Autor Téma: Moje nejlepší prázdniny 6.  (Přečteno 12846 krát)

Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 394
  • Karma: 2
Moje nejlepší prázdniny 6.
« kdy: Března 15, 2016, 18:12:41 »
                                         Moje nejlepší prázdniny.

6.tři kluci v plínkách,přebalování,střet s klukama,samy přes noc.

Ráno jsem se vzbudil jako druhý.Péťa už byl vzhůru.Usmál se na mě ze svého fusaku.

,,Ahoj Vlastíku.Tak dnes si pořádně užijeme viď?Těším se co nám dnešek přinese“ pozdravil mě on z úsměvem.

Chtěl sem mu odpovědět,ale za mojí hlavou zazvonil mobil.Volala maminka.

,,Ahoj Vlastíku,tak už vstaňte.Vzájemně se přebalte do suchých plínek.Vemte si bavlněné a buďte dopoledne určitě doma.Blíží se k vám bouře tak nikam nechoďte.Uvidí se jaké bude počasí odpoledne.Pěkně si hrajte a žádné zlobení.Určitě zavolám.“ řekla maminka a zavěsila.

Telefon vzbudil Jiříka.Ten se protáhnul a pozdravil nás oba.

,,Ahoj kluci.Doufám,že jste se oba dobře vyspinkali.Teď se půjdeme pěkně přebalit do suchých a čsťounkých plínek.Nevím jak vy,ale já tam mám pěkně mokro a taky slušně plno.Vezmeme si všichni bavlněné plínečky.Musíme být doma,maminka říkala,že se sem blíží sněhová bouře.Budeme si pěkně hrát a po odpoledním spánku se uvidí co bude dál.Když bude pěkně tak se půjde sáňkovat“ řekl sem já.

Rozepnul jsem svůj fusak a vylezl ven.Přistoupil sem k Jiříkovi a vysvobodil ho z fusaku.Totéž sem uděla s Péťou.Všichni sme se odbatolili dolů do koupleny.Kluci šli předemnou a byl na ně moc pěkný pohled.Kvůli mokrým a použitým plínkám museli jít s nohama od sebe jako opravdové batolata.Tam jsem nejdřív svlékl Jiříkovi dupačky a potom Péťovi.Ten naoplátku svlékl mě.Byl to zvláštní pohled.Tři kluci,stejně staří a maj na sobě gumové kalhotky plné plínek.Přistoupil jsem k Jiříkovi a rozepnul mu gumové kalhotky.Ty sem hodil do kýble.Potom už následovali jednorázové kalhotky s bavlněnými plínkami.Ty byli pěkně mokré a po celém zadečku řádně pokakané.Otřel jsem ho z nejhošího bavlněnou plínkou.Z nich sem stáhnul separční plínku a vše hodil do záchodu a spláchnul.Nasměroval jsem ho do vany a nechal ho v ní stát.Jako dalšího  sem chtěl odbalit Péťu,ale on mě předběhnul.Sundal mi gumové kalhotky.V tu chvilku sjeli jednorázové ze mě samy.Stejně jako já Jiříka,tak i on mě otřel z nejhoršího.Když rozdělil plínky,tak sem ho jako posledního odbalil taky.Vlezli sme k Jiříkovi do vany.Tam jsme se vzájemně osprchovali zadečky od všeho kakání a postupně se otřeli do sucha.

Po vylezení z vany,jsem ukázal Jiříkovi ať vleze na pult první.On to udělal a lehnul si na záda.Nohy pokrčil v kolínkách a čekal až dostane plínky.Vzal jsem si stoličku a postavil vedle.Péťa pochopil vše a vyndal několik bavlněných plínek a troje kalhotky.Vzal jsem pět bavlněných plínek,srovnal je na obdélník a přední část ohnul zpět.Tím jsem plenky pěkně zesílil a zvětšil jejich savost.Vše sem položil na gumové kalhotky.Jiřík nadzvednul  zadeček a já jsem plenky podsunul pod něj.Jemně jsem mu roztáhnul nohy v kolínkách a pořádně ho všude namazal krémem proti opruzeninám.Nevynechal jsem jediné místečko.Hrozně moc sem si to užíval.Protáhnul jsem mu štos plíneček mezi nohama a ujistil se,že mu pindík míří dolů.Upravil sem plínky na bříšku a zapnul kalhotky.Ujistil jsem se,že všude sedí a nikde nehrozí protečení.

,,Tak jo fajn Jiříku,jsi pěkně zabalený.Teď slez a uvolni místo Péťovy“.

On slezl a Péťa vylezl nahoru.Zabalil jsem ho zcela stejným způsobem jako Jiříka.Když byl hotový,tak jsem na stůl vylezl i já.Kluci se rozhodli mě zabalit společně.Byl to moc pěkný pocit.Něžně mě balili do plínek,zatím co samy už měly zadečky vycpané plínkama.Když jsem byl zabalenej i já,tak sme se vydali do pokoje.Na gauči už tam byli od maminky vyrovnané věci na doma.Vzal jsem bodíčko a návlékl ho Jiříkovi.Stáhnul ho až dolů a zapnul mu ho v rozkroku na patentky.Těsne před zapnutím jsem bylo slyšet zasyčení.Právě se opět počůral do plínek.Potom dostal tepláčky a ponožky.Společně mě oblékli a pak byl na řadě Péťa.
  Když sme skončili,tak se kluci posadili na židličky.Já došel pro snídani.Dle pokynů maminky sem vyndal tři láhve s mlíkem a postavil je do ohřívače.Ten jsem zapnul a než se mlíčko ohřálo odnesl sem nám snídani.Když bylo mlíčko teplé,tak jsem odnesl i lahvičky.Zapnul sem televizi a posadil se do svojí židličky.Při koukání na pohádku sme se pěkně nasnídali a vybumbali lahvičky s mlékem.Špinavé nádobí jsem odnesl do dřezu.Pohledem ven sem zjistil,že venku skutečně začala řádit sněhová bouře.Vzal sem z ledničky lahvičky s pitím a potom co jsem se přesvěčil,že sme zamčení nasměroval kluky nahoru.Když stoupalipředemnou po schodech,tak jsem nemohl odtrhnout oči od jejich zadečkůMoc pěkně se jim na nich pohybovali plínečky.

,,Tak jo.Z čím si budeme hrát?Autíčka a nebo autodráha?“  dal jsem návrh na hraní.

,,Mohli bychom vytáhnout autíčka a udělat si město z lega Vlastíku“ navrhnul Péťa který věděl o co se jedná.

Protože Jiřík nic nenamítal,tak sme vytahali autíčka,domečky,lego a postavili si velké město.Stavěl jsem zrovna hasičský dům,když se od Jiříka který byl předemnou a měl pěkně vyšpulený zadeček vycpaný plínkama ozvala dutá rána.Po chvilce jsem vyděl,jak se mu na zadečku dělá boule.Právě se opět pokadil do plínek.Hráli sme si celé dopoledne a přitom povídali o všem možném.Vybumbali sme lahvičky.Když se přiblížil čas obědě,tak sme vše uklidili a odešli dolů.

,,No tak nevím jak kdo,ale já jsem jenom mokrej ikdyž dost pořádně“ prohlásil jsem já v koupelně.

,,No tak to já jsem se i pokakal“ ohlásil se Jiřík.

,,Jenom mokro Vlastíku.Tak to začneme s přebalováním u Jiříka.Tam bude nejvíc práce“ prohlásil Péťa.

Sám přistoupil k Jiříkovi a začal ho svlékat.Postupně se dostal až na plínky.Po jejich odtranění vzal několik vlhčených ubrouskůa důkladně ho otřel ze všeho.Jiřík si sám vylezl na stůl a sopolečně s Péťou sme ho zabalily do čistého.Po něm jsem šel já a Péťa posledení.Navzájem jsme si oblékli bodíčko.Když sme byli v suchu a čistém,nejdřív sem uklidil použité plínky,tak sme se odebrali do pokoje.Kluci si vlezli na židličky a já šel do kuchyně pro talíře s obědem,Ten jsem postupně ohřála a nanosil do pokoje.Popřáli si dobrou chuť a pustili se do jídla.Po něm jsem ohřál lahvičky s mlíčkem.Ty sme si vzali nahoru.Nejdřív sem uložil Jiříka,zapnul ho do fusaku a dal mu lahvičku s mlíčkem.stejným způsobem jsem uložil i Péťu a taky já si lehnul a zapnul se do fusaku.Vybumbali sme lahvičky.Za chvilku se mi podařilo usnout.

Probudil mě Jiřík.

,,Vlastíku vzbuď se.Už je po bouři tak ať si to venku užijeme.“ volal na mě.

V tu chvilku zazvonil telefon.Byla to maminka.

,,Ahoj,tak vstaňte a po svačince můžete jít ven pokud bouře ustala.Jděte zjistit jak vypadá příjezdová silnice a zda se tam dá dostat autem.Zavolám hned jak se setmí.V televizi říkali,že je silnice celá pod sněhem.Pokud by byl problém se tam dostat tak bych přijela až zítra.stejně musím do práce znova“ řekla mi maminka do telefonu.

  Ujistil jsem jí,že vše uděláme jak chtěla.Postupně jsem klukům rozepnul fusaky a pak sešlo do koupelny se přebalit.Tentokrát sme byli všichni jenom mokrý,tak přebalení bylo rychlé.Na sebe sme si zatím vzali jen bodíčko s dlouhým rukávem a punčocháče.Po svačince jsem začal jako prvního oblékat Péťu.Nasoukal jsem ho do oteplovaček a dal mu na nohu zimní ponožky.Když byl hotový tak šel na ředu Jiřík.Potom kluci oblékli mě.V předsíni sme si vzali boty a šli ven.Hned na kraji jsme všichni zapadli do sněhu.Vzali sme proto lopaty a odházeli co se dalo.Vytáhl jsem sáně a šlo se na kopec.Když sme se dostali nahoru,tak hned mě bylo jasné,že se maminka nedostane nahoru.Všude leželo plno sněhu.

,,Tak pánové,tohle by projel jen asi tank.Zřejmě budeme na chatě sami až do zítra.Sem naše auto nevyjede ani náhodou.Jak tak vidím je stěží protažená jen hlavní silnice“ prohlásil jsem já.

,,Jojo sme tady úplně uzavření“ řekl Péťa.

Nasedli sme na sáně a začali jezdit.Když sme sjeli po několikáté kopec,uslyšel jsem halekání kluků.Najednou nás dojeli na trojích sáních a obklíčili nás.První začal Pavel.

,,A hele pajda nám přijel.K němu se samozřejmě hodí jen šmudla.A co je tenhle zač?To je děs co maj na sobě ti pitomci.Oteplovačky jaké nosí mimina a pod ni ma mívají pleny do kterých se pochcávají a posrávají.No vypadá to že je maj i oni.To bychom se mohi přesvědčit třeba u toho novýho“ prohlašoval Pavel.

Jeho doprovod se začal jako na povel smát.Pavel přistoupil  k Jiříkovi a začal se na něj sápat.

,,Koukej ho nechat Pavle na pokoji.Mohlo by se ti něco stát“ prohlásil jsem výhružně na dal ruce v pěst.

,,Nemluv hlouposti pajdo.Ty už neskolíš ani komára.Hele co udělám“ řekl a strčil tak prudce do Jiříka až spadnul na zem.

To jsem už nevydržel a chytnul ho za ruku.

,,Tak víš co?Pojď si to rozdat spolu.Férovej zápas jen ty a já.Nikdo ztěch tvejch noshledů kteří za tebou kloušou jako oslíci za mrkvičkou se do nás nebude plést.Když vyhraješ ty,tak se já a kluci sebereme a zmizíme pryč.Když tě porazím pomažeš odsud ty a ta tvoje tlupa.Taky se omluvíš Jiříkovi a slíbíš,že nás necháte všechny na pokoji.Je to jasný?“ řekl jsem mu já.

Bylo vidět jak se Jiřík,který se mezitím zvednul ze země pohnul,ale zastavil ho Péťa a něco mu pošeptal do ucha.

,,Beru pajdo,vyrazím ti zuby s radostí.Až tě porazím tak ještě než vypadnete odsud tak se převědčím zda máš pod oblečením pleny jako malé mimino.U tebe budou určitě.Taky počítej stím,že když kteréhokoliv z vás potkáme tak dostanete do nosu všichni“ odpoveděl mě Pavel.

Postavil jsem se proti němu.Pavel najednou bez varování prudce kopnul.Než jsem stačil zareagovat,tak se trefil rovnou do operovaného místa na noze.Náraz mě dostal na zem.Toho využil a skočil po mě.Já jsem se rychle překulil na bok a když Pavel dopadnul,tak než stačil zareagovat už jsem byl na něm.Chvíli sebou dost házel a snažil se dostat pryč.Chytnul jsem mu ruku a stočil jí za jeho záda.V ty chvíli jsem věděl,že sem ho dostal.

,,Auu to bolí.Koukej mě pustit“ začal Pavel kňučet rudej ve tváři.

,,Ani náhodou.Nejdřív se omluvíš,že jsi schodil Jiříka do sněhu a taky Péťovi .A potom slíbíš,že nám dáte všem všichni pokoj a to ikdyž tu nebudu já.Jinak ti tu ruku klidně zlomím“ odpověděl jsem mu já a přitáhnul sem mu jí ještě víc.

On rudej jak bolestí tak i ponížením které si právě ve své partě uříznul začal ze sebe soukat slova.

,,Tak jo,omlouvám se Ti Jirko za to,že jsem do tebe strčil a tobě Petře za pronásledování.Slibuji,že vás všechny už necháme na pokoji a nebudeme si vás vůbec nikdy všímat“ odpověděl on.

Vstal jsem a nechal ho ať se zvedne ze země.

,,Tak jo a nezapomeň co jsi slíbyl.Jestli to nedodržíš tak bude zle.To si pamatuj“ řekl jsem mu já.

  On se hned sebral a šel se svojí partou pryč.Jiřík i Péťa na mě koukali dost udiveně.Hlavně Jiřík,protože ten mě neviděl při žádném zápase.

,,Hele Vlastíku,koukej se mi přiznat.Jak dlouho trénuješ?Víš moc dobře,že to máš zakázané.Vím to od mojí tety,která jak víš je tvojí doktorkou na ortopedii.Vypadáto,že v rukách máš sílu pořádnou a mrštnost it taky nechybí“ začal se ptát Péťa.

,,Jo zkouším to už asi tak dva měsíce.Hlavně posiluji ruce,protože noha ať dělám co chci se furt nechce dostat do formy.Taky trénuji rychlé obraty,ale to jenom na zemi“ odpověděl jsem mu já.

,,No teda bráško,tohle jsem fakt nečekal.Zastal si se mě.To pro mě ještě nikdo nikdy neudělal.Jen mám pocit že tě Pavel kopnul pěkně do nohy.Doufám že to není ta špatná?“ ozval se Jiřík a objal mě.

,,No ta špatná to žel je a ten kopanec docela bolí.Trefil se přímo do operovaného místa.Doufám,že nebude nic vidět a maminka nepozná že jsem se chytnul s Pavlem.A to,že jsem se tě zastal je mezi sourozencema úplně normální věc“ odpověděl jsem mu já a taky ho objal.

Protože se začalo stmívat,tak sme se vydali zpět do chaty.Já šel o něco pomaleji a truchu sem i kulhal.

,,Víš co Vlastíku,sedni si na sáně a my tě s Jiříkem potáhneme.Pak sjedeme kopec a dovezeme tě až k chatě“ ozval se Péťa který si všilmnul,že mi chůze dělá potíže.

,,No dobře,ale nejdřív mě řekni co jsi šeptal Jiříkovi než sem se pustil do Pavla“.

,,Řekl jsem mu,ať tě nezkouší zastavit,že v tu chvíli už s tebou nikdo nic neudělá.Znám u tebe tenhle postoj moc dobře.“ odpověděl mi on.

   Já se opravdu na sáně posadil a jelo se na chatu.Když sme se tam dostali,tak jsem uložil sáně a šlo se dovnitř.Odemknul sem chatu a v předsíni sme si sundali boty.Přistoupil jsem k Jiříkovi a svlékl mu overal.On svlékl Jiříka a ten mě.

,,Hele Vlastíku,ta tvoje pranice se těžko utají.Jen se podívej na nohu.Dělá se tam pěkná modřina a řekl bych,že ti to otéká“ ozval se Péťa když mě Jiřík sundal oteplovačky.

Měl žel pravdu.Noha začala modrat a to nebylo dobré.

,,No uvidíme co z toho bude“ odpověděl jsem já a šel dovnitř.
Teprve po vejití do pokoje,jsem začal pocitem zkoumat svoje plínky.Byly pěkně mokré a dokonce i pokaděné.Ani jsem nevnímal,že sem se venku pokadil a počůral.V tom zazvonil telefon.

,,Ahoj, tak jak vypadá cesta?Dá se to projet?“ zeptala se maminka.

,,Ahoj,je to špatné.Protažená je pouze hlavní silnice.Tady nahoře napadlo tak dobře půl metru sněhu.Sem by se dostal jedině teréňák a nebo tank či rolba“ odpověděl jsem mamce.

,,No tak to se nedá nic dělat.Budete to muset zvládnout samy přes noc a zítra ve dne.Jídlo máte v lednici a lahviček je tam taky dost i na zítra.Plínky určitě také vydrží.Doufám že je vše v pořádku a nestalo se nic vážného“ řekla ona.

,,No tak my to vydržíme to se neboj.No vše je v pořádku“ řekl jsem jí já s menším zaváháním.

,,Hele moc se mi to nezdá.To tvoje ,,no“ znamená vždy malér.Víš co dej mi Jiříka k telefonu a to hned.“ prohlásila ona.

V duchu jsem si nadával,že sem nedal pozor na to co říkám.Telefon jsem podal Jiříkovi.

,,Ahoj mami,máš pravdu úplně vše v pořádku není.Když sme byli sáňkovat tak nás dojeli kluci a zablokavali nás.Ten Pavel zača nadávat a pak do mě strčil tak,že sem spadnul.No a Vlastík se mě zastal.Chytnul ho za ruku a vyzval ať si to rozdají mezi sebou.Vlastík vyhrál,ale ten Pavel ho kopnul do tý zraněný nohy a dělá se mu tam boule a modřina.Chtěl jsem ho zastavit,ale Péťa mi řekl,že už se zastavit nedá.Já jsem rád,že se mě zastal,ale vím že tě neposlechl a popral se.Jinak má fakt pořádnou sílu v rukách.Myslím tím Vlastíka“ řekl jí vše do telefonu.

Maminka mu ještě něco řekla a pak už se sním rozloučila a zavěsila.

,,Vlastíku promiň,že jsem to řek,ale nechtěl sem lhát.Maminka ještě zavolá.Máme si jít hrát a ty máš  hlavně sedět na zemi a neběhat.Přijede až zítra po práci.Jo a na noc ti máme dát na nohu ortézu o které prej víš“ poveděl mi on.

,,Jo to je v pohodě.Stejně by to prasklo,že sem se popral.Teda spíš přemýšlímjestli neměl ten Pavel něco v botě a nebo tu botu s kovovou špičkou.Ikdyž jsem měl na sobě oteplovačky a punčocháče tak to zanechalo tohle.Normální bota by to neudělal.No tak si budeme hrát nahoře jo?“ odpověděl sem mu já.

,,A co je to za ortézu? Zeptal se Jiřík.

,,Je to speciáloní ortéza a vypadá jako lyžeřská bota Jiříku.Vlastík jí měl dost dlouho po sundání sádry.Pevně mu fixuje nohu.Výhoda oproti sádře je,že není těžká a mohl s ní postupně i chodit a dá se na koupání sundat“ odpověděl mu Péťa.

Z lednice sem vzal lahvičky a šli sme všichni si hrát nahoru do pokoje.Vyndali sme už jenom autíčka a jezdili snimi po koberci na kterém byli silnice.Při tom sme vybumbali lahvičky a povídali si.Vyprávěl jsem Jiříkovi jaké to bylo na chatě dřív a co vše sme jako velká parta dělali.

,,No řek bych Vlastíku,že si ten Pavel uříznul dnes ve své partě pěknou ostudu.Jak jsi se dokázal tak rychle na něj dostat?Vždyť když tě kopnul tak jsi spadnul na zem a on po tobě hned skočil.“ ptal se mě na podrobnosti Jiřík.

,,No víš Jiříku, ono karate není tak o síle,ale o rychlosti pohybu.Musíš umět rychle vyhodnotit co dělá soupeř a zareagovat.No taky si myslím že má pěknou ostudu“ odpověděl jsem mu já.

To už se přiblížil čas večeře.Uklidili sme hračky a šli se dolů najíst.Když jsem donesl klukům jídlo a sám si sednul do židličky,ucítil jsem jak se mi kakání pěkně rozlézá v plínkách všude.Došlo mi,že jsem se musel při hraní ještě jednou pokadit a to jsem ani nepřemýšlel o počůrání.Plínky byli mokré až běda.Bylo mi jasné,že se po večeři budeme muset přebalit do čistých plínek.Hned po jídle zavolala maminka.Zkonttrolovala nás,zda už jíme a řekla mi,že se máme kouknout na pohádku a potom už jít spinkat.Slíbyl jsem že to uděláme.Péťa mezitím odnesl nádobí do dřezu.

,,Tak jo a teď jdeme do koupelny,kde se odbalíme od mokrých a pokakaných plíneček,vykoupeme se a zabalíme do plínek na spaní“ oznámil jsem klukům.

,,Jo tak to beru,už jsem zase zřízenej jako batole“ ozval se Péťa.

,,Souhlasím s tebou Péťo.Mám pěkně plno i mokro“ přidal se Jiřík.

Vzal jsem s gauče dupačky na spaní a šlo se do koupelny.

Tady ke mně přistoupil Jiřík a nejdřív mě stáhnul punčocháčky a rozepnul bodíčko.Přetáhl mi ho přes hlavu a pak mi rozlepil jednorázovku a vše sundal.Měl jsem tam pěknou hromádku.On oddělil separační vložku a vše spláchnul do záchodu.To už ke mně přistoupil Péťa a několika ubrousky mě očistil od nánosu kakání.Já pak hned svlékl a odbalil jeho.Když stál předemnou nahý,tak sme společně svlékli Jiříka.Vlezli sme do vany,která byla naštěstí hodně velká a vešli sme se tam všichni.

 Chvilku sme si hráli s lodičkama a potom jeden druhého pěkně umyli.Když mě umýval Jiřík nohy,tak se velmi jemně dotýkal místa kam mě kopnul Pavel.

,,No Vlastíku máš to pěkně nateklé.To moc dobře nevidím“ ozval se Péťa.

Vylezli sme postupně z vany a po osušení byla řada tentokrát na Péťovi aby vylezl jako první na stůl a dostal plínky na spaní.Nejdřív jsem ho důkladně namazal mastičkou proti opruzeninám a pak si srovnal osm bavlněných plínek na rozložené kalhotky.Když se nedzvednul,tak jsem pod něj vše podsunul,namazal  zadeček a po ujištění,že mu pindík míří dolů protáhnul plínky a upravil je na břiše.Po zapnutí kalhotek jsem mu navlékl dupačky a zapnul je na zádech.Po něm šel na řadu Jiřík a já jako poslední.Odešli sme do pokoje a po pohádce se šlo nahoru do postýlek.Nejdřív jsem nás pořádně zamknul a zatáhnul závoru.Všude sem zhasnul a šel za klukama.Když sem dorazil nahoru,tak jsem zjistil,že Péťa vytáhnul za skříně mojí ortézu.

,,No prostě jí dostaneš a hotovo“ řekl on.

Já si lehnul na postel a on za pomoci Jiříka mi jí nasadili.Sami mě zapnuly do fusaku a lehli sitaky.V tu chvíli zazvonil telefon.

,,Ahoj,tak doufám,že už hajáte a ty máš ortézu.Až přijedu tak si promluvíme a počítej stím,že budeš potrestán ty i kluci.Ty za to že ses porval a oni že ti nezabránili v tom.Jinak se mi moc líbí,že jsi raskoval kvůli Jiříkovi.Je vidět,že se z vás stali rychle oprvdový sourozenci.Zítra ráno se ozvu.Pozdravuj kluky a Péťovy vyřiď,že bude u nás na chatě až do skončení prázdnin a domů ho odvezu já.Sice se tam ukáže jeho teta,ale ta nebude mít čas tam zůstat“ řekla mi maminka a po přání dobré noci zavěsila.

Popřál jsem jí za nás všechny.Péťovi sem vyřídil její vzkaz.To už sme si vzali lahvičky a pěkně je vybumbali.

,,No a jak se cítíš Vlastíku?Nechceš si vzít prášek na bolesti?Máš je přece u sebe ve stolku?“ zeptal se mě Péťa.

,,No asi to bude lepší když si ho vemu.Chtělo by to zjistit co to měl ten Pavel za boty.Na tom,ale nic nemění co se stalo.Když by dělal znova potíže tak dostane víc“.

Popřáli sme si dobrou noc,vzal jsem si prášek a po chvilce už kluci spali.Přemýšlel jsem jaký asi trest maminka vymyslí za to,že jsem jí neposlech a popral se z Pavlem.Jen jsem doufal,že nepřiveze kosmíka,ale vymyslí něco jiného.Holt budu muset počkat až do druhého dne do večera domyslel jsem si..To už prášek zabral a já taky usnul.

                 Pokračování příště.

Offline peja

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 108
  • Karma: 2
  • Malé pokakané batolátko
Re:Moje nejlepší prázdniny 6.
« Odpověď #1 kdy: Března 20, 2016, 11:26:35 »
Pěkná povídka, chtěl bych být jedním z těch chlapců. Těším se na pokračování, krásně se to čte, bylo by krásné to i zažít, ale to je asi jen sen.

Offline goodnite

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 235
  • Karma: 3
Re:Moje nejlepší prázdniny 6.
« Odpověď #2 kdy: Března 23, 2016, 00:56:31 »
Opět velice moc pěkná povídka.Už se nemohu dočkat jak budou kluci potrestáni . Docela by byl fajn i nějaký výprask na holou ,ale nechám se překvapit jaký trest to bude . Děkuji ti mocza tak užasný příběh a už se nemohu dočkat pokračování.