Autor Téma: Nikolka batoletem: E2#3: Nelehké vysvětlování  (Přečteno 7873 krát)

Offline Tropix

  • Zloděj
  • 101 a více
  • *
  • Příspěvků: 215
  • Karma: -1
Nikolka batoletem: E2#3: Nelehké vysvětlování
« kdy: Října 29, 2014, 00:24:09 »
Čím déle jsem mlčela, tím větší jsem měla pocit, že mě přestává věřit. Musela jsem  
začít jednat. Buď budu vařit lež na místě z vody a budu se do toho zamotávat, nebo  
rovnou vyklopím pravdu. Po rychlém uvážení pro a proti bylo jasné, že musím s  
pravdou ven. Ale pokusím se to trošku zamluvit.

"Járo, když ti řeknu pravdu a řeknu ti, že jsem ti předtím trochu lhala, nebudeš se  
zlobit? Teď ti opravdu vše řeknu. Ale musíš to pochopit.", začala jsem opatrně.

"Jasně, na mě se můžeš spolehnout. Jen doufám, že jsi pro to měla dost dobrý  
důvod", znervózněl.

"To si piš, že mám pro to dobrý důvod", pomyslela jsem si. Nahlas jsem ale nic  
neřekla.

"Víš, táta od nás nedávno odešel. A já z toho mám strašný depky. A začala jsem se  
asi chovat trochu jinak, než je mamka zvyklá. No a začala mě terorizovat, bila mě a  
tak. A já už to nemohla snést.", naposlední chvíli jsem zalhala. Nevím, jestli jsem  
udělala dobře.

"Proč jsi to nenahlásila na policii", vystartoval Jára.

Rychle jsem se zamyslela. "No, ono je to trochu složitější. Ona mi dělala ještě  
jiné věci. A kdybych to někomu řekla, strašně bych se styděla, nemůžu to říct snad  
ani tobě, nezlob se", snažila jsem se zachránit svou lež.

"Proboha, ona tě snad sexuálně zneužívala?", zhrozil se.

"Ne, to ne. Je to asi horší. Ale je to jediná věc, kterou s tebou teď opravdu  
nechci řešit. Možná později, až se mi to rozleží v hlavě. Moc tě o to prosím",  
snažila jsem se z toho vybruslit.

"No dobře, a nebude tě máma hledat? Ví už, že nejsi doma?", změnil Jára směr  
diskuze.

"Ani nevím, jestli už to ví. Já si na zastávce, jak jsi na mě čekal, vypnula  
telefon. Nechci jí už vidět. Netuší, kam jsem šla a o tobě jsem se nikdy a před  
nikým nezmínila.", vysvětlila jsem mu.

"No, to je jedno, jestli už to zjistila, nebo ne. Ale určitě to brzo zjistí. A  
vždyť ví, kam chodíš do školy, tak tě tam zítra přijde hledat, ne?", došlo mu.

"Jo, to mě taky napadlo cestou sem. Proto musím přestoupit na jinou školu. Zítra  
prostě už do týhle školy nemůžu, pochop.", povídám smutně.

Chvíli bylo ticho.

"Kdyby ti už bylo osmnáct, je to v pohodě. Ale tobě bylo sotva patnáct. Nemůžeš se  
jen tak tři roky skrývat. Stejně tě za chvíli bude hledat policie a věř, že dřív  
nebo později tě najdou.", vrátil mě do reality.

A měl pravdu. Tři roky je dlouhá doba a je jen otázka, kdy mě najdou. Ale pořád  
jsem věřila v to, že když nebudu lítat po městě, maximálně půjdu do školy a domů,  
nemůžou mě najít. Tak jsem mu to řekla.

"Vždyť budeš v databázi hledaných osob, první škola, do který vkročíš, tě hned  
nahlásí na polici", opět mě uzemnil Jára, "to bys nesměla chodit ani do školy!".

To nebyl zas tak špatný nápad. Sice odložím školu a to o hodně dlouhou dobu, ale už  
neuvidím matku! Jen si budu muset nějak vydělávat. Ale jak? Aby mě zaměstnali a  
zároveň nepřišli na to, že mě hledají? Neřešitelná situace. A pochybuju, že mě bude  
chtít Jarda tři roky živit. A ani na to neměl peníze.

Nastalo hrobové ticho. Oba jsme horečně přemýšleli. Jardovi posílali peníze rodiče.  
Z toho zaplatil nájem a zbylo mu na jídlo a ještě pár drobných.

Po chvíli přerušil můj tok myšlenek. "No, kdybych po škole ještě chodil každé  
odpoledne na brigádu, uživil bych nás oba.", uvažoval opatrně.

To se mi ale moc nelíbilo. Proč by skoro cizí kluk jen tak chtěl živit nějakou  
holku? Nebo že byl tak dobrosrdečný? To asi těžko. Možná mě chtěl využít. Možná měl  
něco v plánu. Začalo mi to docházet. Ale on byl milý a sympatický a já se takovým  
představám ani nebránila. Proč ne? Je hodný, sympatický a je to hezoun. Uvidíme.  
Dál jsem mlčela a přemýšlela.

Ani on už dál nic neříkal. A tak jsme tam společně seděli u jednoho stolu a v hlavě  
se nám začaly rodit plány blízké budoucnosti.
« Poslední změna: Ledna 01, 1970, 01:00:00 od Guest »
Tahám Vás za nos již dost dlouhou dobu - Vás všechny, které jsem - sice neúmyslně, ale přesto - okradl. Admin mi dal dost dlouhou dobu na to, abych se s Vámi vyrovnal, ale já na to kašlu