Ucítila jsem známý tlak v břiše. Chtělo se mi na velkou. Vstala jsem a došla na záchod. Vzpomněla jsem si, že jsem za mísou nechala plínu. Nebyla tam. Tak přece si jí všiml! Ale nic neřekl. A neřekl včera ani nic na tu mokrou židli. Měla jsem radost, že alespoň on mě neuvrhuje do trapných situací.
Vykadila jsem se, stolice už naštěstí nebyla tak řídká. Taková úleva.
Co teď budu dělat? Zkusím si zapnout jeho počítač, doufám, že tam nemá heslo. Načítá se. Jo! Jsme tam. A má tu nějaký hry. A tady mojí oblíbenou!
Nechala jsem se vtáhnout do virtuální reality. Přestala jsem myslet na okolní svět a všechny ty problémy.
Hodiny ubíhaly. Úplně jsem ztratila pojem o čase. Z hraní mě vytrhl až příchod Járy.
"Ahoj Nikčo", pozdravil mě s úsměvem, "jak ses tu měla?", přišel až ke mě a políbil mě. Beze slov jsem ho objala.
"Nemáš hlad?", zeptal se po chvíli. Je pravda, že bych něco malého snědla, tak jsem jen přikývla.
"Mám tu ještě guláš odpředvčíra, ohřeju nám ho", odešel k lednici.
"Konečně nějaké normální jídlo", řekla jsem si sama pro sebe. Jára vyndal z lednice hrnec s gulášem a postavil na sporák. Pak si sedl ke stolu. Zvedla jsem se od počítače a posadila se naproti jemu.
"Vymyslela jsi něco?", zeptal se. Pravdou je, že jsem vůbec nad ničím nepřemýšlela a jsem za to ráda. Alespoň chvilku jsem nemusela na nic myslet. Zavrtěla jsem hlavou na znamení, že nic.
"A nemáš ani tušení, v jakém městě by tvůj táta mohl být?", snažil se najít nějakou cestu.
"To opravdu nevím. Buď se nastěhoval k nějaké milence nebo si někde pronajal byt, opravdu nevím", zoufale jsem odpověděla.
"Zkoušela jsi ho hledat na internetu?", napadlo ho. No, pravda, to mě vůbec nenapadlo. Zavrtěla jsem hlavou a vstala od stolu a sedla si k počítači. Otevřela jsem prohlížeč a do adresy naťukala adresu facebooku. Přihlásila jsem se ke svému účtu.
Bože! Co to mám na profilu?! Fotky, jak mě máma fotila! Kde je vzala?! Vždyť jsem jí je smazala z telefonu! Začala jsem rozklepanou rukou najíždět na ikonky u fotek a postupně je mazala.
"Co to tam máš za fotky?", ozvalo se za mnou.
"Nic, na to se nekoukej.", snažila jsem se odpovědět bez náznaku rozrušení.
V tom se zvednul ze židle a postavil se za mě. "Co to je proboha? Tohle ti máma prováděla?", vykřikl zvýšeným hlasem udiveně. Do očí se mi draly slzy. Dosmazala jsem poslední fotku. Tohle neměl vidět.
"Tak to už tě chápu.", řekl zkroušeně a objal mě. Byla jsem tak ráda, že to nějak víc neřeší a asi mi rozumí.
Vzal mě za ruku a odvedl mě ke stolu. "Sedni si, guláš už je teplý.", pravil a šel ho nandat. Položil na stůl dva talíře. Celou dobu bylo ticho. Nemluvili jsme.
Nedívala jsem se mu do očí. Nevěděla jsem, na co myslí. Dojedli jsme. Vstal, vzal mě za ruku a odvedl do pokoje.
"Vím, že asi budeš chtít být chvíli sama. Lehni si a odpočiň si.", políbil mě.
Jako kdyby mě četl myšlenky. Chtěla jsem se na chvilku prospat. Ale nemůžu usnout bez plíny. Podíval jsem se něj. Myslím, že to hned pochopil. Odešel do kuchyně a přinesl mi plínu. Položil jí vedle mě, ještě jednou mi dal pusu a vrátil se do vedlejší místnosti. Zavřel za sebou dveře.
Svlíkla jsem si sukni, rozbalila plínu, podstrčila jí pod sebe, zapnula a přikryla se. Pod sebou jsem ucítila ještě ten vlhký flek. Za chvíli jsem usnula.
