toho schopná."
Hrklo ve mně a při té představě se mi zatočila hlava.
"No, vidíš, jak to jde.", začala mi Katka natahovat kalhotky a já se přestal vzpouzet.
Za pobaveného pohledu sestry jsem se (opět s nevyžádanou pomocí přítelkyně) začal oblékat.
"Výsledky pošleme vašemu obvodnímu lékaři. Pro dnešek je to všechno. Tak nashledanou.", rozloučila se s námi sestra a my konečně vypadli z nemocnice.
Později, ve městě...Ve městě jsem přeci jen přišel trochu na jiné myšlenky a když jsme nakoupili a pak si dali jídlo v KFC, zlepšila se mi nálada. Natahovací plenky byly vcelku tenké a za nějakou chvíli jsem skoro ani nevěděl, že je mám na sobě.
"Tak co, už je ti líp?", četla mi myšlenka Katka.
"No jo.", přikývl jsem.
"Vidíš. Není to přece jenom lepší pocit, vědět, že teď už je to na odbornících?"
"Hmm."
Naklonila se ke mně a dlouze mně políbila. Katka uměla líbat jako nikdo jiný a ovládala širokou škálu polibků. Některými uměla uklidnit, jinými naopak probudit touhu a navnadit. Tohle byl jeden z nich.
"Pojď!", vzala mě za ruku a šli jsme spolu k záchodům, zatáhla mě před dámské záchodky. "Ššš. Počkej."
Katka nakoukla dovnitř, pak přikývla a táhla mě dovnitř, v očích jí hráli čertíci.
"Co je, co blbneš?", vytřeštil jsem na ní oči.
"Chci to. A chci to hned.", vtáhla mě do kabinky. S Katkou už jsme měli sex na nejrůznějších místech, jí to vzrušovalo a i když mně přímo ne, dokázala mě vždycky rozpálit a přesvědčit. A teď tomu nebylo jinak.
Začali jsme se v kabince líbat, hladit a osahávat. Už už jsem si rozepínal kalhoty a chtěl stáhnout plenku, ale Katka mě zastavila a zavrtěla hlavou. Místo toho mě začala hladit přes plenku a mačkat. Druhou rukou mi vjela do kalhotek zezadu a začala mi prsty stimulovat anál. Zavzdychal jsem a po chvilce se udělal. Bylo to zvláštní, takové...jiné. Mě ještě nějakou dobu trvalo, než jsem Katku udělal rukou přes kalhotky.
Katka se na mě zubila a poklepala mi na přední stranu plenky.
"Vidím, že jsi je přeci jenom trochu použil, co jsme pryč z nemocnice.", začala mi natahovat kalhoty.
"Už máme z těch vzorků jenom vložky a ty mi přijdou pěkně k ničemu. Hmm...leda.", zamyslela se a pak sáhla do kabelky, vytáhla větší vložku, stáhla mi trochu kalhotky a nacpala mi vložku dovnitř. Pak zase kalhotky vytáhla až k pasu a poplácala mě po zadku.
"No vida, přece jenom se k něčemu hodí.", vyplázla jazyk. "Tak pojď, musíme se ještě stavit ve zdravotnických potřebách."
"Proč?"
"Protože už nemáme plenky, proto. Vzorky jsi použil během jediného odpoledne, tak ti musíme sehnat něco na noc.", opáčila Káťa a otevřela dveře kabinky. Na rtech jí hrál zvláštní úsměv a vůbec si nevšímala zvláštních pohledů, kterými nás počastovaly dvě puberťačky, co se zrovna na toaletách upravovaly před zrcadlem.
Zrudl jsem až za ušima a nechal se zase od Katky vzít za ruku a odvést k autu.
Před prodejnou zdravotních potřeb jsem si nervozitou trochu pustil do plenky a v tu chvíli jsem byl vlastně rád, že je mám na sobě. Dokázal jsem to sice zastavit, ale na mokrý flek by to stačilo. Chtěl jsem zůstat v autě, ale Káťa mě nemilosrdně táhla s sebou.
"Dobrý den, jak vám můžu pomoct?", zeptala se prodavačka, upravená postarší dáma.
"Dobrý den. Potřebujeme plenky pro dospělé."
"Jaká velikost? Muž nebo žena? Ležící nebo aktivní?"
"Emko. Muž.", loupla po mě Katka pohledem, "Aktivní nebo ležící...asi jak kdy."
Prodavačka povytáhla obočí, posunula si brýle a přeměřila si mě pohledem.
"Aha. Víte konkrétní produkt, nebo potřebujete pomoc s výběrem?"
"Spíš uvítáme doporučení. Zkoušeli jsme nějaké s lepítky i natahovací, ale zdá se, že toho moc nevydrží."
Prodavačka pokývala hlavou a odešla na chvíli dozadu. Já měl tak možnost prohlédnout si sortiment. Bylo k nevíře, kolik existuje značek, typů a tvarů. Kolik lidí to asi musí potřebovat? Zdálo se, že Katka je zaujatá snad více, než já.
Z úvah mě vytrhl příchod prodavačky, na pult nám vyskládala různé vzorky a začala se s Katkou bavit o výhodách a nevýhodách různých typů.
"Tyhle jsou od Abeny, dělají ještě savější a silnější variantu, vhodné zejména pro ležící pacienty, i pro fekální inkontinenci."
"Hmm, ty vypadají spolehlivě."
"Ale nejsou moc diskrétní. Pro někoho, kdo se o sebe umí postarat budou praktičtější natahovací. Také mají různé stupně savosti...", začala ukazovat nejrůznější balíky.
Zase jsem byl rudý až za ušima a začal ve mě narůstat vztek, že mě sem Katka tahá a potom stejně koupí, co bude chtít ona.
"No, co si myslíš ty?", obrátila se na mě a úplně mě tím zaskočila. "Jaké se ti líbí?"
"Žádné.", odsekl jsem nakvašeně.
"Hm. Takže je to zase na mě, abych vybrala.", otočila se Katka zpátky k pultu a začala prstem ukazovat někam na regál.
V tu chvíli mi došlo, že pokud něco neudělám, Katka pravděpodobně vybere ty největší, nejtlustší plenky, takže jsem se honem nadechl a sebral odvahu.
"Ne, počkat...támhlety vypadají dobře.", ukázal jsem na regál.
Prodavačka se podívala tím směrem a sundala balík.
"Hmm. Goodnights pull-up. To by vám asi nebylo, ty jsou pro dospívající. I když, možná ano.", sjela mě prodavačka pohledem.
"Jsi si jistý, lásko? Nevypadají, že by toho moc vydržely a potřebuješ pořádnou ochranu. Myslím, že bychom měli koupit spíš-", začala Katka, ale skočil jsem jí do řeči.
"Ne, ne. Vypadají alespoň trochu normálně. Vezmeme si tyhle.", vjela do mě odvaha a prosadil jsem si svou.
Katka rezignovaně pokrčila rameny a vytáhla z kabelky peněženku.
"Dobrá, tak vezmeme tyhle, jeden balík."
Tím ta celá dnešní anabáze skončila, ale mé ponížení tím teprve začalo...
