Abdl > Hlavní nádraží

Jak se vyrovnat s abdl

<< < (2/2)

Pettulinka:
Ahoj všem,
díky moc za Vaše reakce, jsem rád, že se to trochu rozjelo a doufám, že pár příspěvků ještě přibyde. :-)

raulik - z tvého příspěvku je vidět, že už sis svou cestu s ABDL vybojoval, vyrovnal ses s tím a jasně víš co chceš. (doufám, že se neurazíš když tady nabídnu mezi námi tikání, bez ohledu na věk. Ač je to z mé strany nezdvořilé, příjde mi to v tuhle chvíli příjemnější, díky). U mě možná bude problém, že jsem se s tím ani za ty roky sám nevyrovnal. Žiju možná trochu schizofrenní život. Když mám hlavu plnou ABDL myslím skutečně pomalu jen na ABDL a chtěl bych to vytroubit celému světu. Ale když si na chvíli zahraji na miminko a zrelaxuji se, myšlenky na ABDL z hlavy úplně odplavou a dva až tři dny si na to vůbec nevzpomenu. Odplavou dokonce až do takové míry, že je mi vzpomínka na mé hrátky skoro až odporná, že se za sebe stydím a že jsem rád, že o tom nikdo nic neví. Tažkže jako na houpačce - z extrému do extrému.

Takže si aktuálně spíš tak hledám cestu jak se s tím celým sám vyrovnat. Hledám si cesta jak nad tím celým střízlivě přemýšlet a rád bych si ujasnil, čeho chci vlastně dosáhnout. Myslím, že by bylo fajn, kdybych se mohl i s čistou hlavou dívat na ABDL jako na něco co ke mně patří a co mám obecně rád, ikdyž na to zrovna nemám chuť. A myslím že v tom nejsem sám. Viz příspěvek od Nezrifa a jeho celá pouť zakončená psycholožkou. Taky bych se přidal k PetruMyslivcovi s dotazem, jestli Nezrif našel nějaký závěr.

Taky bych se chtěl trochu zastat své ženy. Možná že jsem ji prve špatně formuloval. Nevyjádřila se slovy, "že by o tom raději nevěděla", ale spíš "že je obecně ráda, že to ví, ale že si se mnou asi hrát nijak nebude a nechce mě při tom ani vidět". Tj. má povědomí, že si NĚJAK hraju, když není doma, ale je asi radši, když neví jak. Viz. má přihoda s jejím kojením. Ani se s jejím přistupem moc nedivím. Nedovedu si příliš představit, že by někdo, kdo nemá žádnou zálibu v abdl , by tohle celé dokázal pochopit. Ani nevím, jestli by žena byl schopná si v tom udělat nějakou zálibu. Těžko říct. Jak jsem už zmínil v předchozím přízpěvku, blíží se období, kdy už celou věc nebudu schopný plně ukrývat. Myslím, že to manželka pochopí, že jí asi nebude vadit, když občas narazí na mou plenku, dudlík nebo dupačky (až je jednou budu mít :-) ). Třeba mi jednou bude dokonce prát i počůrané plenky, kdo ví. Ale asi ji nepřinutím aby si se mnou hrála na maminku a zároveň si v tom našla zálibu.

Trochu vám závidím, že jste našli ženu, která má pro to celé zálibu. U mě bude problém, že jsem si našel nejdříve úžasnou ženu, a až pak jsem znovu-objevil zálibu v abdl.  :)

luba:
Ahoj Petře a ostatní.
Velmi mne toto téma zaujalo a i já bych rád přispěl svou troškou do mlýna i když nevím, zda to bude tak úplně o ABDL.
stejně, Jako tady Petra mne toto téma přitahovalo již od dětství¨.
Mám z něj docela živou vzpomínku. Byly mi 4 roky, bydleli jsme na vesnici, táta byl v práci, mamka se mnou doma.
Jako dítě jsem si poskakoval a najednou to šlo ven. Cítil jsem, jak mi to při tom poskakování naráží do zadečku.
Mamka mne tehdy umyla, nedělala z toho vědu. Již jsem to napsal ve svém příběhu Zážitek z ranného dětství.
Pak jsem to tak nějak vytěsnil, ale asi tak kolem 6 let se mi vtíraly myšlanky, jaké by to bylo se pokadit, že by to bylo nejlépe bez zápachu.
V pubertě jsem si říkal, jaké by to bylo se pokadit. Byl jsem tehdy na internátě pro nevidomé.
To se mi povedlo v 6 třídě a to nevědomky. Tehdy jsme měli nějaké mleté maso, to mi nesedlo a já se řádně pokadil. Popsal jsem to v příhodě Zážitek od Luby.
Byl to docela zvláštní pocit, tak jak to tady někteří popisují, zvláštní eufórie.
Pak jsem to opět vytěsnil a s příchodem Internetu se to opět objevilo.
Spouštěcí mechanismus byl Silvestr. Tehdy v rádiu nějaký herec popisoval trapas kolegy, který se poři vystoupení po...
Začřal jsem pátrat na Internetu a našel ABDL. Jsou zde zajímavé příspěvky a také povídky.
Napsal jsem již zíněné příběhy a také jsem se rozhodl, že napíši povídku.
Původně se mělo jednat o krátkou s názvem Převratná novinka.
Nakonec se z toho vyvinula kniha, kterou sem postupně vydávám.
Docela mne láká přestava neutralizační látky jako INv Převratné novince.
Není to zas až tak nereálné, vemte si, že se dnes dají koupit prostředky, které zneutralizují žumpy, vše je rozloženo na nepáchnoucí vodu.
Pokud by se něco takového vynalezlo, jsem přesvědčen, že by z plenkařů spadl ostych, moč a stolice by nebyly tabu.
Tak tolik má zpověď.
Srdečně vás zdraví Luba.

raulik:
Pettulinka > Jsme jaci jsme. Kdyz budes mit na jedny ruce jeden prst, bude to totez. Ma smysl se tim trapit ? Jsme jaci jsme a s tim musime zit, tak proc si pridelavat dalsi starost, kdyz uz tak zivot prinasi hafo starosti jinych.

Podivej se na to treba z pohledu karet, budes resit, ze Ti nepadlo eso, nebo budes hrat s tim co mas ? Musime hrat s tim co mame (a byt vdecni ze mame jen tohle) a proste se poradne podivat na karty, ktery nam osud/panbuh/zelena lokomotiva rozdal.

Jedno cinske prislovi rika : Co muzes zmen - zmen. Co nemuzes zmenit - tim nema smysl se trapit.
Prevedeno do naseho - budto budeme popirat sami sebe a pak se budeme trapit, nebo nebudeme, protoze to nema smysl resit :D

Kazdopadne at Ti to dobre dopadne !

Navigace

[0] Seznam témat

[*] Předchozí strana