Začala jsem si uvědomovat jediný sval, se kterým jsem mohla svobodně pohybovat. Jazyk. Respektive mohla bych s ním svobodně pohybovat, kdybych v puse neměla dudlík. Po krmení mi Patrik dudlík nedal, sama jsem si řekla. Znamená to, že dudlík pořád cucat nemusím? A co když ano a zase přijde ta hrozná bolest, když ho vyplivnu? A chci já ho vůbec vyplivnout? Po čase jsem se odhodlala. Nechtěla jsem přitom o dudlík přijít, jen zkusit, jaké by to bylo bez dudlíku.
Opatrně jsem dudlík jazykem povysunula. Ještě maličký kousíček a pusa je zavřená, položený na rtech. Štítek dudlíku se mi opíral nad bradou. Jazykem jsem objela horní řadu zubů. Užívala jsem si pocit prázdné pusy. Netrvalo dlouho, než mi začalo vadit, že si nemám s čím hrát jazykem. Taky hlavou jsem nemohla pohnout ani o ten malý kousek, který molitan dovolí, jinak bych dudlík ztratila. Opatrně, malinko jsem zaklonila hlavu a otevřela pusu. Hurá, dudlík vklouznul zpět. Další nekonečnou dobu jsem si s dudlíkem hrála a užívala si ho. Je to jediná věc, kterou mohu dělat.
Něco cvaklo a já si hned vzpomněla na cvaknutí, které předcházelo zakrytí obličeje před výpraskem. Že bych přece jen dostala za vyplivnutí dudlíku? Napjatě očekávám, kdy mi molitanová maska přikryje obličej a je mi do breku. Místo toho cítím příjemný pocit na klitorisu. Je to velmi jemné brnění, které ve vlnách sílí a ustupuje. Jemně brní i pochva. Jsem mokrá a dudlík už držím jen v otevřené, blahem vzdychající puse. Přirážím, co mi svázání dovolí, a kroutím se až do orgasmu.
"Bylas hodná, toto byla tvá odměna," slyším umělý hlas.
Probouzím se, když zmizel tlak na plenu. Spala jsem okamžik, nebo celou noc? A je vlastně noc, nebo den? Nevím. Přes obličej mi položili nějaký hadr a vidím, že rozsvítili. Ale ať se snažím sebevíc, skrz hadr nevidím víc, než pronikající světlo.
Odevzdaně přijímám, co nastane. Neptám se, nevolám Patrika. Nechci další trest.
Tentokrát mne mezi nohama vydrhli důkladně, vodou a ručníkem. Byla to jiná ruka, větší a méně laskavá než ta předchozí, co nyní roztírala olej. Pak jsem byla opět zabalena do pleny, kterou mi vzápětí přimáčknul mezi nohy, na zadek a na bříško tvarovaný molitan.
Patrik, nebo kdo mne tu vlastně drží, se musel pečlivě připravovat. Musel znát rozměry mého těla tak podrobně, aby dokázal vytvořit dutinu v molitanovém bloku, která mne celou těsně obepínala. Musel mít dobře promyšlené, co se mnou chce dělat. Jinak by blok molitanu nerozdělil tak přesně na díly, jejichž vyjmutím či odklopením se na mém těle dostane, kam chce. Aniž se mohu pohnout víc, než pružnost pěnové hmoty dovolí.
Podle rukou o mne musí pečovat více různých lidí. Někdy mám pocit, že jsou u mne minimálně dva najednou. Pořád mne po přebalování vyplňují zepředu, ale přestali mi dávat zátku do zadku.
Přistihla jsem se, že samovolně čůrám do plíny už během krmení z láhve a nedělá mi problémy se pokakat hned s prvním pocitem plných střev. Přestala jsem se nutit nutit do pláče, abys si vyžádala přebalení. Jednoduše se rozbrečím hned, když cítím nepohodlí. Svět se mi smrsknul na krmení, přebalování a orgasmy za odměnu.
Probudila jsem se s velmi divným pocitem. V polospánku jsem chtěla zatlačit nohou do molitanu, abych se trochu protáhla, ale místo toho se noha volně pohnula. Molitan zmizel, nohy mám volné! Rukama volně pohnout pořád nemohu, ale mám je také nějak jinak, přitisknuté k tělu. A vidím! Okolo je sice tma, ale už ne neprostupná.
Rychle rozpoznávám, že ležím v dětské postýlce se špršlinami, těsně zabalená do zavinovačky. Ležím na zádech, ale hlavou mohu volně otáčet. Ve tmě vidím strop se svítidlem, nábytek okolo postýlky, okno se zataženými záclonami.
Zmizelo i to, co mi vyplňovalo pochvu. Přijdu i o časté orgasmy za odměnu? Já je chci! Myšlenka na tuto ztrátu stačila, aby mi vytryskly slzy do očí a já začala lehce natahovat. Dudlík mi naštěstí v puse zůstal a pomohl mi uklidnit se. Takový nesmysl! Místo abych se radovala z velké změny k lepšímu, tak se rozbrečím kvůli takové hlouposti...
(Pokračování příště)
