Nováčči, koukejte se představit

[01-subboy]

Jsem subboy, littleboy... miluju plenky a hlavně být někým ovládaný a hledám si maminku, která by se o mne starala a vychovávala.

[STANKA-MALÁ]

Ahoj, po dlouhé době jsem zase tady. Myslím že mě znáte. V minulosti jsem psala příběhy a několik jim již mam napsaných, všechny jsou o mně. Nosím plenky a moje nejoblíbenější značka je cushies. Mám problém s psaním příběhů přes mobil. Nevim jak ho sem dát.

[jasvit]

Ahoj, jdu jen koukat, jsem poměrně nekomunikativní. Dík za pochopení.

[natalkaa]

Ahoj jsem tu nová nevím jak to tu chodí ale jdu se představit. Moje jméno je Natália. A tedy proč jsem tady
Něco o mně v skratke a to co hledám.


Možná by ses rád staral o něco malého, mazlil se, koupal to, díval se s tím na kreslené filmy, pusinkoval to... ale bojíš se. Jsem tady. Je mi 21 i když na to nevypadám, i když umím být dospělá, zodpovědná... ale pořád spím s plyšákem a věřím, že život je víc než jen jídlo a spánek. Třeba by se ti se mnou chtělo sem tam utéct z reality Budeš můj drahý tatínek nebo drahá maminka a já tvoje holčička. Troufám si říct, že jsem docela chytrá, vzdělaná, otevřená. Budu ráda když napíšeš tady nebo na mail, který mám v profilu.

PS: sorry za češtinu moc ji neumim jsem ze SK.

[mom daddy]

jsem dominantní mom, hledám dcerku

[Nikol19]

Ahoj, volám sa Nikola a som z Bratislavy. Dlhšiu dobu som hľadala nejakú stránku kde možno písať svoje zážitky.
Určite sa pýtaš čo vlastne robím, však? Nooo pokakávam sa. Naschvál do gatí. Chcel som o tom napísať iný príspevok
ale vôbec neviem ako tak to píšem sem. Prišlo to tak náhodou v jeden letný deň keď som išla zo školy domov. Bývam v Dubravke.
No a ako som tak čakala na autobus a už som konečne cestovala domov ,tak sa mi zrazu zachcelo. Ale dalo sa to vydržať. Lenže zaskočila
ma červená na semafore a vtedy som si povedala že je to ešte fajn. Druhá červená pri kauflande... To už som začala cítiť viac a celkom
už som sa začínala báť. Než autobus prišiel k zákrute ,to už som sa naozaj bála. Na zastávke som vybehla z autobusu a čakala ma ešte
asi sto metrov domov ale krížom cez park je to menej. Bohužiaľ v parku už som to nemohla vydržať. Našťastie bola tam búda s popolnicami.
Tam som sa schovala a pokakala sa. Stála tam s nákladom veľkým ako.. Asi ako jablko a premýšľala ako prejdem tých dvadsať metrov ku vchodu a potom bez povšimnutia až domov. To prebehlo v pohode, teda až na to poschodie. Každým krokom schod po schode som vnímala svoj náklad v gatiach. Sem-tam sa to lepilo. Keď som prišla ku dverám ,začala som si uvedomovať že sa mi dačo na tom páči. A tak po príchode domov som len zhodila školskú tašku a skúsila ísť po schodoch ešte raz. Páčilo sa mi to. Od toho dňa som sa takto pokakala už niekoľko krát. Ak by som vedela ako pridávať príspevky určite o tom napíšem.

[MidwaySVK]

ahoooj, moc zaujímavý príbeh, rád popíšem viac len nejdú zatiaľ súkromné správy 😊

[Nikol19]

To nevadí, môžeš písať sem. Veď aj tu sa môžeme baviť. Inak k tým ostatným príbehom ktoré by som chcela napísať.
Mama chodí do práce okolo pol 5 ráno no a mne sa v tom čase chcelo ,tak som vstala z postele a išla som na wc. Lenže tam som začala premýšľať
že či wc alebo gate. Problém bol v tom že mama bola ešte stále doma a pripravovala sa už pomaly odisť. Na wc som len tak stála a držala dokiaľ to šlo.
Nakoniec som sa chystala vykonať potrebu normálne na wc ale na úplný koniec som sa postavila a urobila to do gatí. Potom som tam len tak stála a čakala kým mama odíde do práce. Keď odišla tak som sa vrátila do postele. Hej, pokakaná. Chvíľu som si užívala a potom sa dala do poriadku a špinavé gate tiež.

Inokedy som sa pokakala naschvál keď som išla z obchodu ktorý je neďaleko. A tak ale pokakávam sa hlavne doma a keď nie je mama doma. Už som uvažovala aj o plienke ale zatiaľ som sa k tomu neodvážila. Možno sa odvážim keď bude mama na rehabilitačnom pobyte v Žiline 2 dni.