predstaveni aneb něco osobniho

[diaper-tom]

Zdarec lidi  Docela zajímavý čtení.,proto i já přispěji trochu písmenek. Mně je 39. Již puberta u mně probíhala s ručníkama ve slipech a pod.., První plenky přišly cca v mých 25 a jen sem-tam. Postupem času jsem tomu propadl tak, že dnes jsem v plínkách denně. Střídám jednorázovky i bavlněný, dělám do nich obojí a užívám si to čím dál tím víc. Bydlím sám takže mně nic neomezuje. Krom plínek si ujíždím na dudlajsu, dupačkách, pohádkách, plyšácích... že bych byl přece taky trochu AB ?    Kde hledat u mně nějaký původ, nevím. Plenky jsou součástí mého já a tak to zůstane napořád. Ví to o mně mí nejbližší jako ségra, neteř, přátelé, máma jen něco tuší ale nejspíš nemá odvahu se zeptat. Až se zeptá, tak se dozví  Raulikovi a všem co tady na tom tvrdě dřou VELKÝ DÍK za supr web !

[goodnite]

Musím sem také mírně přispět je mi 28. U mě to začalo v dětství kdy mi mamka dala plenky z důvodu nočního pomočování. Pak nějaký čas pauza a asi v 17 jsem do toho  upadl naplno ,nikdo to o mně neví krom asi mamky která občas přišla na mojí skrýš.Protože bydlím stále s rodiči tak nemám moc prostoru na hrátky jen když jsou naši v práci a nebo přes noc .

[Clarie]

Je mi 21 a plínky se se mnou táhnou celý život. Začalo to tak v první třídě, kdy jsem si uvědomila že je mám ráda. Jenže v té době už byly všechny plínky co jsme doma mívali pryč, takže mi zbylo jen pár vzpomínek z dětství. Někdy tak v sedmi letech jsem u kamarádky co měla mladšího sourozence jednu plínku ukradla a zkusila si jí, ale počůrat se jsem se bála. No a pak nic, až tak do sedmnácti, kdy jsem si začala dělat plínky z toho co bylo k nalezení po domě (osušky a igelitové pytle) a to dělám vlastně doteď, protože žiju s rodičema a kdybych si plíny koupila, tak nebudu mít kam je dát aby je nenašli. A navíc skoro nemám kdy je nosit, protože doma pořád někdo je Tady k tomu fóru a vůbec k ABDL jsem se dostala už dost let zpátky, ale až teď jsem se rozhodla zaregistrovat a přispívat

[gumplík]

Tak já o sobě taky něco napíšu.Je mi 43 a jsem ABDL,kupuji si pleny pro děti i pro dospělé a bavlněné si dávám taky.Pro děti si kupuji z důvodu finančního a také kvůli dětským motivům.U mě to začalo tak,že nějaký starší kluk s kterým jsem se pohádal mě chtěl hodit do dětského kočárku,abych měl ostudu,nakonec nehodil,ale od té doby jsem chtěl vyzkoušet,jaké je to být v dětském kočárku a když v kočárku tak s plenkou a dudlíkem a později i se v něm počůrat.Když jsem bydlel u rodičů,tak jsem tu mou zálibu prováděl tajně po nocích,nebo když nebyli doma.Mamka mi taky přišla na mé skrýše.Teď bydlím sám a dělám si co chci.

[Miminecko]

Tak tez neco o sobe :-) ...ahoj je mi 22 let a plinky,dudliky,kojenecke lahvicky mam rad uz od mala.ale nemel jsem odvahu to nikomu rict.az sem nasel tuhle super stranku. :-) nemel jsem ani odvahu si koupit nic zadnydudlik nic...ted jsem si koupil.jiz 4 dudlik a uz i kojenecko flasku :-) nikdo z rodicu ani s pratel to nevi.vi to jen lidi zde  :-) pliny nenosim protoze tez nemam kde :-( coz me stve :-( ...tak sem si koupil.vlozky ktere nosim :-)  a citim se v nich jako v plince :-) vim plinka a vlozka je rozdil ale tohle je aspon trosku jako plina.pocuravam se do nich dost casto :-) ...vecer kdyz jdu spat vezmu si dudlik a krasne se mi usina. :-) ...jinak mam rad sport a pratele :-)

[delfinek12]

Ahoj je mi 27 a jsem z olomouce. S penkama sem začal tajně asik v 18 a nějak sem u toho zustal až do ted mám rád i další věci  jako i daší věci třeba dudík a rád bych zde poznal podobné lidi se stejnou zálibou a třeba i něco podniklo

[babyika]

Ahoj, je mi 50 a s plínkama jsem začal jako kluk a dodnes je to má záliba. Jsem zvyklý na klasické látkové a nosím je bez omezení

[stalevplence]

je mně 40 let a od dětství trpím pro noční pomočování, ráno vždycky když jsem vstal a měl mokrou postel tak mě mamka za to vždy zbila pak jsem se bál tak jsem vždycky to sušil na topení a různě maskoval ale i když jsem to vždy nějak usušil tak zůstal na prostěradle suchej žlutej flek tak že jsem stejně dostal mámka to vyřešila že mě dávala igelit do postele. Doktorka mě z mamkou poslala na dětskou psychiatrii a naordinovala mě melipramin, kde jsem i jednou ležel v Mostě s diagnozou že jsem línej a hovím si tak. Ze strachu abych moc nedostával za pomočení jsem si začal shánět různé látky a hadry do kterých jsem se balil na noc jako miminko a postupně přidával vrstvy abych přišel na to kolik potřebuji abych to nepročůral mamka mě i chodila budit na záchod. Postupem času v dospívání jsem zjistil že existují ZP tak jsem je navštívil a koupil jsem si z Benešova kalhotky a dětské bavlněné pleny a různě se balil. CCA kolem 16 - 17 roku na intru a jednou když jsem se ráno pomočil tak jsem byl terčem posměchu tak jsem si na intr následně přivezl PVC kalhotky a bavl. plenky a balil se do nich vychovatelky mě chodily budit na záchod atd jednou jsem si dal do postele kalhotky a plenky a přikryl dekou kluci na pokoji na to přišly a smály se a roznesly na intru že mají počůránka na pokoji co má na noc plíny , jednou když jsem usnul jen na kalhotkách a plenkách tak mě budily abych si vzal plínu nebo že počůrám postel ja ať neotravují a zase jsem usnul oni za chvilku zavolali vychovatelku a ta mě přikázala že si mám dát plenky že mě zachvilku přijde zkontrolovat kluci čekali a smáli se a furt dělej vem si plínky ať se nám nepočůráš a čekali a čučeli ja nechtěl před nimi. Za chvilku přišla vychovatelka tak co máš kluci nemá ona přišla k posteli strhla deku stáhla mě kalhoty od pijama roztáhla nohy strčila kalhotky a plenky zabalila mě před všemi zapla kalhotky a nechala mě jen v nich hodila na mě deku zhasla a řekla všichni spát to se ví že všichni přitom stály kolem mé postele a čučely na mě nahatýho jak mě vychna balí do plíny pak i dělali že mě odkrývali deku a volali večer ostatní s pokojů aby se šly podívat na plínkaře. CCA až kolem 20 roku v praze na ubytovně když jsem se zase pomočil mě zdr. poslala že si mám zajet na Prahu 8 dala mě adresu že je tam firma která dělá velký pleny a že tam dělá její známá a že jí už informovala ,tak jsem na adresu zajel bez problému našel firmu Tena. Na recepci mě řekly že mám vyčkat tak jsem čekal a udiveně koukal na letáčky a vzorky vystavených velkých plen že něco takového existuje za chvilku přišla mladá paní a představila se jako doktorka a zakladatelka firmy Tena molicare v ČR, mluvila trošku hůř česky asi cizinka vyfasoval jsem cedulku host a šel jsem s paní nahoru do takové jako by na půl ordinace a na půl kancelář v polovině ordinace kde bylo lehátko plenta věšák na odložení věcí mě požádala ať si odložím pokud se stydím tak do spodního prádla a pokud ne tak do naha že budeme zkoušet. Tak jsem se za plentou vysvléknul do slipů a zjistil že mám na nich mokrej počůranej flek za chvilku se vrátila s prostoru kanceláře asi 5 různými plenkami a zeptala se zdali jsem připravenej že můžeme začít tak jsem se zakritím rozkroku jen ve slipech přistoupil k lehátku mezitím zaklepání na dveře otevřeli se a vešla skupinka 5 lidí v bílích pláštích a nesly velké krabice plné různých plen a odešly paní doktorka se podívala na mne a dodala tak že ve slipech to neva ale copak tady se nám stala nehoda tak to nevadí ale musíme dát dolů a začala mě pomáhat sundavat počůraný slipy tak jsem zůstal stát úplně nahý vzala slipy a dala je do pytlíku a zvedla telefon a někam volala hned se vrátila a dávála mě otázky jak dlouho se počůrávám a asi jen v noci nebo i přes den ja řekl že převážně v noci ve dne jen občas když nestihnu dojít na WC atd. tak jsme si povídali ona vždy vzala nějakou plenku něco o ní řekla pomohla mě jí si obléknout otočila se napsala si poznámku a kontrolovala jak mě sedí plenka asi mi není malá velká či neškrtí atd. ty co mě vyhovali dala na jednu hromadu ty co byli malé a nezkoušeli vracela do krabice a ty co jsme zkoušeli ale nevyhovovaly dávala do druhé krabice tak že za 8 hod. co jsme zkoušeli jsem se svlékal do plenky a zase do naha několikrát mezitím tam přišla nějaká sestra a přinesla nové balení čistých 5 slipů úplně nových, a moje mokré odnesla pryč. A mi dál zkoušely někdy ve stoje v sedě a když byli na lepíky tak mě požádala abych se položil na lehátko a zabalila mě do ní sama jsem se postavil a jen slyšel to by nešlo tady by to proteklo toto by taky nešlo ta by vás v nohavicích škrtila. Na konec mě odpol. nadala kalhotky na lepíky a natáhla slipy a řekla ty by byli stejně nejlepší řekla že se půjdeme najíst že se mám obléct a nechat si věci že se ještě vrátíme a šly jsme do jídelny kde jsme se najedli vypily kávu a vrátily zpět kde jsem se zase vysvlékl do dané plenky a posadil se ona zasedla ke stolu k PC a zadávala mé údaje vystavila mě u nich kartu.Mezitím koukla na mě a říká tak že nejlépe vyhovuje plenka velikosti atd. a zapsala do karty řekla tu můžete používatna den i noc a nebo přes den ty druhé a fixovat těmahle sítěnými kalhotky a koukla a říká vždyť jsme počůraný ja kouknul a říkám stydlivě že ani nevím ona nevadí přebalíme dodala tady si to podepíšeme parkrát a tuhle krabici Vám dám a ještě další krabici originál zabalenou s plenami přidala a spoustu odskoušených vzorků dala k tomu a řekla tak a přebalíme zvládnete sám nebo chcete pomoct ja stydlivě dodal třeba pomoct tak řekla tak si vyskočíme na lehátko sundala mě plenku otřela namazala a dala suchou a řekla že se můžu obléci.Mazaní a kosmetiku přidala k mé nové zásobě plen. Pak jsme se posadily zpět ke stolu a ona se zeptala zdali mám zájem abych byl v její péči ja že ano ona že mě teda pošle na pár vyšetřeních tak jsem souhlasil. A napsala mě další kontrolu na kartičku a chodil jsem k ní na pravidelné kontroly napsala mě nějaké léky a řekla že mám zajištěný i odvoz na ubytovnu i s plenkami. Tak že jsem takhle poznalpoprvé jednorázové pleny pro dospělé po různých vyšetřeních naplánovaných danou doktorkou se zjistilo že jsem po DMO a Epileptik a trpím neurogení močový měchýř. Nyní jsem sledován urologem a neurologem dnes trpím i na dení pomočování tak že nosím plenky nonstop na noc i den.

[MartinP]

Zdravím všechny.
Jmenuji se Martin a je mi 33let jsem DL. Zatím jsem tu chodil spíše nárazově. Plenky mě doprovází už od dětských let. Do 10 jsem se v noci často pomočil a do 12 roku to bylo ojediněle...pak to přestalo. Matka mě za to vždy patřičně seřvala div mě nezmlátila a že těch nejpeprnějších sprostých slov bylo požehnaně. když už jsem se večer pomočil šel jsem zbuďit raději otce (to jsem dělal do 10-ti), pak už jsem raději spal na krajíčku a doufal, že do rána to uschne...no když na to matka přišla stejně jsem dostal kartáč...ale měl jsem spoň čas se na to psychicky připravit. Měli jsme patrovou postel a já byl nahoře...takže to matce při ustýlaní né vždy došlo hkavně v zimním období, kdy byla ještě tma. Jednou v 8letech jsem se pomočilna prázdninách u své báby a tehdá jsem tam stál  s pláčem na dvoj schodu do další mistnosti a asi 7lidí se na mě dívalo s údivem z kuchyné...mám z té doby okno a vic nevím...vlastně všechno co se mi takto podobné stalo si moc nepamatuji jen útržky...nevim co to vytěsnilo.
Asi do 19 let jsem se tomu jaksi vyhýbal a utlačoval v sobě. Pak příchodem řidičáku a auta se to občas zvrtlo nenápadným nákupem plen. Pak v práci jsem našel svou budoucí ženu a hups ve 23 letech jsem byl otcem Matýska. Dnes už mám i holčicku a za páreček jsem opravdu rád. Manželství má tu nevýhodu, že nemůže být sám sebou...ubijí to neskutečně. Asi před 9roky jsem to jednou večer žené řekl...nevěděl jsem jak to veme, ale muselo to ven. Na začátku z roho byla hodně vykolejená, i když její první reakce byla velmi zvláštní a přijejný smích. Byla ráda, že jsem jí to řekl, protože už delší dobu sledovala, že mě cosi žere a nebyl jsem to já. Od té doby jsem si né vždy bral na noc plenku jednorázovku M4 či Tena Slip maxi. Né jednou se mi stalo, že ráno bylo mokré...nevím o tom a hlavně já když usnu neprobudí mě téměř nic. V červnu 2008 jsem z ničeho nic ztracel rovnováhu a čim dál víc se to zhoršovalo a došlo to pi dvou týdnech do stavu naprostého šilenství, kdy jediny rychkejší pohyb hlavou do strany se rovnal okamžité ztráty orientace a pád na zem. Autem jsem už nemohl jet a ujít bez jediného zaklopítnutí 10m po rovině mě nesmírně fyzicky i psychicky vyčerpávalo a nezbylo než se dobelhat z práce asi 700m do vojenské nemocnice. Tam si mě rovnou nechali a ani jsem neprotestoval...už jsem nebyl schopen ničeho. Po 14 dnech všemožného vyšetření od komoketního rozboru krve, az po Ct nezjistili nic. Od záčátku doktorka řekla dehydratace a nasadili mi půl litrové kapčky a ty dostával každy den asi čyřikrát. To pro mě byla další hrúza, protože jsem měl jehlu v ruce a nešlo se jen tak procházet a na záchod jsem potřeboval snad co 5 minut a musel jsem v leže volat na sestru ať mi něco dotlačí nebo se počůrám. To byla chvíle, kdy by mi plena vůbec nevadila naopak. Stěží jsem se udržel na nohou aniž bych nespadl na zem, jak jsem permanentně ztrácel rovnováhu a do toho neskutečná potřeba na malou s ostrou jehlou v hkavní tepně. Těch 14 dní byla opravdová muka a mohu s odstuem času říct, že kdybych si měl vybrat jestli být Inko či mít ztrátu rovnováhy bez rozmýšlení raději Inko. Raději se pomočit na veřejnosti než-li zažít opět toto. Kdo to nezažil nepochopí. Vyřadilo mě to úplně z provozu...nejde dělat nic absolutně nic. Z permanentní ztráty rovnováhy začne z tohoto nechutného pocitu motáka bolet hlava a je vymalováno.
Za dva tydny jsem ukrutně zalhal s tím, že už je to lepší a pustili mě domů...bylo to lepší to ano...ale nesměl jsem dělat rychlé pohyby do stran...to se rovnalo okamžitému složení k zemi. Toto nepředstavitelné nevím co to bylo mě likvidovalo celé 3 měsíce, než to z ničeho nic samo ze dne na den ustoupilo. Po té se pomalu začalo objevovat noční pomočování , které se nelepšilo ani nezhoršovalo. A teď asi před 8 měsícijsem z ničeho nic měl zřejmě ledvinový kámen...při močení jsem cítil ostrou řeznou bolest  na močovém svěrači a pálení. Od toho dne jsem nikdy nebyl schopen normálního močení na WC. Když jsem citíl potřebu sam svěrač pustil bez toho, aniž bych byl schopen moč udžet či zastavit. To doprvázelo nekutečné pálení a řezavou bolest. Po čtyřech dnech jsem musel už k doktorce a ta mě poslala na vyšetření...celou tuto dobu celý týden jsem byl non stop na plenách, prtože to prostě nešlo, i kdybych sebevíc chtěl...nešlo to ovládat a zmohl jsem se akorát na decentní zkroucení se zvláštním "úsměvem" na tváři. To bylo poprvé, kdy mě doktorka a sestra viděla v plence Molicare super plus nikdy předtím jsem se nikomu krom manželky v plence neukázal. Tady jsem neměl na vybranou. Stál jsem tam s polopočúranou plenou před pěknou sestřičkou...32 letý hubený chlap co vypadá tak na 22 let. Bylo to vlaštní a trochu jsem se styděl. Sestřička mě permanentně ojížděla pohledem a nevím co si myslela. Chvílema jsem měl pocít, že se jí to snad i líbí...takový blahý pohled s úsměvem na rtech. Po vyšetření zjištěn silný zánět močáku. No a od té doby není den, kdy bych se probudil suchý. Když se nachladím a je mi šílená zima na prsty u nohou musím si vzít i na den, protože to nestihnu na záchod..jde to samo...zastavit to vlastni vůlí mohu ale to je z propdlevou asi 5 sekund a to už je fuk, když je víc jak polovina v plence. Chodím sice k urologovi, ale bez výsledku...po tom co jsem dostal prašky z kterých jsem chytil několikrát silnou aritmií srdce (i déle jak 40 min a to je na zešílení jestli to s vámi nešlahne) jsem se na to vykašlal.  Řekl jsem mu, že je to lepší ale nebyla to pravda. Mám podle něj hyperativní močák a to tak trochu pravda je. Pravdou ale je, že mi to zas až tak nevadí vždyť mám plenky stejně rád a to co jsem zažil bylo mnohonásobně horší a už to nechci zažít...

Za chyby se omlouvám...psáno na tabletu.
Martin.

[Ondra.jr]

Ahoj,
 jsem Ondra, je mi 28 a bydlím v HK. Tohle fórum sleduji už spoustu let a nějaký ten pátek jsem i registrovány. Narazil jsem na něj, tedy spíše na Babyland, ve svých 14ti letech, když jsem ve škole v počítačovém kroužku sebral odvahu a poprvé hledal cokoli o ABDL. Neměl jsem tušení, že zálibu v plenkách má i někdo jiný než já. Pamatuji se, že z fotek, které jsem tam tenkrát viděl jsem byl tak rozrušený, že po návratu do třídy jsem se třásl a nezmohl jsem se na slovo. Hlava mi třeštila a srdce mocně bušilo. Brzy jsem se uklidnil, ale od té doby hladově prahl po jakýchkoliv informacích.

Pamatuji si, že jako malý jsem míval v noci trochu problémy v počúráváním a rodiče mi dávali pod prostěradlo igelit, také si pamatuji jednu kakací nehodu, kdy jsem to prostě nestihl. Ale má nejstarší vzpomínka je o tom, jak mě má mamka položeného na posteli, dává mi bavlněné plenky a zapíná gumové kalhotky, poté mě bere na ruky a nese někam pryč. Celé rané dětství jsem se rád bavil vkládáním ručníků, dek i starých plenek do kalhot a pyžama. Občas mě takto nachytali rodiče, ale nepamatuji si, že by z toho dělali nějakou vědu. Později jsem způsoby upgradoval a v pubertě, když jsem byl doma sám, jsem se balil do starých ručníků a povlečení a improvizovaně to jistil igelitem a lepicí páskou. Takto jsem si vždy několik hodin užíval abych následně vše vypral a dal skrytě sušit na velkou půdu. Během střední a výšky moje aktivita přešla do teoretické roviny, neb jsem bydlel na intrech a kolejích a před spolubydlama bych to neutajil. Změna nastala před asi 4 lety, kdy už jsem bydlel s přítelkyní a poprvé v životě zašel do ZP a koupil jednorázovky pro dospělé. Byl jsem tenkrát doma celý víkend sám a patřičně si to užil. Od tý doby vždy, když mám pár dní pro sebe, to tak dělám. Koupím pár balíku a plenkařím, dokud se nenabažím.

Tak to jsem já.

Tomuto webu velmi vděčím za spoustu informací a inspirace. Přál bych si, aby tady bylo více aktivních členů.

[chlapeček]

Tak i já se přidám.Jmenuji se Vlastimil a bude mě 38 Plínky mě berou od cca 8 let.Byl jsem tenkrát u známých na jejich chtě a ta teta tam přebalovala asi ta ročního syna.Mohl jsem na tom nechat doslova oči.Po návratu domů jsem si dal na zkoušku do slipů složený ručník.Později sem si kupoval pleny z buničiny pro děti a když nebyl nikdo doma tak sem si v nich užíval.Maminka občas na moje hrátky přišla a byl vždy kravál.Postupem času jsem si začal kupovat jednorázové plenky.Teď když už bydlím sám,tak vždy o víkendu se balím do plenek.K tomu si beru v zimě punčocháče a bodíčko i ven.Nosím jednorázovky,ale na noc ci do nich vkládám bavlněné plíny a jistím to gumovými kalhotkami.Přes to overálek a jdu spát.Ráno se přebalím a může se jít ven.

[Pocurane plinky]

Je mi 34 jmenuji se Honza jsem z Moravskoslezskeho kraje plínky nosím od mala protože se počurávám tak že je musím nosit a docela se mi to líbí nosit plínky doktor říkal že to bude nervového původu

[Griffon]

Jmenuji se Jarda plenky mam od dětství jsem z Plzeň

[rejden]

Po neskutečné době na tomto fóru se konečně odhodlávám napsat svůj první příspěvek. Je mi 22 let  a jsem pracující student. K plenkám jsem měl sklony jen co si pamatuji. Moje první vzpomínka je, když mi bylo asi 5. Mám o tři roky mladšího bráchu a neskutečně mě to k plenám i dudlíkům táhlo. Koneckonců, celá rodina věděla, že bráchovi dudlíky beru, akorát všichni říkali, že ho akorát provokuji. Pamatuji si, že jsem pleny schovával pod povlečení polštáře, aby je naši nenašli. Na ten věk vlastně vcelku výkon, ale nemůžu si vzpomenout, jestli jsem byl nebo nebyl odhalen.
Na nějakou dobu mi nejspíš daly pleny pokoj až dokud mi nebylo okolo deseti let. Tenkrát jsem to nechápal, ale pleny mě přitahovaly. Vycpával jsem si spodní prádlo ručníky nebo moje nejoblíbenější bylo obléct si všechno moje spodní prádlo najednou, bylo to tak těsné. Už tenkrát jsem věděl, že pleny chci a chci je použít přesně pro důvod, pro který byly stvořeny. Samotná představa mi byla přímo blahem. Ze strachu jsem začínal pouze s teplou vodou a vlastně zkoušel hranice až jsem se postupně "probojoval" k plnému používání na malou i velkou. Praní ručníků jsem ovládal už tak dokonale, že jsem se tím mohl živit.
Pak jsem si řekl, že je to prostě divné a na nějakou dobu jsem s tím přestal, pořád ve mě ale zbylo to nutkání, nikdy jsem se nemohl úplně distancovat od té touhy. Moje druhá přítelkyně byla šíleně prdlá a bavili jsme se hodně otevřeně a tak jsem ji přiznal, že se mi to kdysi líbilo a že mě to svým způsobem přitahuje. Překvapení z její reakce, že to chce vidět, vám ani nedokážu popsat. Ale šel jsem do toho, hodně pomohlo, že otec se činil i později a mám o 17 let mladšího nevlastního bratra, vzal jsem pár plen, které jsme měli na chatě. Byla z toho zajímavá noc a já pochopil, že se plen už asi nikdy pořádně nezbavím.
Později jsem narazil na internetu na bezplatné vzorky plen pro dospělé a neváhal jsem si je objednat. Bydlím s mámou, která často vybírá schránku a její otázky byly zničující, ovšem stálo to za ten pocit, který jsem z těch jednorázovek měl.
Teď bydlím díky univerzitě s přítelkyní v jiném městě. Akceptuje to a je moc milá, už jsme měli párkrát i pleny spolu oba. Do ničeho jeden druhého netlačíme, ale chápu, že ji pleny nepřipadají jako ultimátní terno. Mám štěstí, že jsem ji našel, uvidím ještě, kam mě/nás celé to plenkaření jednou dostane.

[gumidek]

Ahoj.
Můj zájem o plenky a gumové kalhotky mě provází už od raného dětství.Přesný důvod dodnes nevím ale tuším,že příčin je několik.Ta první a asi hlavní je,že jsem v dětství míval problémy s hygienou.Jen jsem ráno odešel z domu,tak se mi chtělo na záchod.No a problém byl na světě.Nemám na tohle období hezké vzpomínky a dodnes se za sebe stydím.Vím,že jsem to chtěl řešit právě pomocí gumových kalhotek a plen.Jako dítko jsem netušil přesný účel těch kalhotek.Pro mě to bylo cosi neznámého,protože jsem je vlastně nikdy pořádně neviděl a nevěděl jsem,jak vlastně vypadají a fungují.Naivně jsem si myslel,že kalhotky se prostě natáhnou a už se žádná nehoda nestane..Rodiče moje problémy s hygienou vlastně neřešili,jen občasné hubování a sem tam nějaká facka.Dodnes mám v sobě pocit hořkosti,že mi tehdy ty gumové gaťata nedávali.Doma tehdy žádné kalhotky nebyly a já neměl možnost a ani odvahu si nějaké sám pořídit.Dalším impulzem bylo,že jsem jednou konečně ty gumové kalhotky uviděl trochu pořádně.Zaujalo mě,že byly lehce průhledné a leskla se v nich ochranná folie.A zaujal mě i jejich střih.V dobách mého dětství a mládí se nosily výhradně trenýrky.Ty měly hnusný šev vedený přesně středem trenýrek od přední po zadní část.Nepříjemně se to zařezávalo do zadku ( nechápu dnešní nadšence pro tanga) a navíc hodně často koukal z nohavičky penis nebo varlata.Jeden si musel před holkama dávat v létě opravdu pozor :-).No a ty gumové kalhotky měly krásně uzavřené nohavičky,široký a pohodlný rozkrok a hlavně žádný tlustý šev přes celou délku.Tady jsem poprvé pocítil silnou náklonnost si gumové kalhotky oblékat.Dalším střípkem do mozaiky mého zájmu o plenkaření byl první kontakt s gumovou plenkou.Dlouho jsem míval pod prostěradlem v dětství igelit.Sice si nevzpomínám,že by někdy bylo pode mnou mokro,ale spával jsem na "parádním" gauči v obýváku a tak máma asi preventivně ten gauč chránila.Tady začaly pak moje první zkušenosti s onanií.No a pak jsem jednou našel v šuplíku malou gumovou plínku a tak hned putovala do trenek.Myslel jsem,že mi pomůže od mých problémů s čistotou,ale místo toho se mi ztopořil úd a to bylo asi to poslední,co dovršilo můj zájem o plenky a gumové kalhotky.Vlastně jsem je v dětství nikdy neměl možnost pořádně vyzkoušet ale ta touha tu byla.No a pak přišly první pokusy o výrobu kalhotek,různé náhražky a konečně i profesionálně šité plenkové kalhotky,které si rád oblékám dodnes.A jsem přesvědčený,že právě ty gumové kalhotky,které používám společně s jednou plínou,mi dodnes hodně pomáhají překonat tu psychickou bariéru toho,že se nacházím někde,kde právě není dostupný (čistý) záchod.Paradoxně tak vlastně používám plíny a gumové kalhotky proto,abych zůstal čistý.,g