Jelikož je tento příběh nakonec o něco delší, než jsem původně předpokládal, dovolím si pár slov úvodem. Kbelíkovou výzvu jsem nijak moc nevnímal, ale podle dostupných údajů na Wikipedii by to mělo snad probíhat způsobem jakým jsem popsal v prvním odstavci, každopádně se mi to zdálo jako dobrý námět na povídku. Ta je samozřejmě čirou fikcí, ale i tak doufám že se vám bude líbit a pokud jsem se v textu snad nějak dotkl osob trpících inkontinencí, předem se omlouvám.
Pouze několik týdnů poté, co byla ukončena známá charitativní kampaň s názvem kbelíková výzva, jenž si kladla za cíl seznámit širokou veřejnost s onemocněním ALS (amyotrofickou laterální sklerózou) a při níž si oslovení účastníci mohli vybrat zda přispějí na podporu výzkumu léčby tohoto onemocnění, nebo si na vlastní kůži zakusí jeho typické projevy tím, že na sebe vylijí vědro se studenou vodou a pár kostkami ledu se objevila výzva nová, na kterou se dnes půjdeme podrobně podívat. Tady je Eva Koucká, moderátorka pořadu přinášející informace o nejnovějších trendech z internetových sociálních sítí a veřejného společenského života.
Plenková výzva. Tak zní výstižný název nejnovější charitativní akce dávající si za cíl seznámit širokou veřejnost s problémem inkontinence, tedy samovolným únikem moči, který trápí stále větší množství především mladých lidí na které je také tato kampaň primárně zaměřena a tak není divu, že hlavními médii pro její prezentaci se stávají především sociální sítě těšící se právě u této věkové skupiny vzrůstající oblibě.
Stejně, jako i v případě výzvy předchozí mají i tentokrát vyzvaní účastníci možnost se buď svým finančním příspěvkem nepřímo podílet na vývoji léků potlačujících projevy tohoto onemocnění, nebo si tyto projevy na vlastní kůži prožít. A jakým způsobem lze toho dosáhnout, ptáte se? Tentokrát je daný úkol mnohem obtížnější a spočívá v tom, že si oslovení účastníci jenž se odmítnou na pomoci podílet musí obléci plenkové kalhotky pro dospělé a tyto také viditelně před zrakem vyzývajícího použít.
Samozřejmě nic nebrání tomu si tímto úkolem projít i v případě řádného zaplacení příspěvku, stejně tak se zde naskytá možnost úkol doplnit, čehož už také několik účastníků využilo a úkol se pak odehrává nejenom za pomoci plenkových kalhotek pro dospělé, ale také dalších, především typicky dětských doplňků, které ještě více podtrhují účastníkovo nedospělé rozhodnutí nepřispět.
"Ahoj, jmenuji se Julia a rozhodla jsem se přispět částkou deseti dolarů. Sama mám kamarádku s tímto problémem a tak vím, že toto onemocnění přináší mnohá omezení," pronesla v našem prvním videu na úvod mladá dívka z Colorada. "To je velmi zodpovědný přístup Julie. Budeš chtít někoho vyzvat?" zeptala se moderátorka. "Ano, ale bohužel jsou na světě jedinci, kteří takové pochopení nemají a proto tímto vyzývám svého kamaráda Adama u něhož to ani v nejmenším neočekávám," posteskla si Julie.
Ale to už jsme se společně přemístili k nedalekému domu kde bydlí Adam, kterého jsme zastihli společně s jeho rodiči při odpočinku na zahradě. "Ahoj Adame. Jsem tady společně s moderátorkou novinek ze sociálních sítí, abych ti oznámila, že jsem se rozhodla tě vyzvat k poskytnutí příspěvku na podporu výzkumu léku a nových rehabilitačních metod zvládání inkontinence," přednesla Julie. "Zbláznila jsi se?" rozčílil se Adam. "V žádném případě nehodlám na takovou věc přispět ani cent," pokračoval a zvedl se ze židle. "To je ale neuvěřitelně nezodpovědný přístup Adame," okřikla ho jeho matka. "Správně, výzkum nemocí je důležitá věc a nikdy nevíš kdy ty sám něčím podobným nečekaně onemocníš," přidal se jeho otec.
"Nevadí, pane a paní Smithovi. Když Adam nechce přispět, bude muset přijmout výzvu, aby si zkusil jaké to je," oznámila Julie a vyndala ze svého batohu pro případ Adamova odmítnutí přichystanou jednorázovou plenu pro dospělé. "To si snad děláš legraci?" ušklíbl se Adam. "Nedělám si legraci Adame a dovol mi abych ti připomněla, že tento rozhovor uvidí milióny lidí, takže pokud ses rozhodl být tak neohleduplný a nepřispěl, zachovej se teď alespoň trochu jako chlap a příjmy mou výzvu," naléhala Julie. "Dobrá," zabručel Adam a šel si obléci plenu, kterou naštvaně vytrhl Julii z rukou. "Chová se vážně jako malé dítě," poznamenala.
Během pár minut jsme už mohli spatřit Adama kráčejícího zpět k Julii batolecími krůčky za doprovodu slabých, ale nezaměnitelných šustivých zvuků vycházejících z plenkových kalhotek. "Co to máš na sobě Adame? To jsou nějaké nové módní šortky?" smáli se oba jeho rodiče. Adam se na ně zle zazubil. "Tak už toho nech a konečně nám ukaž to, co všichni chceme vidět," pobízela ho netrpělivě Julie. Adam si stoupl přímo před hledáček kamery, zaťal svaly a zanedlouho se objevil na jeho plenkových kalhotkách ve středu rozkroku stále se zvětšující tmavý flek dávající přihlížejícím jasný signál o tom, že Adam splnil to co od něho bylo vyžadováno. Neméně jasné však bylo i zabarvení jeho tváří, které se teď podobaly spíše dvěma zralým jahodám, zatímco plenkové kalhotky mezi jeho nohama stále více nabývaly na objemu. "Tak Adame, teď nám můžeš popsat jak se cítíš a případně vyzvat někoho dalšího", chopila se slova moderátorka. "Dejte mi už všichni konečně pokoj," zakřičel Adam a rozutekl se k domu, aby se mohl zbavit mokrých plen a očistit. "Tak a tohle byl Adam dámy a pánové,“ ukončila svůj příspěvek moderátorka, zatímco kameře se během té doby ještě podařilo pořídit několik detailních záběrů Adamova naducaného zadečku.
"Chystám se vyzvat svou spolužačku Helenu a protože si jsem téměř jista že mou výzvu nepřijme, rozhodla jsem se, že si při téhle příležitosti užiji trochu legrace," představila se nám další vyzyvatelka, kterou jsme zastihli uprostřed nákupní horečky v dětském oddělení místního supermarketu a která se ani moc netají tím, ze jí samotnou problém inkontinence nijak zvlášť netrápí, ale tohle je pro ní skvělá příležitost jak svou spolužačku Helenu, se kterou často soupeřily o přízeň chlapců trochu potrápit. "Tak tohle je asi ten největší dudlík který tady máme. Ale slouží pouze pro terapeutické účely," oznamovala prodavačka a ukázala na bílé zabarvenou krabičku s nápisem Nuk Medic Pro. "Ten bude perfektní, takže teď už mám snad všechno," zkontrolovala si seznam Anna.
Helena bydlela se svými rodiči v honosnější často Londýna. V tuhle dobu se většinou nacházela v dětském zábavním parku se svou mladší sestrou kterou hlídá, aby si jejich rodiče mohli po práci v klidu užít zaslouženého odpočinku. "Ale kohopak to tady máme? Snad to nejsou sestry Williamsovi?" ptal se prozatím neznámí hlas. "Co tady pohledáváš Anno? S Bryenem jsem si nikdy nic nezačala, tak o co ti zase jde?" zaútočila Helena, když poznala, že se jedná o její úhlavní sokyni. "Tak to se ještě ukáže, ale jsem tady z úplně jiného důvodu a to ti předat výzvu," smála se hlasitě Anna. "Já vím ... a také vím, že tebe takové věci ani v nejmenším nezajímají, takže ode mě v žádném případě peníze nezískáš," bránila se. "To ani nemusíš dělat, ale víš doufám jaká jsou pravidla a co to pro tebe bude znamenat?“ radovala se Anna předčasně ze svého vítězství. "Vím to moc dobře, ale raději to, než abych podporovala takovou lhářku jako jsi ty. Tak mi ukaž co pro mně máš nachystáno," rozhodla se přijmout výzvu s hrdostí. "Panečku, ty ses tedy nachystala," podivila se Helena při letmém prozkoumání tašky od Anny. "Když jsi tak moc dospěla, abys mohla druhé poučovat o významných problémech tak mi tady zatím budeš dávat pozor na sestřičku," rozkázala Helena a společně s věcmi od Anny zamířila k veřejným toaletám.
Pár minut na to se vrátila, ale byl to už někdo docela jiný. Její dlouhé rozpuštěné vlasy teď byly úhledně spleteny do copů a ozdobené několika dětskými sponami. Tmavé výrazné líčení nahrazeno světlými pastelovými barvami a naušnice s drahými kameny zase vyměněny za mnohem příhodnější s kytičkami. Na místo širokého řetízku z pravého stříbra ji vysel na krku dudlík přivázaný bledě modrou stuhou houpající se mezi jejími plnými prsy při každém pohybu z jedné strany na druhou. Dále už na sobě neměla kromě krátkého nabíraného topu bez ramínek zakrývajícího pouze prsa, sandálů a samozřejmě plenkových kalhotek ozdobených ručně namalovanými obrázky zvířátek lihovými barvami vůbec nic. "Tak co na to říkáš, jak se ti to líbí? Já jsem se na tebe totiž taky trochu připravila," oznamovala Helena, která se ještě než to dořekla rozeběhla k nedalekým žebřinám a při jejím šplhání víš a víš bylo na jejich plenkách čím dál tím více znatelné, že je právě použila. "Ahoj krásko, nepotřebuješ vyměnit plenku?,“ zavolal na ni chlapec co šel právě okolo a spatřil tmavé zabarvení mezi jejíma nohama. „Takovou kočku bych s radostí hned přebalil," ozval se z dálky hlas jiného mladíka, jenomže to už byla připravena moderátorka, aby s Helenou udělala závěrečné interview. "Nechci se vysmívat lidem kteří trpí tímto onemocněním, ale je potřeba vytřít zrak těm, kteří podobné akce využívají jenom proto, aby ostatní ponížili," vysvětlovala své konáni, ale to už byla dávno v objetí zase jiného mladíka, jemuž ruka jemně klouzala po igelitu promočených plen v jejím rozkroku.
"Dvojčata Blackovi žijí v Austrálii sice jenom pár měsíců, ale její tetu ke které se přestěhovaly trápí problém inkontinence již přes deset let. Protože je ale zapřísáhlá zastánkyně zdravého životního stylu a také nemá zrovna moc peněz na rozdávání, namísto synteticky vyráběných jednorázových pomůcek dává přednost pomůckám z materiálů daleko přírodnějších. Společně s igelitovými kalhotkami ji totiž většinu času dělají společnost pleny bavlněné, nebo bambusové na které nedá dopustit. "Tady v koloniích mimo velká města jsou k sobě lidé sice daleko přátelštější, ale na druhou stranu také mnohem více vnímavější, takže o mém problému vesměs všichni vědí a ani se nepozastavují nad tím, když jako právě v tomto případě dávám na šňůru ven schnout po vyprání své pleny. A holky mi také výborně pomáhají," otevřela poslední reportáž paní Seymourová.
"Pomáháme rádi a to co říkala teta je pravda, ale neplatí to pro jednoho kluka," posteskla si Alisha. "Přesně tak, je to černá ovce rodiny a této kolonie," dodala Natasha. "Jde o chlapce ze sousedství. Jsou s ním jenom samé potíže a samozřejmě, že pokud jde kolem našeho domu a vidí na šňůře viset desítky plen, neodpustí si trapné poznámky," uvedla nás v obraz paní Seymourová. "A právě proto jsme ho vyzvaly," zazněl dvojhlas děvčat. "Přesně tak a s jeho matkou jsme vše dohodly. Byla z toho nadšena dokonce více než já," přikývla jejich teta.
"Marku, máš tady návštěvu!" okřikla ho jeho matka, která ho evidentně vyrušila během hraní počítačových her. "Copak tady dělá rodina počůránků? Jestli vám došly plenky, tak já žádné nemám," začal se Marek po tom co zjistil kdo je za dveřmi hlasitě smát. "Ne, ale je od tebe velmi milé, že o nás máš takovou starost. Jsme tady z trochu jiného důvodu. Abys přispěl na pomoc lidem které trápí stejná nemoc jako mě," vysvětlila situaci teta dvojčat. "Vy ode mne žádné peníze nedostanete, znám tisíc lepších způsobů jak bych je mohl utratit a teď už jdete a nechte mě dohrát tu hru," otočil se směr k nim a byl připraven k odchodu. "Obávám se, že tak jednoduché to nebude mladíku," zastavila ho jeho matka. Tyto dívky tě společně se svou tetou přišly požádat o pomoc a protože jsi to neudělal, musíš přijmout výzvu", snažila se mu domluvit. "Vážně? A kdo mně k tomu donutí," zajímal se, ale to už si pomalu uvědomoval, že ačkoli jsou jeho protivnice pouze ženského pohlaví, jsou v mnohonásobně větší početní přesile.
Dal se proto na úprk do svého pokoje, ale dříve než stačil zavřít a zámkem zajistit dveře byl povalen na zem. "Co to děláte?" vzpouzel se, ale nebylo mu to nic platné. Namísto toho byl obratně zbaven veškerého ošacení co na sobe měl. "Když myslíš, že je to taková legrace se počůrávat, budeš si to teď moci sám vyzkoušet," přednesla svou připravovanou odplatu paní Seymourová. "A nemel sebou tolik, nebo řeknu aby tvé záběry v televizi pustili bez rozmazání a všichni tě uvidí nahého," pohrozila mu jeho matka. Paní Seymourová si klekla mezi jeho nohy, které děvčata pomáhala držet od sebe, zatímco jeho matka mu seděla nad hrudí a držela ruce. "Dostaneš tu nejlepší péči, tak si nestěžuj," poznamenala paní Seymourová, když nahému bezbrannému Markovi ležícímu na měkké froté podložce vmasírovala vlastnoručně vyrobený krém proti opruzeninám mezi jeho nohy a oblast zadečku. "Budu ti muset dát trochu vice plen, protože jsi mnohem hubenější než já a tak by ti igelitové kalhotky sklouzávaly dolů. Ale alespoň si to takhle víc užiješ," byla šťastná z toho, jak věci dokonce i bez jejího přičinění vycházejí ještě lépe, než doufala.
Marek kopal nohama jak mohl, ale ať chtěl, nebo ne už velice brzy cítit jemný dotek a vůni čerstvě vypraných bavlněných plen, které mu roztahovaly nohy široce od sebe. "Taky mám něco extra pro takové posměváčky jako jsi ty. Jsou to speciální kalhotky do kterých jsem namísto gumy v pase umístila řetízek na zámek a navíc jsou vyrobeny ze silného tvrzeného plastu, takže dokonce ani takový rváč jako jsi ty je nepřetrhne," informovala ho, což vlastně ani nemusela, protože hned poté co mu je oblékla uslyšel při každém svém sebemenším pohybu jejich hlasitý šustivý zvuk a díky nim ho také silná vrstva plen co měl na sobě ještě mnohem pevněji ovinula a přilnula těsněji přímo k jeho tělu. Zámeček byl zacvaknut a Marek na chvilku uvolněn ze sevření. Přemístily ho na křeslo s opěradly ze kterého mu znemožnily několika řemínky kolem pasu a mezi nohama utéci. "Tak a teď se můžeš úplně klidně vrátit ke hraní těch svých her. Vlastně teď je to ještě lepší, protože si ani nemusíš dělat přestávky na toaletu," přednesla mu výhody plenek jeho matka a nechaly ho tak uzamčeného ve svém pokoji.
Když se vrátily, Marek hry nehrál, ale měl na místo toho obě ruce svěšené ve svém klínu. "Co to tam schováváš?" podivila se jeho matka s obavou že během té doby opět vymyslel nějakou lumpárnu, ale paní Seymourová vytušila co se asi přihodilo a tak pohotově využila momentu překvapení a zaujala strategické místo za zády křesla do nějž byl Marek usazen a nic netušícímu zvedla ruce vysoko nad hlavu, takže všichni mohli spatřit že to co schovával byly srkz na skrz promočené pleny mezi jeho nohama. "Vidím, ze to byl docela dobry nápad dát ti trochu více plen. Moc tomu nechybělo a bylo promočené i to křeslo na kterém sedíš," řekla zkušeně paní Seymourová, když pohmatem zkontrolovala stav jeho plen. "Očistit se doufám zvládneš sám?“ zeptala se matka po jeho osvobození. A budu od tebe očekávat, že pleny a kalhotky cos právě použil vlastnoručně vypereš a s omluvou zaneseš paní Seymourové. Rozuměl jsi?" pokračovala. "Ano. A omlouvám se vám všem," odpověděl Marek, kterému už z pocitu studu stékalo pro tváři několik slz.
