Ju, to je škoda Val, měla by jsi si to vyjasnit, jak to je. S tím, že jsi prostě taková, nikdy s tím nic nenaděláš a pod. Jiná už nebudeš

- jestli to je dobře, nebo ne, o tom se nebudeme bavit. Samozřejmě fetišišmum jakýkoliv není žádná výhra, ale když se vzvládne, tak se s tím myslím dá úplně normálně žít. Ale určitě neposlouchej mě, nebo co ti někdo říká, doufám, že tohle jsi si už uvědomila sama. Mě celkem příjdeš jako silná osoba, kterou moc věcí nerozhází

- tak myslím, že ti tohle nebude dělat problém. I možná to, že se tomu věnuješ jak říkáš, zhruba 4x do roka, když to na tebe příjde, třeba je to tím, že nechceš. Máš k tomu přímo odpor. To asi není dobrý, takhle se sebou zápasit...
Ale rád by jsem se vrátil k tématu. Jak jsi psala "co si to v plenkách udělám" - to je jasný, jak je to s náma chlapama... "prostě uděláš si to a konec" - v ten moment si prostě začneš říkat co jsi to vlastně za debila, plenky ti v ten moment vůbec nic neříkají a zhruba příští hodina je velice depresivní a nepříjmná. Alespoň tak to vnímá většina lidí, se kterými sem mluvil... ale
jak je to u dívky, ženy? Tam asi ten problém, že po vyvrcholení nějaký pocit odmítání vůbec nenastává. To mě docela zajímá, protože tohle se samozřejmě nikde nedočeteš, tak by jsem byl moc rád, kdyby jsi mi to trochu objasnila, tak žesnké tělo v téhle situaci funguje a jak se stím vypořádá.